Zkouška na Yachtmastera
Danny je moc hodný a dovezl nás autem z Largsu do Greenocku k James Watt marině. Ještě nám pomůže s ukrutně těžkou taškou s jídlem a pak se loučí. Nebe je šedé a jak Danny odchází pryč, je nám najednou smutno. Zůstáváme sami, jen s výzvou zkoušky před sebou. Ale do práce. Vrhám se na passage plán a Pavlína se vrhá do sprchy. Ostatní jsou moc hodní a snaží se nemluvit, abych se mohl soustředit. V deset jsem hotov a předávám mapy, piloty a pravítka Pavlíně. Ještě si opakuji světla a majáky, ale pak jdu asi v jedenáct spát. Pavlína dělá plán až do čtyř do rána; ráno se přiznala, že ho celý dělala znovu.
V noci mám neklidné sny, jak před kdysi zkouškou na vysoké. Střídavě se budím a zase usínám. A pak je tu konečně ráno. Snídáme a pak kontrolujeme loď. Některá lana je třeba převázat, hledáme vesty, bezpečnostní vybavení, prostě všechno, co potřebujeme vědět abychom s lodí bezpečně pluli. Problémem jsou ale kompasy. Hlavní kompas má chybu střídavě až třicet stupňů podle kursu a kompas elektronický má chybu plus mínus deset stupňů. Jediným spolehlivým kompasem se tak stává ruční náměrový, na který se budeme muset spolehnout. Vzhledem k tomu, že zkouška probíhá bez GPS, vnímáme to jako značný problém. Ale co se dá dělat. Musíme bojovat.
Úderem druhé hodiny přichází Robert, náš zkoušející. Určitě bude velmi zajímavé být s ním na palubě, protože RYA examinátorů zas na světe tolik není a podle toho, co nám říkal Danny, že musejí zvládnout, je Robert mořský vlk každým coulem. I když je mořským vlkem, působí Robert velmi skromně a klidně. Já i Pavlína máme nervy na pochodu a Robert nás svou osobností i slovy značně uklidňuje. Máme prý plout a velet tak, jak jsme zvyklí a být v pohodě. “Relax and enjoy,” radí nám. Jeho slova mají kouzelný účinek. Na palubě se rozhostí pohoda a vydrží až do jedné do rána, do konce plavby.
Po úvodním papírování a kontrole jachtařských knížek rozdává Robert první úkoly. Já mám provést safety briefing (bezpečnostní školení) a poté Pavlína vyjede s lodí ze stání a zamíří na moře. Bezpečnostní briefing zvládám, díky plavbám s posádkami ho mám nacvičený. Hovořím tedy anglicky vcelku plynule a k věci. Proberu typ lodi, podpalubí, plyn, suchá místa, lékárničku, vesty, harnesy, případ požáru, na palubě pak zásady práce s vinšnami, stopery, světlicemi, pohyb po palubě a trochu pohovořím i o záchranném raftu. Robert přikyvuje a zdá se být spokojen. Uf. Tak první kolo mám za sebou.
Pak přebírá velení Pavlína a vyplouvá z maríny směrem na moře. Hned jak je to možné, vytahujeme plachty. Vítr není nic moc a docela se točí, ale jedeme asi 4 uzle. A najednou HUP a už je MOB (fender s kýblem) ve vodě. “Man over Board!” ječí Pavlína na celé kolo a určuje pointera, co ukazuje na nešťastníka ve vodě.
“Crash Tack!” následuje křik a my máme tak akorát čas se něčeho chytit. Loď prudce obrací a na broad reach předpisově míjí mobíka. Jsem určen mu hodit záchranné prostředky a tak mu je (jako) házím. Pavlíne velí srolovat genu, což vzorně učiníme a pak provádí další tack (re). Ale ouha. Vítr je slabý a loď, byť s předpisově smotanou genou ztrácí rychlost. Pouze hlavní plachta nestačí. Ve slabém větru má loď obrovský snos a brzy je jasné, že k tonoucímu nedoplujeme. Pavlína se bleskově rozhoduje manévr zopakovat. Obrací a znovu si na broad reach nadjíždí. Pak opět tackuje a míři k mobíkovi. Ale je to stejná písnička. Cítím, že mi pot teče po zádech. To si na nás Neptun přichystal pěkné překvapení. Bojíme se silného větru a ono tohle. V tomhle neexistuje pardon. Motor nefunguje (jako) a nešťastník (tedy fender s kýblem) musí z vody. Nemůžeme říct – ono nefoukalo a tak se utopil.
Pavlína ale zachová klid a zavelí povytáhnout půlku geny. Řesení geniální, ale potenciálně problematické, protože jsme jej necvičili. Loď však skvěle chytá vítr a zamíří přímo k mobíkovi. Těsně před ním nechá Pavlína stáhnout genu, vyvlát hlavní plachtu a Lukáš na přídí bezpečně zachytává fendr háčkem. Uf. Manévr vyšel na 100%.
Následně Robert žádá mě, abych si s Pavlou vyměnil místo u kormidla. Je mi jasné, že bude další MOB. A taky ano, po chvíli plavby je fender s kýblem zase ve vodě. Předpisově točím loď a rozdávám úkoly. Míjím mobíka na broad reach a po šesti délkách velím obrat. Díky Pavlíně už vím, jak řešit slabý vítr – nechávám část geny venku a obě plachty vylávám těsně u cíle. Lukáš zaloví háčkem a kříčí. “Mám ho!”. Uf. Stavím loď proti větru a ulehčeně si oddechnu. Tak to bychom měli.
Pak zamíříme do maríny Holy Loch. U jejího vstupu dostávám za úkol zakotvit podle mapy na vybraném místě. Naštěstí pod motorem a mám povoleno použít vrátek. Podle náměrů nasměruju loď k cíli a pod motorem dělám průzkumné kolečko. (Robert to později u hodnocení zkoušky s uznáním kvituje; vzdávám v duchu dík Viktorovi Jurkovi, který mě tenhle způsob naučil). Pak už jen kontrola hloubkoměru a kontrola přílivové křivky, kam až bude voda padat (je právě odliv). Na necelých deseti metrech házím kotvu a stojíme jak přibití. Beru si tři náměry a zakresluju do mapy fix (polohu). Následuje odkotvení a naproti u břehu mám za úkol odlovit bóji pod plachtami. Daří se to.
Následuje přesun hlouběji do Holy Lochu a zajíždění do prstového mola pod motorem na zpátečku. Zde jsem si věřil, ale vyšlo to tak tak. Stání bylo úzké a slabý proud mi dal trochu zabrat. Ale vyšlo to v pohodě. Hned poté následovalo přistávání k vnějšímu pontonu na plachty, což jsme oba taktéž zvládli. Než jsme z Holy Lochu odjeli, chytali jsme bójku na plachty ještě jednou, taktéž úspěšně. Začíná se smrákat a cítím trochu únavu. Přeci jen nervy pracují a zkouška už trvá více jak čtyři hodiny.
Ale ještě není konec. V podpalubí musím obhájit svůj passage plán, tedy věc, ze které jsem měl největší obavu. Ale ukazuje se, že zbytečně. Dvacet minut hovoru a Robert vypadá spokojeně. Mezitím se setmělo a dostáváme další úkoly. Já mám (jako) vysadit Roberta za tmy u starého dřevěného mola, které je za současného stavu odlivu asi pět metrů vysoké. Daří se. Pak totéž Pavlína, jen u jiného mola. Další úkol je najít díru v moři. Robert ukáže na mapě na úzce ohraničenou hloubku a naším úkolem je ji najít a zastavit nad ní. Rozhodujícím bude údaj na hloubkoměru. Začíná Pavlína a svou díru ve dně, trochu se štěstím, nachází. Pak pokračuji já. Beru si všemožné náměry, včetně zadního. Na pobřeží je spousta světel a není snadné v nich najít to pravé. Jednu chvíli dokonce jedu mírně bokem, ale pak loď srovnám. Hloubka má být 70 metrů. Když jsme na místě, ukazuje hloubkoměr 69,9. Robert vrtí hlavou. Beru si další náměry, abych rozhodl co dál a Lukáš u kormidla začíná pročesávat okolí. Za chvilku je na hloubkoměru 70 metrů. Hurá!
Na závěr přebírá velení Pavlína s úkolem dovézt nás zpátky do maríny James Watt, kde má předvést couvání do stání. Moc se jí to nedaří, nervy pracují, ale nakonec to nějak zvládá. Poslední částí zkoušky je teorie. Robert si nás bere jednoho po druhém do podpalubí a ptá se. Nejdřív kartičky se světly, pak majáky na mapě a pak meteorologie. Já osobně dostal synoptickou mapu nad západní Evropou a měj jsem z ní vyčíst vývoj počasí. To nebylo zas tak těžké a zvládl jsem to s dobrým pocitem. Bylo půl jedné v noci a zkouška tím skončila.
Robert si nás oba pozval k závěrečnému hodnocení. Byl jsem utahaný, ale měl jsem docela dobrý pocit. Nic velkého jsme (snad) nezvorali a tak jsem k výsledkům zkoušky přistupoval s docela dobrou náladou. A skutečně. První, co nám Robert řekl bylo, že jsme oba prošli. Hurá! Velký kámen ze dvou srdcí se odvalil. Pak nás Robert oba slovně zhodnotil. Nahlížel při tom do svého černého sešitku, do kterého si pilně celou dobu zapisoval. A musím říct, že mu nic neuniklo. Každé zaváhání, všeho si všiml. Pak nám ještě jednou poblahopřál, my jsme se zmohli jen na pár anglických frází, rozloučil se s námi a zmizel do greenocké tmy.
Bylo to za námi. Jsme Yachtmasters!
Byla jedna hodina v noci, taxík na letiště byl objednání na půl čtvrtou. Já se Skipřenkou, s Lukášem a Luckou jsme měli odjet tím taxíkem, Pavlína na lodi zůstávala a letěla domů až později. Zabalili jsme a na hodinku všichni zalehli. Ve tři jsme se rozloučili s Pavlou a před marínou nás vyzedl taxík. Vyklopil nás na letišti, Lucka pokračovala domů do Glasgow.
Z letu si moc nepamatuji. Hned jak jsem usnul, už mě budili, že jsme v Amsterodamu. Tam jsme měli osm hodin na přestup a tak jsme si ještě udělali vlakem výlet do centra na kafe a na oběd nad kanály. Let zpátky jsme taky prospali a v neděli v šest hodin odpoledne jsme byli na Ruzyni. Velké skotské dobrodružství skončilo.
Oblečení
Do Skotkska jsme letěli vybaveni zkušenosti ze tři plaveb chladného charakteru. Dvakrát únorový Jadran a jednou přeplavba La Manche v květnu. Skotsko naštěstí díky golfskému proudu není nijak mrazivé, ale přesto zima být mohla. Skutečnost nás pak nijak nepřekvapila. Svítilo-li slunce, chodili jsme jen v mikině a jachtařských kalhotech, zafoukal-li ale studený vítr, bylo nutno mít pod jachtařskou bundou tři vrstvy a pod kalhotami jednu až dvě, to podle nátury. Kulíšek byl nutností, dobré rukavice také. Na nohy buď jachtařské holinky nebo něco podobného. My jsme se Skipřenkou měli své již osvědčené gumové boty s teplou vložkou z Lídlu. Rukavice jsme letos zkusili neoprenové, ale nakonec v nich záblo.Teplo bylo v teplených pracovních rukavicích z OBI, ale na práci s lany jsou značně neohrabané. Protože ve Skotsku často prší a to vydatně, je dobré jachtařské oblečení podmínkou. Vysoký zateplený límec je k nezaplacení.
Studijní literatura, mapy a navigační pomůcky
Jak jsem již psal výše, teoretické znalosti na zkoušku Yachtmaster jsme museli nastudovat samostudiem. K tomu jsme používali RYA Navigační cvičení v češtině, která jsou opravdu vynikající. Jako velmi dobrým zdojem informací se ukázal pracovní sešit Yachtmaster v anglické verzi a stejně vynikající příručka Day Skipper, taktéž v angličtině. Obě tyto knihy jsem měl v papírové verzi. V elektronické verzi jsem si stáhl The RYA Yachtmaster Hanbook a RYA Diesel Engine, kterou jsem nakonec narozdíl od Yachtmaster Handbooku ale nepřečetl, protože motor na Meret mě dostatečně vyškolil. Velmi dobrým zdrojem informací je také kniha Velká kniha umění jachtingu od Toma Cunliffa, kterou každému návštěvníkovi přílivových vod vřele doporučuji (česky IFP Publishing s.r.o vyd. 2013). Již ve Skotsku jsme používali admiralitní mapy oblasti a samozřejmě Reedsův almanach, bez kterého se v přílivových vodách plout nedá a pilota pro místní vody Imray. K vynášení tras a kurzů do mapy byl pak ideální portland plotter, který si po čase zamiluje každý.
Nepříjemným překvapením byly Imray mapy, které postrádaly sektorové majáky, díky čemuž nebylo možné využít sektorová světla u maríny Rhu – a to jsou tam sektorovky hlavní navigační pomůckou. Podotýkám, že veškero mapy a navigační pomůcky byli buď na lodi Jon Boy nebo na Kittmarovi, takže jsme samozřejmě nemuseli nic z toho kupovat. Já osobně měl ještě v iPadu aktualizovaný Reedsův almanach z loňska, ale práce s ním není úplně dobrá a tak jsem jej použil minimálně. Na procvičení teoretických znalostí jsem používal do iPadu stažené aplikace Buoys and Lights a Nav Lights and Shapes, obojí od iGlimpse a od Imray aplikaci Rules&Signals.
Samotný kurs
Kurs vedený Dannym pociťuji jako velmi přínosný. Metodika RYA ve spojení s Dannyho erudicí a pedagogickým entuziasmem ve mě zanechali hluboký dojem. Za ten necelý týden jsme se naučili víc, než na jakémkoliv jiném kurzu, kde jsme byli. Danny byl navíc skvělý parťák na palubu a opravdu vynikající učitel. Organizace kurzu od 1st Scott Sailing byla bezchybná. Vynikající je, že v ceně je nafta, přístavní poplatky a jídlo, které navíc nakoupil Danny. Na bohatýrské snídaně se bude ještě dlouho vzpomínat.
Zkouška Yachtmaster
Pokusit se vykonat zkoušku na Yachtmastera znamená vystavit své jachtařské znalosti a umění nezávislé autoritě. Není to nijak snadné. Je to přeci jen něco jiného, než účastnit se pouze kurzu. Ale pokud, obrazně řečeno, ze svého zákopu vyrazíte, postavíte se zkoušce a uspějete – je to pocit, na který se nezapomíná. Navíc nezávislým ohodnocením skutečnou jachtařskou autoritou, kterou RYA examinátoři bezpochyby jsou, získáte jachtařské sebevědomí, jaké byste možná hledali jen velmi dlouho. Ale nejen sebevědomí. Získáte i pokoru před mořem a spoustu nových zkušeností. Robert jako zkoušející byl vynikající. Působil maximálně klidným dojmem a je jeho velkou zásluhou, že jsme dokázali na začátku zkoušky zklidnit značně rozjitřené nervy. Bylo nám ctí s ním být na palubě.
Angličtina
Z jazykové bariéry panují samozřejmě velké obavy. Nicméně, jsou to obavy většinou přehnané. Cílem kurzu a zkoušky Yachtmaster je prověřit, jak zvládáte loď a posádku, ne jak umíte anglicky. Kurz s českým instruktorem Dannym je jazykově úplně v pohodě, naopak se vcelku bez problému naučíte anglické jachtařské výrazivo. Zkouška jako taková již nějakou úroveň znalosti vyžaduje – musíte být schopni pochopit, co po vás examinátor chce, velet v angličtině (i když taky by to šlo bez toho) a musíte být schopni obhájit svůj passage plán případně pohovořit o nějakém tématu (já měl třeba již zmiňovaný safety briefieng a meteorologii). Ale nikdo vás nebude kvůli angličtině stresovat. Pokud to shrnu – jste li středně pokročilý angličtinář, který se domluví na letišti, v hotelu a v restauraci a je schopen číst psané písmo – ničeho se nemusíte bát.
Závěr
Kurz ve Skotsku a následná zkouška na Yachtmastera nám dala velmi moc. Jak po jachtařské stránce, tak i po cestovatelské, protože Skotsko je vážně krásné. Nemůžu než každému doporučit. My se do Skotska chceme určitě zase vrátit.
Informace o RYA kurzech www.sachmetsail.cz