Léto 2009, Píše Mája
Zvedáme kotvy!
Po dlouhých deseti dnech, strávených v Gibraltaru, zítra konečně zvedneme kotvy a vyrazíme na věčně zelenou Madeiru.. Už se nemůžeme dočkat. Ve zdejší krajině nás totiž nic moc příjemného nepotkalo. Minulý pátek nám opakovaně přinesl jen smůlu, a to takovou, že když jsme se dotáhli na pláž kolem jedné ranní z přilehlého baru, náš člunek byl ten tam. Až později jsme zjistili, že v městečku okolo žijí převážně cikáni a socky, kteří vezmou cokoli jim přijde do cesty. Všichni si od té doby své člunky zamykají, zatímco nám nezbylo nic jiného, než s naším omezeným rozpočtem sehnat jinou variantu dopravy ke břehu. Vyrobili jsme si vlastní plavidlo snad že všeho, co nás příbytek skrýval. Vše dopadlo podle předem načrtnutého plánu, až na to, že nosnost byla jen pro jednu osobu a stabilita haprovala při každém prudším pohybu..
Dalším zádrhelem byla pádla, která jsme neměli už z čeho vyrobit. Tak jsme sehnali u zdejších vietnamcu, tudíž kvalita zdaleka neodpovídala ceně. Při zkušební jízdě jsme byli opět bez pádel. Jelikož jsme však zjistili, že šikmoocí se nechají trochu usmlouvat na nižší cenu, úplně jsme na ne nezanevřeli a druhý den jsme u nich koupili provizorní nafukovací člunek, ten je pořád s námi, ale problém s pádly přetrvává. Doufáme tedy, že něco seženeme na Madeiře..
Včerejší večer jsme strávili velice příjemnou party na počest mých narozenin. Byli jsme snad první lodi v této zátoce, která slavila stylem klasické grilovačky, neklasicky na palubě lodi. Přišli Švýcaři i Philip se svým novým pasažérem Oraliem. Olie je dobrý zpěvák a Philip hraje krásné na kytaru a harmoniku najednou. Byla to oslava, jak se sluší a patří. Moc jsme si to užili. Dnes už jen dokončíme úklid a doladíme pár posledních detailů, abychom mohli konečně vyrazit na oceán. Tak tedy, ať nám fouká příznivý vítr!
Dobyli jsme Madeiru!!!
Ve čtvrtek v deset dopoledne konečně opouštíme Gibraltar a pouštíme se poprvé do neznáma pro nás oba. Předpověď počasí, větru i proudu odpovídala skutečnosti, a tak jsme projeli průplavem pouze na plachty jako blesk! Odpoledne nás přivítal oceán, jak se patří, pořádnými vlnami, které omývaly palubu jedna za druhou. Čekala nás náročná cesta (1300 km), skoro stejně dlouhá, jako ta, jež máme za sebou po Středozemním moři. Ve středozemí jsme strávili celý srpen, tato výprava je však plánovaná na pouhý týden!
První noc nevypadala zrovna optimisticky do budoucna. Vlny byly příliš vysoké a silné, stejně jako vítr, tudíž ani elektrický pilot, ani větrný za nás neoddřeli náročné kormidlování. Doufali jsme jen, že tyto podmínky nesetrvají po celou dobu cesty na Madeiru. Doposud jsem se této činnosti vyhýbala, co to šlo, teď už to nešlo.. Martin kormidloval celou noc, až se nakonec rozhodl mě zaměstnat a vyléčit moje stálé obavy o loď při kormidlování šokem. Zvládla jsem řídit celých pět hodin=) a hlavně se nic nestalo.
Druhý den nám štěstí přálo, alespoň co se podmínek pro admirála – větrného pilota týče. Vzal to, kamarád, konečně za nás a směle držel kurz. To by ale nebyl pátek, aby v tom nebyla nějaká prekérka! Dlouhé vlny s námi houpaly naprosto jinak, než bylo zvykem ve Středozemním moři, tudíž se ani kapitán nevyhnul žaludeční nevolnosti a zvraceli jsme k večeru pěkně na střídačku. Raději jsme zahájili dočasnou hladovku. Noci byly divoké po celou dobu plavby. Projeli jsme deštěm, a jak říká Marťa, sem tam nějakou menší mořskou turbulencí.
Oceán budí v každém ohledu obrovský respekt a nekonečně pomalu ubíhající čas dává prostor vzpomínkám na kamarády, známé, blízké a hlavně na rodinu. Jsme opravdu vděční za každou zprávu z domova. Tisíckrát si zde přehrajeme život, od počátku doposud a tisíckrát si i naplánujeme budoucnost, pokaždé jinak.
Na Alyi je však obrovský spoleh, osvědčila se výborně! Potkalo nás jen několik jiných nečekaných neduhů, jako například GPS uprostřed oceánu mimo signál, neutěsněné okénko propouštějící vodu do ložnice, vaření za podmínek, jako na kolotoči.. Rvali jsme se se vším s patřičnou vervou a nenechali se vyvést z míry, situaci vždy zachránil sem tam nějaký vtípek. Beze srandy by to prostě nešlo.
Každý den byl originál. Jiné počasí, jiné vlny. Postupně jsme si zvykali a snažili se přizpůsobit životu na nekonečně dlouhém oceánu.
V úterý ráno jsme již čekali na svítání, jako na smilování. Byli jsme unavení a pilot se rozhodl nechat zase řízení chvilku na nás, a abychom neusnuli, ohodila nás vždy pořádná vlna, takže jsme se k pevnině blížili pěkně znavení a zmáchaní na kost.
Prvním záchytným bodem po šestidenní plavbě se nám stal přístav na ostrově Porto Santo, kde jsme se konečně zase setkali s našimi kamarády ze Švýcarska. Seznámili jsme se i s dalšími nefalšovanými námořníky, kteří mají většinou stejný cíl, tedy Kanárské ostrovy a Karibik. Strávili jsme zde krásné čtyři dny. Konečně byl čas uklidit po plavbě lodičku, která vypadala jako po výbuchu. Vysušila se voda, která nám po cestě natekla do kajuty. Uvařilo se pořádné jídlo, místo zbytečných instantních náhražek.
Jsme šťastní, že jsme dokázali zdolat první oceánskou trasu! Oslavili jsme to a druhý den se vydali prošlápnout botky a prolezli místní ostrůvek. Madeirské ostrovy jsou proslulé počasím věčného jara, svítí slunce a za chvilku zase prší. Je tu krásně. Začíná opravdová exotika!
Dnes se konečně posouváme na hlavní ostrov Madeira, jsme zvědaví a natěšení na další pěší tůru..
[…] díl: Martin Doleček: 3. Zvedáme kotvy a dobýváme Madeiru Share this:TwitterFacebookLike this:LikeBe the first to like this. Categories: ALYA II, Martin […]