28.září
Plujeme dál směr Gibraltarská úžina. Fouká 20 kn proti. Naším cílem je Ceuta. Posádka se chce kouknout do Maroka a Tanger jsem jim naštěstí z bezpečnostních důvodů rozmluvil.
Do Ceuty jsme připluli chvíli po půlnoci druhý den, ale do rána jsme měli bojovku se zamotaným lanem ve vrtuli! Je tu mělko, a tak proud vody z vrtule zvedá mooringová lana ze dna. No peklo, v 7 hod.ráno už jsem viděl všechny čerty, když se chudák Robin už po druhé potápěl s nožem ke šroubu. Potom co 30 minut někdo něco chtěl, takže jsem si do teď 48 hod. v podstatě nelehl.
Jinak ale návštěva Afriky byla super. Posádka si udělala tradiční výlet do Tetuánu v Maroku a přišli nadšení. Je to výlet plný exotiky, ale i dobrodružství. My jsme pracovali na lodi a odpoledne si zaběhli na zmrzku. V 19 hod. jsme odpluli.
Za 3 hod. jsme překonali průliv. Cestou pro zábavu střílíme z děl a pozorujeme delfíny.
Na noc jsme hodili kotvu u města La Linea na Španělské straně. Sedím, píšu deník a dívám se na nádherně osvětlenou Gibraltarskou skálu.
1.říjen
Po tradiční sobotě se budíček ozval už ve 4 hodiny ráno. Všichni z ranní směny tak trochu praštění jsme se vydrápali na palubu a připravovali loď na odplutí. Při vytahování kotvy však jeden z nováčků špatně uvázal rameno jeřábu, a to se i s kotvou zřítilo na hlavu našemu strojníkovi Michalovi. Naštěstí je stejně tvrdohlavej jako já, a tak to přežil zřejmě bez vážnějšího zranění.
V Gibraltaru je obligátní hustý provoz a tak jsem tříhodinovou cestu do Afriky strávil u mapového plotteru nad AIS a u radaru.
V 8 hod. jsme v maríně. Po snídani jsme vyrazili do té pravé Afriky. Skupina těch dobrodružnějších přešla pěšky Marockou hranici a ve třech sedmimístných taxících vyrazila do 120 km vzdáleného modrého města. Chefchaouen je mezi TOP10 zajímavostmi Maroka, a tak jsme jo prostě museli vidět. Stará medina, město za velkou zdí, je plné modrobílých domů. Uprostřed je hrad – el Kasbah. Toulali jsme se tímto bludištěm celé 3 hodiny. Lidi jsou zde milí. Žádní otravní a neodbytní obchodníci. Jen s angličtinou člověk daleko nedojde. Celodenní výlet jsem usmlouval z 200 EUR za auto na 65 EUR, takže za nějakých 11 EUR/osobu to rozhodně stálo. V 18 hod.procházíme mezi ocelovými ploty hranice s ostnatým drátem nahoře a říkáme si, že to bylo super, ale doma je doma!
Noc v maríně je klidná.
2.říjen
Odplouváme až po snídani. Na moři jsou východní vlny, protivítr a vyhlídky na zlepšení tento týden moc nejsou. Chvíli mířím na Almerii, ale pak měním kurz směr ostrov Alborán. Je to opuštěné místo pod správou španělské armády uprostřed modré vody. Prý existuje možnost, že bychom se tam podívali, ale povolení prý může vydat jen velitel místní posádky.
Celý den chytám ryby a nic. A to už jsem došel tak daleko, že rybám servíruju 3 červené chobotničky, co je honí malý tuňák. Umělecké dílo, ale zřejmě nejedlé.
Ve vodě je spousty života. Na okamžik jsem zahlédl plejtváka, kolem lodí proplavala mořská želva a dost často tu poskakují delfíni. Konečně se začala ohřívat voda pod lodí. Středomoří je super rybník!
3.říjen
Ve 2 hodiny ráno jsme dopluli do španělských vod kolem ostrova Alborán. Sehnat ale povolení zde přistát v tuhle dobu je zhola nemožné, a tak jsem se rozhodl zastavit a počkat do rána. La Grace se zastavila a bezmocně se houpala na 1m vysokých vlnách. To zaujalo skupinu malých velryb – kulohlavců černých. Vzbudil mě povyk hlídky. Vyběhl jsem na palubu a sledoval ze vzdálenosti do 2m výšky nad hladinou, jak se tihle mazlíčci drbou o trup La Grace. Vzbudil jsem pár lidí a s úžasem pozorovali chroptění z vyfukovacích otvorů těchto majestátních tvorů.
Na ránem nahazujeme motor a plujeme dál. Radiem se snažím navázat spojení s ostrovem. V pilotu píšou, že na ostrov se nesmí, ale na místě se dá zkusit domluvit s velitelem, a ten může udělit výjimku. Na volání v angličtině nikdo nereaguje. Teprve až po přechodu na španělštinu se ozývá hlášení v jedné jednoduché větě: „Ne“.
Zkoušíme se domluvit. Opět dali dokupy jednoduchou větu „NE“
Začínám mít pocit že odloučenost majetníka zapříčinila ztrátu jeho komunikačních schopností. Je jasné, že se nedomluvíme, a tak měníme směr a plujeme na Alicante. Fouká krásných 17 kn vítr, a tak si na ostrou stoupačku pomáháme plachtami a motorem.
Večer jsme v Almerii. Po dvou dnech na moři všichni odcházejí do víru velkoměsta.
Trochu mě mrzí, že je zavřená krásná Maorská pevnost, tak jsme si ji alespoň obešli a pokochali se pohledem z ochozů pod hradbami. Tak příště…
4.října
Hned ráno, jsme vypluli na Cabo de Gata. To je velmi známý výběžek Španělska. Známý je tím, že je zde panenská příroda a nejsou tu megalomanské developerské projekty jako na zbytku země.
Další zajímavostí je, že jsme konečně ztratili dosah studeného Kanárského proudu. Teplota vody se konečně zvedla na 24°C. Super, dnes bylo moje první letošní koupání!
Po 16 hod. plujeme dál. Fouká proti a už mě to….
Na noc jsme se schovali v jedné z nádherných zátok národního parku. Jmenuje se to tu San Pedro. Je zde krásný hrad a sympatické jsou i přírodní stavby místních hippies.
5.října
Ráno plujeme dál. Dnešek byl ve znamení rybařiny. Chytli jsme nádhernou pravou dorádu a malého tuňáka. Je to vlastně už druhý. Toho včerejšího snědl Michal. To samé se chytlo dvakrát, ale ta druhá půlka se utrhla z háčku.
V 19:30 hod. jsme přistáli v Cartageně. Večerní procházka městem se zúžila na návštěvu Lídlu a doplnění zásob alkoholu pod záminkou koupení chleba.
6.října
Noc v maríně byla klidná a pohodlná. Jediné, co je třeba si pamatovat je to, že marína vpravo je za 133 Eur a marína vlevo, přesto, že se tváří jako soukromý klub, stojí jen 70 EUR. Na začátku stojí podobně, ale pak přijdou rozdíly: +DPH, +voda, +elektrika a ještě rozdíl v délce LG. Naštvali mě, ale co nadělám.
Náladu mi spravila až procházka městem. Výhled z kopce od Castilla je super. Mají i starou arénu a divadlo. Ostatní památky jsou už ale bohužel hodně zničené.
Ulice města zaplnily tisíce turistů během malé chvilky. Připlul totiž mega cruise ship od společnosti Royal Caribian jménem „Freedom of the seas“
V poledne vyplouváme. Konečně fouká vítr z druhé strany. Vytahujeme všech 10 plachet a vyrážíme na moře. Pluje to pomalu ale přece…
7.října
1 hodinu po půlnoci házíme kotvu před městečkem Santa Pola. Do maríny přejíždíme až ráno. Úklidu a střídání posádek se ani tuto sobotu vyhnout nedá.
Na návštěvu přijíždí Martin Adeli, zrovna v tu dobu cestující po Španělsku. Několik let tady vařil rybí dobroty, a tak ho ukecávám, ať se za námi zítra staví a něco uvaří.
V mezidobí mezi posádkami jsme si udělali krátký výlet člunem na zdejší zprofanovaný ostrov Tabarca. Je na něm moc pěkné, hradbami opevněné městečko s pěkným kostelem, maják a jakási malá, čtvercová pevnost připomínající pokladnici. Co mě zaujalo, je v keramice provedené domovní znamení s nápisem: El Bohemio se jmény „Pepa and Rosalia“. Škoda, že máme málo času pokecat.
Na noc zůstáváme v maríně.
8.října
Hned po snídani odplouváme na motor do Alicante. Na plachty neplujeme, protože není vítr a také proto, že včera odletěl na dovču Robin a Honza Tůma přilétá až dnes. Nabíráme ho na kotvě před místní pláží. Do maríny se tento týden dostat nedá, protože se blíží start „Volvo race ocean 2017“ – závody moderních, rychlých plachetnic kolem světa.
Trochu jsme se koupali, trochu cvičili lana a plachty, a tak odplouváme až po obědě. Cestou se nám daří chytit další dorádu. Prostě tu jsou!!! Blbé je že za každou chycenou nám minimálně jedna uteče.
V 17 hod. házíme kotvu před Benidormem. Městem plným mrakodrapů, jehož cílem bylo stát se novým Monakem ve Španělsku.
Kadeti pilně cvičí lana, a tak se dostávají na břeh až po večeři. Promenády jsou plné lidí a noční podniky jedou i teď v říjnu na plné obrátky. Jen je nutné říct, že skladba místních hostů jsou z velké části postarší páry a v mnoha případech i homosexualní. Ale nevadí. Je tu překvapivě hrozně levně. Jídlem a oblečením nabité obchody jsou za polovinu než jinde.
Kdo nešel na břeh baví se střílením z děla.
Martin dorazil a na lodi uvařil ohromný kotel slávek na víně. Už dlouho jsem si tak nepošmákl. Jsem rád, že na mě vůbec něco zbylo. Přes 2 hodiny jsem zbytečně seděl na břehu, snažil se mu dovolat i dopsat, abych ho odvezl na loď a on se nějakým zázrakem na ni dostal a mě tam nechali jako blbce sedět! Na loď mě odvedli až když odjel, takže jsem ho ani nepotkal.
Je úplné bezvětří a tak zůstáváme na kotvě do rána.
9.října
Dopoledne nefouká, a tak tu čekáme. Po minulém týdnu už se mi nechce zapnout motor ani náhodou. Předpověď slibuje bočák 10-15 kn. Po obědě se zvedá vítr. Ihned vyplouváme a taháme plachty. Loď se rozletěla 4 kn rychlostí. Často ji ale sami brzdíme. Během dne jsme ulovili další dorády a nádhernýho tuňáčka. No tunu zrovna neměl, ale pár lidem jeho maso radost přece jen udělá.
Míříme na ostrov Formentera – jede to krásně a tak necháváme plné plachty i na noc.
11.října
Ráno se koupeme. Málem jsme ale utopili Merlina. Poprvé jsme se mu rozhodli dát na koupání plovací vestu a on si chudák při plavání zasekl obě přední packy za její přední popruh, takže šel hlavou ke dnu. Bez vesty plave dobře, ale s ní mu to fakt nejde – budeme ji muset vrátit a koupit mu menší…
Pak jsme vytáhli plné plachty na předním stěžni a ploužili se do odpoledne do maríny na Ibize. Tam teď stojíme vedle jachty Dolphiny. Já hlídám loď a přemýšlím, v jakém nočním klubu mám asi kadety?
12.října
Po snídani odplouváme. Opatrně mezi loděmi v maríně na moře a pak plachty vzhůru. Pod plnými plachtami se La Grace rozeběhla 4 kn. Moře je klidné a loď nádherně pluje. Cestou se taháme na laně vedle lodi. Je to dřina na ruce udržet se lana a hlavně pak vylézt proti proudu po schodech z vody. Taky rybaříme. Cestou zabral krásný tuňák a další doráda. Mám radost. Po dalších 70 EUR investovaných do návnad se pomalu začínáme dostávat na své.
13.října
Noční plavba je nádherná. Plné plachty jsou skvostnou kulisou proti zářící noční obloze.
Nad ránem házíme kotvu u městečka Santa Ponsa na Malorce.
Dopoledne se posádka koupe a my s Ivošem nakupujeme ingredience na svíčkovou k večeři.
Na palubě máme dva Švédy, co ještě nikdy tohle české jídlo neměli, a tak se chce náš kuchař předvést. Cestou nacházíme ohromné vietnamské tržiště, kde Ivo objevil spousty věcí, bez kterých se neobejdeme, a tak jsme nakupovali a nakupovali, až nám málem nezbylo na svíčkovou. Po obědě plujeme dál. Naším cílem je Palma de Mallorka. Večer házíme kotvu u katedrály.
14.října
Sobota. Zajímavostí je, že se mi konečně podařilo sehnat pořádnou houkačku pro LG. S trubkou dlouhou 1,5 m a průměru 0,5 m už nás lodě konečně přestanou přehlížet!
Nalodění trochu zkomplikovaly vlny. První partu jsme na loď dostali, ale plavbu začínají sušením věcí.
Noc na kotvě je klidná, i když kotva tu nedrží a pomalu popojíždí.
15.října
V 9 hod.ráno naloďujeme posledního člena této party. Holčinu, co si myslela, že plujem až příští týden, protože si koupila letenku blbě. To nic, letenky jsou, a tak je to jen škoda peněz. Skupinka čtyř lidí s Ivošem zatím celé nedělní dopoledne běhá po supermarketu a shání potraviny na další týden.
Po pozdním obědě přeplouváme před pláž jihozápadně od Palmy.
16.října
Budík se rozezněl už v 6.00 hod. Fouká příznivý vítr, a tak vytahujeme plné plachty na předním stěžni a nabíráme směr Ibiza. Cestou jsou velké vlny, a tak to některé nováčky skolilo. Na prut se chytají tři ryby ale dvě z toho nám utekly. Alespoň, že jedna doráda nám zůstala. Na noc házíme kotvu v jedné opuštěné hluboké zátoce na severu ostrova. Ihned jsem s Merlinem vyrazil na venčící procházku. Dopadlo to ale špatně, Michal nás vysadil na břehu a po třiceti metrech chůze tmou se ukázalo, že je to ostrov. No, bobík se tam hodit dal, ale z proběhnutí nebylo nic!
17.října
kdy jsme si s La Grace udělali vyhlídkovou plavbu podél nádherných vysokých skal. Je to pecka. Mám tuto část ostrova Ibiza moc rád. Nejsou tu divoké noční kluby a v podstatě ani lidi. Na krátkou zastávku jsme hodili kotvu v San Antoni de Portmany. Je tu trvale i jedna česká loď, ale pro nákup nezbytných potravin mi ani nezbyl čas se tam stavit. Spěcháme, abychom se dostali až k ostrovu Vedranell. Jde o nádhernou calderu kráteru. Kotvu jsme hodili do třicetimetrové hloubky a na dno položili 98 metrů řetězu. Záď naší lodi uvázali na dvě místa na skále a drželi. Nefouká. Ani předpověď, ani nic jiného nenasvědčovalo, že se blíží katastrofa. Večer byl nádherný a noc tmavá jako uhel.