Je pátek ráno a my vyrážíme na ostrov Muráno a Buráno. Baterie nabité, stání zdarma a modré nebe nad námi, co víc si můžeme přát. Vyplouváme na hlavní kanál, když tu se objeví Cruise ship. Obrovská obluda, která vplouvá do Benátek. Velikostí převýší všechny stavby okolo. Je to impozantní. Za chvíli nás míjí druhá. Každá takováto obluda má na palubě tři až pět tisíc lidí kteří se jdou hromadně projít po Benátkách. Jsme rádi, že už odplouváme. Budeme sem muset někdy znovu, ve svetru a v lednu, kdy tu bude lidí méně, abychom si vůbec něco prohlédli.
Nojmik je čerstvý a nenabažený kormidla a moře, a tak nám to vyhovuje, že se tak povalujeme po palubě a v podpalubí a jenom hledám v navigaci cestu na ostrovy. Míjíme ostrovní hřbitov a dokonce na chvíli i vytáhneme genu a plachtíme k ostrovu Muráno. Je brzy ráno a my vplouváme do hlavního Muránského kanálu, na dvou místech nám řeknou, že zde přistát nemůžeme, ale pak usměvavý Ital poradí, kam se můžeme vyvázat. Přistaneme bokem na hlavním nábřeží přímo v centru. Je to tu nádherné, romantické a křivolaké.
Ihned vyrazíme na průzkum okolí. Je zde sklárna na sklárně. Nelákají mě ty turistické cetky, ale chtěl bych vidět mistry při práci. Šmejdíme a ptám se, kde je možné vidět skláře jak dělají barevné sklo. Po nějakém čase se s Lukym dostaneme do sklářské manofaktury, kde pozorujeme skláře, no v podstatě jako v Harrachově, akorát dělají s barevným sklem. Lodě vozí kanály různé zboží a často právě plynové láhve do sklářských pecí. Čím tady ale topili dřív nemám tušení, stromy tu v podstatě nejsou a nikdy asi pořádně nebyly. Nedá nám to a nakonec pár těch skleněných cetek pro holky nakoupíme.
Potkáváme vychlazený supermarket a tam nastávají ty pravé orgie. Muráno nemuráno, regály pochutin a studeného bílého provětraly naší peněženku. Dovlečeme ty igelitky na loď, rozděláme biminy a vyndáme stoleček. K neskutečné pohodě nám dopomáhá atmosféru umocňující harmonikář, který se usídlil hned u lodě a nádherně nám vyhrává. Luky ho obdivně sleduje a sem tam mu hodí nějakou minci. Je to srdcař a tak být na něm, za chvíli by byla lodní kasa prázdná :-). Sedíme v kokpitu, pojídáme pršut, pančetu, sýry a pijeme chladné bílé víno. Tomu říkám krása jachtingu. Ale než se k tomu člověk dohrabe, okusí i různé strasti. Nejraději bych tu zůstal, co nám tu chybí, jen ten buřtostánek… Jsem ale přehlasován, a tak odplouváme na další ostrov Buráno.
Tentokráte vede naše cesta za krajkami. Za 3 míle jsme u ostrůvku a tak zase hledáme, kam se vecpat. My se ale vejdeme všude. Výhoda malých lodí. Prostě se přivážeme, kde je volno a rychle než někdo přijde nás zkasírovat nebo vyhodit, mažeme do uliček. Jenže tady to funguje jinak než v Chorvatsku. Nikdo nikoho neprudí a lidé jsou milí a vstřícní. Nikdo nás nevyhazuje a všude je na všechno klid a čas.
Buráno je nádherně křivolaké a neuvěřitelně barevné. Nízké domky, malé mostíky, všude oranžová, modrá, červená barva, připadám si jak někde v Mexiku. Malíři by měli radost z té záplavy barev. Tady bych taky chvilku vydržel. Turistů velmi málo, spíše je to ospalá roztomilá díra. Vlastně se shodujeme na tom, že ostrovy Muráno a Buráno jsou mnohem přívětivější a krásnější než přeplněné Benátky. Chodíme po uličkách a jenom tenká záclona u vstupu do domu dělí život na ten veřejný pouliční a domácí. Určitě by se vyplatilo navštívit i ostatní desítky ostrovů v laguně, ale na to nemáme bohužel čas.
Vymýšlíme strategii další plavby. Variant je několik, od plavby kanály na sever ke Gradu nebo podél pobřeží na Bibione. Problémem se stává očekávané počasí příštích dnů. Vypadá to, že zítra je ideální okno na přeplavbu. Další den už lze podle předpovědí čekat zhoršení počasí, které může trvat až tři dny. Byli bychom tedy uvězněni v Itálii a zase bychom bojovali s časem. Na přeplavbu potřebujeme mít jistotu hezkého počasí. Rozhodujeme se tedy, že zítra ráno vyplujeme na druhou stranu do Chorvatska. Zbývá tedy najít rozumné kotviště někde v zašitém kanálu a blízko moře, abychom se zítra moc nezdrželi. Najdeme si na mapě pár tipů a postupně je objíždíme. Nakonec zůstáváme v jednom slepém rameni s hloubkou pouhých 140 cm. Břeh je vykůlován, a tak se k němu krásně vyvazujeme.
Podle odlivové křivky by měla hloubka kolem čtvrté ráno klesnout o metr. Připravujeme se tedy na nízký stav vody. Vytahujeme motor, kormidlo i kýl. Na severu v dálce je vidět bouřka, ale nás by neměla zasáhnout. Pozoruji vše na meteoradaru a sleduji všechny možné informace o počasí které mám k dispozici. Utvrzuje mě to v mém názoru, že zítra musíme přeplout přes moře. Připravujeme se na přeplavbu a kontrolujeme vše, co je třeba, vody máme dost, ale benzín potřebujeme dotankovat. Nejbližší pumpa je cca jednu míli po cestě na moře. Zítra ráno se tam tedy zastavíme a dotankujeme do plna. Jdeme si lehnout brzy čeká nás náročný a dlouhý den.
Pokračování příště…