La Grace: Plavba La Coruna – Belfast, 1. část


Píše kapitán lodi La Grace, Pepa Dvorský:

7.6.2015 neděle
Dopoledne se loučíme se starou posádkou, protože většině z nich to letí až dnes. Dobíráme vodu a zbytek pohonných hmot. Nespěcháme. Přestože je v La Coruně jen slabý vítr a slunečno, vně této zátoky zuří bouře. Jsem ve spojení s Markem a jeho prognózy jsou nekompromisní: „Do středy se nehnete“. Počasí ale svádí a tak se na tu bouři jedeme kouknout. Na motor doplouváme až k prvnímu výběžku.

Vítr sílí a rychlost lodi padá ze 7,4kn až na 2,5kn. Plout dál by znamenalo jen pálit naftu. Obracím kurz do nejbližší zátoky. Házíme 80m řetězu a loď se zastavuje – drží dobře. Přesto ji hlídáme. Milan s Radkem si dělají výlet na poloostrov, kde objevují množství starých vojenských objektů. Přicházejí nadšení. Noc je klidná.

8.6.2015 pondělí

Ráno zvažuji všechny možnosti a rozhodl jsem se nic neuspěchat. Vytahujeme kotvu a obracíme se zpět. Biskaj je prostě Biskaj, tady o životech námořníků rozhoduje počasí! Jen na přední plachtu plujeme asi 2hod. do zátoky Farrol před stejnojmenným městem. Ta je úžasně chráněná vojensky už z Napoleonových dob a hrála významnou roly v bitvě u Trafalgaru. Zátoka je i dnes hnízdem Španělského námořnictva, které tu stále hledá bezpečí. Stejně jako my. Značená kotviště tu nejsou, ale nemáme moc na výběr a tak na drzo házíme kotvu pod jedním z břehů mimo plavební dráhu. Nevím, jestli o nás nevědí, nebo nás tolerují, každopádně je mi to jedno – chci jen přežít! Zátokou protahuje vítr v nárazech 7°Bf. Jak to vypadá na moři, se raději neptám. Bůh opatruj všechny co tam musí být!

Je mi hodně blbě. Vítr na pobřeží bere s sebou nějaký pyl a ten mi nalétal do očí. Během chvíle mám oči opuchlé jak rak a štípe to jako bych v nich měl písek. O bolesti hlavy a závratích ani nemluvě. Skoro jsem neviděl, ale pomohly mi prášky na alergii, co mi tu úplnou náhodou nechala kamarádka Inočka. Po 3 hodinách spánku jsem schopen zase trochu fungovat. Kluci mezi tím pilně pracují na opravách lodi.

9.6.2015 úterý

Od rána se na lodi pracuje. Panák přeplétá žbrdliny a část kadetů mu pomáhá, další kadeti tlučou bavlnu a zalévají spáry v palubě. Honza montuje izolaci vejfuku.
Chvíli jsem si odeběhl na internet, abych se podíval na počasí a zjistil jak je na tom polská školní loď Pogoria, ale město jsem si neprohlédl. Práce je na lodi teď dost a to, že tu čekáme na počasí se výborně hodí na práci. Vítr stále blázní a loď se divoce smýká na kotvě. Kotva ale ve směsi bahna a písku výborně drží, i přestože máme jen 40m řetězu na 10metrech hloubky. Poslední vylepšení se fakt vyplatilo. Loď nám přestala z kotvy utíkat. Přesto ji 24hod. denně hlídáme.

10.6.2015 středa

Podle předpovědi se počasí vylepší až zítra a tak pokračujeme v pracech na lodi. Dnes spatřil světlo světa náš nový jeřáb. No, už bylo na čase – mluvili jsme o něm 5let. Krom toho se snažím zorganizovat věci a lidi, co za námi mají přijet do Brestu. Je to poslední šance jim dát instrukce. Podle prognózy i vývoje počasí se Biskajem začne točit tlaková níže, která na pár dní to nepříjemné severovýchodní proudění.

11.6.2015 čtvrtek

V 00:00hod. zvedáme člun i kotvu a s odlivem odplouváme. Loď uhání tmou 7,4kn, což mezi bójkami v úzkém hrdle zátoky vypadá i dost nebezpečně. Je klid a úplné bezvětří. Na volném moři nastavujeme kurz na Brest a tradá. Ráno poslouchám krátké vlny a krom českých a slovenských stanic není problém pokecat s Austrálií, nebo Amerikou. Po snídani se dostavil předpovídaný vítr. S plným prádlem na předním stěžni se loď pohybuje mezi 3-4kn. Fouká přímo zezadu cca 10kn. Během dne to sílí a až na 15kn a tak už plujeme radostněji. Na stěžni přibyl spanker. Na druhou stranu jsme ale úplnou náhodou zjistilyi, že máme ruplý hlavní stěh. Naštěstí na tento vítr není nijak namáhaný, a protože to prasklo ve spojce, duo Honza a Panák to rychle dávají do pořádku. Rychlost se zvedla k 6kn a plavba je to nanejvíš příjemná. 320NM které dělí La Coruňu a Brest potřebujeme překonat za 2-3dny, jinak nestihneme střídání a to by samozřejmě bylo nemilé pro lidi, co nás budou ve Francii čekat. Těším se i na auto z Čech, které mi kromě mnoha dárků pro loď přiveze i Filipa.

Taky chytám ryby, ale vytáhl jsem to až za světla a tak do soumraku s nějakým úlovkem moc nepočítám. Kolem lodi se občas objeví stádo delfínů a Honza zahlédl i menšího žraloka.

Krásná plavba. Loď uhání na plachty. V noci jsem jako trouba hodinu seděl a pozoroval světelné obrysy kolem lodi plavajících delfínů. Už plujeme druhý den a po celou dobu je máme kolem sebe. V tomle zálivu jsou snad všichni delfíni světa. Když plavou biolunistcencí (světélkujícím planktonem) připomínají svým tvarem a tou září mořské panny. Už chápu, že staří námořníci snadno podlehli tomuhle obrazu. Člověk má chuť skočit mezi ně a alespoň chvíli s nimi skotačit.

12.6.2015 pátek

Ráno vstávám už v 6hod. Loď sice nádherně pluje, ale na zadních vlnách se houpe ze strany na stranu. Abych se zabavil, nejdřív vyrážím na ryby, což se mi úplně nedaří (jeden záběr a ukousnutý ocas od návnady), ale pak usedám ke KV stanici a tady se mi daří. Podmínky v atmosféře jsou úžasné. Všechny stanice slyším čistě a zřetelně. Většina raportů je 5/9 (srozumitelnost/síla signálu). A tak jsem si výborně pokecal třeba se Špindlem, Dvorem Králové, Troskovicema, Prahou, Jihlavou, Novými Zámky a dalšími. Je to zvláštní pocit, mít na kusu drátu kus domova jako na dlani. Také to začíná být mazec na frekvenci. Naše volací značka a neustále se měnící QTH (poloha) je pro radioamatéry čím dál tím zajímavější pro spojení.

Plavba příjemně ubíhá. Silný zadní vítr žene plachty na celém předním stěžni (přední, přední košová a přední brámová plachta) a ty předávají sílu lodi na rychlost 6-8kn. Občas z nějakého mraku trochu sprchne, ale jinak je převážně krásně.
Za samostatnou kapitolu by stál odstavec o černém pasažérovi – o holubovi, který se k nám přidal hned při odplutí ze Španěl. Od té doby se velmi logicky nenechal vyhnat tento stopař. Je to krásný a jistě i cenný poštovní holub. Už jsme si na něho zvykli a tak má u nás byt i stravu přes Biskaj zdarma, ale je to mrcha nevděčná po které je třeba pořád uklízet

belfast_1

13.6.2015 sobota

V noci mi nějaká ryba bez užitku sežrala návnadu za 15 EUR, holub za noc zesr.. palubu jako blázen a nad ránem přestal foukat vítr, tak po 3 dnech krásného plachtění holt zase motor – noc blbec!
V 8hod. máme, krom obligátního spojeni na KV s Čechy, spojení s Jugoslávským Bělehradem.

V 10 hodin se zase trochu rozfoukalo (do 10kn větru) a tak vypínáme motor a taháme plachty na předním stěžni. Loď ale přes 4kn dostat nemůžem. A přitom tak spěcháme…..

Kolem poledne se začínají objevovat lodě. Pevnina však na vzdálenost 30NM ještě vidět není.

14.6.2015 neděle

S Filipem je hrozná legrace. Na loď se už hrozně těšil a dává to najevo všemi smysly. Do pelechu se mi ho podařilo zahnat až ve 3hod. ráno.
Dopoledne připravujeme loď na plavbu, cvičíme lidi atd. V poledne vyplouváme. Je krásný slunečný den a skoro nefouká. Našim dnešním cílem je zátoka Camaret sur mer. Tam házíme kotvy. Část lidí odchází na výlet a část leze po stěžních. My s Filipem, Romčou a Panákem se vydáváme na dobrodružnou výpravu na pobřeží. Je tu nádherně. Odliv způsobil, že lodě tu stojí uprostřed zálivu na suchu. Našli jsme i vrakoviště rybářských kutrů. Ladné dřevěné trupy se tu tyčí k nebi a umírají. Přístavu vévodí krásná pevnost s vodním příkopem. Tu právě rekonstruují. Z malebného městečka plného domků spíše připomínajícím skotský venkov, než Francii jsme se vydali přes pláně na poloostrov.

Cestou je množství starých bunkrů ze všech možných období. S Filipem a Panákem jsme si je prolezli s nadšením malých kluků. Romču spíše zaujaly impozantní výhledy, zvláštní květena a všemožně pobíhající králici. Cílem výletu bylo dojít až na nekonečnou pláž s čistým bílým pískem. Úplnou náhodou jsme objevili starý rozpadlý dům Camareta. Teď už je to dobře zničené, ale kdysi to musela být pohádková nádhera.
Po návratu si ještě Panák zaběhl na pivko. Jeho chuť mu ale zkazila cena 5 EUR. Cesta na loď člunem se zvrhla ve snahu přiblížit se k trupu La Grace, přestože na její palubě právě probíhala zkouška požárního čerpadla. Honzu samozřejmě okamžitě napadla škodolibost a ostřeloval náš člun.

Noc byla klidná jak meteorologicky, tak bezpečnostně. Celou dobu nad námi bdí vojenská loď pobřežní stráže. Pevnina se objevila až 18NM od Francie. Super, obávaný Biskaj máme za sebou. La Grace pluje podél Francouzských břehů. Je to krásné panorama. Vysoké skály, dlouhé pláže a množství vojenských bunkrů lemuje celé pobřeží. Před západem slunce přistáváme v Brestu. Naše místo je v komerčním přístavu u mola krásné lodi Recouverance. Kapitán je s lodí pryč a tak tu můžeme stát, jak dlouho chceme. Jsem rád, že jsme připluli včas – předpověď počasí tvrdila, že to nedokážeme. Nejvíc se ale těším na Filipa a spousty dárků pro loď co sem veze naše auto s vlekem. Nová posádka přijela v 9hod. což je bohužel čas nízké vody, což hrozně komplikuje nošení věcí na La Grace.

15.6.2015 pondělí

Hned po snídani vyplouváme. Na motor se proplétáme mezi mělčinami na sever od Brestu. Cestou potkáváme vojenskou ponorku. Následně těsně míjí La Grace i vojenský vrtulník.
Pak se před námi rozprostřel kanál La Manche. Dnes je klidno. Odpoledne se zvedá příjemný NE vítr 10-15kn. Ihned taháme plné plachty a vypínáme motor. Silné proudy ale plavbu zdržují a tak si cestu krátíme hraním karet. Kdo prohraje musí něco splnit. Oblíbenou věcí co musí člověk třeba splnit je: Jit se zeptat kuchaře kdy bude večeře. Hra se ovšem stále stupňuje – po šesté prohře se člověk musí nejenom zeptat kdy bude večeře, ale ještě stihnout utéct před hozeným nožem z kuchyně apod.

16.6.2015 úterý

Nad ránem kolem La Grace proplula velryba a hned poté přistáváme na souostroví Scily na ostrově San Maryés ve stejnojmenném městě. Házíme kotvu a ihned se vydáváme na prohlídku ostrova. Je tam krásně. Na procházku vyrazil i Ivoš, který se na loď vrátil s kostrou tuleně. Zjisťujeme že tu žijí a ihned se za nimi vydáváme. Souostroví je plné útesú, mělčin a nádherných pláží se zelenou vodou. I tuleně jsme našli. Leží si tu po plážích a kamenech a vyhřívají se na sluníčku! Další zajímavostí pro bláznivé turisty z jihu jsou Papuchalkové – ptáčci s papouščím zobákem co je lidé na severu jedí.

belfast_2Poté obeplouváme celé souostroví a přistáváme mezi ostrovy Bryher a Tresco. Na tom prvním je jezero a šibeniční vrch a na tom druhém tropická zahrada. Do večera jsem nikoho z posádky nepotkal

belfast_317.6.2015 středa

V noci jsme překonali 50°severní šířky, tedy zeměpisnou šířku Prahy. Odteď už není cesty domů ale naše plavba vede jen jedním směrem – směrem k severnímu pólu!

Ještě jsem zapomněl pár důležitých událostí:
Naše tučňáčí rodinka se na chvilku rozdělila. Mára zůstala s námi na lodi a Jára si na 3týdny odskočil s Honzou do Čech. Odjel z Brestu, stejně jako Poláko-Kanaďan Bob Killar. Bob byl neskutečný nezmar. Strávil s námi 7týdnů, a jak sám říká: „Miluju La Grace i Čechy. Sem trochu blázen, ale kdo z básníků není a s vámi jsem strávil nejkrásnější chvíle svého života“. Boba má moc rád, i když to s ním bylo občas těžké a jazyková bariéra v kombinaci s jeho hyperaktivitou byla občas vražedná. Přesto můžu říct, že mi bylo ctí se s ním plavit a pokud se poplavíme do Kanady, rád se s ním zase setkám.

Jára na cestě do Čech
Jára na cestě do Čech

Celou noc a den se plavíme otevřeným na sever. Cestou jsme zahlédli jen hejna mořských ptáků a pár rybářských lodí. Počasí je vcelku stabilní. Vítr na západní straně tlakové níže nás žene správným směrem. Jeho síla pohybuje od 15 do 20kn a fouká z boku až zadoboku. To dává La Grace při plném oplachtění rychlost 6-7kn. Je velké vlhko ale i chladno. Po většinu dne je mlha s dohledností jen několik stovek metrů. V této oblasti jsou velké proudy. Na jeho vrcholu jsme zjistili, že naši loď tlačí, či brzdí 2,4kn. Způsobuje je příliv a odliv o výšce přes 4metry. Naštěstí není plný měsíc, to by byla situace pro lodě mnohem těžší. Kolem půlnoci vítr slábne a lehce se stáčí k severozápadu – více proti nám.

18.6.2015 čtvrtek

Je noc, mám službu. Hlídám radar a píšu deník. Velkou zajímavostí pro mě je, že zde sice ještě slunce zapadá, ale už je vidět jeho záře na obloze po celou noc.

Na palubě máme dva cizince. Johna (Ira) z Belfastu a Wilyho (Francouze) z Brestu. Jeden jede domu a druhý z domu. Willy je báječný 18letý kluk, hrozně zapálený pro všechno kolem jachtingu. Dokonce vlastní 6metrovou plachetnici. S námi pluje proto, že jeho snem je přeplout na ní kanál La Manche do Anglie. Zvláštní o čem tu sní mladí kluci a co jim nepřijde až tak jednoduché. Willymu občas není na brámu občas nejlíp, vždycky se ale hlásí o každou práci. Johna jsem poprvé potkal na závodě Tall Ship Race 2013. Plavil se s námi a zvítězil – na loď nezapomněl a vrátil se, což mi udělalo velkou radost.Před večeří jsme přistáli na ostrově MAN v městečku na jihozápadě ostrova.

19.6.2015 pátek

Dopoledne pracujeme na lodi a odpočíváme. Po obědě vyplouváme směr Belfast. Nefouká a vhodně načasovaný odjezd pomohl díky 5metrovému přílivu/odlivu k rychlosti kolem 8kn po celou domu naší cesty. Na jižním okraji ostrova MAN si zkracujeme cestu úzkým průlivem mezi útesy. Moře se během chvíle mění ve šlajsnu a naše loď v raft. Proud zrychlil loď na 11kn. Vypadalo to dramaticky.

Zbytek plavby byl nuda a šeď. Vítr chvíli zleva, pak zprava a pak motor. Rybu jsem nechytl žádnou a už mě to štve. Významným momentem dneška se stalo vyhození mých růžových pantoflí. Věřím že to spousty lidi potěší ale ony se mnou prošli světem co znám La Grace, tak prosím o minutu ticha…
Se setměním házíme kotvu před Irským královským jachetním klubem v Belfastu. Je tam bahno, takže drží jako blázen a noc je klidná.

20.6.2015 sobota

Budíček, snídaně, balení a úklid, střídání – no tradice. Místo máme o mola v marině Aberncorn. Všichni jsou na nás milý. Je vidět, že se na Tall ship Race moc těší…

Problém je jen s hotelem pro odcházející lidi, co letí až další den. A tak s námi zůstává Willy ještě jeden den. Jeho nadšení nezná mezí. Leze po stěžních a dělá blbosti.

Vystřídání proběhlo v klidu a tak jsme doplnili vodu, jídlo a před setměním odpluli z portu. V plavební dráze potkáváme tuleně. No tepleji už asi nebude. Zakotvili jsme na našem oblíbeném místě jako včera.