1.10.
Hned ráno vyplouváme na moře. Je krásný den a my si užíváme jachtingu netušíce, jak se budou vyvíjet následující události. Loď je bez proudu. Nejde hlavní ani záložní generátor. Jako by si z nás Murphy dělal legraci a zkoušel, co vydržíme. Po událostech z před pár týdnů, kdy se nám rozbil přívěsný motor (2 roky stará Honda 40HP) a nasledně záložní přívěsný motor (jen o málo starší Honda 50HP) a aby toho nebylo málo, tak i motor, který je záloha zálohy Tohatsu 9,8 HP, se teď opakovala situace s generátory. I ty máme na La Grace tři a ani jeden nebyl použitelný. Blížil se večer a vítr sílil. Doplachtili jsme až před Porto Azzuro a když už na stěžni zbyla jen poslední plachta a vítr dosahoval síly 30-32 kn, tak jsme se rozhodli schovat v jedné ze zdejších zátok. Škrtnu o startér hlavního motoru a nic. Po mnoha dnech bez dobíjení nemáme už dostatek proudu ani pro motor. Sharki se hned pustil do nouzové opravy alespoň jednoho z generátorů. La Grace otáčím a mířím do bezpečí otevřeného moře. Vítr však stále sílí. V duchu si říkám, že na tohle už jsem asi starej. Sharky je dobrý mechanik. a tak po půl hodině nahazuje Hondu a z ní dobíjí startovací baterku. Já se zatím, se snižujícím se signálem, pokouším spojit s kamarádem na Elbě. V noci bude vítr 40 kn a bylo by dobré, kdyby o nás alespoň někdo věděl.
Po čase, který jsem neměl čas vnímat, motor naskočil. Otáčím La Grace a mířím do bezpečí zátoky Porto Azzuro. Mariňáci už nás ale kvůli špatnému počasí nevzali do portu, a tak házím kotvu a čekám na chvilkové bezvětří, které by před půlnocí měl způsobit přechod středu tlakové níže – něco jako oko hurikánu. Vše je připraveno a v 23 hod. vplouvám do portu. Nechci ale riskovat utržení mooringu, a tak si pro jistotu házím kotvu a vážu se na čtyři mooringová lana. Kdo ví, co bude v noci. 
2.10.
Celou noc přemýšlím, jak La Grace pomoci. Je jasné, že i když ji teď naplno dobijeme, stejně nám dřív nebo později energie dojde a situace se může opakovat. Hlavní generátor má prasklé těsnění pod hlavou, a tak oprava není snadná. Sharki ji zvladne, ale potřebuje nové těsnění. Na moři je stejně hnusně, a tak se rozhoduji nechat loď v maríně, pujčuju si od kamaráda auto a vyrážím na výlet do Janova pro těsnění a jako bonus jsem se rozhodl koupit i nový motor na člun, aby byla další záloha. Cestu přes Elbu, trajekt na pobřeží a 800 km po Italii musím hravě zvládnout do večera. Trajekty ale jezdí kvůli špatnému počasí až od 10 hod., a tak začínám získávat lehký skluz. Díky svým organizačním schopnostem se mi podařilo přiblížit těsnění z Janova spedicí a ukecat chlapa ve Veroně, aby všechno připravil a možná i chvilenku počkal v obchodě.
Trochu jsem nervózní byl, ale na druhou stranu se mi nechce násilím páčit kvůli divnému pocitu do cizího auta.
Vše šlo dobře dalších cca 30 minut, ale pak se to posr…. Naše auto náhle a vcelku bez varování na dálnici chcíplo. Na dojezd jsem se s ním dostal k nejbližšímu odpočívadlu SOS a už nenastartoval. Naprosto netuše co mu je, jsem volal majiteli. Je jasné že jsem v prd… Je večer, všechny servisy zavřené, motor na loď se nestihne převzít a já jsem uvězněn svodidly dálnice. Musel jsem nechat auto odtáhnout a z kapsy vytáhnout 240 EUR. U nejbližšího sjezdu na Modenu jsme našli technickou čtvrť a OBI market. V autě není žádné nářadí, takže se mi to bude ráno hodit. Panice ale zatím nepropadám a ihned organizuji záchrannou výpravu. Z lodi na motorce vyjel kamarád s majitelem auta. Trajektem se dostali do Baratti a odtud Sharanem jedou 400 km za námi. Co bude s autem jsem v tomhle okamžiku netušil, ale bylo jasné, že já se musím co nejdřív vrátit na loď protože tam mám lidi.
Aby toho na mě nebylo málo, na lodi mezitím přístavní policie otravuje kvůli hozené kotvě v přístavu. Nechápu proč. V noci byl silný vítr a La Grace má 126 tun. Mooringy jsou tady dimenzované tak na 40 tun a mě mariňáci nahnali do místa pro malé lodi. Kotva je tedy jediné možné a logické řešení, abych nikomu nezpůsobil žádnou škodu. Už toho na mě začíná být moc, protože se nemám možnost bránit. Argument, že se kotva může na dně o nějaký bordel zachytit neberu, protože buď si tam mají uklidit, nebo mi mají naúčtovat vyproštění kotvy, až to bude aktuální. Teď jde o bezpečnost a tu by měli právě oni ctít nejvíce!!!!
3.10.
Den začal po hodině spánku kolem 2 AM. Přijeli kluci a snaží se vloupat k motoru a následně zjistit, co se stalo. Naštěstí se ukázalo, že auto jen přestalo dobíjet. Prostříkali všechny kontakty a relátka a zdá se, že by se s tím dalo do rána dojet zpět. V žilách se nám rozlila trocha optimismu. Rozdělili jsme se a já se opatrně začal vracet na loď a druhé auto zatím jelo pro náš nový motor na člun s tím, že ho ráno naloží a vydají se pak za námi. Vypadalo to logicky. Když budu mít problém, oni nás dojedou a pomůžou. V 6 hodin ráno jsem dorazil k trajektu, převzal těsnění ze spedice a byl připraven vrátit se na loď.
Pak ale přišla další rána. Auto které nás mělo zálohovat a které nás zachránilo, se rozbilo taky. Motor se jim začal přehřívat a hrozilo jeho zničení. Musel jsem se rozhodnout. Riskovat naštvanou loď plnou lidí a pomoci někomu, kdo mě přijel na sám pomoc se zdálo jedinou možností.
Čas ubíhal a najednou bylo odpoledne. Unavený a přehřátý Sharan konečně dorazil. Topení v něm šlo naplno, aby pomohlo uchladit motor. Časté technické zastávky byly tím, co nám všem zkazilo den. Já se zatím neflákal. Sehnal jsem momentový klíč a další věci co se budou za na opravu generátoru hodit. Večer jsme přeložili motor a s velkou slávou se přeplavili na Elbu. S velkou parádou zafungoval Murphy ten den naposledy. Když jsme přeložili nový motor na člun se starým motorem, starý motor se urazil a rozhodl se nenastartovat. To už bylo na mě moc měl jsem pocit, že to není normální!!!!
Z maríny jsme odpluli na kotvu. Bez sebemenších komplikaci jsme vytáhli kotvu – 330 EUR pokuta za možné zamotání kotvy na dně se ukázalo jako zbytečné. Že by ale zítra policie řekla: „pardon, mýlili jsme se, omlouváme se a peníze nechcem“ fakt nečekám!
Jsem na moři už skoro 40 let a mám velkou úctu k lidem, kteří mají chránit námořníky, a právě proto mě vždycky překvapí, že se mezi nimi najde i někdo, komu je bezpečnost ukradená a má jistě radost, že úplně zbytečně okradl námořníka, aby státní kasa byla zase o trochu plnější…
4.10.
Hned ráno jsem letěl zaplatit pokutu, ale ejhle. Peníze si policie vzít nemůže (kvůli zneužitelnosti, ale na poště ani v bance je nechtějí taky, protože nemám „codici fiskale“ (taková obdoba rodného čísla) Všichni mají možnost vidět, jaký je kdo gauner, a tak se pokuty píšou do seznamu konkrétnímu Italovi. Cizinec v podstatě nemá šanci. Naštěstí máme na lodi Italku Lauru a ona za mě pokutu zaplatila.
Pak vytahujeme plachty a trmácíme se podél východního a jižního pobřeží. Jachting pod rychlost 3 kn je nuda a tak si zpestřujem cestu přednáškou o historické navigaci s praktickou ukázkou dobových pomůcek.
Cestou potkáváme české lodi – nikdo jiný už tu vlastně teď skoro neplachtí.
Na noc házíme kotvu na pláži Calamita. Je tu nádherně, i když vylodění je tentokráte obzvláště komplikované. Nejen proto, že tu jsou velké vlny, ale i proto, že tu máme vozíčkáře. Myšlenka, že bychom ho připravili o krásný večer na pláži nepřipadala v úvahu.
„Kde je vůle, tam je i cesta“
Sedíme u ohně, hrajem na kytaru, zpíváme a pozorujeme horizont s úchvatnou siluetou naší nádherné lodi. Po událostech posledních dní jsem dobil baterky jako už dlouho ne. Pravda je, že za to trochu mohla i ta flaška Portského vína co ve mně zmizela jako nic!
5.10.
Dopoledne jdem na výlet do podzemních chodeb a na pláž hledat drahokamy. Sharki zatím montuje generátor do kupy. Loď bez proudu je peklo!
Komu se nechtělo pod zem, tak zatím jezdí na čmeldovi, protože krásně fouká.
Odpoledne ale vítr chcípnul a my motorujem do Piombina a Baratti. Končí nejstrašnější týden naší sezóny. Co se mohlo pos…. to se posr…. a i počasí už je evidentně podzimní. Proti Čechám je to furt super, ale teplota vody klesla pod vražedných 24°C a večer už je to na triko s dlouhým rukávem.
6.10.
Obloha je pokrytá černými mraky a občas slabě prší. To zas bude den. V tomhle máme vozit bágly a lidi 🙁 Střídání se nakonec ale vcelku povedlo mezi přeháňkami. Skoro po nalodění nové party se zvedají velké vlny. Zvedáme kotvu a mizíme do Portoferraia. Jeden člověk nás ale nestihl, a tak za námi musí trajektem. Za bocmana jsem navozil lidi a poučil posádku, za Romču vybral pasy, peníze do lodní kasy a udělal list posádky a aby toho nebylo na dnešek málo, letím ještě s Ivošem do Eurospinu na nákup. V 21hod. jsem úplně vyřízený. Zřejmě jsem i přistydl, a tak v kombinací únavy s chřipkou upadám do kómatu s hlavou plnou tónů tvrdé moderní hudby. Horký nápoj Coldrex ale zřejmě pracuje za mě, a tak mi je ráno o trošku líp.