Je poslední týden v červnu a Lentilka se svojí rodinnou posádkou se po několikaleté pauze vydává na cestu do neznámých vod. Dva roky jsme brázdili jen Lipno a Orlík a tak jsme natěšeni, že uvidíme něco nového a zajímavého. Letos jsme se nechali zmámit našimi kamarády na výlet do Holandska. Všechno nám vylíčili tak pěkně a barvitě, až jsme začali litovat, že už tam dávno nejsme. Posádka lodi Škorpión vyrazila dokonce o týden dříve, a tak nám posílala i pravidelnou sérii fotek, abychom si to snad nerozmysleli. Popravdě jsme o tom uvažovali už dávno, zkusit něco na severu. Máme s naší lodí za sebou několik plaveb dole na jihu v Chorvatsku a Itálii, o čemž jsem napsal hodně článků sem na Krásu jachtingu v minulých letech.
Jenom v krátkosti malé představení naší plachetnice. Jmenuje se Lente a jedná se o Phobos 21 od polského výrobce Dalpol Yacht. Jak už číslo v názvu napovídá, jedná se o plachetnici velikosti 21 stop (asi 6,2 m). Je to tedy malá ploutvová rodinná plachetnice, která poskytuje dostatečný prostor pro čtyřčlennou posádku. Její konstrukce umožňuje plout na jezerech, kanálech a v pobřežních mořských vodách. Je opatřena systémem „mrtvý muž“ (tedy sklápěním stěžně), který nám umožňuje udělat za hodinu z plnohodnotné plachetnice kanálovou vodní myš s podjezdnou výškou 2,5 m. Celá tahle vodní atrakce je pak plně transportovatelná na vleku s celkovou váhou kolem 2t. No před rokem jsem se nechal zvážit na nedaleké váze a k mému překvapení ciferník ukázal 2,6 t. Tak nevím, asi jsme naložili moc knedlíků.
Trailer sailing je vůbec hrozně zajímavá a inspirativní cesta, jak se se svou vlastní lodí dostat kamkoliv po Evropě. Po cestě se v lodi dá spát a vařit jako v karavanu, pak to shodíte na skluzu do vody, postavíte stěžeň a vodní svět je váš. Tomu říkám svoboda bez závazků, láska na druhý pohled. A proč právě na druhý? Člověk se musí uskromnit. Docela dost co se týče prostoru. Přehodnotit, co vlastně chce, potřebuje a co je ochoten podstoupit. Odsunout své ego, které vyžaduje stále větší a komfortnější loď, upravit seznam destinací, kam se mohu plavit. Nebudu tvrdit, že zapřáhnout za auto dlouhý vlek a přejet kus Evropy neobnáší určitý diskomfort. Nebudu ani lhát, že sundat loď do vody a postavit takeláž je úplná hračka. Zkrátka není to svět pro každého, ale my si to takhle vybrali a moc se nám to líbí.
25. 6. 2022
Tak a můžeme vyrazit. Auto natankováno nadoraz, loď na vleku připravená, posádka odhodlaná. Co že nám to ještě schází? No pořádně připravená cesta. V tom všem shonu kolem příprav, jsem hodně spoléhal na strejdu Googla a cestu jsem trochu přenechal jemu. Kapitán přece musí přerozdělit kompetence. No a to se tentokrát moc neosvědčilo. Vím, že se musím dostat kolem Slaného na D8 a pak furt rovně za nosem až do Holandska. Cestu na D8 od nás jsem jel mockrát a dobře ji znám. Jenže v den D, kdy jsme vyrazili, byla plná objížděk, které byly špatně značené a nebo vedly po příšerných cestách. To určitě chcete, otáčet se se soupravou, která má s převisem stěžně okolo 15 metrů, někde na neznámé návsi před hospodou. Ve světle pouliční lampy a překvapeného pohledu štamgastů, co právě teď vylezli před hospodu na cigáro.
Konečně na dálnici, až do Magdeburgu se nic mimořádného, co by stálo za zmínku, nestalo. Přespali jsme v lodi a ráno po snídani jsme začali ukrajovat další stovky kilometrů, v závěsu za kamiony křižujícími Evropu. Kamioňáci nás vůbec berou hezky mezi sebe do party. Na parkovišti si musíme vedle sebe vybrat cokoliv, jen ne pojízdný mrazák, ten pak hučí celou noc a nedá se v tom randálu spát. Když předjíždíme kamión, často nám blikne dálkovými do zrcátek, že jsme už komplet před ním a můžeme se v klidu zařadit.
Konečně jsme v cíli cesty. Lemmer je malé, krásné městečko na pobřeží IJsselmeer v provincii Friesland. Kamarádi ze Škorpióna už na nás čekají a tak můžeme připravit loď na skluz do vody. Máme pro tyto účely vlek s rolnami a tak zánor vleku nemusí být ani tak hluboký. Za 20 minut se už Lente houpe uvázaná u mola a začíná velká legrace. Je třeba postavit stěžeň, předtím namontovat na vrchol windmeter a nezapomenout zapojit do něj konektory. Vše samozřejmě v ideálním pořadí, tak aby se to nemuselo pro velký úspěch opakovat. Musíme si po roce vzpomenout, kam k sakru vedou všechna ta lana a lanka, natáhnout bimini, zapojit solár, zavěsit ráhno atd. Prostě je toho dost a navíc se stmívá. Posádka už za ty roky zná všechna zákoutí lodě a ví, kdy a kam sáhnout. Tři hodiny je náš standardní čas, který potřebujeme ke kompletnímu nastrojení lodě, tak abychom mohli vyplout. Ještě jsem málem zapomněl představit naší rodinnou posádku. Má žena Stáňa, děti Luky, Verča a já Jirka. Plavíme se takto cca 10 let.
Dneska už ale nikam neplujeme. Natankuju maximálně pitnou vodu do nádrže a těším se do hajan. Otevřu hrdlo nádrže a spustím tam hadici. Spokojeně poslouchám, jak voda šumí a šplouchá a užívám si ten pocit. Pravda, připadá mi, že je ta nádrž tak nějak větší, vždyť to kurnik trvá věčně! To ale nevadí, kochám se pohledem na potemnělý přístav, poslouchám hlahol uvnitř v lodi a v duchu už se po tom namáhavém dnu vidím v posteli. Pak mi to ale nedá, otevřu bakistu a posvítím čelovkou na stav vody v nádrži. Úplně jsem ztuhnul. Dole v bakistě všude voda. Hned mi to došlo. Já debil jsem na podzim vypouštěl zbytek vody z nádrže, aby tam v zimě nezmrzla a zátku jsem už nenamontoval zpět. Doufám že jsem jí nenechal doma v garáži, problesklo mi hlavou. Šátrám rukou ve vodě na místech, kde by asi tak mohla být, a doufám, že ji tam skutečně najdu. “Tisíc kilometrů se loď klimbá na vleku a ty si jako myslíš, že ji tam najdeš na místě?” říkám si v duchu, “jo to by mi teď fakt pomohlo”. No a také že jo! Zátku jsem nahmatal a našrouboval zpět na své místo. Teď jenom kýbl s houbou a o zbytek večera mám postaráno. Padám do postele definitivně zmožen.
Ráno jdeme na nákup zásob do blízkého supermarketu a poté, co doplníme lodní spižírnu, konečně vyplouváme. Počasí je dobré, modrá obloha, sem tam mrak a vítr 10 uzlů severozápad. Vyplujeme na široký Ijsselmeer, což je vnitřní holandské moře, a doplachtíme k první komoře princezny Margriet. Není to daleko, je to v podstatě za rohem. Spodní hrana komory je proklatě nízko, ale na to už nás stačil upozornit Michal ze Škorpióna.
Plujeme širokým kanálem za komorou rychlostí tak 5 uzlů na motor, když tu si najednou někdo všiml, že pod schody se převaluje žlutá tekutina. Vynadám dětem, že blbě zavřely flašku od Fanty, která se dole v podpalubí líně rozlévá a houbou to setřu. Za pár minut jsem si ale všiml, že Fanta je na podlaze zase. Slezu dolu a zjistím, že to není Fanta, ale říční špinavá nažloutlá voda. Sakra, ale kde a odkud se vzala? Vrtá mi to hlavou a odkryji víko podlážky. Je plné vody a voda začíná vytékat do podpalubí. Poplach! Máme vodu v lodi! Někudy do nás teče. Verča přebírá kormidlo, Stáňa a Luky se hrnou dolů ke mě do podpalubí. Musíme zjistit, kde se tady ta voda bere, a to hodně rychle.
Kontrolujeme všechny dostupné ventily, jestli nějaký nepropouští, ale nic. Všechno je cajk. Sakra, jestli na to nepřijdeme, budeme se muset obrátit a jít ven z vody. Zvednul jsem zadní matraci a odendal víko další bakisty. Pod víkem je čerpadlo na říční vodu a je tu spousta vody. Zavřu ventil a zjišťuji, že je odskočené víčko k filtru u čerpadla. Dobrý, tak příčinu snad máme, teď jak tu vodu dostat co nejrychleji ven. Luky má skvělý nápad, že když čerpadlo čerpá přes sací koš vodu zpod lodi, mohlo by to fungovat i v lodi. Bedna s nářadím je v cukuletu otevřená, hadice zapojeny tak, aby čerpaly vodu z lodi a posloužily tak jako bilge pumpa. “Můžeš bejt blbej, ale nesmíš bejt bezradnej!” vzpomenu si na slova kamaráda. Čerpadlo je celé pod vodou, a tak mám obavy, zda nám to neudělá paseku v elektru a zda se vůbec rozběhne. Naštěstí jsou konektory vodotěsné, a tak čerpadlo běží a statečně pumpuje vodu.
Zakrátko jsme v suchu, jen já mám mokré čelo a musím si dát panáka. Člověk může být připraven na mnoho situací a stejně přijde nějaká další, která ho vyškolí. Asi se po cestě uvolnil nacvaknutý filtr z čerpadla, nikdy předtím se to nestalo.
Situace je vyřešena a konečně si užíváme plavbu. Plujeme za Škorpionem a děláme to co oni. Jsou tu jak místňáci. Michal, Katka a Víťa mají Holandsko propluté křížem krážem a mohli by zde dělat klidně průvodce. Po kanálu se pluje jak po silnici. Platí přednosti zprava, pluje se vpravo a předjíždí se zleva.
Najednou Škorpion odbočí 90 stupňů doleva, přehodí plachty a pluje si dál odbočkou v kanálu. Uděláme to samé. Kanál má na šířku tak 30–40 m a plachetnice v něm plují jak konvoj na plachty na boční vítr. Míjíme se s dalšími plachetnicemi plujícími proti nám. Nejdřív jsme dost ostražití. Co když se vítr změní, co když někdo udělá chybu u kormidla? Přece jenom je to tu dost natěsno. Po čase si zvykáme, že takhle to tu prostě chodí.
Kanály doplujeme k jezeru Heegermeer, na jehož březích je malebné městečko Heeg. Uvážeme loď přímo v centru městečka a jdeme se projít a kochat nádhernou malebnou architekturou. Všude uklizeno, žádnej bordel, jenom kytky kolem upravených domečků s nízko posekanými trávníky. Ploty jsou nízké nebo nejsou vůbec, a tak člověk může pokukovat po krásných pěstěných zahradách plných kytek. Fasády jsou cihličkové a celkově si připadám jak na anglickém venkově. Navštívíme pár jachtařských obchodů a také galerii. Pro neznalé, galerií nazývají naši kámoši obchoďák, neboli supermarket. V galerii nakoupíme skvělý místní pudink VLA, který se tu pije v krabicích na mléko a hromady sýrů. Stane se to takovým denním koloritem, chození nebo ježdění na kole do galerií. Michal nám vysvětluje, který puding je nejlepší, které sýry jsou skvělé a co je to Kibbeling. Je hrozné, co ta posádka všechno sežere. Na každém rohu je vidět, že Holandsko má pestrou koloniální minulost, a tak procházkou po mole rychle nabudete pocitu, že jste přistáli někde v Karibiku, nebo Batávii. Poznat je to samozřejmě i v galerii, kde jsou v nabídce skvělé pochutiny z celého světa, a to i v takovém zapadákově jako je Heeg.
Dovybaveni masem v indonéském stylu a s grilovacím uhlím naskáčeme do lodí a plujeme směr ostrov na jezeře. Stání kdekoliv ve Frísku je parádní, každý ostrov, každá zapomenutá laguna má molo s vazáky. Slunce se zde stále drží vysoko a zapadá tak o hodinu později než u nás, asi je to tím posunem na sever, jsme na 53 stupni severní šířky. S Verčou vyběhneme na ostrovní kopec, který je asi tak 6 metrů nad hladinou. V té chvíli ještě netušíme, že to je snad nejvyšší místo, které zde v Holandsku navštívíme.
Pokračování příště