Když jsem v roce 2011 začínal na La Grace, měla dvě stejné kotvy. Postup byl u obou stejný. Jejich spouštění a vytahování vyžadovalo hrubou sílu a ochotu namočit si zadek. Dnes má La Grace kotev pět, pokud počítáme i dvě malé, pomocné. Běžné kotvení je podstatně jednodušší a sušší, ale zároveň má posádka připravené plány B až H pro různé situace. Při jejich použití už rozhoduje „fištrón“ složený z těžce získaných zkušeností a z nich vycházejících postupů. A aby je při kotvení a dalších operacích nemusel nikdo pokaždé znovu vymýšlet, existuje kurz pro posádky.
Jak zmínil Pepa Dvorský, kapitán a majitel La Grace, v nedávném rozhovoru, nejdůležitější pro fungování lodi je zkušená posádka a komunita zapálených lidí, kteří umí loď dobře ovládat. Kromě strojníka, kuchaře a bocmana jsou potřeba i nadšení lidé, kteří se na loď vracejí opakovaně a chtějí se naučit a nacvičit obsluhu plachet, člunu nebo palubních systémů. Pro ně to znamená nový a hlubší zážitek z plaveb spojený s větší odpovědností, pro loď a posádku možnost organizovat náročnější plavby, delší trasy, noční přeplavby, účast na festivalech a regatách. Důležitý je také úspornější provoz a možnost kvalitnější údržby a oprav.
Kurz se obecně dělí na dvě části – bocmanskou a strojnickou. Účastníky lze podobně rozdělit na ty, kteří se chtějí posunout z kadetů na watch leadery a deck leadery, případně se stát pomocníky bocmana – tedy je zajímají hlavně plachty – a na ty, kteří se zajímají o podpalubní technologie, tedy strojníky. Strážci odkazu Jungmanna a Dobrovského snad prominou anglicismy – mocnářství nevyprodukovalo tak silný odkaz jako Royal Navy. Pro vysvětlení: watch leadeři mají na starosti jednu ze čtyř „hlídek“, tedy skupinu kadetů během plavby, umí lana a plachty, orientují se při manévrech a vědí, co dělat na hlídce. Deck leadeři navíc zvládají některým manévrům velet a mohou školit kadety například v základech práce s plachtami a na ráhnech. Pomocníci jsou bocmani a strojníci ve výcviku. Všichni se učí také obsluhu člunu, kotvení, přístavní manévry, COLREG, uzly…
Tento rok se kurz konal na přelomu dubna a května v Porto Azzurro na Elbě. Na úvod kurzu Čestmír „Ježek“ Pohanka opakoval základy práce s takeláží, spouštění, skládání a gasketování (balení) plachet a podle ambicí účastníků školil a zkoušel velení manévrům. Stejně jako u kotvení, i zde se řada postupů změnila a vyladila. Gasketování „tak nějak“ z roku 2013 by dnes neobstálo – vedou se nuancované debaty o tom, kdo a jak dokáže lépe eliminovat tzv. „bonbónky“ na koncích zagasketovaných příčných plachet a vytvořit úhlednější váleček (viz foto). Nejen na vratiplachtě přibylo několik pomocných lan a vznikla např. technika „dojení“ (jeden člověk pomáhá rovnoměrně dotahovat kasalky technikou podobnou dojení). Kdo by se chtěl ponořit do detailů, doporučuji Ježkova instruktážní videa.
Průběžně se účastníci kurzu učili i základní údržbě takeláže, pomocí kladkostrojů a koček napínali žebříky a vanty, srovnávali příčky na lanových žebřících, opravovali omotávky. V navazujících strojních částech kurzu se věnovali vodovodům, záchodům, bilgem a fekálním a vodním tankům, palivovému systému, motorům, generátorům, elektroinstalaci a navigačním přístrojům. Do nabitého rozvrhu se museli vejít i obecné námořní dovednosti a znalosti – kotvení, COLREG, poplachy, obsluha člunu, povinnosti posádky.
Teorii doplňovala praxe – průběžně jsme vytahovali plachty, absolvovali výjezd na kotvu spojený s další údržbou – čelen dostal ochranný nátěr lněným olejem, hrdinní potápěči nám očistili trup. Ve městě proběhl komiksový festival, v jehož rámci jsme na benzínce s dělostřeleckou parádou vysadili místní spolek historických reenactorů v kostýmech španělských vojáků z období třicetileté války a potrénovali přístavní manévry. Poslední večer proběhlo podrobné vyhodnocení a také se povyšovalo. La Grace získala hned několik nových poddůstojníků.
Ač jsem služebně už veterán, abych nebyl ten starý dědek, co si chce všechno dělat po svém – rozuměj po staru – zúčastnil jsem se kurzu také. Za ta léta, kdy jsem se kvůli rodině a práci na loď dostával jen omezeně, nebo některý rok vůbec, jsem cítil, že je to nutnost. Tímto na dálku děkuji kapitánovi za projevenou trpělivost při obnovování návyků a zároveň doporučuji všem, kdo se zajímají o jachting nejen na La Grace, aby možnost účasti na kurzu využili – a to i v případě, že jezdíte hlavně „chartrovky“. Minimálně pak oceníte jejich jednoduchost a naučíte se nové triky prověřené lety praxe.