Ačkoliv ještě v květnu se na chorvatské dálnice sypal sníh s příchodem června nevlídné počasí skončilo, jako mávnutím kouzelného proutku. Ustaly časté bóry a jižní větry, které se pravidelně střídaly v krátkých několikadenních cyklech a nastoupilo pravé letní počasí se slunečnými horkými, ale bezvětrnými dny.
S první červnovou partou se La Grace vydala na jih. Hned první den po výcviku roztahujeme všechny plachty na předním stěžni a na zadoboční vítr, dosahující síly až 15 uzlů, plachtíme na jih. Vítr fouká celý den až do večera, kdy se západem slunce kotvíme na Malém Drveniku. Druhý den se probouzíme v zátoce a voda, kolem boků La Grace připomíná spíše povrch zrcadla než moře. Dopoledne se na hladině objevují drobné vlnky zčeřené větrem, ale to je všechno. I přes to, že posádka vytáhla celý přední stěžeň a stěhovky, aby si alespoň trochu zaplachtili, La Grace sotva driftuje rychlostí 0,8 uzle. Bohužel v tomto duchu probíhá celý zbytek týdne. S nadějí vyhlížíme vítr a při jakémkoliv náznaku slabých poryvů taháme plachty a plujeme rychlostí až 3 uzly. Holt na 120 tun váhy je potřeba více větru než na malou plachetnici a ideální vítr pro La Grace (15 uzlů) ne a ne přijít. Nepřestává mě však udivovat odhodlání a vytrvalost našich kadetů, kteří i přes bezvětří každý den plachty vytahují a pozdě večer je gasketují.
Při čekání na vítr si krátíme čas koupáním v modrozelených zátokách a objevováním místních vojenských památek, které jsou rozmístěny po ostrovech. Jedním z nich je nejspíš bývalý kryt Uvala Dumboka, který sloužil pro jugoslávskou flotilu na ostrove Dugi Otok. Jelikož zde není nic, co by nás zastavilo couváme s La Grace přímo do krytu až po zadní stěžeň. Ráhna se téměř dotýkají stěn krytu a zadní paluba je skryta ve stínu mohutných stěn. Je škoda, že se La Grace do bunkru nevejde celá, bylo by to skvělé zimoviště. Druhý velmi podobný kryt jsme navštívili na ostrově Vis v zátoce Rogačič a taktéž jsme si z něj udělali místo na přenocování. Na rozdíl od krytu na Dugém Otoku je tento spojen s velmi rozsáhlou sítí podzemních chodeb, které se pravděpodobně táhnou pod celým poloostrovem a mají několik pater.
Mimo vojenský kryt jsme s La Grace navštívili i další zajímavost ostrova. Na levém břehu při vjezdu do zátoky u města Vis se na malém poloostrově nachází Česká vila nebo také Masarykova vila. Velký dům s výhledem na moře a molo stojící přímo před ním. Kolem domu stojí palmy a za ním se rozkládá rozlehlá zahrada porostlá stromy. Původní sláva je již minulostí. Vylomené dveře, zřícená část schodiště, vytrhané podlahy, dravá střecha a všudypřítomný pach rozkladu. I přes to jsou však prostory vily působivé a s trochou fantazie by si člověk dokázal představit, jak to tady mohlo vypadat. Kapitán Pepa prohlásil, že bychom mohli vilu zrekvírovat zpátky pro českou vlajku a zřídit si zde základnu pro La Grace. Bohužel byla vila prodána před 3 měsíci prodána kupci z Jihoafrické republiky, který zde skoupil většinu konzerváren na sardinky.
Na Vis nás nepřivedly jenom jeho památky a přírodní krásy, ale také pozvánka na malý festival, který se konal v městečku Komiža. Festival Rota Palagružona se koná každý druhý rok a jedná se o oslavy provázející historickou regatu na ostrov Palagruža. Jde se o obnovenou tradici, kterou zachránilo pár místních nadšenců, kteří se rozhodli postavit si tradiční plavidla místních rybářů: tzv. falkuše. Malé dřevěné loďky s latinským oplachtěním sloužící pro lov ryb. Regatu původně jezdili rybáři, kteří v příznivém větru plachtili za ostrov Palagruža, kde byla hojnost sardinek a poté se s úlovkem vraceli zpátky do Komiže. Tam na nejrychlejší loď čekalo celé město a bujaré oslavy. Letos se společně s asi deseti falkušemi oslav účastnila i Grace, která spíš plnila funkci doprovodného plavidla než závodníka. První menší závod vedl na ostrov Biševo, který je půl hodiny plavby od města Komiža.
Pod plnými plachtami jsme domotorovali tam a na zpáteční cestě, kdy se závodilo se ozval povel ke startu a celé závodní pole zůstalo stát pod plnými plachtami. Pepa Dvorský závod popsal takto: Dnes jsme si krásně po naftoplachtili na ostrov Bisevo a tam byli pozváni na výborný tuňáčí stejk. Cesta zpět byla koncipována jako závod tradičních dřevěných lodi (z 90% Falkusi) pres kanál zpět do Komiže. Foukal slabý zadoboční vítr do 5kn. La Grace (120t loď) doplula po plnými plachtami na krásnem posledním místě na Vis. I toto místo nám zajistilo překvapující 1.misto v naší kategorii (v níž jsme sami) Jedinou konkurenční lodi byla Chorvatska školní loď Kraljica Mora, která nestihla start a připlula na motor až do Komiže. Teď sedíme v muzeu historie ostrova Vis a posloucháme chorvatskou poezii a hudbu. Čeká nás ještě prohlídka muzea a společná večeře. Jsme hosty paní starostky Komiže, která pro nás zajistila bohatý program.
Další den startoval hlavní závod na ostrov Palagruža. Start několikrát odložili, kvůli počasí, ale teď už nebylo na kdy závod odkládat. La Grace brzy ráno stála na pozici jako startovací loď a výstřely z děla informovala o čase do startu. Posledním výstřelem pak odstartovala závod pro seřazené pole falkuší. Bohužel se opakovala situace z Biševa. Po výstřelu a jásotu diváků zůstaly lodě stát na startu pod plnými plachtami. To byl jeden z důvodů, proč se náš kapitán rozhodl na Palagružu nakonec nepokračovat. Bez větru nemělo smysl plout přes 40 NM na ostrov a zase zpátky. I když nás návštěva ostrova Palagruža lákala, protože ostrov byl dlouhou dobu zavřený a navštívilo jej za poslední roky jen 500 lidí, rozhodli jsme se přeplout zpátky na Biševo a prozkoumávat místní jeskyně a podívat se, co je pravdy na výskytu tuleně středomořského.