Na běžky které jsme si sebou vozili ještě před několika lety, jsme mohli jen vzpomínat. Když jsme v úterý 10. února projeli zamlženou krajinou s potoky plnými kalné vody a vešli do Libštátského kulturního domu, čekaly nás už jen slova a obrazy o vodě slané a většinou daleko divočejší. Když Jarda Bernt zahájil 54. Setkání jachtařů, naslouchal mu sál i galerie výrazně plnější než před rokem. Na prvním místě mezi přítomnými přivítal ty nejvzdálenější – Ondřeje Kotába z Nového Zélandu, kolegy z Polska a Slovenska, a krátce připomněl historii setkání i počátků jachtingu u nás spojeného s Českým YachtKlubem ČYK. Jaká byla atmosféra letošního setkání, s kým ze špičkových lidí jachtingu jsme se mohli setkat a naslouchat mu a co nabídnul program krátce řekneme dál (o řadě z těch témat je nebo bude šance se dozvědět i na jiných místech a podrobněji).
Úvod patřil Martinovi Blagoevovi, který jako president ČANY představil činnost asociace v minulém roce a upozornil na letošní připravované akce: stánek na veletrhu For Boat v Letňanech 15. až 17. 3. , setkání Jachtařské fórum 6. 4. a především další ročník náročného podzimního závodu ČANY Offshore Cup na Baltu 16. až 19. 9. V krátké prezentaci komentoval průběh jeho minulého ročníku i výsledky. V tématu závodů pak pokračoval Tomáš Stejskal, který zhodnotil 27. ročník České námořní rallye, která proběhla začátkem října 2023 v Chorvatsku. Film s působivými záběry z ptačí perspektivy ukázal i problémy se slabým větrem, zmínil i stale rozšířenější vydatné využívání elektroniky. Následující vystoupení patřilo Zdenálovi, Zdeňkovi Sünderhaufovi, který se věnoval účasti našich jachtařů na mezinárodních regatách v minulém roce. Shrnul výsledky posádky Hebe Sailing Team (ze sedmi regat byla 3x první, 3x druhá, jednou čtvrtá a díky vítězství na Jabuce pak na 1. místě v OCR). Uvedl, jak nutná je neustálá optimalizace lodi, aby stale dokázali konkurovat špičkovým cizím týmům, připravuje se i omlazení týmu. Záběry dramatických momentů závodů, rychlou a sehranou obsluhu plachet s úsměvem sledoval z publika otec tradice Hébé, Jarda Havelka. Zdenál také podrobněji pověděl o účasti Milana Koláčka na 50. ročníku Rolex Fastnet Race v červenci 2023, o své přípravě na závod a o jeho dramatickém průběhu, kdy se jeho posádka umístila na 14. místě. Startovali ve třídě IMOCA a k plavbě na takové lodi Milan na videu řekl “… je to stroj, který převyšuje lidské možnosti, extrémně výkonný, je snadné udělat chybu, je nutné se absolutně soustředit…”. Závodu se účastnilo přes 400 jachet.
Dvojici, kterou představil Jarda Bernt, málokdo znal. Byli z party jachtařů z Rozkoše (Jachting Rozkoš TJ Slávia-jachting Česká Skalice), která se už čtyři roky věnuje jachtařské přípravě dětí, nejmladším z asi 30 dětí je 5 let. Začínají s nimi od nuly, pak postupně následuje vše ostatní – práce s mapou, navigace, měření rychlosti v uzlech, ale i hry vedoucí ke vztahu k vodě a lodím. Z pléna pak okamžitě takovou iniciativu nadšeně ocenil president ČYK Pavel Schwarz.
Pak Jarda Bernt uvedl napjatě očekávaného Jirku Denka s líčením události, kterou jsme před nedávnem s úzkostí sledovali – ztroskotání jeho Altega II u provizorní mariny na ostrovu Maui na Hawai, 8. ledna 2024. Na lodi byl s manželkou, kamarádkou a 5 dětmi, všichni se bezpečně dostali na břeh. Skvělá loď, která měla od roku 2019 napluto přes 60 tisíc Nm, se před bouří neměla kam skrýt, ve vyhořelém přístavu Lahaina nebylo místo. Jirka promítnul satelitní mapy dispozic místa, podrobně popsal kroky svého rozhodování a vyhodnocení vývoje situace. Kdyby byla místní coastguard služba vstřícná (potažení lodi o 3 metry na hloubku), nebo pak přijel dohodnutý jeřáb, loď bylo možné zachránit. Jirka poděkoval za veškerou podporu a účast. Na jeho straně byla jen malá chyba, dříve podle svých slov udělal řadu větších, jen trocha štěstí ve správnou chvíli chyběla. Konejšivě mu obratem volal Ruda Krautschneider: “Jak dlouho pluješ oceány? Kolikrát jsi byl blízko takového průšvihu? Tak ti muselo být jasné, že to jednou přijde …”. Jirka s manželkou Aťou se už rozhodli – prodají byt, shánějí vhodnou loď a plánují další plavby. Diskutovalo se o záležitostech pojištění, na to pak zasvěceně navázal Pepa “Porada” Třešňák. Podle jeho zkušeností a právní praxe, i mezinárodní, není případ Altega II úplně bez šance.
Mezi tím si prezentaci připravil Ondřej Kotáb, byla o jeho účasti v prvních dvou ze 4 etap Ocean Globe Race 2023 (z Anglického Southamptonu do Jihoafrické Republiky, pak na Nový Zéland). Tento závod se pluje striktně v duchu původního Whitbread Race z roku 1973, kterému odpovídají kategorie lodí, jejich vybavení a technická podpora (papírové mapy, navigační tabulky, sextant, bez elektroniky, bez GPS i Navtexu, mobily pod zámkem). Do výběru 16ti ze 170 přihlášených se dostal šťastnou shodou okolností – informaci mu poslal kamarád a snad rozhodnul jeho motivační dopis, ve kterém nic nepředstíral. Byl na lodi Pen Duick VI, posádka byla dvacetičlenná a kapitánovala ji dcera zakladatele regaty, Marie Tabarly. Závod teď pokračuje dalšími etapami a bude se opakovat za 4 roky – možnost zúčastnit se je reálná, peníze nechtěli žádné.
Ruda Krautschneider pak uvedl svého kamaráda, hosta z Polska, kterým byl kapitán Roman Paszka, jachtař a konstruktér závodních lodí, závodník, kterého pomalé plavby nezajímají. Provozuje marketing jachtingu a přednáší o něm na univerzitách nejen v Polsku. Když se nadchnul pro jachting, byl dělníkem v Gdaňských loděnicích. Líčil svou cestu ke špičkovým výsledků, od stavby prvních hi-tech jachet v Polsku s partou podobných nadšenců, přes nerovný boj jak s absurditou totalitních poměrů, tak potom se světovou závodnickou špičkou. Postupně přišla řada úspěchů až po vítězství v Admiral’s Cup 97 (ten je pokládán za nejprestižnější světovou offshore regatu) a postavení profesionála, který si se svým týmem jen pro trénování koupil dva katamarány. Na 28 m dlouhém závodním katamaránu sám přeplul Atlantik aby ho otestoval a pak na něm za 100 dní obeplul svět.
Horolezectví se Vlado Porvazník věnoval od svého mládí řadu let, než ho oslovil i svět plachetnic. Na nich se učil sám, postupně přecházel na větší lodě a náročnější plavby, až po obeplutí světa a plavbu severozápadní cestou po stopách Amundsena. O spojení světů hor a moře okouzleně vyprávěl při promítání dokumentů z plavby, kterou nazval podle své poslední knížky Oceánem hor. Na ní se plavil s přáteli horolezci Severním mořem, navštívili Orkneje, Island, Shetlandy, Faerské ostrovy, severní pobřeží Norska a na těch místech využili příležitost slézt řadu vrcholů.
O další náročné plavbě na katamaránu kolem světa jsme si poslechli od Zdeňka Šmejkala. Když si s kamarádem pořídili katamarán a v roce 2018 vypluli splnit si dětský sen, bylo jim kolem 70 let. V poutavém povídání nás provedl svou plavbou, kde zavadili i o místa, která ještě duch turistiky nepoznamenal. Nechyběly mořské bouře, setkání s velrybami, zvládání technických problémů, které ho zavedly i do velkých hal továrny na šití plachet v Indonésii. V korálovém moři, když byl na lodi sám, plul jen denní trasy. Dva roky kovidu pak přerušily plavbu a oprava lodi byla nutná. Teď nabízí účast na dalších etapách, počínaje Kapským Městem.
Jedno z nejpoutavějších vystoupení měla Petra Strapáčová, která se v krátké době pěti let stala známou špičkovou jachtařkou se zkušenostmi z řady obtížných regat včetně několika ročníků ČANY Offsore Cup. Pověděla nám o zkušenostech z jedné z posledních, přednášku nazvala Mé (ne)skutečné Severo – Pacifické dobrodružství. Z osmi etap závodu Clipper Around the World se rozhodla pro tu náročnou z Filipín do Seatlu, chtěla si sáhnout na tvrdé oceánské podmínky s týmem zkušených lidí. Prošla několika koly výběru, tréningovou přípravou a samotná plavba pak splnila všechna její očekávání – drsné podmínky a vysoké nároky na fyzické i psychické síly. Posádka plachetnice dlouhé 76 stop měla 16 lidí a podle Petry to bylo málo. Sama měla funkce trimra a kormidelníka do těžkých podmínek. I těm zkušeným v sále se tajil dech, když Petra provázela posluchače extrémně těžkými podmínkami plavby ( 8 – 12m vlny, vítr přes 45 kn, život nonstop ve 30 stupňovém náklonu), zkušenostmi s jídlem, s oblečením, hygienou. Jedním z poznání bylo, jak často je hranice možností někde jinde, než si člověk myslí. Co bylo pro Petru důležité -– splnila si další svůj sen a z pódia ji doprovodil dlouhý potlesk.
Jaký rok má za sebou historická plachetnice La Grace pověděl krátce Pepa Dvorský, její majitel a kapitán. Co se týká programu se stále zotavují z následků kovidu a křižují Středomořím. Tento rok mají v plánu i účast na námořních festivalech a několik zakázek na filmování. Pro film Hrabě Mote Christo absolvovali s La Grace snad nehorší bouři za 13 let jejích plaveb – ty scény na rozbouřeném moři byly simulované v bazénu.
Miro Jakubčík, profesí výtvarník a volbou offshore jachtař z ČYKu, nejprve pozdravil v sále osobnosti, které ho vychovaly, na prvním místě Rudu Krautschneidera a Zdeňka Šmejkala. Pak líčil setkání s kosatkami, jak je zažil v minulém roce s manželkou na své závodní plachetnici SABRE II (Akilaria 40) u Španělského pobřeží po přeplavbě Biskaje, při klidné plavbě na motor (viz článek v Yacht 11/2023). Ze skupiny čtyř kosatek jedna soustředěně očesávala laminátová kormidla, hrála si a ostatní ji pozorovaly. Pak obratem odpluly před blížícím se odtahovým člunem coastgardů. Na filmových záběrech běhal mráz po zádech z obrovského trupu s charakteristickou ploutví, který se vynořoval těsně vedle trupu lehounké lodi. Krátce potom v té oblasti potopily kosatky polskou loď.
Posádka Pavla Elstnera na plachetnici Bagatela pokračovala v minulém roce v arktických plavbách. Dojmy z Grónských fjordů nám slovem a obrazem přiblížili Zdeněk Žižka, Petr Ondráček a o historii několika Amerických vojenských základen, opuštěných a ve skoro netknutém stavu ponechaných rzi a chátrání po konci války, pověděl Jarda Bican. Posádka navštívila jednu z nich (Ikateq Air Base).
. Snad nejkrásnější záběry byly z plavby ledovými poli a přízračné převrácení kry – velkého ledového ostrova, které posádka z bezpečné vzdálenosti natočila.
Hostem letošního Libštátu byla Monika Klemšová se svou výjimečnou plavbou na padelbordu Baltickým mořem. Plula ze Stockholmu do Helsinek, se zkušenostmi mj. z kanadských řek a několika skandinávských expedic. Na dlouhém plováku měla připevněná dvě zavazadla, v nich pohodlný stan, pečlivě připravené jídlo a minimální nutné vybavení. Technická příprava spočívala v opatření map, nastudování proudění větru, hodně využila stroboskop a mobilní aplikaci pro sledování lodí, kterým se musela maximálně vyhýbat. Malý solární panel stačil na dobíjení mobilu, čelovky a navigace Garmin. Pečlivě hlídala počasí. Vyprávění Moniky provázely záběry z plavby uprostřed ničím nenarušené severské přírody, s osamělým kempováním v zálivech mezi ohlazenými balvany skal. Přes dlouhý úsek k Alanským ostrovům se silným provozem ji převezl kamarád na plachetnici. Dostala se tak na úchvatnou severní stranu ostrovů a vyhnula se bivakování v místech nyní obsazených vojáky. Pak od ostrovu k ostrovu doplula až do Finska. Má řadu dalších plánů a řídí se tím, že nic se nesmí odkládat, věci se mají dělat hned, jak je to možné, a že člověk si najde cestu jak to, co hodně chce, zvládnout.
Několik připravených filmů zůstalo na příště, když se čas vyhrazený programu naplnil. I tak se nám během dne z toku všeho zajímavého těžko ze sálu odcházelo, jen promluvit si s přáteli a něco sníst. V předsálí lákala nabídka knížek od Rudy Krautschneidera, Petry Strapáčové a Vlada Porvazníka a vybrat jsme si mohli z námořních map, které pluly na Polárce a Viktorce a které Ruda věnoval účastníkům. Některé nesly stopy po mořské vodě. Rozcházeli jsme se do teplé noci a v uších nám ještě dlouho zněla z klipu Rudova kytara a píseň “… v moři rozkvetla plachetnice … jako květ …” a motto Petry Strapáčové “Nikdy nedovol´ strachu, aby ti bránil v snoch!”.
Olga Müllerová,
s poděkováním za korekturu textu Jardovi Berntovi
A ještě dovětek Petry Střapáčové:
„Bola som tu prvýkrát a na rovinu poviem, že ma pozitívne zaskočila tak obrovská účasť na tomto stretnutí českých jachtárov, lebo na Slovensku akciu tohto rozmeru nemáme. Navyše zvučné mená českého, poľského aj slovenského jachtingu medzi prednášajúcimi len tak bežne na jednom mieste nestretnete. Bolo mi teda veľkou cťou ich príbehy si vypočuť a ešte väčšou, že som dostala aj ja priestor podeliť sa o ten môj z pretekov cez Severný Pacifik. Bolo úžasné zoznámiť sa s ľuďmi z rôznych sfér jachtingu – závodníkov, majiteľov lodí, moreplavcov, čo oboplávali svet, či rekreantov a iných nadšencov tohto krásneho športu. Prednášky trvali celý deň nepretržite a sála bola pri tom nonstop natrieskaná poslucháčmi! “