Píše Pepa Dvorský:
16.9.2015 středa
Odpoledne se s klukama vydáváme na moře omrknout ty ohromné vlny. V 5 metrovém motoráku je to slušné dobrodružství. Aby to vypadalo dramaticky, na chvíli se nám zastavil motor. Dílo zkázy by mohlo být dokonáno v pár minutách, ale naštěstí Honza T. závadu rychle spravil.
Jak ten člun skákal po ohromných vlnách, nárazy se vyklepala fajfka od jedné ze svíček. Hloupé že? Opraveno ve vteřině, ale koho by to hned napadlo!!!
17.9.2015 čtvrtek
V 6 hod. ráno vstávám a všechny budím. Nefouká. Okamžitě vyplouváme. Na moři jsou podle očekávání velké vlny, ale jde to. Čeká nás 150NM plavba do Aveira. Střídáme služby po 4 hodinách. Máme tu teď hodně jachtařů a je velká škoda že měli kluci až do teď tak hnusné počasí!
Prasklo nám koleno vejfuku a unikající voda promočila věci v Honzově T. skřínce a Honzově P. posteli! No, máme co opravovat.
18.9.2015 pátek
Nad ránem jsme u Aveira, ale nedá se tu přistát. Jsou velké vlny, proud, nemáme dobré místo ke stání a nechce se nám čekat na světlo, abychom se bezpečně dostali dovnitř. Měníme kurz na Peniche a před námi je dalších 80NM. Fouká krásný zadák o síle 15-20kn a tak loď uhání kolem 8kn. Svítí slunce jako o život. V závětří kluci naměřili 28°C. V 17 hod. přistáváme bokem k molu v městské části mariny. Ihned se seběhly davy lidí. Cílem je prohlídka hradeb pro lidi a pro mě s Tomášem shánění nerezového materiálu. Je ho tu po dílnách hodně, takže mise byla úspěšná. Honza to večer sváří k sobě.
19.9.2015 sobota
V půlnoci vyplouváme na jih. Plachtí to skvěle tak do půlky a pak si pomáháme motorem. Při snídani vplouváme do Lisabonského zálivu a házíme kotvu u města Cascais.
Dopoledne stěhováni a úklid. Pak opravy a odpoledne stěhujem nový lidi. Tentokrát tu máme skupinu sestavenou jen z poláků.
20.9.2015 neděle
Ráno vstáváme ještě před budíčkem. Taháme kotvu i plachty a vyrážíme na jih. Je krásný slunný den, ale fouká málo a tak plavba není až taková zábava. No, nevadí, stejně potřebujeme učit. Míříme na Setubal, ale cestou se ještě zastavujeme před krásnou pláží. Je teplo, takže se většina koupe. Stalá posádka samozřejmě ne.
V 17 hod. připlouváme do mariny Troia. Tady máme předem domluvené stání zdarma a vše zdarma. Manager mariny je hodně „tall ship frendly“ a tak mu na oplátku zdarma děláme prohlídky lodi. Poloostrov Troia je nádherný, plný písečných pláží a resort samotný je prima místo na víkendy pro bohaté lidi z města. I naše polská posádka se věnuje rekreaci. Bohužel na můj vkus trochu moc pijou. Ale chápu to – jsou na dovolené.
21.9.2015 pondělí
Dopoledne nás opouští náš drahý kuchař – odjíždí na dovolenou, ale moc nechybělo a dalo se to chápat i jinak. Bocman dopoledne cvičí lidi v lezení na stěžně a já s Tomášem jsem měl v plánu dělat něco užitečného na lodi. Ale 30 minut po tom, co jsme s Ivem rozloučili mi volají z trajektu, že s Ivem je zle. Beru Tomáše, pas, pár peněz, motorku, člun a jedem.
Za 2NM jsme ho dohnali. Ivoše už měla v parádě záchranka. Pohled to byl hroznej. Osobně jsem měl strach, že jde o mrtvičku. Klepal se a přestával cítit část těla. Naštěstí se ale ukázalo, že mu nic není – lajdákovi jednomu, a že si jen zapoměl dát s kamarády skleničku alkoholu na rozloučenou. Sice na poslední chvíli ale letadlo přeci jen stihl.
V poledne jsme na lodi a vyplouváme. Na motor ven z mělčin a pak plachty. 30NM nám trvalo až do večera. Po západu slunce házíme kotvu v Sines pod nádherně nasvětleným hradem Vasco de Gamy. Zítra ho prozkoumáme. Celou noc držíme hlídky – není tu moc místa, ale počasí je dobré.
22.9.2015 úterý
Dopoledne lidi běhají po městě, já sháním náhradní díly na La Grace na věci, co bude časem potřeba opravit a kuchař se dvěma kadety doplňuje potraviny na zbytek týdne. Po obědě odplouváme. Stále fouká severní vítr o síle 3°Bf, takže naše loď pod plnými plachtami letí k jihu. Je to skvělá a příjemná plavba. Nočním cílem je obrat o Cabo Sagres a Cabo San Vincent. Tím směrem nás vede velké stádo delfínů – následujeme je!
23.9.2015 středa
V noci mě probudil sílící vítr. Bylo mi jasné, že oba mysy se blíží a je mi jasné, že ty stolové hory nám brzy pěkně zavaří! Vyběhl jsem ven a s klukama strhával jednu plachtu podruhé. Loď uháněla 8-9kn a kdyby byl čas obdivovat ten jachting, bylo by to super i dál. Na Jižním pobřeží Portugalska vítr zeslábl. Do snídaně jsme se ploužili tmou až do městečka Portimaio.
Místo u mola bylo trochu těsné ale 10cm před a 10cm za La Grace nám postačilo k tomu, abychom zakotvili. Kadeti měli celý den volno a posádka pracovala na lodi. Jediné co jsem měl v plánu ve zdejší loděnici, je vidět co zbylo z voru mého kamaráda, Rudy Krautschnaidera. Smutný pohled – našel jsem tu jen stěžně. Ale to je život, i takhle končí sny. Jsem moc rád, že alespoň ten náš žije dál!