Luděk Chovanec, kterého dobře znáte z Atlantického dobrodužství na malinké plachetničce doma postavené jménem Stovka, se přesunul na druhý konec světa, do Nové Kaledonie, odkud se chystá s Břéťou a jeho plachetnici Pura Vida vyplout dál… A takhle to letos začíná.
red. Jarda
Sedl mi za krk nějaký bacil Vasil a místo broušení lodě ležím v kajutě pod duchnou (venku je skoro třicet stupňů, ale nestačí to). Mám tedy čas sepsat pár postřehů z cesty sem, na Novou Kaledonii.
Do prvního letadla jsme nastoupili na Ruzyni, malém letišti lokálního významu. Všechny lety za celý den se tam vejdou na dvě informační obrazovky a nevede tam dokonce ani metro či vlak. Jen autobus. Prostě takové malé, místní letiště. To Istanbul, kde za pár hodin přistaneme, je jiné kafe. Obrovské, moderní letiště plné lidí, odlety do celého světa psané v několika jazycích a různých písmech. To si člověk si hned uvědomí, jak velký je svět za záclonou malého apendixu přilepeného k západní části Asie, kterému říkáme Evropa a občas jej považujeme za pupek světa.
Nastupujeme do velkého letadla a pokračujeme do Singapuru. Vzbudím se akorát včas, abych uviděl obrovské množství lodí zakotvených před Singapurským přístavem. Tady už by se o pupku světa dalo mluvit, Singapur leží v kruhu o poloměru jen 3300 kilometrů, kde žije více než polovina obyvatel Zeměkoule.
Na letišti mířím do motýlí zahrady, která není klimatizovaná a je spojená s vnějším povětřím. Nasávám teplo, vlhko a vůně tropů. Někdo tomu říká prádelna a ty já jsem měl vždycky rád. Čeká nás poslední let, tentokrát opravdu daleko, až za Austrálii. Nová Kaledonie je vlastně na druhém konci světa od Česka, takže noc a den jsou tam obráceně. Je to test organismu, jak se dokáže poprat s jet-lagem. Víceméně jde o to, probdít noci a spát přes den. Takže mně napadá, že to je vlastně přesně to samé, co dělá každý český teenager.
Z letiště míříme rovnou do loděnice Neptune, kde stojí na suchu Břeťova plachetnice Pura Vida, přikurtovaná k zemi proti hurikánům. Je to radostné shledání, loď je v dobrém stavu, jen potřebuje péči před další cestou.
Dáváme se do práce a vyměňujeme si zkušenosti s dalšími brusiči, tmeliči a natěrači kolem nás, kteří dávají do kupy své sny. Z Nové Kaledonie nevedou žádné krátké plavby, kdo jednou vypluje, má v očích dálku.
Konec hlášení, jdu si vzít paralen.