29.5.2018 úterý
Dnes jsme trochu posunuli budíček, protože někteří na palubě vyprávěli svá nadšení z výbuchů sopky ještě v 2:30hod. ráno. Ještě před budíčkem kolem nás proplouvá flotila českých lodí s vlajkami ČANY. Než jsem vyběhl, byli už fuč. No, třeba se ještě někde potkáme.
Po snídani vyplouváme, protože fouká. Rychlostí 4,5kn míříme na jihozápad. Cestou se radujem z plachtění a chvíli i ze stáda kolem proplouvajících delfínů. Skoro 30NM až na ostrov Vulkano nam zabralo celý den. Bylo to ale prima.
Navečer jsme hodili kotvu u jezírka s bahennimi lázněmi typickými pro tento ostrov. Blíž už zastavit nešlo a tak tam lidi plavou po svých.
30.5.2018 středa
Brzy ráno lidi odchází na vrchol sopky Vulkáno. Je to nutnost. Cesta vede do kopce po černé zemi a ta bude za pár hodin peklem pro všechny poutníky. Vulkáno je obří kouřící krasavec, a je asi největší atrakcí celého ostrova. Jeho krásné, žluté, sirné květy jsou rájem fotografů detailu. I samotný kráter je impozantní. Už léta si říkám, že si na jeho vrchol vytáhnu golfovou hůl a vyfotím se při úspěšném úderu na první dobrou.
Já jsem ale tentokráte zůstal na lodi. Měli jsme návštěvu z třech českých lodí pod vlajkou ČANY a tak jsem dělal průvodce.
V poledne plujeme dál. Nefouká, a tak je z toho vyhlídková plavba okolo kamenných jehel v kanále mezi ostrovy Vulkáno a Lipary. Později jsme zamířili k hlavnímu městu ostrova. Tam se potkáváme s dalším Tallshipem. Přes 100let stará brigantina Florentina se plaví po zdejších ostrovech už celá léta. Její kanadský kapitán je moc fajn kluk a kdysi jsem považoval za velkou zajímavost, že jeho posádka se skládala ze samých holek (tuším cca 7). Je otázkou, jestli jde o ráj či peklo na zemi! (peklo, pozn. red)
Zůstáváme na kotvě a na večeři jdeme na břeh. Místní specialitou je stejk z mečouna v hospodě U piráta. No, příště bych ale raději viděl mečouna na svém háčku.
31.5.2018 čtvrtek
Ráno pro snídani odplováme. Záhy se však na horizontu objeví silueta majestátného Tall shipu. Vypínám motor a čekáme až se k nám přiblíží. Nefouká, a tak není kam spěchat. Největší a zároveň jediný 5ti stěžník světa se rychlostí 10kn během chvíle přiblížil a hodil kotvu nedaleko La Grace. Nabili jsme jsme 4 děla a rozhodli jsme pro nějakou pirátskou klukovinu. Přijíždějicí člun s policií a celní zprávou zhatil moje plány. Nakonec jsem si říkal, že je to asi dobře. Na takové lodi je jistě kdokoliv z VIP TOP lidí světa a je otázka, jak rychle by ochrance i policii ve člunu došlo, že střílíme slepými.
Odplouváme a necháváme za zádí nádhernou scenérii té majestátné lodi před starým městem Lipary.
Náhle se na 16 kanále ozve:
„La Grace, La Grace, here is Royal Clipper“
Odpovídam a oba přecházíme na kanál 6. Radio stanice se ozve: (pro autentičnost budu psat foteniticky a ještě si občas pomůžu českou diakritikou, předem se omlouvám těm, co umí polsky psát)
RC „Ahoj Pepa, mate polske zaloge na statku?“
Zmatene se pro jistotu ptám:
LG „Ted nemame, s kym mluvím?“
RC „Tu jest kapitán Royal Clippera“
Nevycházel jsem z údivu. Vím, že trup stavěli polaci, ale kdo teď lodi velí jsem netušil. Navíc to, že zná La Grace, mě potěšilo 2 násobně.
RC „Kam plyněte? My odchazame o piontej (5PM) a plyněme na Stromboli. Jestli poplyněme pod žaglami, dame race?“
LG „OK, chtěli jsme už plout do Neapole, ale počkame na vás u ostrova Panarea a poplujeme společně plachtami ke Stromboli“
RC „Fajne, do zabačenia!“
Litoval jsem, že musíme pryč. Rychle jsme však přehodnotili plány. Celý den jsme se koupali u ostrova Panarea. Je to hezké sídliště z doby bronzové a vůbec. Panarea je krásný ostrov pro lidi, co hledají klid. Typické jsou pro ni bíle stavby a na nich vázy s lidskými hlavami a domovní znamení z barevné keramiky. Jsou po celých Liparech, ale tady se prý vyrábí.
V 17hod., s rozbalenými plachtami jsme byli připraveni do závodu. Bohužel se nám rozbilo AIS a tak čekám u pobřeží na internetu, abych zjistil, co má Royal Clipper v úmyslu. Z Lipar vyplouvá pod plnými plachtami, ale vítr stále klesá a tak je postupně stahuje. Nakonec končí jen pod stěhovkami hnanými větrem z motorování. Rychlost jejich lodi se pohybuje přes 10kn. Sakra, taková smůla. Z jachtingu je nafting a v tom mu to rozhodně nenandáme. Měníme plány, loučíme se a také na motor vyplouváme na otevřené moře.
1.6.2018 pátek
Celou noc až do odpoledne plujeme otevřeným mořem na severovýchod. V dáli ostrov Capri a kolem jen modro. Plavba je příjemná, protože nejsou vlny. Co ale chybí je vítr. 120NM na traktoru tipu MAN nejsou nic moc. Odpoledne se už ale koupeme v Mordré jeskyni na Capri.
2-9.6.2018 sobota
Další týden se na lodi makalo jako blázen. Ikdyž jsme tu zůstali jen Já, Robin a Tonda. Udělalo se spousty nových nátěrů a také fůra věcí od dřeva.
9.6.2018 sobota
V sobotu nám přijeli další lidi. Je nás jen půlka, ale to nevadí. Aspoň bude na lodi volněji. Hned po nalodění přeplouváme do chráněné zátoky dál od Neapole. Chcem se co nejdřív zbavit té kanalizační trubky za zádí. Noc na kotvě je klidná, ikdyž na moři jsou velké vlny z severozápadní bouře.
10.6.2018 neděle
Po ránu jezdíme po marínách a sháníme vodu. Je to už 4 týden co se nám nepodařilo nikde nabrat, ale vodu stále máme, tak žádný vcelku stres.
V 10hod. plujeme na ostrov Ischia a kotvu házíme pod Aragonským hradem vedle hlavního města. Je tu plno lodí protože teplota vody už přelezla 24°C. Já stále zatím neriskuju nachlazení z ledové vody a jen pozoruju davy koupajících se. Den utekl výcvikem a vodními radovánkami a odpoledne se většina lidí vypravila na hrad a do města.
Noc na kotvě byla klidná. Nefouká…