1.11. Vyplula La Grace z pod Gibraltarské skály na cestu na Kanárské ostrovy v rámci závodu plachetnic Europa-Africa Challenge. Kapitán Pepa Dvorský neúnavně píše zprávy z lodi kdykoliv to jen lze a my vám díky němu můžeme ukázat, jaká dobrodružství se právě na La Grace odehrávají. -red-
Píše kapitán lodi La Grace, Pepa Dvorský:
3.11. 2014
První část Atlantické cesty máme za sebou. Od Gibraltarské skály do Rabatu v Maroku jsme upluli téměř 170 NM za dva dny. První část cesty byla úžasná. Silný zadní vítr hnal naši loď Gibraltarskou úžinou rychlosti 9 uzlů i přesto, že jsme díky čekání na Jožku Oskeru ztratili proud naším směrem. Temná noc a spousty ohromných lodi, křižující La Grace, byli i pro mě neskutečným zážitkem. Museli jsme se dostat napříč oběma směry jejich dráhy, takže vám nemusím vyprávět, jak náročné to bylo. Velkou úlevu jsem cítil zvláště v době, kdy se mi podařilo včas donutit ustoupit jednu z opravdu velkých kontejnerových lodi od spol. Mayers line.
Loď pod plnými plachtami na předním stěžni a spankerem dál letěla jako šílená tmou. Iluzí divokého moře umocňovali místa, kde šel proud proti větru, což zvedalo vysoké špičaté vlny s bílými kohouty vln. Běžný vítr o síle 20-25 uzlů by takové moře nikdy nevytvořil. Během pár hodin jsme ujeli 45 NM. Když jsme zahnuli za Africký kontinent, moře se okamžitě zklidnilo. Loď krásně plula až do rána, i když s časem zpomalovala. Ráno vítr ustal úplně.
Byli jsme v půlce naší cesty a do cíle zbývalo ještě 80 NM. Příjezd do Rabatu se musel kvůli nebezpečným mělčinám načasovat přesně, a tak nastal čas použít motor Moře bylo klidné, ale z veliké dálky přicházeli ohromné oceánské vlny. Nádherný pohled. Voda jako zrcadlo, jen mohutné vlny o výšce 3m. Plavba to byla klidná, protože vzdálenosti hřebenu vln byli tak velké, že loď chodila elegantně nahoru a dolů. Zato noc stala za to…..
V noci se rozfoukal příznivý vítr a my ihned vytáhli plachty. Loď ale jela moc rychle a to se nám úplně nehodilo. Vzdálenost k cíli se rychle zkracovala a tak jsem plachty zase ubírali a dokonce uvažovali, jak budeme loď brzdit, abychom nebyli v Rabatu před vrcholem velké vody. Loď i bez plachet nakonec jela 2,5 uzle ale bláznivě se přitom kymácela. Uprostřed noci ale vítr najednou chcípl a my se zastavili úplně. Asi si umíte představit, jak to vypadalo, když si chtěl člověk trochu zdřímnout a přitom v posteli pravidelně narážel hlavou střídavě o stěnu a o poličku. No zážitek jako blázen. Prvního, kdo ráno u snídaně řekl: „dobré ráno“, jsem měl chuť nechat popravit za provokaci!
Po snídani jsme zapnuli motor a na minuty přesně s velkou vodou v 11:28 propluli mělčinami a přistáli v supermoderní marině na řece ve vnitrozemí (pro představu posílám mapu řeky za odlivu). První dojmy z Rabatu jsou neskutečně. Velmi moderní architektura zapasovaná ve starodávném městě kolem dokola obehnaném ohromnými zdmi s vysokými věžemi i velké pevnosti dávají znát divokou historii města. Už se nemůžu dočkat až se tu projdu! Teď musíme dát do kupy loď a trochu si odpočinout.
Ne všechny lodě stihly velkou vodu a tak když přichází zpráva, že maďarská školní loď Equator právě ztroskotala u vjezdu, na nic jsme nečekali a skočili s Honzou do našeho člunu. Vyrazíme po řece do jejího ústí na pomoc.
Ve vjezdu do přístavu je hotové peklo. Z řeky se valí mohutný proud proti 3metrovým atlantickým vlnám a to vše se potkává ve vratech přístavu. Voda v řece opadla o 2metry, přes hřebeny zpěněné vody zoufale sleduji boj o život maďarské lodi. První hradbou vln projela, ale netrefila kanál průjezdu řekou. Divoká voda loď strhla na mělčinu pod hradbami. Čtyři lodě se ji snaží pomoc a překvapivě se to daří. Mohutné vlny ale plní po kubikách její cockpit.
Na palubě je celá rodina mého přítele, Tamas má ženu a dvě malé děti. Equator se však drží statečně a po pár minutách se ocitá v hlubší vodě. Ještě nemá vyhráno, kormidlo je mírně poškozené ale z nejhoršího je již venku. Hluboce jsem si oddech, když se dostal do klidné vody řeky za městem. Jsem rád, že jsem u toho mohl být, teď už vím, že odsud se s La Grace dostanu jen v tom správném čase a nikdy nebudu zkoušet riskovat jinak – teď chápu, proč mělo smysl čekat včera před vjezdem na ten správný okamžik!
Na řece je klid a pohoda – zatím. Odpoledne jsme ale přemístili naši La Grace na bezpečnějši místo mimo hlavní tok řeky. Místní nás postrašili, že v noci udeří na Rabat bouře a s ní přijdou i přívalové deště. Stromy v rozvodněné řece by prý mohli naši loď vážně poškodit. Jsem tu poprvé a tak není důvod jim nevěřit. Zatím je krásný africký večer, teplo a příjemně.
Večer jsme se byli projít po Rabatu. Večerní procházka temnými uličkami starého byla impozantní. Zaujaly mě výhledy z mohutných hradeb, písně místních obyvatel i hry zdejší mládeže. O tom všem by se dalo psát celé hodiny, ale nechám si to až na vyprávění na zimní přednášky s promítáním.
4.11. 2014
V noci začal silný vítr a déšť. Loď stala dobře a v klidu. V 10hod dopoledne jsme byli všichni na slavnostním zahájení Marockého eventu závodu z Gibraltaru na Kanáry. Součástí byla místní snídaně – tři sladké placky z různého obilí s medem. Bylo to dobré. Následovalo několik projevů a šálek dobrého arabského čaje a silné kávy. Pak jsme fotili několik fotek pro TV a novináře. Jsem pyšný na svou posádku ustrojenou do stejnokrojů a důstojně reprezentující naší loď i republiku.
Venku zatím leje jako z konve – což je spíše slabé slovo. Než jsme došli na loď, byli jsme promočení na kost. Řeka stoupá a i z okolní planiny se do ní valí voda z širokého okolí. Tolik vody pohromadě jsem opravdu nečekal. La Grace je v pohodě a nechává si v klidu mejt palubu.
Odpoledne přestalo pršet a tak jsme se za odlivu šli podívat ke vjezdu do přístavu. Z Atlantiku se do řeky valí velké vlny, které ještě zvedá 2metrový odliv. Ústí řeky je plné mohutných vln a zpěněné vody, která děsí jachtaře ale těší serfaře. Ze břehu je to ale impozantní pohled.
Odsud jsem se vydal po pláži podél hradní zdi. Ve vodním příkopu za odlivu chybí voda, takže zdi vypadají ještě větší, než jsou. Je neskutečné, že kdysi někdo dokázal postavit takovou ohromnou zeď kolem celého města. Asi věděl proč. Cesta zpět pak vedla přes staré město. Bloudil jsem sám v úzkých uličkách plných arabů, obchodů s všelijakým zbožím ale i chaosu, směsicí různých pachu a špíny. Tohle je Maroko, jaké jsem tu čekal. Neříkám to ve zlem, byl jsem nadšen. Mosty, ohromné promenády a supermoderní tramvaje mi dojem z Rabatu spíše kazí.
5.11.2014
V noci zase lilo, začínám přemýšlet, jak je daleko Sahara. Po společné snídani jsme se pustili do práce na lodi a začali přemýšlet o odpoledním výletě na druhou stranu řeky. Města tu jsou totiž dvě. Dostali jsme průvodkyni, krásnou Fatimu, a vyrazili tramvají přes řeku. První jsme navštívili královskou hrobku a mausoleum. Tam odpočívá Mohamed V. a jeho další dva bratři. Následovala procházka přes tržiště Medina a výlet do turistické části starého města. To se pozná tak, že v něm mají domy bílé stěny s modrými prvky na fasádách. Něco podobného znám se Šidí bu Said v Tunise. Po procházce jsme se vrátili na loď loďkou po řece a abychom nebyli až tak nadšení z dnešního výletu, tak jsme zjistili, že nám na lodi zatím vesele přetékal záchod. No, dnes na večer máme o zábavu postaráno, bude se uklízet!
P.S.: Šlo to nakonec docela rychle, ale uklízí se i teď. A to protože jsme si nadělali nepořádek s třípatrovým dortem, který jsme sekali mečem na oslavě Lindiných narozenin!
Zdraví La Grace a Pepa Dvorský!