29.3.2019
Noc v maríně Sant´Elena byla super. Mapa sice ukazuje, že tu není skoro žádná voda, ale bagr si s tím problémem před dvěma roky poradil.
Dopoledne jsme si sjeli pro náš nový člun – moc jsem se na něj těšil. Celkově jsem nadšený, i když musím objektivně říct, že z řemeslného hlediska je to strašný bastl. Jeho jednotlivé díly na sebe nesedí i o 2 cm, dveře nedovírají a teče jimi dovnitř, pod pojmem vypěněný člun jsem si nepředstavoval vložený polystyren v meziprostoru, černé podlahy jako na potvoru šedivé atd. Ale OK, stál „jen“ 200 tisíc Kč a chápu, že to výrobce nedělá kvůli lidem, ale kvůli sobě. Nicméně, při troše improvizace šikovných rukou našich dvou nových strojníků z něho bude skvělej pomocník na La Grace, a to je nejdůležitější.
30.3.2019
Už od hodně časných ranních hodin probíhá na lodi úklid. Rozhodl jsem se nepřekážet a vyrazil na nákupy. V Benátkách se dá sehnat všechno, jenže všechno je roztroušené po ostrovech, a tak jsem si pojezdil trajektíkama jako málokdo tady. Sehnal jsem, co bylo potřeba, až na italské plynové lahve, což mě samotného překvapilo. Na lodi zatím probíhá montáž našeho nového člunu. Bude to pecka. Abych toho běhání neměl málo, tak jsem odpoledne ještě vyrazil na celnici. I ta je až na druhém konci města.
Hlava mě bolí v oblasti rány, ale necítím se špatně. Ležet nedokážu, ale vím, že bych měl. Občas se mi zamotá hlava, že se rychle musím něčeho chytit, abych neupadnul. Můj kamarád z traumatologie mi ale dodává odvahy, že to bude OK, protože je jasné, že mám stále otřesenou mozkovou dutinu.
Večer vyplouváme. Marína nás sice stála na poplatcích dvakrát tolik, než jsme čekali, ale Benátky jsou super a oni to ti mizerové vědí! Trochu mě mrzí, že nás nepustili na Canal Grande, protože fotka pod plachtami před Piazza San Marco by byla něco, ale co nadělám. Až se najde někdo, kdo za tenhle zážitek dá 2.050, – EUR, tak se tam rád svezu. (Ta částka se skládá z povolení, platu agenta, doprovodné pilotní lodi atd…) Odplouváme na otevřené moře – nefouká, jak už jsem dlouho neviděl. Hladina je jako sklo.
31.3.2019
Celou noc jsme motorovali až do 5 hodin ráno, kdy jsem ztratil trpělivost a zůstal stát uprostřed ničeho. Po snídani se slabě rozfoukalo, a my vytáhli plné plachty na předním stěžni. Rychlostí 2,5 kn jsme se courali do města Pula až do odpoledne. Připlutí pod plachtami až do města bylo efektní.
Další 3 hodiny zabrala celnice, protože orazítkovat 35 pasů, není žádná legrace, ale OK. Není kam spěchat, protože dnešní plán je hlavně o cvičení nových kadetů. Poté jsme přejeli na kotvu a teď máme všechny kadety ve městě. Loď je tichá, jak už dlouho nebyla.
1.4.2019
Dnešní den byl ve znamení nákupu, práce/práce/práce a malé prohlídky města Pula pro ty, co tu ještě nebyli. Byl krásný slunečný den a foukalo od východu. Kotva tu v bahně drží jako blázen, takže pohodička, jen je třeba se smířit s tím, že se tu za kotvu platí (La Grace stoji na noc 240 kun). Taky se o nás začala zajímat média. Před dvěma dny prý vyšel článek o naší lodi. Neviděl jsem ho, ale mnoho lidí mi to říkalo.
Na noc vyplouváme na moře. Naše cesta vede přes Kvarnerský záliv, západem ostrova Mali Lošinj a pak co nejvíce na jih. V půlce týdne se má počasí na den dva pokazit, a tak spěchám, aby mě plánované Jugo nezastihlo daleko od našeho cíle.
2.4.2019
Celý den se plavíme na jih. Minuli jsme tolik krásných míst, ale nedá se nic dělat bouři máme v patách. Před chvilkou jsme hodili kotvu před městečkem Primošten. Jeho návštěva bude stát za to. Už se těším!
3.4.2019
Noc na kotvě byla dobrá. Každou noc máme hlídky, takže spím klidně. Kotva tady drží i když foukalo 20kn. Po snídani zvedáme kotvu. Fouká 25, za námi návětrné pobřeží a ejhle průser jak vrata. S kotvou jsme vytáhli jinou kotvu a její lano se napadne začalo blížit do naší vrtule.
„Rychle do člunu a vyřezat co se dal!“ La Grace se ne úplně pomalu začala blížit k návětrnému břehu města. „Rychle plachtu a pryč!“ Lano jsme zlikvidovali včas, ale i tak jsem si už pohrával s myšlenkou zapnout motor a doufat, že lano není u naší vrtule. Vše dobře dopadlo a my se jako ptáci začali vzdalovat od města.
Plavba na zadní vítr je na La Grace zážitek. Elegantně jsme se prosmekli mezi ostrovy a propluli kanálem San Ante do Šibeniku. Oběd jsme si už dávali v pohodli zátoky hned vedle mariny Mandalina.
Narychlo jsem zaběhl vyměnit PB lahve a pak zase plachty vzhůru (tedy jednu, přední košovku) a hurá na more. Obrat za obratem tak dlouho, než se přiblížím mostu přes záliv. Z vody, v porovnáním s našimi stěžni nevypadá až tak vysoký :-D. Na večer odplouváme do kanálu San Ante a uvazujeme loď u starého vojenského mola. Ráno chci byt dobře chráněný před Jugem. Po oznámení, že tu budeme stát a nikam se nepoleze se na lodi strhl mejdan. Dalších komentářů se raději zdržím… :-D.
4.4.2019
Dnes udeřila bouře od jihu. Naše loď stoji v místě, kde se ani nechce věřit, že venku fouká. Poslali jsme lidi do města a už v první zatáčce zjistili, jak strašně fouká. Část se chtěla ulejt o šlapaní a jeli se mnou na člunu, ale ty jsem cestou ve vlnách zmáchal jak blázen. I když máme super člun s vysokými boky, takto velké vlny a odlétající vodní tříšť z nich to nezastaví.
Na lodi se horečně pracovalo cely den. Za zimu se neudělalo téměř nic, a tak to teď doháníme. Já se věnoval nákupům. Jedna věc mě hodně naštvala. Chorvati jsou schopni cizí lodi naúčtovat 48,-EUR za 2x cca 1,5 hodiny stání člunu v portu. Já vím, že jsem tam stál (jinak to nešlo), ale mrzí mě, že jim to není hanba, když jsem jim udělal tak velkou tržbu v nautickém obchodě i jejich supermarketu. Zaplatil jsem a nehádal jsem se. Snažím se tu se všemi dobře vycházet, ale mrzí mě to…
Tak jdem spát. Bouře ráno skončí a my se vydáme na jih.
5.4.2019
Přestože začal strašným slejvákem, dnes byl krásny den. Důsledkem dvou dni trvající bouře byla naše loď cela žlutá pylem z borovic. Slejvák napravil to, co bychom jinak složitě drhly. Po snídani vylezlo slunce a my odpluli.
Vítr není silný, ale pod plachtami loď pluje k jihu. Za poloostrovem u Rogoznice jsme vpluli do vln. Ještě před par hodinami tu byli vlny 3,5metru pohaněné silným větrem. Teď jsou z nich vlny mrtvé, a tak to začalo kývat naší kráskou ze strany na stranu. Dva lidi to neustali, ale teď si uvědomuji, že to snad byli letos první. Úžasný.
Pod plnými plachtami na předním stěžni a s větrem v zádech jsme dopluli až do městského portu v Trogiru. Hned po přistání se všichni vrhli na gasketovani, takže na nás byl v zapadajícím slunci nádherný pohled. No, minule týdny ukázali, ze La Grace je skutečnou školní lodi!
6.4.2019
Krásný slunný Trogir. Dnes je den jako malovaný. Stojíme v nádherném miste a užíváme kulisy města za námi. Tedy až po každotýdenním sobotním úklidu a měnění posádky. Na palubě je teď polovina Rusu a polovina Čechů – bude to jazykově zajímavý týden. Na noc odplouváme do jižní zátoky na kotvu. I když je Trogir krásný, není to zrovna levné město na stání v maríně. Velkou radost mi udělala fotka jednoho z nově příchozích, který stihl vyfotit La Grace před městem z přistávajícího letadla – velká paráda.
7.4.2019
Leje a leje. Úplně nevím, co dělat, protože tato prognóza je na cely týden. Neděle je ale ještě v pohodě. Cvičíme nováčky, a tak nám čas rychle ubíhá…
8.4.2019
Leje jako z konve, ale rozhodli jsme se nečekat už a vyplout. Je to hezká plavba. Se severním větrem pod plným předním stěžněm plachet se posouváme k jihu. Cílem je zabavit lidi a doplout do městečka Milna na Brači. Tam před mnoha lety stal také malý Tall ship, který hodně ovlivnil ten fakt, že jsem začal stavět La Grace. Tuto loď jsem chtěl koupit, ale v té době to nebylo možné. Její majitel ji komerčně provozoval, a přestože mu už tehdy bylo mnoho let. Prodat ji nechtěl. Dnes už tu nestojí. Ignatia je už 7 let prodaná nějakým Rusům a její majitel žije ve Vídni.
Procházka po městě se zvrhla na úprk do Konoby a úprk mezi deštěm z ní. Na noc házíme kotvu venku ze zátoky. Noc je klidná – nefouká, ale leje a leje…
9.4.2019
Probudili jsme se to krásného raná, až na ten fakt, ze cely zaliv je plny oleje ve vodě. Všechno kontrolujeme abychom se ujistili, že to není z nás. Pro jistotu však zvedáme kotvy a popojíždíme na otevřené more. Pouštíme motor, generátory i všechny bilge a nic. Zaplať pánbůh. Tomu, kdo tohle způsobil bych napařil sám pokutu, ale představa že ji dostaneme my a bezdůvodně mě děsila.
Startujeme motor a vyrážíme do Supetaru. Tam házíme kotvu za zeleným majákem, abychom se vyhnuli trajektům zajíždějícím do portu a jdeme se projít. Merlin i lidi jsou nadšený. Dnes je sice pod mrakem, ale neprší, a to je super. Po obědě ještě zvedáme plné plachty a za slabého větru rychlosti 2-3kn plujeme od městečka Omis. To je staré pirátské město, a navíc ho znám ze svých příběhů, když mi bylo 6let, a tak jsem se sem moc těšil. Rychlá večere a vzhůru na břeh. Pevnost je za 20 kun sice otevřená jen od 9 do 11hod. ale to nakonec ani nevadí. Krásně jsme se prošli údolím modrozelené reky Cetinje a viděli obří vodopád za městem u přečerpávací elektrárny.
Večer k nám na palubu přišla návštěva. Tady mají češi silnou námořnickou komunitu, a tak jsme si příjemně popovídali. Noc za bezvětří byla klidná a příjemná. Jen už zase prší 🙁
10.4.2019
Od rána leje a my nevíme co dělat. Dopoledne jsme proflákali u stolních her, ale všichni bychom se raději viděli na moři. Po obědě vyplouváme i když víme, že plavba z Omise na Makarskou bude jen na motor a v dešti. Hladina je jako zrcadlo a my se suneme mlhou, že ani okolní, 1.500 metrů vysoké pobřežní hory nejsou vidět. V Makarské se ale vše na chvilku vybralo, a tak vyrážíme na 2 hodiny na břeh. Někdo na pivko, někdo na zmrzku a my do lesa s Merlinem. 2 hodiny bylo nádherně, ale s příchodem na loď se opět rozpršelo. Spát se jde po 19. hodině. Hladina je jako zrcadlo a nehne se ani lístek na stromě. No, aspoň nemusíme v dešti hlídat loď na palubě.
11.4.2019
Parádní jachting pod plnými plachtami. Konečně přišlo Jugo a s ním i vítr. Na nic nečekáme a taháme co se dá. Obeplouváme jihem ostrov Brač a proplouváme podél slunného Hvaru k severu. Na lodi je dobra nálada. Ani dnes nemohlo byt počasí nic moc, ale vítr rozfoukal dešťové mraky a tak jsme od rána nezmokli 😀
Míříme do Rogoznice.
Foto: La Grace s.r.o.