Dobrý kapitán disponuje aurou přirozené autority a dobrou schopností komunikace. Díky tomu, že myslí dopředu, má dostatek času na to, aby všem vysvětlil, co po nich chce, než se začne s manévrem, a také má jasno v tom, co dělat, když se něco pokazí. Dává pozor na to, aby měl každý něco na práci, a jedná se svojí posádkou s respektem. Sám je zkušeným a vysoce kompetentním námořníkem. Jeho posádka by se s ním plavila až na konec světa.
Je docela možné, že vy takovým kapitánem ještě úplně nejste. Pokud tomu tak je, přečtěte si následující důležité rady. Když se jimi budete řídit, vaše posádka s vámi popluje, kam jen si budete přát (dokud nezastavíte v přístavu, kde od vás pravděpodobně uteče).
NIKDY JIM NIC NEŘÍKEJTE
Konfucius řekl „Vědění je síla. Navíc když ostatní nevědí, co se děje, nemohou se o tom hádat.“
Jako kapitán si musíte pamatovat, že je třeba mlžit o cílové destinaci – pokud nebudou vědět, jestli vyrazili na krátký výlet nebo se budou plavit celou noc, budou nuceni omezit pití, šetřit vodou a držet loď v čistotě a pořádku. Možná ukážou i vděk, když zakotvíte už po čtyřech těžkých hodinách strávených na hlídce během větru stupně 7.
Nikdy nevysvětlujte, jak se používá záchod. Nebo to alespoň učiňte nesrozumitelným způsobem. „Než začnete, otevřete vodní kohouty A až D, spusťte páčku B do »tanku« a malou páčku vlevo. Třikrát krátce zatáhněte, třikrát dlouze, pak pokračujte v pumpování normálně, dokud nebude mísa napůl plná. Nikdy nekruťte rukojetí, mohl by upadnout spodek. Pak pohněte páčkou doprava a vypumpujte mísu. Potom můžete rychle začít! Až skončíte, je to trochu komplikovanější…“ Většina posádky se po takové instruktáži určitě vyhne sarkastickým poznámkám a bude sedět se zkříženýma nohama a skelnýma očima a mumlat modlitby za své hřmící vnitřnosti. Díky tomu je budete moci mnohem lépe ovládat.
Také jim neříkejte, kde jsou uloženy věci, a nemějte žádný skladovací plán. Tím se učiníte nepostradatelným, zvlášť ohledně základních věcí, jako jsou čokoláda nebo pivo. To poslední, co chcete, je, aby se někdo z nich měl dobře a nevděčil za to vám.
DÁVEJTE MATOUCÍ POKYNY
Nadávání lidem za jejich chyby může velmi zpříjemnit plavbu, takže byste se měli ujistit, že jich budou dělat opravdu hodně.
Trik se skrývá v používání nejasných instrukcí. Například „Mlhový roh je vpravo od stolu“ je výborný pokyn, protože můžete myslet jak stůl v salonu, tak stolek na tabulky a mapy a ze kterého směru vpravo? Potom si můžete trochu zanadávat, pokud někomu bude trvat deset minut, než ho najde.
Podobně i „Jdi ke stěžni a připrav se na refování“ zní neškodně, ale oběť nenapadne se předem zeptat, refování čeho přesně máte na mysli, dokud nebude na místě, a vy můžete předstírat, že ji neslyšíte, až se vás bude ptát.
Vyběhnout na palubu s výkřikem „Pomozte mi někdo!“ je skvělé, protože není vůbec jasné, s čím potřebujete pomoci. Možná máte v plánu připravit spinakr, vypustit záchranný člun nebo spustit kotvu – copak oni ví? Ať už to bude cokoli, určitě jim budete moci vyčinit za pomalost…
HODNĚ KŘIČTE
Nespokojte se s pouhým zvednutím hlasu. Křičte! A pamatujte si, že ačkoli předstíráte snahu o komunikaci, ve skutečnosti poukazujete na hloupost posádky a svoji vlastní nadřazenost. A také oplácíte světu všechny ty chvíle, kdy na vás křičela maminka, učitel nebo váš nadřízený. Tohle je teprve to pravé zneužití moci!
VZPOURY
Třetí den plavby je kritický, protože do vás posádka začne vidět. Kontroly znovu nabydete při Kapitánské večeři. To je chvíle, kdy se ublíženost a křivdy mohou vyjádřit civilizovaným způsobem a společným úsilím je možné dojít k řešení. Což je samozřejmě to poslední, co chcete. Je to ten pravý čas na odzátkování láhví levné brandy, kterou jste si schovávali jako ředidlo, a namíchání pár smrtících koktejlů. Sami pijte jenom sodu – obarvěte ji potravinářským barvivem, ať si všichni myslí, že s nimi držíte krok. Požádejte je o návrhy, jak můžete jejich „dovolenou“ vylepšit. Polovina posádky bude chtít více plachtění, druhá polovina bude chtít víc času na pevnině. Někteří budou chtít dvouhodinové hlídky, jiní čtyřhodinové a tak dále. Láhve ohnivé vody se budou vyprazdňovat a diskuze se začnou přibližovat třetí světové válce. To je ten pravý čas, abyste převzali vedení – stejně jste jedinou osobou, která dokáže mluvit bez slintání – a přednesli své požadavky jako „nejlepší kompromis“. S trochou štěstí vás čekají komplimenty za to, jak jste chápaví a rozumní. Během večera byste si měli dělat poznámky, protože posádka si ráno nebude pamatovat skoro nic.
AŤ ŽIJE SROZUMITELNOST!
Pokud je vaším mateřským jazykem francouzština, vaše vyhlídky na úspěch v kapitánování se výrazně zvyšují. Zatímco v běžné konverzaci mluvíte perfektní angličtinou, když dáváte pokyny nebo řešíte problémy, přejděte do rychlé francouzštiny. Vaše posádka bude stát jako solný sloup, v lepším případě sáhne pro slovníček. Například výkřik „Ecoute!“ je mistrovským tahem, jelikož může znamenat „plachtu přitáhnout!“ „plachtu povolit!“ nebo „poslouchejte!“ Podobně „ris“ může být přeloženo jako „útes“ nebo „smích“ (ačkoli pokud jste Francouz, pak vám pravděpodobně vtipná stránka této shody uniká). A „Cap Terre“ není ten kousek země před námi, ani Terryho pokrývka hlavy, ale označení „kurzu proti dnu“ na GPS. Tohle posádka nikdy nepochopí…
Výměna posádky je nádhernou příležitostí k uštědření několika dalších ran. Představte si, že přijímáte jakékoli dva nové lidi, kteří přilétají na Sv. Lucii, aby nahradili jiné dva lidi z vaší původní posádky. Ti se vracejí domů letadlem a budou tedy čekat, že se na ostrov dostanou tak den před odletem, aby měli čas se sbalit a objednat si taxi na letiště.
Chytrý kapitán bude pár dní před dnem odletu oněch dvou členů prokrastinovat, možná zůstane den dva v přístavu, aby dal loď do parády, a jak se bude termín zpátečního letu blížit, stále nebude nikde poblíž Sv. Lucie. Posádka bude muset utíkat, aby našla trajekt nebo místní let a dostala se na mezinárodní letiště, bojovat, aby našla bankomat pro výběr hotovosti, s níž nepočítala, a obecně se dá říci, že zavládne chaos. Pak si můžete užít skvělý čas, kdy budete říkat, že je vám to líto, ale jachtaření je prostě takové, musíte se řídit podle vln a větru, nejste autobus atd. A to všechno zcela beztrestně!
Vzhledem k tomu, jaká je to zábava, je s podivem, že je na světě tak málo kapitánů a tolik posádek. A že některé z vašich obětí vždy přijdou na další a další plavbu, i po zkušenostech s vaším vystupováním…
Text najdete v knize Proč bychom si neplachtili, která vyšla na konci října tohoto roku. Další informace.
A co tak ještě třeba zkusit plachtit?
O plachtění a dalších věcech je více v té knížce 🙂