Po dvou týdnech plavby jsem se ocitl více na jihu, blíže k pobřeží Kolumbie. Uplul jsem chaotickými bouřemi asi tak 300 NM. Mraky přestaly být tolik nabité energií a vítr začal foukat konečně stabilněji, i když stále proti mému kurzu. Působí na mě boční proud, a tak křižování je opravdu zajímavé a dělá šílené úhly. Moje dráha v GPS vypadá spíše jako záznam seismografu při zemětřesení.
Moje denní skoky ale začaly být i 100 NM směrem na kurz a to už se dá akceptovat. I když člověk ví, že za ten den naplul mnohem více mil, je po tom všem rád, že se hlavně přibližuje. I v jachtingu totiž většinou platí, že ta delší trasa je nakonec rychlejší.
Svým křižováním proti větru a bočním proudem jsem se postupně dostával k rovníku a k pobřeží Ekvádoru. V mezičasech jsem nejen studoval proudy a počasí v různých knihách, ale taky přístaviště v blízkosti, kdybych se rozhodl zastavit. Měl jsem toho už opravdu plný kecky. Vlny a proudy se začaly mixovat a konečně mě to začalo pouštět více na západ.
Mraky nízkého tlaku vystřídala slunečná a větrná oblast. Při pohledu na východ a sever bylo pořád vidět mračna… ty dlouhé brázdy, které směřovaly tam, odkud jsem vyplouval. Co mě těšilo, bylo to, že Toto, domorodec, co mi přivezl tolik vody a musel ji poté vylít, bude mít snad zase vody dost i pro svou rodinu, když tam tak intenzivně prší.
Držel jsem kurz stále proti větru a vlnám. Loď skákala z leva do prava. A spánek v takovém oranisku je opravdu namáhavý. Stále to se mnou mlátilo tam a zpět. Asi tak 100 mil od pobřeží mezi Kolumbií a Ekvádorem jsem se zachytil kýlem do lana spojujícího dvě bóje. Když jsem to zaregistroval, bóje se daly do pohybu a já zahlédl lano kolem kýlu. Byl jsem jako na praku. Rychle jsem vběhl do kajuty pro hák a nůž, podebral jsem napružené lano a přeřízl ho. Bylo to štěstí. Bóje se vymrštily zpět. Kdyby mi takové lano přeskočilo přes kýl, mohlo by urvat kormidlo. Toto se mi stalo následně ještě o den později blíž u rovníku, kdy jsem zpozoroval menší rychlost lodi.
Problém a pocit nejistoty pokračovat však teprve přišel…
Všiml jsem si totiž, že moje podlážky, které jsou samozřejmě běžně zaplněné potravinami, vodou a zeleninou, nějak čvachtají. S hrůzou se dívám pod jednu z nich a zjišťuji, že nabírám vodu. Alya nikdy vodu nenabírala a já vždy říkal, že až když uvidím vodu na dně lodi, mám problém. Rychle jsem začal vodu vybírat. Ochutnáním jsem zjistil, že se jedná o slanou vodu. Vybral jsem asi 30 l vody a zjišťuji, že stále přibývá. Pomalu, ale jistě. Opravdu nejistý začínám přemýšlet, co se mohlo stát a odkud může voda přicházet.
Jsem nedaleko od Galapág, a tak jsem se rozhodl upřesnit kurz a využít poslední možnosti zastavení a nutné kontroly. Během plavby proti větru na vlnách bylo opravdu velice těžké problém identifikovat. Rozmontoval jsem ještě celý domek s bateriemi, abych se dostal na kýlové šrouby a raději všechny přetáhl, ale na nic jsem nepřišel, jen na to, že voda stále přibývá.
Před nyní už jasnou zastávkou mě ale ještě čekalo překročení rovníku, které bylo po 17 dnech plavby přesně v 16:00 h. Byl to krásný pocit. Slunečný, ale větrný den, Alya poprvé svým kýlem na jižní polokouli. Udělal jsem si sám křest a slib Neptunovi věrnost a oddanost a vypil jsem s Ním flašku bílého vína.
Samozřejmě, že za celou plavbu jsem chytil několik ryb, viděl spousty delfínů, i velrybu a užíval si přírody pacifického oceánu.
Emergency zastávka – Santa Cruz
Měl jsem nejdříve možnost bližšího kotviště na ostrově Christobal, ale Zátoka ztroskotanců mi nepřišla svým názvem vhodná, a tak jsem se rozhodl raději pro noční kotvení v Bahia Academy na ostrově Santa Cruz o několik mil dále.
24. 6. 2014, pondělí
Hned ráno mě přivítalo několik lachtanů, pelikánů a různých jiných potvor. Rozebírám podlážky a snažím se přijít na problém… zatím nevím, ale podlaha se zdá v pořádku. Vytahuji ještě řetěz z přední kapsy, abych mohl pozorovat všechna místa. Mezitím přemýšlím jakým způsobem se ohlásím na břehu, kde bych měl mít jinak speciální povolení. Loď jsem nechal rozhrabanou a rozhodl se kolem 10 hodin jít ohlásit s tím, že bych potřeboval tři dny zůstat. Volám vodní taxi. Přijíždí ke mně člun, jezdí jich tu několik, a chci přeskočit. V té chvíli mně však uvízla noha a jak byly vlny, člun mi ji natvrdo přirazil k lodi. Ani to snad nebolelo a já jen cítil těch mých 3,5 tuny. Nedal jsem nic najevo, ale při vystupování z člunu jsem zjistil, že to byla opravdu šlupka… má noha byla větší a větší a kloub na palci strašně bolestivý. Hospital jsem měl přímo před sebou. Jak kdyby ho tam pro mně někdo postavil.
Dokulhávám na kapitanát, kde vysvětluji můj nutný důvod zastavení na ostrově. Dovolili mi jít nejdříve na rentgen, a potom ať se u nich prý zastavím. Opravdu jsem si nebyl jistý, jestli nemám nadrcené kosti, a tak jsem si radši vyseděl slušnou frontu. Provedli mi RTG a naštěstí se mi s kostmi nic nestalo. Noha byla však větší a větší. Svedl jsem to na nehodu na mé lodi, aby mi to alespoň ulehčilo zdejší zastávku a pobyt, když už se to stalo.
S doporučením ledovat, brát Brufen a 5 dní se nehýbat, jsem se vrátil na kapitanát. Ochotně mi vyšli vstříc, avšak prý i tak potřebuji agenta a musí zkontrolovat mou loď. Samozřejmě, že to je jejich práce a já vím, že když už jsem tu, bude mě to něco stát, ale po třech týdnech boje a teď i s rozdrcenou nohou, mi to určitě neublíží.
Odpoledne už na mě čeká paní se synem, co se o mě a mou loď postarají za 200 US. Ok, zaprvé zkontrolovat mou loď s příslušníkem kapitanátu. Odsouhlasil jsem to a v zápětí si vzpomněl, jaký bordel jsem tam dnes ráno udělal. No nic. Jedeme společně na loď a předem je varuji. Věděli však, že jsem zde neměl v plánu stavět, a tak celá procedura kontroly dopadla na štěstí naprosto bezproblémově.
Přijeli jsme na mou loď. Já s bolavou nohou přeskočil, oni také, můj agent a kontrolor v bílém obleku, si vyžádal něco pod zadek, aby se neušpinil. Naštěstí měli smysl pro humor. Ptali se mě na rakety, záchrannou výbavu, podkovy, záchod – ještě že je nenapadlo ho vidět- to samé záchranný ostrůvek, který už nemám, ale je tam schovaný normální člun. V tu chvíli jsem byl opravdu šťastný za to, jak mám loď rozhrabanou, a bezpečně je mohl ujistit, že vše nutné je určitě zde.
Vzali si můj pas, papíry od lodě a jeli zpět. Zítra ráno mám přijít zase. Večer se ozývám domů a dávám si pořádně velké chlazené pivo PILSNER. Procházkou uličkami městečka zjišťuji, jak je to obrovský rozdíl třeba oproti Panamě. Krámky se vším možným zbožím krásně vyrovnané, i s kvalitními produkty všeho druhu, pro žití v relativním standardu. Obuv, železářství, zelenina, potraviny. Navíc člověk tu nepotká ani kuřáka, hodně lidí jezdí na kole, také opravna kol je na každém rohu. Třídí se tu odpad a lidi jsou velmi milí. Můžete se procházet volně s foťákem, nikdo tu nežebrá či jinak zvědavě nepokřikuje na cizince.
25. 6. 2014 úterý
Brzy ráno vstávám a kontroluji dno lodi, přitahuju znovu kýl, ale stále nemohu na žádný problém přijít. Nějaká voda přicházela z přední kapsy na kotvu. Volám vodní taxi abych byl včas na kapitanátu, kde musím doplatit dalších 80 US za pobyt nejdéle do středy půlnoci. Vyšel jsem ale ještě dobře, protože jiná loď platila 450 US. Rozhoduje výtlak lodi. S bolavou nohou se vydávám sehnat někoho, kdo mě alespoň povozí po ostrově a něco mi tu ukáže. Nacházím agenturu, kde mi dojednali jednoho místního, co mě za 50 US vezme za želvami, do kráteru a lávových jeskyní. Nabídku jsem přijal a byl to opravdu skvělý odpolední výlet. Potom ještě navštěvuji nedalekou Darwinovu stanici, kde je vidět růst želv od samotného vajíčka.
Po večerní procházce přes místa, kde se povalují leguáni, lachtani a pelikáni v bezprostřední blízkosti, se dávám do řeči u piva s dvěma kráskami z Ekvádoru a vracím se na loď až pozdě v noci. Na štěstí vodní taxi funguje prý celou noc.
26. 6. 2014 středa
Celé dopoledne dobíjím své baterie generátorem, uklízím loď, a také poposouvám a dopínám přední rolfok. Musí jinak opravdu téci někde ze předu, jak se loď brodila, každopádně to, že by se měla loď rozpadnout, nebo že by mohl upadnout kýl, jsem vyloučil. Když stojím na místě, žádná voda nesákne. Přivezli mi papír k povolení načerpat 10 galonů benzínu, a tak se vydávám s dvěma kanystry přímo na pumpu. Tam zjišťuji, že jejich lokální cenu 1 glon za 1,5 US nedostanu, ale i tak mi vyšel 1 litr na 1 dolar. Beru po vrch plné kanystry a nechávám se odvést na loď. Další výlet směřuji mezi opuncie vidět místní ptactvo, ale popravdě místa, co vypadají jako cesty v ZOO, kde člověk potká plno turistů, mě nijak moc neuchvacují, a tak se vracím dokončit nákupy.
Dávám si večeři a pivo Pilsner na ulici a dokupuju novou zeleninu a ovoce, cibuli, pomeranče, papriky, jablka a grepy a vracím se na loď, abych ještě rychle sepsal tento článek a mohl ho snad ještě ráno odeslat.
Zítra už tedy opět startuji na dlouhé pláně oceánu. Noha už se začíná zotavovat a hýbat a nebezpečnou závadu jsem mohl zde na Galapágách s klidným svědomím vyloučit.
Teď už pouhých 3 200 NM směr Markézy. Držte pěsti.
Posílám velký srdečný pozdrav a velké DÍKY všem, kdo plavbu sledují a i teď zaregistrovali mou opravdu nejistou situaci.
26. 6. 2014, MARTIN DOLEČEK, GALAPÁGY
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…