14.ledna 2013. Přesně tři roky a jeden den…
Moc zdravím všechny příznivce a fandy mých svérázných výprav a vítám vás při sledování plnění mého dalšího velkého snu: Osamělé plavby kolem světa s plachetnicí Alya II. Kdo mě už trošku zná, ví, že plno věcí raději řeším až v danou situaci a tradičně si na plavbu budu muset opět vydělat cestou. Bude záležet na tom, koho kde potkám, k jaké práci se kde dostanu, jak mě příroda dovolí postupovat a zároveň jaký postoj budete mít právě třeba i vy doma a má rodina.
Asi málokdo si ale vůbec představí, co vše takové přípravy a plány obnáší. A tak se v tomto článku alespoň v rychlosti ke všemu vrátím.
Přiletěl jsem koncem října loňského roku se svým kamarádem Robertem, který se rozhodl nejen mi pomoct převést velké tašky, ale i týden pomoci na lodi. Na Alyi bylo velice znát, že jsem ji tu nechal déle samotnou. Pustili jsme se tedy hned do práce. Vše začalo úklidem. Dále jsme se zaměřili na opravu mého závěsného 9.9 koňského motoru Yamaha, který jsme společně rozdělali, vyčistili a čekali na mého kamaráda Alojse, který zde má také loď, aby nám přivezl klingerit na vytvoření speciálního tvaru těsnění.
Motor se po dvou týdnech podařilo opravit, i když jsme se ještě opravdu hodně potrápili se zalomeným nerezovým šroubem v hliníku. Motor začal opět chladit tak jak má a bylo co slavit. Další týdny příprav jsem prožíval s Alojsem, který mi pomohl hlavně s kontrolou hřídele hlavního kormidla. Byla to dobrodružná situace. Museli jsme kormidlo odjistit a opatrně spustit do hloubky pod loď a dopravit ke břehu. Naštěstí se vše podařilo. Kormidlo jsme očistili, hřídel několikrát natřeli a o pár dní později jsem ho mohli umístit zpět. To už nebylo tak jednoduché. Jistící provaz nám ve vodě vyklouzl a nezbývalo než abych skočil také do vody a pomohl rychle držet kormidlo rukama i nohama, aby nám nezahučelo někam do těch devíti metrů pod námi a Alojs ho mohl znova navázat.
Mezi přípravami jsem ale musel začít hledat práci. Čím víc jsem hleděl na seznam prací, které je potřeba udělat než se vydám na vysněnou plavbu a co bych měl ještě koupit, tím víc mě lezl mráz po zádech a cítím ho ještě do teď jen když zavřu oči. V půlce listopadu mě přiletěla potěšit má sestřička Veronika se svým manželem Jirkou a dvěma kamarády Petrem a Petrou, kteří mi zároveň dovezli další tašku potřebných věcí. Různá lana, pojistkové panely, sedák a harnesy na lezení na stěžeň, vlajky a keramické lodičky, vyrobené od mé tetičky, a zároveň projektor, kterým bych rád prezentoval mé filmy během celé plavby a pokusil se i nějaké prodat.
20. listopadu přiletěl Pepa- můj kamarád, kterého jsem kdysi potkal na lodi La Grace a je velice šikovný animátor. Pepa přiletěl s tím, že se se mnou vydá na první testovací plavbu přes Atlantický oceán, bude se učit všemu novému a pomůže mi zminimalizovat položky na mém dlouhém seznamu.
Co nás tedy ještě čekalo? Vnitřek lodi upravit tak, abychom měli co nejvíce úložných prostorů, výroba stolu, upevnění čtyř baterií 600Ah, abychom přes ně mohli normálně chodit, přetěsnění okének, instalace lanovodu ražení a plynu k motoru, nainstalování navigačních led světel, atd.
Hlavním bodem příprav bylo vytáhnutí lodě z vody. Očištění spodku, natření antifoulingem a hlavně oprava spodku kýlu, kde došlo k velkému odreznutí pláště na obou stranách. S touto opravou mi pomohl Sunny, Bulhar, který se tu živí opravami plachet, šitím přístřešků a svářením. Je zde se svou rodinou na lodi, už má také obeplutý svět a je to zároveň můj velký učitel. Oprava kýlu z materiálu ze sběrných surovin se zvládla a následovalo vytvoření konstrukce k upevnění mého druhého větrného kormidla Atoms. Čtyři dny na souši jsme se s Pepou opravdu nezastavili a hned 21.12.2012, v den předpokládaného konce světa, mohla Alya II opět do vody.
Přišly Vánoce a týden klidu. Ale stále nás čekalo plno dalších věcí, které bylo potřeba dodělat, jako třeba sehnat šicí stroj a upevnit ho k novému stolu. Pořešit navigaci a různé programy a vůbec strategii celého projektu. V tomto směru mi pomáhala další velice důležitá osoba a to je Nikolaj polské národnosti. I on už má obeplutý svět se svou přítelkyní Dagmar a opravdu nebýt jeho, málo kdy se vůbec opovážím na plavbu vydat.
Poslední dva týdny jsme měli to štěstí seznámit se s dvěma Čechy, Šárkou a Kamilem, kteří se nám dobrovolně nabídli na pomoc, abychom se odtud konečně dostali. Pro nás naprosto neznámí lidé, kteří ukázali to, jak moc jsou hodní. Pomohli nám nejen s dodělávkami kolem lodi, hlavně kolem stěžně, ale zároveň postupně i s nakupováním, udržováním dobře nálady a pozitivního myšlení a až do vyplutí jsou s námi a k dispozici. Přeci jen poslední týden jsme si už stále říkali: tak zítra vyplujeme. Ale i když nás bylo tolik, Alya měla stále co k dodělání, nové věci k zařizování a dny utíkaly rychleji a rychleji.
Dnes je 14 ledna. Přesně tři roky a jeden den, kdy jsem se vydal s Vám už známým stopařem Tomem přes Atlantický oceán. A já mohu konečně pravdivě říct: MY I LOĎ JSME PŘIPRAVENI –ZÍTRA VYPLOUVÁME!
Opravdu velký problém vidím ve financování celé plavby. Ikdyž mám možnost si kolem lodi přivydělat hlavně jako elektrikář, moc dobře vím, že finanční náročnost této cesty bude velká. Dostal jsem zde práci jak od místních španělů, tak i od angličanů, švédů, rakušáků, i jiných, kteří mi fandí. Dále naše vytvořené DVD přeložené do angličtiny měli všichni možnost získat tím, že přispěli na plavbu a tím se dozvěděli něco více o mě.
Loď je konečně připravena podle mých představ, ale raději se bojím podívat na stav mého účtu a ani zatím nechci přemýšlet jak to bude dál. Díky Pepovi a skvělým lidem, které jsem měl do dnes kolem sebe, se nám společně podařilo udělat velký kus práce. Čeká nás první zkušební etapa- plavba přes ATLANTIK, kde bude Pepa na takovéto lodi poprvé.
Na této plavbě musíme doladit (ale raději nezjistit) nedostatky, abych později z ostrova svatého Martina mohl odstartovat osamělou plavbu kolem světa a pustit se do dalších etap této dlouhé cesty. Nás cíl je nyní Martinik, čeká nás něco okolo 5500 km, což je 2970 Nm. Předpokládám něco okolo 30 dní, ale jak už mé rodině říkám: nemějte strach, my se dřív nebo později ozveme. První kurs máme na jih přes Obratník raka směrem na Kapverdské ostrovy. Tam budeme zastavovat pouze v případě nutnosti či zjištění jakéhokoliv vážného problému.
Nyní se se všemi moc loučíme, držte nám pěsti a opravdu DĚKUJI MOC VŠEM, kteří mě kdy jakýmkoliv způsobem podpořili, pomohli a DÍKY VŠEM KDO FANDÍ a zajímá se, kde a jak se pohybuje malá loď s českou vlajkou.
Na takovouto plavbu se člověk vydává možná opravdu jen jednou za život a já se teď snažím udělat vše proto, aby efektivita, bezpečnost, ale i kvalita plavby i záznamu celého projektu byla co nejlepší.
S pozdravem KPT. Martin Doleček, Pepa Prokop a ALYA II