Březen 2010. Píše Mája. Přeplavba z Barbadosu k pobřeží Martiniku utekla doslova jako voda. Oproti 40 denní dřině na oceánu to pro Martina musela být vyloženě dovolenková jízda. Celá cesta zabrala, přesně jak kapitán odhadoval, pouhých 24 hodin při vzdálenosti 120 NM. Přemýšleli jsme, co nás tu asi čeká nového a zda je Martinik opravdu součástí Evropské Unie, spadající pod Francii. Ano, opravdu i přes tu dálku zde na vás dýchne domácí atmosféra a hlavně příjemně jednoduché odbavování a pasová kontrola, která probíhá velmi rychle a stručně, tedy pěkně po evropsku.
Sotva jsme minuli poslední červenou bójku, zde překvapivě obráceně zprava, ne zleva, jak jsme na to zvyklí z domácích vod, na obzoru se nám v celé své kráse objevila legendární Victoria, loď Rudy Kautschneidera. Mnozí obdivovatelé plachtění jistě znají knihu o původní posádce, plavbě a stavbě Victorie – „Idioti na plavbě kolem světa“, nebo jeden z dokumentů odvysílaných na programech České televize. Victoria se momentálně plaví pod Slovenskou vlajkou a vypadá už poněkud jinak, než jak si ji pamatujeme z obrázků, tudíž nebylo zpočátku úplně jasné, zda se jedná opravdu o tu pravou Viktorku. Ale ano, je to ona, pravá a nefalšovaná.
Novodobá posádka skýtá jen dva trvalé obyvatele lodi, a to kapitána Petra a posádku Pavlíka. Kluci jsou moc přátelští a ochotní vždy pomoci. Hned první den jsme se mohli na legendární plavidlo podívat zblízka i zevnitř. Spolu s posádkou Viktorky se na její palubě potkáváme i s mnoha dalšími posádkami různých lodí z Čech, Polska a dalších zemí ze vzdálené domoviny. Na Viktorce je dost prostoru pro návštěvy i na posezení s nimi, proto tu rozhodně není o zábavu ani nové přátele nouze.
St. Lucia
Jednou z dalších českých lodí poblíž Viktorky je Domino, kapitánky Jitky alias Tutu, která nám po pár dnech strávených na jihu Martiniku nabízí možnost plavby na blízkou St. Lucii, přímo na palubě její 13 metrové krásné plachetnice. Nabídku bez váhání přijímáme. Dalším, posledním členem posádky je Radek. Zkušený námořník z lodi DoDo, od kterého jsme získali spoustu užitečných rad a informací do budoucna. Vyjeli jsme sice v pátek, ale šlo jen o cca 40-ti mílovou přeplavbu, a proto jsme tedy přenesli přes srdce, že ačkoli lodě nemají v pátek vyplouvat, my poplujeme. Za asi 4 hodiny jsme už házeli kotvu v Rodney bay na severu St. Lucie. Viktorka přeplouvala tentýž den, takže se tu znovu šťastně všichni shledáváme a plánujeme nějaký výlet, ať na té naší výpravě na St. Lucii poznáme kousek této země.
Protože jsme přijeli zrovna v pátek večer, ani se nenajíme a vyrážíme do přilehlých ulic, kde se jako každý pátek odehrává veřejná party. Nabízí se pitivo i krmivo všeho druhu za přijatelné ceny ve východně-karibské měně (1 EUR = 3,44 EC). Hraje se převážně raegge z velkých hlasitých, avšak dost šumících repráků, zábava valí v plném proudu. Časem se dozvídáme, že nynější party je lákadlem pro turisty, tudíž jistý druh poněkud komerční akce. I tak jsou ale ceny jídla i pití přijatelné.
Druhý den je spíše odpočinkový a počasí přeje pěkné grilovačce v podvečerním šeru. Zavítala k nám i část posádky z Viktorky, a tak konečně plánujeme nedělní výpravu mezi domorodce. Chystáme se na jih.
V neděli dopoledne opravdu vyrážíme směrem na jih ve složení Martin, Petr (kpt. Victoria), Arek (dočasná posádka Victoria) a Mája. Po první cestě autobusem do hlavního města, asi 20 minut z kotviště, se dovídáme o systému autobusů v neděli, a to, že dále na jih žádný v neděli nepokračuje a taxi si nemůžeme dovolit. Rozhodli jsme se vyhledat informace pro turisty, jestli je tedy možné vidět něco v místě, kde jsme, nebo vymyslet náhradní plán. Začínáme brzy pochybovat, zda tu nějaké informace mají, nebo jestli budou vůbec otevřené, když je ta neděle.. Na rozdíl od Martiniku má St. Lucie formální jazyk angličtinu, tudíž nemáme problém s komunikací a ptáme se na radu v přilehlém baru, kde se seznamujeme s místním chlápkem Jeffem. Tvrdí mi, že má narozeniny a vezme nás pro radost na výlet jeho autem za 20 EC. Když mu stručně vysvětlím, jak jsme na tom finančně, bere nás zadarmo. Projeli jsme s ním severní část ostrova, hory, hlavně lokální bary a poslouchali bláznivé country rádio, odkud se každou chvíli ozývala fráze znělky stanice „Are you serious?“, v překladu „Myslíš to vážně?“, kterou si každý bezpečně zapamatoval. Jeffovi se totiž tato znělka líbila snad víc, než muzika, kterou hráli a pokaždé jí se smíchem opakoval. Po půl hodině už jsme to opakovali všichni.
Později se Jeff rozhodl vzít nás k sobě domů, kde po těch pár pivech, co měl po cestě, dostal průplesk od přítelkyně a potom usnul vsedě. Začali jsme se sbírat, že už teda půjdeme, abychom neotravovali. Sice jsme nevěděli, kde přesně jsme a jak se odtud dostaneme, ale neviděli jsme v tom až tak velký problém. Helen, Jeffova přítelkyně, nás však zase rychle usadila, že to teda ne, že to nějak vyřeší. Počkali jsme a opravdu se nám to vyplatilo.
Viděli jsme ještě krásnější části ostrova a odpočinuli si v jejich druhém domku, kde žila i Jeffova maminka a v ústranní stál malý dřevěný domek, kde se Jeff, před více jak 40 lety narodil. Helen nás ujistila, že Jeff žádné narozeniny nemá. Jen rád bere lidi na výlet jeho domovinou a dělá jim tím radost. Narozeniny měl v listopadu.. Dále jsme se seznámili i s mnoha dalšími členy jejich rodiny, viděli svatební fotoalba, poseděli s místními. Po celém dnu výletění s těmito milými lidmi, jsme se rozhodli ještě na Viktorce ukuchtit bramboráky a Petr naše průvodce s radostí pozval na prohlídku lodi i na večeři. Byli za to moc vděční, stejně jako my jim. Nakonec byli prostě všichni šťastní.
Pondělí patřilo návratu na Martinik. Zatímco Viktorka cestovala dále na jih, my jsme se odebrali zpět ke drahé Alyi.
Martinik podruhé – Dominika
Návrat do La Marine na Martiniku byl moc příjemný. Teplota vzduchu se stále drží kolem 35 stupňů Celsia a teplota vody kolem 28. Místní kotviště i přístav, kam se odebíráme s Alyí na dvě noci, abychom dobyli baterie a vyřídili vše potřebné, jsou opravdu dobrým zázemím. Nechybí zde milí, ochotní lidé, obchody, internet, prostě vše potřebné je po ruce.
Znovu se zde také konečně setkáváme se starým známým kamarádem, Francouzem Philipem a konečně také s jeho přítelkyní, která zde žije už nějaký ten rok, a tak to tu už dobře zná. Nejdříve nás mile pozvali na tradiční jídlo do blízké tržištní restaurace, potom s námi řešili spoustu praktických a potřebných věcí, no a pomohli nám, s čím se dalo. Bylo to skvělé znovushledání. Brzy nás ale čekalo další rozloučení a pokračování naší cesty k vytyčenému cíli na St. Martin.
S kapitánkou Tutu plánujeme další výpravu. Tedy společnou cestu na sever, na přilehlou Dominiku, kde už to dobře zná. Tentokrát volíme pro zpestření promíchání posádky. Z Martiniku tedy vyrážíme následující sobotu ve složení Tutu a já, jako dámská jízda na Dominu. Martin a nový kamarád Radek, z velkého katamaránu, na Alyi.
Cestu jsme rozdělili nakonec na dvě etapy. První den se přesouváme z jihu Martiniku na sever do St. Piére. Přenocujeme a pokračujeme dále na Dominiku. Ráno nelze přehlédnout nádherná panoramata obklopující zátoku, ani krásné historické město, které Martin s Radkem během dne navštíví a potom pokračují. Tutu a já však vyrážíme hned ráno, tudíž jsme se o tento výlet připravily a dorazily ještě před setměním do zálivu u Portsmouthu na Dominice. Tutu mě ještě ten večer seznamuje s místními lidmi a prostředím. Je tu moc krásně.
Ráno už jsou tu i kluci. Jdeme se odbavit. Pobyt je klasicky povolen na dva týdny, ale v případě potřeby se dá prodloužit i na déle, což ale zabere dost času a papírů. Za vstup na území se platí symbolická částka, cca 10 EC za osobu.
Populace je zde opravdu více původní, než přistěhovalecká. Turistů je zde také pomálu, tudíž zde opravdu rychle poznáte spoustu domorodců, místní kulturu a hlavně nedotčenou přírodu. Dominika má celkem 7 vegetačních pásem a 365 řek. Není zde nouze o vodu, jako na okolních ostrovech, ale spíše o bohatý sortiment v obchodech, na který jsme zvyklí z Evropských míst.
Škála ovoce a jiných přírodních potravin je zde velice pestrá. Vyjděte si na půlhodinovou procházku a všechny plody, které potkáte a ochutnáte vám postačí jako vydatný oběd i večeře. Vyzkoušeli jsme snad všechno, co tu roste, od klasických banánů, pomerančů a grepů, které chutnají naprosto dokonale a jinak, než u nás z obchodu, dále také manga, papaje a různé plody, jež neumíme ani pojmenovat. Zde, na Dominice, se také natáčel úspěšný velkofilm Walta Disneyho, Piráti z Karibiku. Místa jsou lehce nalezitelná a dají se navštěvovat. Některá jsou zpoplatněna, jiná ne.
O místa na výlet tu rozhodně není nouze. Když vás omrzí místní pláže, můžete vyrazit do hor, na řeku, vodopád, do pralesa, na teplé vodní prameny, nebo dokonce na jezero s teplou vodou. Nemuseli jsme si ani dlouho lámat hlavu s dopravou. Místní lidé se rychle přátelí, a tak nám je k dispozici dokonce odvoz autem kamkoli a kdykoli.
Jako na ostatních karibských ostrovech, i zde vládne ulicemi rytmická muzika, nebo raegge. Noční život není příliš divoký, ale o zábavu rozhodně není nouze. Všichni zde kouří trávu a nabízí ji i ostatním, hlavně turistům, kteří to samozřejmě chtějí vyzkoušet. Potom z toho mají všichni srandu. Teď nemluvím o mladých bláznech, ale o lidech v letech. Potkali jsme námořníky všeho věku, všichni to tu museli vyzkoušet..
Dominika je jako jiný svět, nevyvinutý, nezkažený civilizací nebo turistickým ruchem, s překrásnou krajinou a milými černoušky. Zbývá nám zde ještě pár dnů na výlet a zábavu s místními. Věříme, že si to užijeme, jak se patří, a potom hurá zase na cestu. Několik dní budeme stát na ostrově St. Barth, pod St. Martinem, kde už nás čekají Martinovi přátelé a kolega, z Francie. Odtud nás bude čekat jen kraťoučká cesta na St. Martin a prácička.