2.10.2015 pátek
Dnes byl nádherný den. Vítr v zádech a bok po boku druhá fregata. Báječně jsme si zaplachtili až do Malagy. Večer jsme strávili oslavou „přežití“ další plavby.
3.10.2015 sobota
Soboty už se mi tu popisovat nechce – je to den kdy se člověk cely den nezastaví a večer padne jako mrtvý.
4.10.2015 neděle
Kolem půlnoci jsme přepluli na kotviště před pláží severovýchodně od přístavu. V noci foukal slabý větřík od břehu, takže to bylo klidné. Přesto jsem hlídal až do 2 hodin do rána. Služba ale probíhala tak, že jsem čuměl na filmy. Chvíli potom, co jsem si lehnul, se vrátili z baru poslední.
Hned po snídani vyhazujem Honzu Prokopa, který se vrací domů (vystřídal ho Panák), zvedáme kotvy a vyplouváme. Plavba je líná. Fouká slabý zadní vítr a tak si plujem a nechávám dospat lidi, co včera v noci řádili v baru u bazénu. Jaké je ale moje překvapení, když kolem oběda zjišťuju, že tu máme i holku z vedlejší lodě (ze Shtandartu)
5.10.2015 pondělí
Plachtíme celou noc. Vítr střídavě klesá a zesiluje, ale jen v mezích slušnosti 5-15kn. Kolem poledne jsme u Capo de Gata. Ruská fregata Shtandart je stále v závěsu cca 40NM za námi. Místo ní ale svádíme komunikační bitvu s fregatou španělské pobřežní stráže. Kdo jsme, co jsme, co tu děláme atd.
Kolem poledne se vítr rozfoukal poradně. S 25uzlovým větrem v zádech je jachting paráda. Událostí dne se stalo nečekané setkání v 15hod. se na kanále 16VHF ozvalo volání:
„La Grace, La Grace, here is Rio Grita, Rio Grita, Rio Grita“
AIS nám ukazuje nákladní loď o délce 225metrů a šířce 32m – volací znak D5EO4.
Co se asi stalo?
Jaké je mé překvapení, když se na druhé straně ozvala plynulá čeština!
Ukázalo se, že se jedná o loď s Českou posádkou pod vedením kapitána Vrby plující do západní Afriky a pak přes oceán do jižní Ameriky. Byla to velká radost pro celou posádku. Na pozdrav na ně střílíme.
Ráno přistáváme v Cartageně.
6.10.2015 úterý
Ráno přistáváme v Cartageně. Celý den mají všichni volno. Staré město je super, i když obvodové zdi jsou hodně zničené. Je tu ale moc hezké římské divadlo. Pozdě odpoledne připlouvá Vladimír se Shtandartem. Při zadním větru o síle skoro 20kn vletěl do přístavu pod plnými plachtami a ještě si stihl vystřelit! Byl to impozantní pohled. Sice se za to musel jít ihned zodpovídat na „port control“! No, zřejmě nejen na Atyle platí, že chce-li člověk něco, je lepší než žádat o povolení se později omluvit!
Ale zpět k Vladimírovi (kapitánu Shtandartu), mám toho člověka rád. Jeho kombinaci drzosti, odvahy a umění obdivuju, co ho znám. Jsem rád, že jsme přátelé! Za pár minut už stojí vedle nás u mola a tiskne mi ruku v přátelském objetí. Poslušně mu vracíme ukradenou Ester!
V 21hod. vyplouváme opět na moře. Zpočátku jsou velké vlny ale postupně se zvedá severní vítr a mi s podélnými plachtami míříme na ostrov Formentera.
7.10.2015 středa
Celý den plujeme k Baleárskému souostroví. Je to plavba dlouhá 130NM a za dopoledne se nic důležitého ani zábavného nestalo. Běžná rutina. Střídáme služby po 4hodninách a sledujeme modrý obzor kolem nás. Taky trochu cestou závodíme s 80metrovou nákladní lodí, co už celé hodiny pluje obdobnou rychlostí stejným směrem jako my. Ve 13hod. se ona loď náhle zastavila a na AIS se objevil status neovladatelné lodi – dvě černé koule. Co se jim stalo, netuším. Na záchranné frekvenci Ch16 je ticho. No, patrně se jim rozbil motor a v tom my jim bohužel pomoct nemůžem…
Těsně před setměním házíme kotvu před městečkem La Savina na ostrově Formentera. Těsně předtím jsme si ale udělali divnou vlnu na tracku, protože jsme si z blízka chtěli prohlídnout 140m dlouhou jachtu Prince Abdulaha ze Saudi. Není to až taková nádhera jako třeba Azzam, Octopus, Pelorus a další moderní lodě, ale svou délkou je stejně impozantní a přitahuje pozornost.
8.10.2015 čtvrtek
Dopoledne většina strávila výletem po ostrově. Formentera není velká a jejich 20km silnic se dá projezdit za pár hodin. Je to paráda. Zvlášť, když se na něj člověk vydá na skútru, nebo dokonce ve vozítku četníka ze San Tropea.
Formentera je plná nádherných pláží s průzračnou, modrou mořskou vodou. Kolem 15hod. plujeme dál. Sice jsme měli v úmyslu se stavil ještě na Ibize, ale než k ní doplachtíme, je už hluboká noc. Proto pokračujem až na Malorku.
9.10.2015 pátek
V 4:30hod. házíme kotvu v jedné ze zátok. Mapa píše Cala Bianca, ale bílé tu jsou jen některé domy. Noc je klidná – už nefouká. Po ranní koupačce plujeme dál. Cestou se nám na moři rozbije motor – praskla trubička chladícího potrubí. 30minut potřebných k opravě věnujem koupání v moři. Voda je neskutečně teplá. Já ji odhaduju na 24°C. Nevěřil jsem, ale nakonec mě posádka vyhecovala a skočil jsem tam také. Samozřejmě s kulichem na hlavě. Na oplátku jsem vydal nařízení, že: „bez čepičky je to za 500kč“
Ještě je nutné konstatovat, že je to letos mé první koupání v moři. Na Kanárech byla zima a jak se s létem oteplovalo, my se zeměpisně posouvali k severu tak, že na vrcholu léta bylo u polárního kruhu stejná zima jako na Tenerife. A pak se to otočilo. Pluli jsme k jihu stejnou rychlostí, jak se z Evropy vytrácelo léto. Tedy až do teď byla stejná zima. Baleáry však mají pořád ještě léto a my ho konečně dohnali.
Oprava se ale úplně nezdařila. Cca za hodinu se motor vysadil opět. Nezastavil se ale rány, které se z něj ozývali, jasně říkali: „Zastav mě!“
Dvě hodiny jsme plachtili podél pobřeží směrem k Palmě, ale je jasné, že závěrečných 10NM proti větru bude problém. Nezbývá než si zavolat pomoc. Jaké je ale moje překvapení, když nám pobřežní stráž sděluje, že mají rozbitou loď. No, co teď…
Noc i víkend na krku. Taková věc se nestane uprostřed týdne, když je loď uvázaná u mola a mechanik po ruce. Loď sice pluje a není v ohrožení ale časem třeba může být a to si nevezmu na svědomí – tak hold „loďostop“. Ale sehnat odtah pro 120tunovou a 30metrovou loď není až taková legrace. Náhle jsem zahlédl kolemjedoucí megajachtu. Poslední zkouška motoru a nic, tak jim voláme. Anglická jachta Va Bene se ihned vydává našim směrem. Zapřaháme loď a vydáváme se na 10Nm dlouhou cestu proti větru. Za dvě hodiny plavby na laně jsme před pláží v Palma de Malorka a házíme kotvu. Zbývá vyřešit jedinou věc – cenu! Za svých 38let na moři jsem nezištně pomohl několika lodím a mám jedinou zásadu: „Lidi na moři by si prostě měli pomáhat!“
Teď doufám, že se mi to snad vrátí. No kdo ví, megajachtu jsem si ještě nepronajímal! Zdravím všechny z Palma de Malorka ze zachráněné La Grace. Posádka slaví a všichni se těšíme na další plavby (po opravě motoru)