Plavba kolem světa pokračuje…
Je neuvěřitelné, jak ten čas letí a jsou tu další Vánoce, které musím prožít na lodi a opět mimo svou rodinu. Od mojí poslední zprávy uběhlo už několik měsíců, prožil jsem opět jak krásných, tak ale i těžkých chvil, které souvisejí s mou plavbou.
Už když jsem se pro tento projekt rozhodoval, věděl jsem, že to nebude lehké. Budu se potýkat nejen s výkyvy počasí, s problémy s úřady, ale budu i potkávat různé druhy lidí, kteří mi pomohou, nebo také kteří mi něco zkomplikují či ublíží. Věděl jsem, že budu řešit jak zdravotní, tak určitě i psychické a osobní problémy, technický stav lodi a v neposlední řadě finance a mnoho dalšího.
Psal jsem o špatném počasí, o hurikánové sezóně, ve které jsem se ocitl se svou lodí Alya na ostrově Martinik. Našel jsem celkem bezpečné místo a rozhodl se, nejen kvůli zpoždění, ale i dalším jiným okolnostem vše pozastavit a přečkat tu až do dalších Vánoc.
Nechci se moc opakovat, ale postupně navázat na poslední článek, který jsem psal na svoje webové stránky.
Bylo opravdu nelehké vydržet za špatného počasí v lodi. Silný vítr, déšť, komáři, zároveň obrovské dusno, vlhko, a když vysvitlo slunce tak nehorázné vedro. Při těchto podmínkách, nebylo pořádně možné ani pracovat na jiných lodích a moje situace se začala opravdu těžce komplikovat. Při těchto osamocených dnech jsem se moc těšil opět na své známé, kamarády, rodinu a zároveň na svou přítelkyni, kterou jsem kdysi tak narychlo opustil a vlastně jsem se s ní ani pořádně nestihl rozloučit…
Zažil jsem tu velkou bouři, která prošla přímo mou zátokou, kde jsem byl uvázán do kořenů mangrovu dohromady s lodí Wega, na které jsem měl po celou dobu možnost pracovat. Chantala, bouře, která prověřila všechny okolo uvázané lodě, měla naměřenou rychlost větru okolo 65 uzlů. Byl to den, na který jsme my všichni, kdo se nestihl stáhnout v čas na jih a kdo věřil předpovědi, čekali s neklidem. Ulice a bary byly v ten den uzavřené a zakrytované, všechna bezpečná místa v křoví mangrovu se postupně zaplnila různými loděmi a na ostrově byl vyhlášen maximální stupeň ohrožení. Všichni do poslední chvíle doufali, že se nám to vyhne, ale nestalo se. Na několika kanálech vysílačkyVHF probíhaly nekonečné konverzace, nejen o průběhu počasí, ale i dramatické rozhovory, dohady a scény jachtařů, kteří tu chvíli byli v centru dění a navzájem si tím pomáhali.
„…Urvaná železná loď se na nás řítí,… můj člun odletěl do neznáma,… máme zamotané lano v propeleru,… stáhlo nás to na mělčinu,… loď Viktoria se nedokáže udržet a rychle se sune,…“. Toto všechno a mnohem více, bylo možné slyšet v rádiu. Vzpomínám si na plno dramatických příběhů, co prožilo několik posádek lodí různých národností, které tuto bouři musely absolvovat a byly v tu dobu na lodi. Motorovaly proti silnému větru několik hodin, třeba i v potápěčských brýlích, aby vůbec viděly, a své lodě tím uchránili před ztroskotáním nebo kolizí s lodi jinou.
Chantala mi ale v ten den ukázala, že se nemusím tolik bát opustit Alyi a přiletět do Čech. Že místo, které mám, je oproti jiným opravdu bezpečné. Jiné lodě se dostaly do velkých potíží, některé přímo na mělčinu, dokonce i pod hladinu…. Tento silný vítr blízký hurikánu, který jsem si zde prožil, mě přesvědčil, že tu mohu zkusit nechat loď samotnou.
Nejen Alya, ale i já potřebuji odpočinek, být v pohodě, udržet si zdraví a čistou mysl. Mé rozhodnutí koupit celkem levnou letenku domů, alespoň na dva měsíce, bylo pro mě v tu chvíli vysvobozením, na druhou stranu těžké rozhodování a později boj sám se sebou.
Všechny hodnotné věci jsem přemístil jinam. Několikanásobně jsem Alyi pojistil lany a kotvami a přátele, které jsem tu měl, jsem poprosil, aby mi na ní jednou za čas koukli, hlavně kvůli rabování. V případě dalšího útoku ještě silnějšího větru či opravdového hurikánu bylo jasné, že ji stejně nikdo nepomůže…. Musel jsem počítat i se ztrátou lodě a koncem celé mé vysněné plavby.
Vidět znovu rodinu, přátele a hlavně svou přítelkyni s její malou dcerou se mi stalo mnohem přednější. O jachtařích, co podnikají dlouhodobé plavby se říká, že jsou sobci a i já moc dobře vím, že mezi tyto sobce patřím, že v době, kdy bych byl očekáván doma tak místo toho se plavím. Nemohu se vždy ozývat a nikdy nikdo neví, co se se mnou právě může dít tam někde v dalekých vodách, ve dne i v noci, za každého počasí…. Tím i rodina a ti opravdu blízcí, co miluji, samozřejmě trpí. Je to ale těžké pro obě strany, což už málokdo chápe. Proč se tedy stává takováto plavba i tak pro námořníky nakonec přednější? Možná, že i v mém příběhu, který bude ještě dlouhý, na tuto otázku budu brzy umět odpovědět….
Návštěva domova…. Uteklo vše tak rychle…. Já si moc vážil toho, že jsem se mohl opět se všemi setkat. V mém osobním vztahu však bylo jasné, že když opět odjedu, bude konec.
Při návratu na loď, která tu zdárně přečkala, nebylo dne, kdy bych nepřemýšlel o tom, jakým směrem se mám dál vydat…. Jako bych úplně vykolejil a nevěděl, čí jsem.
Ocitl jsem se tedy opět sám, svobodný a diky těmto okolnostem a realitě, jsem se vrátil na svou původní kolej, ke své Alyi a dál k mému projektu prožívanému i s Vámi. Obeplout sám svět, vytvořit si další rozhled, učit se dál světovým jazykům a mravům.
Můj návrat a další pobyt na lodi nebyl nijak vyrazně veselý. O další zpestření se postaral neznámý lupič, který mě připravil o několik důležitosti. Byla to neděle, den před mým svátkem, kdy jsem hned po místním bleším trhu zamířil do velkoobchodu, abych mohl se svým kamarádem Walterem nakoupit pár potravin a tekutin na domluvený společenský večírek s místními Čechy. Ve chvíli, kdy jsme oba koukali do mrazáku a studovali ceny nějakých korýšů, má kabela zahrabaná v nákupním košíku jednoduše zmizela.
Byl to opravdu nepříjemný pocit. Já i Walter jsme tomu nechtěli uvěřit a nazvali jsme to jako opravdu odborné okradení. V mé kabele však nebyl jen nový foťák, ale i chytrý telefon se simkou, peněženka s kreditní kartou, občankou, řidičákem a samozřejmě i s pěnězi. Celý zbytek odpoledne jsem strávil nutnou blokací karet a psaním protokolu o krádeži na místní policii. Kamery byly však zrovna na špatném místě a hned od začátku mi bylo jasné, že má neopatrnost se těžko změní v lepší konec.
Důležitý byl pro mě hlavně sepsaný protokol, protože pohybovat se kdekolov v cizině bez nutných dokladů je opravdu nemilé. Cestovní pas jsem tam však naštěstí neměl a tak návrat domů mě nečekal.
Po této nepříjemnosti ale přijeli Walterovi dva opravdu moc sympatičtí přátelé a my jsme se s lodí Wega, na které jsem několik měsíců pracoval, vydali na ostrov Svaté Lucie. Byla to skvělá zkušenost, krásná plavba a hlavně další milé setkání s lidmi, kteří se stali hned mými kamarády a jako by i strýčky. Díky zhoršenému počasí jsme se rozumně rozhodli o setrvání na Lucii, než-li se hnát dále na jih a zpět se trápit proti silnému větru a vlnám. O to více bylo času na odpočinek, objevovat ostrov s místním domorodcem a mít možnost poznat zvyklosti tohoto ostrova a v klidu se připravit na i tak těžkou plavbu zpět.
Wega, jako železo-betonová loď se dvěma stěžni o délce 15 m, se na rozbouřeném moři chovala úžasně elegantně a já si uvědomil, jak nutné je srovnávat plavby různých lodních kategorií. Není vůbec loď jako loď. Liší se od délky, váhy, přes výbavu a schopnost posádky. Všechno hraje velkou roli. Wega je opravdu loď precizní, a hlavně loď, kterou Walter ještě s několika dalšími společníky vlastnoručně postavil.
Ocitl jsem se zpět na ostrově Martinik, kde jsem podnikl samozřejmě už několik výletů, jak k překrásným plážím, do džungle, tak ale i do nejvyšších míst sopky tohoto krásného ostrova. Není žádný velký problém si zde půjčit auto, kolo či motorku, a přátelé, kteří se se mnou vždy vydají, jsou pro mě ti nejcennější.
V rychlosti ještě kolem stavu mé lodi, další nutné výbavě a plánu k pokračování. Hlavně pro lidi, co sledují a čekají výsledky a posun jako já. Součástka k mému motoru, na kterou jsem netrpělivě čekal, po třech týdnech opravdu dorazila. Její cesta z USA vedla přes Paříž, kde se vše zbrzdilo. Naštěstí součástka přišla ta správná a závada je odstraněna. Pobyt zde mi ale dovolil vyřešit dalších pár nutností, které se mi budou hodit na plavbě dál. Mám další dva solární panely s regulátory a biminy (přístřešek proti dešti a slunci). Čeká mě instalace pořádného hloubkoměru a koupě alespoň 40m řetězu na kotvu.
Do mé lodní výbavy přibyly dva mixéry na výrobu různých pochoutek, nové nádobí a další el. pilot silnější verze, poskládaný ze tří starších. Ledkové vnitřní osvětlení, nová el. instalace s nožovými pojistkami.
Pobyt v Čechách mi zároveň pomohl sehnat jednosedadlový kajak od Gumotexu, který mi bude pomáhat se dostávat na břeh, aniž bych musel dlouhosáhle každou kratší zastávku nafukovat můj velký člun. Další mou výbavou se stalo skládací kolo, které mi pomůže při kolikrát velice nutných cestách. Harpuna, nové návnady, plno drobností, na které si teď v tuto chvíli ani nevzpomenu.
Ale co je hlavní. To, že se začínám cítit opravdu připravený pokračovat dál.
Strávil jsem Vánoce se svými fajnovými přáteli, které tu teď okolo sebe mám. Udělali jsme tolik výborného jídla, že až do Nového Roku, nebylo dne, kdybychom se znovu nesešli a nepokračovali v oslavách a dojídání různých salátů, pomazánek a několika druhů nasmažených ryb a jiných dobrot.
Silvestr proběhl trošku v jiném sestavení. Byl jsem pozván od svého kamaráda Philipa z Francie na grilováni jehněčích noh na nedaleký poloostrůvek, kde je zároveň uschovaná všem známá loď Viktoria. Byla to opravdu dobrodružná akce. Každý, kdo tam přijel, snad škrtl svou vrtulí od člunu o dno. přístup do těch míst je opravdu zrádný. Tím vše ale teprve začalo. Bylo tam asi patnáct lidí a začali rozdělávat oheň, popíjet a oslavovat posledních pár hodin v roce 2013. Počasí se každou chvíli měnilo, v jednu chvíli se spustil takový déšť, že už to vypadalo tak špatně, že všichni budeme mít syrové maso, všecko od bláta a ještě na poslední den onemocníme. Přesunuli jsme se na loď Viktoria, kde bylo dalších pro mě plno známých tváří, nohy jsme tam dopekli v troubě a pařba do pozdního rána mohla pokračovat.
Nyní už je několik dní v novém roce a já se snažím o brzké odplutí směrem do Pacifiku. Před pár dny jsem měl možnost zde přivítat mé skvělé přátele z Polska, Dagmaru a Nikolaje. Znám je už déle a byli mi vždy velkou podporou a pomocí při plavbách. Sami už mají obeplutý svět a tentokrát i oni měli velké problémy s přeplutím Atlantiku. Vzalo jim to 42 dní, prožili velkou bouři, která je tlačila na jih, blesky létaly do vody. Jejich nevelkou loď zasáhla obrovská vlna, která servala vše, co bylo na palubě a vyrvala několik tyček zábradlí, které se vyštíply tak, že do lodi začalo téct. Velice dramatická plavba a zároveň pětidenní bezvětří, v době, kdy by to zkušený jachtař mohl nejméně čekat.
Opět se ukazuje, že všude a v jakoukoliv roční dobu, může přijít nečekaný výkyv počasí a loď se v tu chvíli nedokáže včas skrýt a musí to vydržet.
Mojí plavbu dál odstartuju snad už koncem února, nebo během března. Do té doby musím stále hledat možnosti přivýdělku, abych v případe nutnosti a neúspěchu najít společnost, která mi převeze loď přes Panamu, mohl do Panamského průplavu.
Už brzy ukáže čas, hlavně po nutných nákupech a finišování příprav ALYE, jak budu finančně vycházet a co si budu moci více dovolit pro mou osobní bezpečnost. I když mé plavby jsou svérázné, nikdy se já osobně neřadím mezi nezodpovědné jachtaře, a věřím, že kdo se se mnou kdy plavil, mi dá za pravdu. Jsem realista, plavím se dodnes bez sponzorů. Ceny všech možných záchranných prostředků jsou opravdu vysoké a těžko jim v mé situaci mohu čelit.
Přátelé a rodino, ozvu se vám teď těsně před svým odplutím. Má nemalá etapa pro tento rok směřuje v režimu osamělé plavby na Panamu, do Pacifiku přes Galapágy, Markézy, Fr. Polinesii na ostrov Nové Kaledonie, kam když šťastně dopluju, už teď předem vím, že to bude finančně na doraz. Nemine mě tam opět delší pobyt, další přípravy potřebné pro pokračování plavby kolem naší překrásné zeměkoule skrz další dva světové oceány.
Přeji VÁM VŠEM šťastný nový rok plný splněných přání, mějte pevné zdraví a mějte se rádi.
S pozdravem
KPT. Martin Doleček ALYA II, 5.1.2014 Martinik