Diesel je potvora. Asi to znáte. Vznětový motor má spousty výhod, ale prostě umí být potvora. I když dnes už jsou jak suchozemské, tak marinizované verze dieselových motorů docela vychytané, „dízl“ má prostě svoje „špecifiká“ a pokud je nerespektujete, bývají problémy.
Výhody naftového motoru jsou každému asi jasné: málo to žere, nepotřebuje to svíčky, má velký krouťák při nízkých otáčkách a když se o něj dobře staráte, vydrží hodně, hodně dlouho. Zvlášť ty starší motory bez elektroniky jsou vážně makáči. Lejte do nich slušnou naftu, chladící kapalinu a dobrý olej (včas a pravidelně ho měnit!) a máte zaručen dlouhý život ve společnosti miláčka, co kdesi v podpalubí, kam světlo nezasvítí a vánek nezafouká, poctivě pracuje a donekonečna točí hřídelí.
Ale má to i své ale. Marinované dieselové motory mají svoje mouchy, dané z jejich účelové podstaty, které se nesmí ignorovat. Například lodní motor, umístěný v podpalubním prostoru, se hrozně špatně chladí. Nic tu nefouká, jediným chladičem je mořská nebo sladká voda (nebo obojí) a stačí malé snížení průtoku chladící vody (stačí, když se přicpe sací potrubí) a motor se začne přehřívat, to teplo začně škodit nejen motoru, ale i chladícím hadícím, výfukovým hadicím a na průšvih je zaděláno. Proto všechny nabádám – starejte se o svůj impeler, on je srdce chladící soustavy (a výměník, a filtr, a termostat, a… tak dále), nicméně impeler bude námětem jiného článku. Ale než se vrátíme k zazvzdušňování a odvdušňování, vzpomněl jsem si na jednu historku s chlazením motoru, kterou mi vyprávěla kamarádka Lucka.
Trable v Amsterdamu
Lucka se jednoho dne rozhodla, že totálně změní svůj život. Dala výpověď v práci a za ušetřené peníze koupila v Holandsku plachetnici Sachmet, na které se rozhodla v Řecku žít. Bylo ovšem třeba nejdříve přeplout z Holandska do Řecka, (kterýžto příběh je monumentální a také jsme jej na Kráse kdysi zveřejnili), a tak se Lucka, v té době zcela nezkušený kapitán, dala s pár přáteli na cestu. Příběh, který vám teď vykládám se stal hned na první etapě, kousek od Amsterdamu.
Lodní motor plachentice Sachmet, byl staršího data. Rozvážný pomaloběžný jednoválec Renault, co se dal startovat i klikou. O pár let později jsem si s ním já to startování klikou velmi užil, ale to je jiný příběh. V každém případě, S/Y Sachmet, s čerstvou majitelkou na palube, připlouvala pod motorem k Amsterdamu. Lucka u kormidla, posádka v kokpitu. A najednou se z podpalubí ozvalo brutálně hlasitý a naprosto situaci nepřípadný prehistorický řev! Klakson nákladního automobilu fakt naštvanoho tiráka! Pokud na vás někdy zblízka zatroubil náklaďák, máte asi tak představu, co se stalo. Lucka později líčila, že nechybělo mnoho a všichni v hrůze naskákali z kokpitu do vody. Motor se zastavil. Posádka na sebe chvíli koukala, pak nastartovali motor a zase se rozjeli. A za chvíli totéž – naštvaný tirák v podpalubí a zastavený motor. Takže se v tom začali rejpat a zjistili, že předchozí majtel namontoval klaskon z náklaďáku na čidlo teploty a že se jim tudíž přehřívá motor. Ale nevěděli proč. Motor vždycky po chvilce vychladl a nechal se nastartovat, ovšem vzápětí se dožadoval chladu usilovným troubením klaksonu. Pluli v tomhle režimu, díky klaksonu dost dramaticky, ještě týden, než se konečně dostali u Antverp k mechanikovi, který byl ochoten se na to podívat. Starý mechanik obhlédl motor, podrbal se na hlavě, lišácky se na Lucku podíval a sáhnul pod motor, kde otevřel sací ventil chladící vody. A bylo to. A od té doby běhal Renaultek jak hodinky a klakson ani nepípl.
Poučení: Pečlivě kontrolujte i vstupní ventil chladící vody, jestli ho někdo omylem nezavřel. Alespoň já tak o té doby činím. A taky je na tomhle příběhu úžasné, co všechno vydržel bez chlazení starý Renault jednoválec.
Jednou z těch much, respektive vlastností, je citlivost na vzduch v palivové soustavě. Stačí malinká bublinka v dodávce paliva a motor se zastaví. A pokud ho chcete znovu rozběhnout, musíte ho odvzdušnit.
Stejně tak je diesel citlivý na nečistotu v palivu. Jak do válců dorazí nějaké to svinstvíčko, zakašle si a zastaví se. Potom bývá potřeba palivovou soustavu vyčisti a před tím, než zase motor nahodíte, ho musíte odvzdušnit.
Než se však dostaneme k samotnému popisu odvzdušnení, musíme si říct, že první pravidlo tohoto procesu, s trochou nadsázky, zní: „VŮBEC TO NEDĚLEJTE“. Jinými slovy, chovejte se k dieselu tak, aby se nezavzdušnil a máte vyhráno! Je to ta nejlepší metoda. Podívejme se tedy, co a jak dělat či nedělat.
Nehoupat
Na rozdíl od suchozemského dieselového motoru se jeho mořský bratranec houpe a to tak, že někdy hodně. I když auto se na D1 taky hodně natřásá (než se to snad zlepšilo, dlouho jsem tam nejel), tak marinizovaný motor musí zvládat pracovat v náklonech daleko vyšších. Plachetnice se může naklánět klidně 45 stupňů na každou stranu (i více) a motor to musí zvládnout. A on to zvládá – vydrží výrazně více než posádka. Ale společně s lodí a motorem se houpe i naftová nádrž, a to může být kámen úrazu. Sání palivové soustavy je umístěn v nádrží blízko jejího dna a pokud je v nádrži málo nafty, vznikají v ní za houpání lodí vlny a palivové sání se tak snadno může ocitnout na vzduchu. A motor si tím pádem „cucne vzduch“ a jakmile bublina dorazí k válcům, neštěstí je hotovo. Motor se zastaví.
Stejně tak víření nafty v nádrží zvíří i ropné usazeniny na jejím dně, které pak mají tendenci nechat se nasát palivovou soustavou a v nejméně vhodný okamžik ji ucpat. Pak máte práci dvojo – vyčistit palivovou soustavu a odvzdušnit motor. Nic z toho nechce člověk dělat na vlnách, bohužel z principu věci se tohle děje právě jen na vlnách.
Necmrndat
První rada tedy zní: Nikdy nemějte v nádrži málo paliva. Čím více nafty v nádrži máte, tím menší je v ní vlnění a víření. (Ideální je mít ji pořád plnou, ale to by chtělo zlatou rybku 🙂 ). Mořští vlci doporučují, a já to tak také dělám, nikdy nevyjíždět víc jak polovinu nádrže. Prostě si myslet, že máte jen poloviční nádrž. Já osobně k tomuhle pravidlu ještě vozím sebou vždycky 20l nafty v kanystru a tankuji co nejvíce to jde, alespoň 1x týdně. Málokdy mám nafty méně než 3/4 a zatím (teď to musím zaklepat) se nám na vlnách motor nezavzdušnil, ani neucpal. Ono je samozřejmě nejlepší na vlnách plachtit bez motoru, ale ne vždy to jde a vlny vám umí udělat i okoloplující loď.
Tož tak. Příště si dáme postup, jak to odvzdušnění udělat a k tomu jeden hrůzostrašný příběh.