Máme buď bouři, bezvětří nebo protidržkouna. Počasí je nevyzpytatelné a rychle se mění. Kdepak je to mírné Chorvatsko s Tálinským rybníkem. Cílem je dnes proplout znovu kolem Brijunských ostrovů a pokusit se spatřit znovu v rezervaci delfíny pěkně zblízka. Jsou to nádherná místa a člověk by tam nejraději zakotvil, ale jak již jsem psal dříve, nejde to. Nejsou to ostrovy pro běžné pobíječe much a leštiče zábradlí. Na vše je třeba tučné povolení a napěchovaná portmonka. Ani jedno nemáme, a tak po kradmu proplouváme na genu mezi ostrovy a sledujeme hladinu.
Máme rychlost 2-3 uzle a dalekohledem sledujeme, kde se co vynoří. Tentokrát nic, ani ploutev. Proplujeme kolem rozbořené přístavní zdi u vjezdu do Puly a pokračujeme dál do zátok, kam se míníme schovat. Zátoka Solina je po delší době dokonale krytou zátokou a tak není divu, že to tam vypadá jak na parkovišti. Všude lodě různých velikostí. Protlačíme se do první řady, protože máme malinký ponor, a hodíme kotvu. Zbytek dne si krátíme šnorchlováním.
Na večer přijedou frajeři na člunu vybrat výpalné za kotvení na vlastní kotvě. Musí mluvit několika jazyky, protože mnoho Italů a Němců vůbec nechápe, jak je možné vybírat za kotvení v zátoce. Ano, to je Chorvatsko a bude hůř, do pár let i ty poslední zátoky, kde se dá svobodně hodit kotva, zmizí a platit se bude všude. Oslíku otřes se. Na a tady na to máš účtenku. Říkáme si, že v té Itálii nebylo vůbec špatně a vlastně to tam bylo hodně dobrý a různorodý. Vlastně jsme tak nějak cítili, že už se začínáme těšit domů. Jak jsme se pomalu blížili zpět k bodu vyplutí, ten pocit začínal sílit.
Další den potřebujeme postupovat na jih a hádejte, co nám fouká za vítr. Plachetnice dokáže plout skoro na jakýkoliv směr větru, ale proti jenom křižovat. Zjistili jsme už, že přestože Lente pěkně dokáže stoupat proti větru, ve výsledku to křižování strašně zdržuje a nikam se moc nedostaneme. Navíc dnes jsme chtěli doplout zpět na dinosauří ostrov Fenoliga, který jsme tak kvapně minule opustili, a konečně zakotvit v zátoce Portic na poloostrově Kamenjak. Takže nakopneme oslíka a brumláme si to k Fenolize. Nojmikovi barvitě vyprávíme hrůzné historky, jak právě v těchto místech nás vyhnala bouře a 60uzlový vítr daleko na moře. Jenže historie se opakuje a podmínky k přistání u tohohle ostrůvku prostě nejsou dobré. Plujeme tedy podél velkých útesů za roh do krásné kryté zátoky Portic. Je to s podivem, ale zde ještě nikdo poplatky nevybírá. Jsme z toho celí v rozpacích, ale rychle se oklepeme a jdeme na břeh.
Lente je krytá od severu, jihu i západu. Házíme kotvu Danfort 8 kg a po cca 3 metrech napojuji na řetěz olověnou zátěž 16 kg. Následuje dalších 11 metrů řetězu a pak lano. Kotvu pořádně zatáhneme chodem vzad. Netuším v ten okamžik, co nás ještě čeká, ale mám každopádně dobrý pocit z našeho zakotvení v zátoce. Kolem je odhadem 20 lodí.
Bereme si šnorchly a ploutve a člunem veslujeme na břeh. Cílem je dojít pěšky na pobřeží odvrácené k moři, kde jsou vysoké útesy. Koupe se tam dost lidí, skáčí z útesů do moře a potápí se do jeskyní a jam. Příboj tam za ty miliony let vyhloubil různé jeskyně, a tak jsme je chtěli trochu prozkoumat. Kamenjak je přírodní rezervace, ale každý jede autem, kam až se dá, takže jít po prašné cestě, kde co minutu projede auto a zvedne v horkém dnu prach, je docela očistec.
Na hraně útesu pozorujeme ty blázny, kteří skáčou dolů z té výšky. Sami pro to nemáme ani odvahu, ani pochopení. Opatrně slezeme dolů až k moři. Vezmu si s dětmi ploutve a šnorchl a skáčeme do vody. Jsou docela vlny a příboj. Beru tedy děti za ruku z každé strany jednoho a plaveme podél útesů v uctivé vzdálenosti, aby s námi vlna nechtěla třeba šplouchnout o skálu. Sledujeme celkem bohatý podmořský život. Různobarevné rybičky, trávy a červené hvězdice.
Asi po sto metrech vidíme nádherně vykotlanou díru do skály. S vlnou se necháváme vynést na malinký ochoz u prahu jeskyně a pak vkráčíme s ploutvemi dovnitř. Jeskyně není příliš hluboká, ale i tak je to krásný pohled na obnažené usazené sedimenty, různá vykotlaná okna a dokonce zde příboj vytvořil uprostřed malé jezírko. Děti jsou z objevu nadšené, prolézají jeskyňku, kde se dá. Když už jsme vše prozkoumali, přišel čas na návrat. Musíme vyhmátnout tu správnou vlnu která se vrací od skal na moře a do ní skočit. Pak už stačí jenom zakopat párkrát ploutvemi a jsme v bezpečí dále od skály. Doplaveme zpátky a nadšeně líčíme Stáně a Nojmikovi náš objev. Děti je přemlouvají, a tak nakonec vyráží k jeskyňce další výprava. Jenže čas už pokročil a příliv zvětšuje vlny, a tak dostat se dovnitř už není tak jednoduché jako před hodinkou. Výprava se vrací trochu podrážděná z odřenin, které jim příboj uštědřil smýkavým pohybem o skály.
Sleduji změnu počasí a také nacházím na meteoradaru slušnou bouřku, která postupuje severozápadním směrem. Jsem rád, že kotvíme v zátoce, která je krytá ze všech stran krom jihu. Rozhodujeme se přeci jenom se přesunout k lodi dřív, než bude pozdě. Já s Lukym vyrážím ihned. Chceme se ještě mrknout na nedaleké dinosauří stopy. Jak tak postupujeme po krásné cestě podél pobřeží, koukáme se znepokojením, jak se nad nádhernými křivými borovicemi nebe temní. Nevěští to nic dobrého.
Pokračování příště…