Na začátku února se na La Grace pilně pracovalo a já trávil čas cestováním po zemích českých se sérií přednášek. A když už jsem toho měl dost, rozhodl jsem se – zarelaxovat zase na moři. I vydal jsem se na kadetský kurz na slavný polský plnoplachetník Pogoria. Zde je můj Lodní deník z lodi Pogoria, „Kurz officerov morskych“
6.2.2015 pátek
Ve večerních hodinách jsem se dostavil na předem určené místo poblíž Brna, abych tam čekal na autobus projíždějící Českou republikou na trase z Gdaňska do Italské Genua (Janov). V autobuse je mnoho Poláků, dva Rusové a 3 Češi. Kluci, holky různého věku. Cílem plavby je vyškolit v mnoha námořních oborech nové důstojníky, kteří se budou po světě plavit na velkých plachetnicích. Cesta k lodi je vždycky stejná. Plný autobus a přerušovaný spánek v sedě není nic moc, ale to nikomu nevadí. Všichni jsme se už viděli na lodi a nemohli se dočkat.
7.2.2015 sobota (Janov)
Okolo 10 hod. autobus dorazil do přístavu. Okamžitě jsme začali vykládat zásoby i naše batohy. Při prvních pohledech na ten velký trojstěžník z nás okamžitě spadla únava. Na odpočinek ale stejně není čas. Všichni honem nasnídat, ubytovat a hurá na úvodní školení. Co se na lodi smí, co ne, bezpečnost a to dokonce s praktickými ukázkami atd. Aby toho nebylo málo, velitelé skupin se okamžitě pouští i do lan i praktického používání plachet. Až na názvosloví je většina věcí pro mě naštěstí stejná. Výcvik končí až večeří. Jídlo je chutné a je ho dost. Večer mají všichni volno, ale většina tu zůstává a slaví se mnou mé 44. narozeniny. Až na tu strašlivou zimu, kdy vane silný vítr ze zasněžených hřebenů Alp, si všechno užívám a jsem naprosto nadšen.
Celý den i noc gratulace k mým dnešním 44.narozeninám – udělali mi velkou radost. Večer je v kapitánské kajutě oslava. Jsem velmi rád, že polským zvykem není hodit oslavence do vody.
8.2.2015 neděle
Budíček se naplno lodí rozezněl už v 7 hod. Před zvonkem o velikosti 50cm vás žádná peřina nechová. Každý ví, že musí vstát, protože za 5 minut už by nestíhal nic. Na lodi je 53 osob a proto i snídaně se odehrává na 2x. Za 2 minuty 8 hod. všichni stojí na horní palubě u zvedání státní vlajky Polska. Vychází slunce a nefouká. Okolní krajina mi připomíná svou nádherou krásu Aljašky…
Celé dopoledne je úplné bezvětří a slunečno. Já jsem odjel hledat lékárnu abych si sehnal antibiotika. Je mi dobře, ale doléčuji zánět na plicích. Je krásně, lidi chodí po nábřeží s kočárky a dívají se na ty bláznivé kadety, kteří lezou po ráhnech a učí se pracovat s plachtami. Jiní na mole hází házečkou, nebo třeba do nekonečna spouští člun nahoru a dolů. Můj první zážitek z lezení na stěžeň byl velmi intenzivní. Výška 36 metrů posunula hranici zážitku z La Grace o dalších 10m. K obědu bylo kuře s bramborovou kaší a salát. Vaří se tu skvěle a jídla je dost. Odpoledne měla celá posádka volno. Důstojníci si zašli do hospůdky na trochu odpočinku při kávě. Bylo to fajn si trochu odpočinout od učení, kterého je tu opravdu hodně.
Jako na zavolanou se v 16 hod. zvedá vítr o síle 15-20kn. Konečně vyplouváme. Pogoria s příjemným větrem v zádech míjí vrak lodi Costa Concordia a my stavíme tři podélné a tři příčné plachty. Z počátku je rychlost lodi kolem 5kn, ale s postupem času se sílou větru roste. Jakmile je loď na správném kurzu podél pobřeží, všechny čtyři služby jdou do zaměstnání. Jedna má navigační hlídku, jedna kuchyňskou hlídku a dvě hlídky se střídají na učebnách, kde se přednáší použití elektronických námořních map a systému AIS. Po večeři redukujeme plachty. Vítr stále sílí (ukazuje mezi 30-35kn) a loď jen pod košovkami v kombinaci s hlavní a přední stěhovkou uhání skoro 10kn. Náklon je ale jen nepatrný od 5-10°, což vyvolává pocit bezpečí i ve větru 7°Bf. Na levoboku se v dálce blízká a je jasné, že se blíží tlaková níže. Do noci se věnuju navigaci a učím se zapisování do polského lodního deníku, nebo třeba obsluhu radaru. Všechno má svá pravidla a řád.
9.2.2015 pondělí
V noci jsem se probudil už před 2. hodinou a až do 4 hod. si užíval plavbu. Byla to nádhera. Vítr se ustálil na 22kn zaďák a krásně jsme dopluli až před Canes. Tam ovšem vítr přestal a nám nezbylo, než na posledních 22NM použít motor. I takhle velká loď se v mrtvých vlnách chová jako tanečnice. Nezaregistroval jsem, že by někoho bylo špatně. Na učebně probíhají přednášky o předpisech SOLAS. Po obědě házíme kotvu před San Trope. Většina lidí se běží podívat na místní četnickou stanici. Já s Andrzejem a Radkem zůstáváme na lodi – kam bysme také šli – jsme tu přeci kvůli ní…. Kapitán nám dal rozkaz vylézt na přední stěžeň a gasketovat brámovou plachtu. Tu výšku si užívám a tak pro zábavu lezu až na samý top předního stěžně. Všechno je pevné, pohodlné a bezpečné. Odpoledne sedím na přednášce o použití radaru. Vše nejdříve teoreticky na učebně a pak prakticky v navigační kajutě. Musím poděkovat, že všichni učitelé se mi hodně věnují a mají velkou trpělivost s mými neustálými dotazy. Po večeři odplouváme – směr Antibes. Vítr ale slábne – škoda. Co jsem přijel, tak až na první den je extrémně krásné a slunečné počasí.
10.2.2015 úterý
V noci jsem měl službu do 4 hod. ale maximální rychlost plavby na plachty mi nepřekročila 2,2 uzlů ať jsem dělal, co jsem dělal. Venku zářily hvězdy, ale já se místo romantiky rozhodl raději věnovat radaru. Včerejší školení mi hodně pomohlo a musím uznat, že i já jsem byl hodně překvapen, když jsem dokázal hlásit i malé rybářské lodě dříve, než je viděla služba na oku. Mezi 4. a 6. hod. jsem chvíli spal, ale pak už zase hurá do služby. Tentokráte dobrovolné. Na můstku jsem totiž objevil KV stanici. Na frekvenci 14.320 jsem se těšil na hovory s druhým koncem planety a českými loděmi – marně. Radioamatérů je všude po pásmech hodně, ale Čech ani jeden. Před úsvitem skoro stojíme a dokonce nás volá Signál station, jestli nemáme poruchu. Startujeme motor a zvolna plujeme před přístav Antibes. Na kotvě zbytek dopoledne trénujeme stavění hlavní plachty. Vítr do 10kn a opět krásně slunečno. Někteří poláci dokonce mluví o koupání v moři. Brrrr…..
Odpoledne jsem s klukama prošel po Antibes. Trocha turistiky a mluvení česky nezaškodí. Super bylo to pozorovat, jak máme všichni absťák po rodném jazyce. Občas jsme mluvili všichni tři naráz a i mnohem rychleji. Na lodi je každý z nás v jiném družstvu a tak se tedy potkáváme jen minimálně. Večer byl jako trocha veselého vzpomínání na minulé plavby a pak už hned spát. Noc na kotvě byla klidná, skoro nefoukalo. Vstával jsem tedy jen pro radost.
11.2.2015 středa
Už jsem se naučil vstávat před budíčkem. Jeho hlasitý zvuk je tak příšerný, že se preventivně bojím infarktu. Abychom nevyšli ze cviku, lodí zazněl poplach „muž přes palubu“. Naštěstí jen cvičně. Ale i na to už si zvykám. Posledně to byl poplach „opuštění lodi“. V přístavu na nás lidi koukali jak na blázny, jak pobíháme po palubě a spouštíme čluny. Tréning je to ale super!
Další krásný den. Slunce svítí jako o život, jen větru není moc. Naštěstí dnes nemáme cíl daleko. Míříme do portu v Nice. Cestou sedím na kurzu zdravovědy a bavím se šitím tržných ran na kusu masa z kuchyně. Ještě dnes dopoledne proběhl kurz na systém Solas a Coloreg, ale v tu dobu jsem měl volno, protože to vyučuju. Těším se na večerní prohlídku Nice.
P.S.: Dále prosím ať čtou jen ti, kteří chápou, že si tu čtete mé soukromé poznámky:
Velkou část zábavy se tu stalo to, že my se snažíme naučit sebe polsky a oni zase česky. Expertem na výuku českého jazyka mezi kadety je tady Vašek. Za jeho největší úspěch se dá považovat například to, že už všichni znají různé varianty českých vět se slovem „jebat“ Například: V kuchyni jsem slyšel člověka sypajícího koření do hrnce říkat: „jebni to tam“ a dnes pobavilo všechny v jídelně prohlášení samotného kapitána, který o sobě řekl Polsky (psáno foneticky): „kapitan po obědě zje banany“ ale on to vyslovil jako: „kapitán po obědě zjebá nány“ Dále: slovo, které tu Poláky asi nejvíce baví je určitě slovo: „jeptiška“ Nevím proč, ale jsem přesvědčen, že je to Vašek učil psát jako: „jebtiška“ a oni už samozřejmě znají význam první části toho slova a smějí se jejímu použití v slově, které by jistě mělo charakterizovat život řádových sester!
Výsledkem Vaškova jazykového snažení je jistě revoluce v českém jazyku, jejímž důsledkem je to, že si všichni Poláci myslí, že každá česká věta má sexuální podtext! Vašek na svou obhajobu udává, že mu přišlo nudné učit Poláky říkat slovo „vole“ v každé české větě, jak je našim národním zvykem…
Naopak nezasvěcenému Čechovi se třeba může zdát, že plavba na Polské lodi bude vypadat jako „swingers party“. Proč? Protože tu každou chvíli někdo, někoho, někde „šuká“ (pro nezasvěcené: „hledá“) Na to slovo se Čechovi prostě fakt zvyknout nedá! 🙂 (A to považte, jak se řekne bulharsky „do toho“, to je teprve mazec. Pozn.red.)
12.2.2015 čtvrtek
Nefouká, nefouká a nefouká. Krásně je, že by se dalo opalovat, ale pro praktické kurzy jachtingu je to peklo. Dopoledne trávím běháním mezi KV stanicí a učebnou. Zajímavou přednáškou je meteorologie. Je fajn, že se to tu zase učí jinak, než u nás. Důraz je kladen hlavně na získávání, zápis a vyhodnocování meteorologických dat. V 11 hod. opouštíme port Nice a přeplouváme do nedaleké zátoky Ville France u Capo Ferrat. Pogoria zde stojí na kotvě. Pro některé pokračuje výcvik, pro jiné je připraven výlet na pobřeží. Zátoka je velmi krásná, plná luxusních domů bohatých i známých lidí (např.: Putin/Paganini a další)
Plavba do Monaka byla na motor, ale je fajn prohlédnout si pobřeží z blízka. Sice okénkem učebny při druhé hodině radarové navigace, ale prima. Přistání v Monaku v přístavu proběhlo hladce. Platíme 216,-EUR a máme volno. Tedy někteří mají volno. Stále je třeba držet služby u vchodu, připravovat večeři, nebo třeba drbat palubu. My, co máme volno, si pro radost lezeme po stěžních, ale to už mi tady stejně nikdo nevěří! Lidi většinou vyrazili do města ke knížecímu paláci, námořního muzea, či ke zdejšímu vyhlášenému Casinu. Já to tu dobře znám a Monako je fakt moc krásný, ale chtělo by to mít sebou někoho blízkého. Někoho, koho bych mohl držet za ruku, procházet se do noci místními parky a bavit se s ním o blbostech. Ale to už je minulost či daleká budoucnost, takže mám v plánu spíše neromanticky prolejzat loď – konec konců i to mě baví…..
13.2.2015 pátek
Pátek 13. začal už 2 hodiny po půlnoci a to budíčkem. Zvonek – „Všichni na svá místa“, odplouváme z Monaka. A to jsme měli zaplacenou celou noc! Ve 3 hodiny byla loď bezpečně na moři a my si mohli jít lehnout. Ve 3:40 hod se rozezněl zvonek na „alarm manévrovi“ (čert ví, jak se to píše a tak to píšu foneticky :-D) a my všichni běželi stavět plachty. Postavit plachty na trojstěžníku, to chvilku dá, to je jasné. Vítr nestál za nic, ale ten pocit z dobře vykované práce byl super a s tím pocitem se i dobře usíná. Jenže tu se rozezněl zvonek znova: „snídaně“ No, raději bych hladový spal v té báječné, vyhřívané kajutce, ale co nadělám. Rozkaz je rozkaz. Reakce všech pohybujících se po chodbách byly hodně zpomalené a tak není divu, že se snídaně protáhla. Jenže už je tu další zvonek: „nástup na zvedání vlajky“ Ještě, že nás dnes čeká plno přednášek na učebně – tam se vyspíme!
Místo školení se ovšem celé den doháním resty pro La Grace, ale nedá se nic dělat. A to dokonce i místo plachtění. Rozfoukal se totiž prima vítr o síle 30kn a i když fouká ostře proti nám, Pogoria v něm uhání jen na podélné plachty rychlostí přes 7kn. To je jasný důkaz, že pokud nad ní máme letos zvítězit na dalekém severu, budeme zde na závěr muset provést nějakou těžkou záškodnickou akci!
Pogoria plula 83NM až do 17 hod. Se soumrakem přistáváme v Porto Antico v Janově. Molo je tu sice zadarmo, ale stojíme na samé hraně půlkruhového mola kdesi v konci nějaké komerční části. Ale dobré. Autobus se sem dostane a zdi komerčního přístavu poskytují lodi dostatečnou ochranu a to je nejdůležitější. Po večeři je naplánována přednáška o La Grace. Většina lidí se celý týden na ni ptá a tak mi kapitán dovolil tu naši krásku všem ukázat.
14.2.2015 sobota
Dopoledne se uklízí loď. To je snad klasická noční můra na všech lodích světa. Lodě se uklízí denně, a přesto to se to nedá porovnat se sobotními úklidy. Všichni kadeti už jsou správně vycvičení, a tak jde všechno pěkně od ruky. Během toho přijela nová parta. Teď už je jasné, že nás odsud vyženou. Dopoledně zbyl ještě čas na pohlídku Janova. Námořníky jistě zaujme starý přístav a v něm kromě mořského akvária rozhodně neunikne vaší pozornosti ohromná, dřevěná pirátská loď „Neptuno“. Ta tu stojí od doby, kdy skončila natáčení filmu Pirates, známého Polského režiséra jménem Roman Polanski. (Prosím neplést s rovněž zdařilým pornofilmem stejného jména. Samozřejmě že neeee, že bych ho kdy někdy viděl, ale jak je o mě známo, hodně čtu! 🙂
A pak to přišlo – poslední den a s ním i loučení! Na plavbě se vždycky najde mnoho lidí, po kterých se i vám bude stýskat. Na lodích vznikají přátelství na celý život bez toho, že by to člověk plánoval. Nevím proč, ale prostě to tak je a proto mám lodě rád. Loučení nenávidím a tak se mu z principu vyhýbám kdekoliv na světě. Jenže polským zvykem je zřejmě pevné chlapské obětí před odchodem. No, co vám budu povídat – byl jsem „na měkko“ tak, že nebejt většina těch kluků fousatých, tak bych jim snad po tíhou společných zážitků dal i pusu. Tu jsem si ale samozřejmě nenechal ujít u dívčí části naší posádky. Zde se záměrně nebudu zabývat definicí toho, jak na měkko jsem byl, aby se toho zase nechytil nějaký sprosťák a nerozvinul tu diskusi na toto téma! .-) . „Do zabačénia“ a dveře autobusu se zavřely…
Všechny čeká cca 27 hod. dlouhá cesta do Polska a mě ještě jeden den na tomto „žaglovci“, který byl mým domovem posledních 7 dní. Byl to příjemný domov a to teď neříkám jen díky svému výsadnímu postavení na této lodi. I když jsem měl tu čest bydlet přímo v kajutě majitele Pogorie – v jeho nepřítomnosti vyhrazené jen pro „Cheff officer“ a „1.officer“
Kolem 10 hod. přijíždí nová parta a nastává běžný kolotoč. Bohužel to také znamená, že se musím na následující noc vystěhovat z mé oblíbené kajuty. Pogoria je opět plná k prasknutí zájemci o jachting. No, zlobit se kvůli tomu nebudu a odcházím do náhradní kajuty – do kapitánské!
15.2.2015 neděle
Budíček, snídaně, prohlídka města a odjíždím.
„Díky, že jsem tu mohl být a bylo mi ctí se učit o těch, kteří umí!“
Pokračování tohoto příběhu se bude odehrávat na lodi La Grace. Na ostrově Tenerife právě začíná karneval a hned po něm mě čeká velmi těžká plavba proti zimním bouřím severního Atlantiku na cestě směrem do Evropy.
P.S.: Pokud byste se v příštím roce (stejný termín) chtěli také zúčastnit takového kurzu, tak není problém. Už teď se hlásí nový zájemci na OceanTour@seznam.cz Počítejte ale s tím, že dobrá škola stojí peníze. Kompletní cena s dopravou, jídlem atd. stojí 700EUR. Já osobně jsem ale získal dobrý pocit, že to za to stálo!!!
Cheef officer Pepa Dvorský, T/S Pogoria, Genua (Italy) 2015