4. Loď a my

Byl začátek listopadu a my jsme byli opět připoutáni studijními povinnostmi na Tchaj-wanu. Zpět na loď se dostaneme nejdříve v lednu. Ale na škodu to také nebylo. Alespoň jsme měli čas připravit se na opravy a papírování.

Jak jsme přijeli ze Singapuru zpět na Tchaj-wan, začalo vyřizování. Nejprve jsme poslali peníze brokerovi, který dělal zprostředkovatele, načež ten vystavil kupní smlouvu a poslal ji kamsi do Ameriky k podepsání předchozímu majiteli. Ten ji měl poslat podepsanou zpět do Singapuru, odkud by nám ji přeposlali na Tchaj-wan. Takže to zabralo pár dní. Vytrvale jsme ale ob dva tři dny obesílali zúčastněné emaily, jak to vypadá a kde se naše kupní listina právě nachází. Nakonec jsme si vymohli, aby nám kupní smlouvu poslal přímo předchozí majitel a do Singapuru zaslal jenom kopii. Čekalo nás zařizování registrace a bylo třeba začít co nejdříve. V lednu chceme zpátky na loď a rádi bychom ji měli v té době již zaregistrovanou pod svým jménem. Asi po dvou týdnech jsme vítězoslavně roztrhli obálku a oficiálně se stali majiteli plachetnice… Windtrotter.

Brzy jsme měli asi deset kandidátů, pak jich bylo šest, dva a nakonec nám nezbyl ani jeden.

Čekali nás ale větší úkoly, než jenom vymyslet nové jméno. Museli jsme vyřešit, kde budeme loď registrovat. Loď byla dosud stále zaregistrovaná ve Švédsku, kde se však oficiálně mohou registrovat pouze občané Švédska nebo lidé „se Švédskem blízce spříznění“. Vlastnictví původem švédské lodě nestačilo.

Michele, brokerka z Langkawi, nám už dříve doporučila Britský registr malých lodí. Byl to nejlevnější registr, který jsme měli k dispozici, ale mělo to malý háček. Britský registr požadoval inspekci od jimi uznávaného inspektora a někoho takového jsme nebyli schopni sehnat. Naivně jsme kontaktovali The Lloyds, ale ti se nám vůbec neobtěžovali odpovídat. Dodnes nevíme, jestli někdo takový v blízkosti Singapuru vůbec existuje.

Předchozí majitel… vlastně jsme ho zapomněli představit, jmenuje se Callum. Samozřejmě má i příjmení, ale postavy, o kterým budeme mluvit ne vždy v dobrém, budeme titulovat jenom jménem křestním, to abychom neurazili. Tak tedy předchozí majitel Callum nám tvrdil, že on loď nechal zaregistrovanou ve Švédsku, že je to možné a že to moc nestojí. To by se nám hodilo. Vlastně nám bylo jedno, jestli budeme plout pod anglickou, švédskou nebo jakoukoli jinou vlajkou. Hlavně, že budeme plout. Navíc přepsání plavidla v rámci jednoho registru je jistě levnější než nová registrace, jíž musí předcházet vymazání z registru původního, což také není zadarmo a navíc není třeba aktuální technické prohlídky, kterou registry u nové žádosti většinou považují.

Bombardovali jsme Calluma neustále emaily, jak to tedy vypadá a on stále odpovídal, že se snaží kontaktovat kohosi ve Švédsku, ale že mu ta osoba neodpovídá. Už jsme to nemohli vydržet a vzali jsem to do vlastních rukou. Skutečně se potvrdilo, že v normálním švédském registru není možno loď registrovat, a že naše loď (stále ještě to staré jméno, ale snažíme se, snažíme) je zaregistrovaná skrz jakýsi klub. Napsal jsem tedy na kontaktní email registrací. Nic. Čekám týden a nic. Napsal jsem znovu. Opět nic. Nedá se nic dělat, budeme si muset trochu pomoci. Vybral jsem asi pět adres nejvyšších funkcionářů a napsal znovu. Za dva dny přišla odpověď…

Nemohli ale naší loď najít. Začal jsem tedy přeposílat emaily i Callumovi a on mě ujišťoval, že registraci má, ale že jenom nemůže najít ten pravý dokument. Ve Švédsku ovšem také nic najít nemohli. Nakonec se ukázalo, že loď je stále zaregistrovaná na původního švédského majitele. Callum, ke kterému jsme začínali pojímat velkou nedůvěru, nás všechny stále ujišťoval, že má vlastní registraci, ale dokázat to nedokázal.

Další dva týdny urgování, protože když už Callum nemohl doložit, že loď je registrována na něj, snad bude alespoň schopen dokázat, že je jejím legálním majitelem. Políval nás studený pot. Co když nenajde svou kupní smlouvu. To by mohla ještě být povedená taškařice. Já už jsem začal vytvářet alternativní strategie, které by ovšem nevěstily nic dobrého pro náš harmonogram.

Asi třetí týden Callum konečně svou kupní smlouvu našel a poslal ji do Švédska. My jsme hned poslali naší kupní smlouvu a mohli jsme konečně jednat sami za sebe. Registrace ve Švédsku by nás přišla asi na 500,- švédských korun. Něco málo bychom také museli zaplatit za změnu jména. Teď už stačilo jen napsat, poslat peníze a registraci bychom měli za sebou.

Jaké to ale bude přijet do přístavu a vysvětlovat, že loď je sice švédská, ale my jsme Češi. Měli jsme už několik podobných zkušeností z našeho krátkého pobytu na lodi během ispekcí (Oba jsme byli zrovna „krásně“ – rozuměj podle asijských standardů, bílí a Janička navíc blondýna, i když jen špinavá…). Moc se nám to nezamlouvalo. Bylo by krásné plout pod svou vlastní vlajkou.

Téměř na poslední chvíli, když už jsme byli téměř rozhodnuti plout pod vlajkou Švédů, se nám dostalo vysvětlení, jak loď zaregistrovat v Česku. Původně jsme se báli, že to bude spousta papírování, ale nakonec to tak moc nebolelo. Za tu vlajku to stálo. Do Švédska jsme napsali, aby nám poslali vymazání z registru a bylo to.

Těsně před registrací v ČR jsme se také rozhodli pro nové jméno. Původně jsme chtěli něco pěkného českého, ale většinu jmen, která se nám líbila, jsme museli zavrhnout kvůli háčkům a čárkám. Na mořích budeme muset nejčastěji jméno lodi komunikovat s nečesky mluvícími lidmi a jednoduchým, dostatečně „mezinárodním“ jménem si jistě ušetříme spoustu starostí. I brouzdal jsem se jednoho dne po internetu a narazil na stránku se jmény pro kočky. Chvíli jsem procházel ten seznam jmen řecké, římské mytologie, jmen orientálních a germánských, dětinských i honosných, něco jako Katzie auf Bahnhof. Nakonec jsem to uviděl: Janna. Tak za prvé to vypadá jako Janiččino jméno a za druhé, jak vysvětlivky doplnily, arabské al‘jannah (čti: al džaná) znamená „zahrada“ a v Koránu je toto slovo používáno jako „rajská zahrada“, ráj. Navíc, jak se později ukázalo, Janna je zároveň švédskou verzí jména Jana, a naše loď je přeci Švédka! Bylo rozhodnuto. Pro anglosasy to budeme vyslovovat „džana“ a „džana with double n“. Je to krátké, jednoduché a hlavně se nám to líbí. Loď takových oku libých tvarů musí mít také dostatečně uchu libé jméno, takové, aby pohladilo po duši.

Další díl: 5. Janna – Rajská zahrada