Pokračujeme v líčení dobrodružství S/Y Lente, svou posádkou něžně nazývanou Lentilka. V prvním dílu jste se dočetli, jak to všechno začalo a ve druhém, jaká byla plavba přes vnitřní moře. Dnes se podíváme, jak vlastně melou holandské mlýny.
Opouštíme krásný Alkmaar, připomínající svými kanály Benátky, a plujeme na jihovýchod směr na Zaanse Schans. Plavba je to ale dlouhá, a tak musíme po cestě najít nějaké vhodné kotviště. Máme po cestě ještě jednu vynucenou zastávku kvůli náhradnímu dílu do RC modelu Lukyho. Nějak neměl prý čas ho pořídit v Praze, a tak s vydatnou pomocí kamaráda Tomáše nakupujeme přes e-shop v Holandsku. Vyzvednout objednávku musíme zítra v městečku Uitgeest. Hledáme s Michalem kde zakotvit, aby to bylo zítra do Uitgeestu co nejblíže.
Našli jsme v mapě jakýsi ostrůvek a tak k němu plujeme. Na místě zjišťujeme, že se jedná o soukromý ostrov a je pro veřejnost uzavřen. Správce je však správný chlapík a nechá nás do zítřka přespat u mola a ještě k tomu zadarmo. Počasí se dost zhoršilo, teplota spadla a prší. To však klukům nevadí a nadšeně se koupou. Ostrov je malý a kromě placu, na kterém si kopeme v lehkém dešti fotbal, nic zajímavého nenabízí. Za zmínku snad jen stojí, že je asi tak 20 cm nad hladinou a na kraji ostrova je malý větrný mlýn na odčerpávání vody. Mlýnek má rozpětí lopatek asi tak dva metry a ve stálém větru vyčerpává vodu z ostrova. Zkouším, jakou mají lopatky sílu ve slabém větru, a pokouším se hřídel sevřenou dlaní zastavit. Jde to opravdu ztěžka, dlouho ho v ruce neudržím a musím sevření pustit.
Brzy ráno vstáváme a dozvídáme se od prodejce, že díl na RC model stále ještě nedorazil. Musíme však vyplout dál a situaci nějak vyřešit později. Na vývaziště v Zaanse Schans se musíme dostat co nejdříve, je to turisticky exponované místo plné mlýnů a míst na vyvázání je málo. Mosty a komory po cestě už ani nepočítáme. Je jich moc. Některé jen tak profrčíme a jinde se zasekneme. Vždy, když připlujeme k mostu nebo komoře, zvažuji, zda se přivázat u mola nebo driftovat na motor a doufat, že hned padne zelená. Vypozoroval jsem však, že zelená padá zásadně až poté, co přistaneme u vyčkávacího mola a Lente uvážeme. Naopak, blížíme-li se ke komoře nebo mostu, kde už stojí plno lodí a dá se tak očekávat, že komorník již dokoukal další díl svého oblíbeného seriálu a půjde tedy zmáčknout semafor. Pak jistojistě se tu ve větru komíháme zleva doprava v marné naději na otevření zcela zbytečně. Ono s lodí ve větru se prostě nedá dost dobře stát na místě. Pokud nepluje ani dopředu nebo dozadu, tak prostě splouvá. Většinou si vybere směr tam, kam se to nejméně hodí. Jak že zní ten Murphyho lodní zákon?
V brzkém odpoledni odplouváme na kotviště k mlýnům u Zaanse Schans. Je bohužel obsazené, ale majitel lodi nám slibuje brzké uvolnění mola. Zatím se tedy na něj můžeme vyvázat, ať tu nekroužíme jako supi.
Využijeme čas na vaření a krmení. Místo je to velmi romantické, tráva se vlní a okolo nás je snad 6 nebo 8 mlýnů. Většina se točí a na druhém břehu je krásné městečko. Konečně můžeme na břeh a tak jdeme navštívit první mlýn. Je na mletí kakaových bobů. Je tam ale fronta, a tak jdeme vedle na další, což je mlýn jménem CAT, který mele a drtí kamení různých barev na vyrábění pigmentů do barev. Tak třeba tady vznikaly ty krásné, sluncem zalité barvy na obrazech holandských mistrů. Jsou tu vidět stovky ampulí s namletou hlinkou, sádrovcem, kaolinem atd. Kola rachotí a dřevěné zuby převodů do sebe ve vysoké rychlosti přesně zapadají jako švýcarské hodinky. Je s podivem, jak přesné dřevěné strojírenství zde museli staří mistři tesaři ovládat. Vylezeme na venkovní ochoz mlýnu a obdivujeme rychlost lopatek, které sviští kolem nás. Mají tu i důmyslný systém refování plachty na plaňkové konstrukci lopatek. Podle síly větru zmenšovali či zvětšovali plochu plachet na lopatce, jako my refujeme plachty na plachetnici.
Celé toto městečko je dost milá turistická atrakce s ukázkou místních řemesel. Můžeme se tak dívat, jak se dělají dřeváky z topolového dřeva a jak se v nich “blbě”, tedy pardon náramně dobře chodí. Myslím, že je vhodné mít doma alespoň jeden pár dřeváků, který se dá nabízet návštěvám, které pak dlouho nepobudou. Když už jsme se dost nadupali v dřevákách, jdeme do místní sýrárny, kterou naši mladí hoši vzali doslova útokem. Ani vyhladovělé kobylky by neměly takové tempo. Pod heslem sežeru co mohu, neb je to na talířku zadarmo, nestačily vyděšené pracovnice sýrárny přikrajovat nové várky. Abychom tu ostudu trochu srovnali, raději jsme nějaké sýry nakoupili.
Mysleli jsme si, že dnešní pohár trapnosti už máme vyčerpaný, ale byl to omyl. Naši hoši, Luky a Víťa (třináct a dvanáct let) se rozhodli, že se pojedou projet na kole. Nikdo z nás neprotestoval a tak vyrazili. Poměrně dlouho se nevraceli a když konečně přijeli, Stáňa se jich zeptala, co pěkného zažili. No a to byla ta chyba. Kluci barvitě líčili, jak na kole dorazili k jakémusi supermarketu a protože si nevzali s sebou ani zlomený cent, koumali co by se tím dalo udělat. Pod heslem můžeš bejt blbej, ale nesmíš bejt bezradnej, se tedy rozhodli těch pár éček na čokoládu nějak vysomrovat. Stoupli si tedy před krám a říkali lidem, že mají chuť na něco sladkého a že nemají peníze. Pár peněz zacinkalo do dlaně a kluci si nakoupili. Podotýkám, že na palubě máme pravidelný výcvik uzlů, MOB, refování plachet atp., ale tenhle výcvik v žebrání probírali asi někde jinde. To je tak, když se posádka dostane na břeh, dělá akorát ostudu. No ale budiž jim k dobru přičteno, že se o sebe postarali.
Raději beru kolo a s Verčou se jedeme projet přes most na druhý břeh. Slunce už je nízko a zalévá zlatem uličky města a my se bezcílně projíždíme městem. Kolo na palubě je v Holandsku fakt nutnost a díky tomu, že má Škorpion na palubě hned tři skládačky, si můžeme užívat Holandsko nejen z vody, ale i z malebných cestiček vedoucích všude kolem kanálů. Večer máme slezinu u nás na palubě, popíjíme víno, žereme sýry a říkáme si, jaký že to máme bezvadný výhled na mlýny z paluby lodi. Turisté, které dovezli autobusy, už jsou dávno ve svých hotelech, nábřeží a prostranství okolo mlýnů je prázdné.
Pokračování příště