La Grace v březnu a začátkem dubna zažila svou první plavbu v chorvatských vodách. Celý březen měli rezervovaný ruské posádky v čele s naším bocmanem Maxem. Plavby s Rusy jsou vždy úžasným zážitkem. Na plavbu se připravují dlouho dopředu a na palubu doráží vždy téměř vycvičení, a hlavně dobově oblečení. Člověk si tedy na Grace připadá opravdu jako by se propadl do 18. století. Začátkem dubna potom proběhl kurz pro velitele hlídek na La Grace, kterého se účastnili už i čeští námořníci. Aktuálně La Grace kotví v zátoce před městečkem Pirovac a chystá se na další plavby v Chorvatských vodách.
16.3.2019
Po dlouhých 12 hodinách v autě jsem zase doma. Sice bez rodiny, ale doma na La Grace.
Na loď společně se mnou nastoupila i moje oblíbená ruská posádka, se kterou jsem splul už hodně moří kolem Evropy, a tak od rána všechno šlape jako hodinky. Loď je jako ze škatulky a na její palubě se ihned rozběhl intenzivní výcvik. To, co se teď nově snažím zavést na českých plavbách už tady krásně běží. Vachty se střídají na jednotlivých stanovištích a tahají nahoru/dolů na místě plachty, kotvu, člun atd., aby se vše naučily ještě, než se vydáme na moře. Na palubě je i několik Poláků, co se také zapojili do výcviku. Ani pro ně to není žádná novinka. Zdá se, že tento týden budeme my tři kluci křtění Vltavou v menšině. Pepa, Tonda a Ondra jsou teď stálá posádka a naším cílem je doplout jen za pomoci plachet do labyrintu benátských kanálů. Plavba je námořní škola historického jachtingu v dobových kostýmech 17. století. Bude to pecka a už se moc těším.
Teď si ale půjdu lehnout, zítra to vypukne…
17.3.2019
První plavba v chorvatských vodách začala dalším výcvikem. Tentokrát jsme začali nácvikem odplutí a přistávání. Situace pro mě není snadná. Na La Grace jsou tři národnosti, takže se těžko hledá společný jazyk, a i stálá posádka se úplně vyměnila, takže se cvičí i standardní věci. Jako na potvoru se ještě rozfoukalo Jugo a malý bazén plný lodiček se stal slušnou pastí na odplutí, ve které se loď musela otočit o 90° na ploše jen o málo delší, než je ona. Všechno muselo vyjít napoprvé, jinak by byly velké škody.
Po obědě se jde do plachet a odpoledne vyplouváme. Ale jen kousek. Nejdřív přes kanál San Ante a pak do zátoky na Zlarin. Tam jsme před chvilkou hodili kotvu, dali si Tondovu výbornou večeři a teď se palubou nesou ruské písničky a všichni sedí na palubě.
18.3.2019
Dnes byl krásný den. Sice ho Rusové ničí každonočníma bojovkama, protože si vzali do hlavy, že musi umět točit zvratičkama i po tmě, ale OK.
Od rána foukal vítr 20-25 kn – do zad, a tak jsme si skvěle zaplachtili. Během naší cca 25 NM dlouhé trasy jsme donekonečna stavěli a bourali jednotlivé plachty – proste trénink do zblbnutí.
V Chorvatsku je super, ze i když fouká, nejsou velké vlny. Nikdo nezvracel a všichni si to moc užívali. 6 kn jen pod košovkami a spodní radou stěhovek byla prostě paráda. Do večera jsme doplachtili až do městečka Pirovac. Hodlám se tu schovat před Borou, která má udeřit v noci silou 45 kn. Nic moc, ale Pirovac je dobře chráněný a naše hlídky jedou 24 hod.denně, takže jsme připraveni.
19.3.2019
V noci začala bouře, ale ne až tak silná, jako fouká severně od nás. Pohoří Velebit zahalily černé mraky a spustil se déšť. Hlídky stály celou noc v dešti, ale vítr v poryvech nepřesahoval 30 kn. Kotva držela v písku skvěle. Během dne jsme pokračovali ve výcviku. Není kam plout. Mezi námi a Benátkami je bouře, a tak tu musíme zůstat.
Je to ale příležitost projít si malé městečko Pirovac. Původně se to tu jmenovalo „ZLO SELO“ Prý to tak pojmenovali pro Turky, aby se sem báli. Tehdy ještě městečko ochraňovala zeď a vodní příkop. Dnes už stojí na poloostrově, protože kanál někdo zakopal.
Taky jsem se tu začal seznamovat s místními lidmi. O historii mě poučil jeden profesor, co tu bydlí. Abych ho taky něčím ohromil, řekl jsem mu, že znám historii malého ostrůvku naproti. To ho zarazilo, protože jen místní ho nazývají „Otok Lubavi“ (ostrov lásky) Na něj si Pirovčani vozili lodičkami holky k milostným hrátkám. Od té chvíle jsem byl jejich, i když jsem rád, že jsem nemusel vysvětlovat, odkud to vím!
20.3.2019
V noci stále foukala Bóra. Když se tu rozfouká vítr z hor, strašně se ochladí. Ještě, že mám s sebou sadu nehistorických kombinéz. Je to hrůza, ale hřejou, což dělá mým ledvinám dobře v době, kdy mě nemá, kdo hřát záda v posteli.
Před polednem stavíme plachty a odplouváme. Nárazy větru jsou do 30 kn a prognóza je, že to ještě jeden den vydrží. Až teď jsem si všiml nádherně zasněženého pohoří lemujícího kraj moře. Pohoří Velebit mi připomíná pobřeží na Ushuaiou.
Vytahujeme přední a hlavní stěhovku, přední plachtu a zarefovanou přední košovku. I když je to na stoupačku, La Grace chvílemi letí až 6,6 kn. Odpoledne ale vítr slábne, a tak jsme do Zadaru dopluli až po setměni. Ted stojíme u krásného mola v historickém centru města. Sice bych určitě neřekl, že se tu smí stát (v mapě je psáno, že je to rezervované pro výletní lodě), ale lidem chodícím po pěší zóně jistě nevadíme. Turistů je tu stále málo, ale když se západem dne ustal vítr, musím říct, že je tu krásně!
21.3.2019
Brzy ráno opouštíme Zadar a s krátkou zastávkou na koupání v moři v zátoce Sutomiscica vyplouváme na Rab. Celý den ale cvičíme manévry na plachtách a střílíme z děl. La Grace je pro Rusy opravdu jedna velká hračka. Po západu slunce házíme kotvu pod starým městem Rab.
22.3.2019
Probudili jsme se do krásného slunečného rána. Hladina jako zrcadlo a kotva nám drží i na 25 metrech. Dopoledne byli všichni na procházce ve městě a my na lodi pracovali. Co je tu Max, tak se udělalo strašné množství práce. Loď od paluby nahoru začíná být jako ze škatulky. Kolem oběda vyplouváme. Nefouká až po Senjska vrata. Náhle vítr sílí. Za Senjskymi vraty začíná peklo. Vítr dosahuje 44 kn. Bora mi zkazila den a chvíli to vypadá, že i večer. Otáčím loď za ostrov Krk. Zpočátku se velká změna nekonala, takže zátoka ve Staré Bašce je nebezpečná, ale před Punatem už je to s větrem OK.
Horší je, že máme dvě různé mapy průjezdu do Punatske zátoky. Jedna ukazuje, že tam jde proplout, ale druhá, že je tam málo vody. Věřím té horší, a tak měním kurz před město Krk a raději zde budu stát přes noc na kotvě než riskovat navigační chybu.
23.3.2019
Konečně sobota podle mého gusta – není co uklízet! Rusové všechno uklízejí každý den. No, ale od nákupu jídla pro 30 lidí mě to nezachránilo. Abych se nepletl, šel jsem se projít po staré části města Krk. Sice mi chyběl Merlin, ale i tak to bylo super. Mezitím si kuchař udělal nákupy, a tak jsme mu zaběhli pomoct.
Kolem poledne vyplouváme. Cvičíme zajímavý pokus – odplutí z kotvy od návětrného pobřeží. Je to paráda. Posádka je už secvičená a jde to hladce. Je krásný slunečný den s větrem kolem 10 kn. Plachtíme jihem ostrova Krk a pak severem kolem Cresu. Na moři zatím není ani plachtička, což je dnes vážně škoda. Pod rouškou noci se zapluli do zátoky u města Cres.
24.3.2019
Došla voda. Dopoledne je opět pracovní. Natíráme stěžně a další klacky. Ve městě nás pustili k molu a nechali nás vodu nabrat. La Grace, s posádkou otrhanců v dobových oblecích, se rychle stala atrakcí pro turisty i místní. Všichni si mysleli, že se tu točí nějaký film.
Odpoledne plujeme dál. Skoro není o čem psát, už druhý den je vše na pohodu. Další krásný, teplý a slunečný den. Na otevřeném moři trénujeme obraty na plachty a později nás doprovází velké stádo delfínů. Na noc jsme skončili v krásné malé zátoce na Istrii, která je součástí zátoky Rasa. Trochu mi to připomíná fjordy na severu. Žádné vlny a bezvětří.
25.3.2019
Probudili jsme se do krásného a teplého dne. Nefouká, a tak se na motor přesouváme kolem jihu poloostrova Istrie do města Pula. Část lidí pracuje na lodi a zbytek má volno na prohlídku města.
26.3.2019
V noci opět udeřila Bóra – silný vítr z hor. Hrdinsky schovaní za 550 Eur v ACI maríně na závětrné straně bokem k molu jsme ji přežili jako nic! I když je přes den krásně a teplo, stále ještě umí fouknout jako blázen.
Dopoledne nikam nespěcháme. Fouká ještě 25 kn. Udělali jsme si nákupy jídla na zbytek týdne a náhradních dílů na opravy lodi. Cestou na nákup jsme si prohlédli krásné Koloseum. Mám Chorvatsko moc rád, ale čím déle se tu pohybuju, tím více si uvědomuju, že to je italská historie, kterou tu obdivuji, a ne Chorvatsko jako takové. Dokonce jsem si uvědomil další neuvěřitelný fakt. Tahle země je známá jako země tisíce ostrovů, ale jeden důvěryhodný pilot ji celou popisuje jako 888 zátok, což je k smíchu, protože malinkaťoučká Elba jich má podle průvodce 365! Dal jsem si tu práci a zaměřil se na tento fakt a ejhle, ona je to pravda! Ano, zátok je tu mnohem více, ale počítáme-li jen ty, ve kterých se dá zakotvit (kvůli hloubce či potřebnému prostoru), je opravdu málo. Připočítám-li ten fakt, že mě dnes dokázali rozčílit dva Chorvati, kteří mi lhali do očí (kvůli penězům samozřejmě), tak jsem trochu rozčarovaný. OK, ono mě to zase přejde, jen mě to strašně mrzí. Můj děda za tuhle zemi bojoval, já tu vyrůstal a pamatuji i dobu, kdy jsem se tu chtěl oženit a žít, jenže teď už je to prostě jiná země!
Odpoledne vyplouváme. Fouká z boku a loď uhání podél břehu až do Rovinje. Potom vítr utichá a my nahazujeme motor a míříme na sever.
27.3.2019
Dopoledne běhám po obchodech Honda a sháním náhradní díly. Objevila se nám voda v oleji. Ne moc, ale zatím si neumím představit, kde se tam vzala. Olej jsem sehnal, ale musíme vytáhnout člun na palubu, protože měnit olej na vlnách v zálivu pří 25 kn větru jde blbě. Tak jako už mnohokrát jsme navěsili člun na jeřáb na střední palubě a začali ho táhnout lidskou silou nahoru. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je na něm ještě strojník. Jako bych tušil, že se může něco stát a snažil se mu pomoci z dostat z lodě a ono se stalo! Přesně ve chvíli, kdy jsem podcházel rameno jeřábu, abych podal Ondrovi ruku, prasklo závěsné lano a jeřáb obtížený 500 kg těžkým člunem se zřítil přímo na moji hlavu. Zatmělo se mi před očima a ve vteřině zůstal ležet na palubě za bortem. Naštěstí se ukázalo, že lebka není roztříštěná. Dokázal jsem se v poslední chvíli schovat za zábradlím střední paluby. Hlava zasažena ale byla pořádně. Rychle jsme odjeli člunem do maríny a snažili se sehnat pomoc. Ukázalo se, že v Umagu je stanice první pomoci, ale nemají tu nemocnici. Zjištění, že se budu muset dostat taxíkem 80 km do Puly nebo o něco blíže přes hranici do Slovinska či Itálie mi dělalo starosti.
Aby toho nebylo málo, Romča přesně v tu dobu dělala svou nejtěžší zkoušku na vysoké škole. Dělal jsem si starost, aby jí zatím někdo z lodi nezavolal a nerozhodilo ji to. Čas běžel…
No, abych to zkrátil. Ukázalo se, že jsem hodně tvrdohlavej chlap, i když jsme pro jistotu počkali v Chorvatsku 24 hod. Bolí to, ale cítím se dobře. Moc děkuju kamarádům z lodi, co mi v té chvíli pomáhali, i kamarádům doktorům v ČR, kteří mi udíleli dobré rady, jak si v takové chvíli pomoci sám, když lékařská technika není a nebude…
28.3.2019
Budíček je v 6 hodin. Hlava mě bolí, ale cítím se dobře. Vytahujeme kotvu, plujeme na celnici. Tahle procedura taky bude trvat, a tak nechci ztrácet čas. Zkontrolovat a orazítkovat 32 pasů je pro celníka práce na více než hodinu. Sakra, jak jsem rád, že tohle už u nás není! Ale trpělivě čekám – chtějí to tak, tak ať si razítkují.
Jen pro zajímavost. Na lodi jsou 3 Češi, 5 Poláků, 1 Maďar, 1 Bělorus a 22 Rusů. Pěkná snůška národů a jazyků. Ještě, že všichni vypadáme jako stejní otrhanci z 18. století.
Hotovo, vyplouváme. Z hor se přihnala Bóra a silou 25 kn žene naši loď od chorvatských břehů. Na chvíli naskočil slovinský signál, což je jedna z posledních zemí, kde La Grace ještě nebyla, ale před námi už je širé moře. S hlavní a přední plachtou, hlavni košovou stěhovkou a zarefovanou přední košovkou uháníme do dáli. Je krásný slunný, ale ještě stále trochu chladný den.
Jsme před Benátkami a už teď se těším na ty krásné dny tady!
Foto: La Grace s.r.o.
(pokračování příště)