MARTINIK – PANAMSKÝ PRŮPLAV
Jak už se říká: ´Kdo si počká, ten se dočká.´, i mně se v toto přísloví vyplatilo věřit. Mou plavbu dál kolem světa jsem musel jak z důvodů technických tak i finančních o celý jeden rok pozastavit. Mým útočištěm a náhradním domovem s novými přáteli se stala zátoka v Le Marin na ostrově Martinik. Připlul jsem sem s mým kamarádem Pepou Prokopem po 35 dnech na Atlantiku z Kanárských ostrovů v půli února roku 2013.
Z důvodu určitého respektu k soukromí jiných lidí jsem se rozhodl nerozepisovat detailně můj pobyt obklopený jak českou komunitou, tak i jinými cizinci. Pomáhali mi v přípravách dál, poskytovali různý druh prací a určitou možnost zázemí. Trávili jsme společně všechny svátky, jakožto Vánoce, Nový rok, mé 30. narozeniny, Velikonoce. Pomáhali mi řešit plno někdy až vážných problémů ohrožujících mou plavbu dál. Jen těžko na tyto chvíle zapomenu, jen těžko se vše, co se odehrálo, dá teď rychle vtěsnat na kus papíru. Proto si přeji opravdu moc, aby každý, kdo ví, že mi tam jakýmkoliv způsobem pomohl – stál při mně jako kamarád – aby se neurazil, že jsem se o něm třeba právě teď či jinde nezmínil, MOC VÁM VŠEM VEŘEJNĚ DĚKUJI, MOC SI TOHO VÁŽÍM! jen díky Vám, ale i mé věrné rodině doma a mým fanouškům, co nepřestali věřit, jsem teď mohl s pocitem mnohonásobně větší připravenosti opět odhodit lana, napnout plachty a vyplout z bezpečného přístavu dál za mým snem – SÁM OKOLO SVĚTA – pod českou vlajkou s podomácku vyrobenou osmi metrovou plachetnicí ALYAII.
Po mé větší rozlučovací akci, pořádané na lodi Wega, na které jsem měl možnost jak po delší dobu přebývat, tak i pracovat, uplynulo už několik dní. Zařídit vše pro klidné odplutí po takové době – dodělat všechny naslibované resty, rozloučit se se všemi přáteli a na něco nezapomenout – nebylo vůbec, ale vůbec, jednoduché. Stále jsem měl ještě za úkol důkladné zajištění Wegy pro další hurikánovou sezónu, nakoupení potřebných potravin, obstarání zeleniny, vody, benzínu a zprovoznění veškeré výbavy od plachet po elektroniku na mojí Alyi.
VYPLOUVÁM ZE ZÁTOKY LE MARIN
21. 4. 2014 Velikonoční pondělí
V tento den už jsem kotvil se svou lodí v hlavním kanálu v zátoce Le Marin. Po mém levoboku stála česká plachetnice Domino s mými kamarádkami Kobrou a Tutu a jejich dvěmi malými dětmi. Pomáhaly mi posledních pár dní jak s nutnými pracemi, tak hlavně pokořit odjezdový stres a udržet stále dobrou náladu. Na mém pravoboku kotvila malá plachetnice Hipocampus – moji už dlouholetí přátelé z Polska, Nikolaj a Daga, kteří mají už svět obeplutý a už dvakrát mi pomáhali před delšími náročnými oceánskými plavbami na Kanárských ostrovech. Je krásné, jak se najednou vše sešlo. Já a můj nejvěrnější kamarád Čáp jsme toto pondělní ráno zahájili vypráskáním palmovým listím naše holky a oslavili jsme Velikonoce. Kraslice, vaječná pomazánka, rum, buchty, chlebíčky,… no, prostě vše, co k tomu patří. Odpoledne už však došlo k opravdovému poslednímu rozloučení a zvednutí mé kotvy.
Poslední společné památeční fotky, obejmutí a osobní poděkování. Nikdo z nás neví kdy a hlavně jestli vůbec se ještě uvidime. Je to zvláštní pocit…. Říkám vždy, že jedu vlastně jenom na otočku… kolem světa. Tahám řetěz s kotvou, s nastartovaným drnčícím motorem, hlasitým třepotáním velké české vlajky nad hlavou a s pískotem trubek okolních lodí si mě přebírá silný vítr a tlačí ven ze zátoky. AHOOOJ!
Přeplouvám teď tajně do nedalekého kotviště na Svaté Anně, kde je průzračně čistá voda. Je to ideální klidné místo k dočištění spodku lodi, poslední kontrole a nutnému odpočinku před nelehkou osamělou plavbou. Nikolaj a Daga sem přepluli také a já mohl od nich nadále a už v klidu čerpat důležité informace a poznatky. Při čajíčku slazeném medem, upeklou buchtou od mých holek a při skvělé náladě jsme nastahovali počasí a větrné mapy. Vymysleli jsme co nejefektivnější a nejbezpečnější trasu pro mou loď směrem do Panamy. Dobrá strategie je vždy to nejdůležitější, alespoň při každém začátku. Po uložení údajů do navigačních přístrojů a kontrole všech dokladů a jiných důležitostí, jdu konečně klidný s pocitem připravenosti spát.
22. 4. 2014 Út, START SMĚR PANAMA, 1250 Nm
Je krásné úterní ráno, volám naposledy domů, loučím se a potvrzuji odplutí. Mí polští přátelé se probouzí už také, vyplouváme společně, i když každý úplně jinám, já na západ, oni na sever, aby se už brzy mohli přesunout opět do Evropy. Hlavním ranním cílem totiž bylo udělat si navzájem fotky pod plachtami, kterých má každý vlastník lodi málo. Taháme vesele kotvy, vytahujeme plachty a ještě chvíli kroužíme nedaleko od břehu okolo sebe, aby naše záběry byly co nejúžasnější. Už v tuto chvíli se těšíme, až je uvidíme co nejdříve na svých e-mailech. Loučím se opět se silným ´AHOOJ´, nastavuji plachty, a mířím kurzem 270° – čistý západ… a věřím, že se zase brzy uvidíme.
PLÁN TRASY
A jako že všechny cesty vedou do Říma, tak i do Panamy. Měl jsem několik možností, jakým způsobem se tam dostat, podél pobřeží všech návětrných ostrůvků, kolem pobřeží Venezuely, či přes ABC ostrovy a dále podél Kolumbie. Variant bylo několik, však ta poslední hlavně z časového hlediska zvítězila – přímo na Panamu. Můj záchytný bod při jakémkoliv větším problému s nutností zastavit, či neúnosném počasí, byl ostrov Aruba, který je na půlce trasy. Můj strategický plán byl držet se co nejdále od břehu a udržovat kurz přímo na západ, a pak mírně na jih. Na této trase jsou obrovské vlny, sever Kolumbie je známý hodně silnými větry vytvořenými vysokými pohořími. Není vůbec žádná novinka to, že se v těchto oblastech lodě překlápí, a nebo ztrácí své stěžně, zkrátka potkávají takové vlny, které po celou dobu plavby kolem světa už nikdy nespatří. Navigační program mi spočítal pravděpodonost 12 dní plavby do cíle, je to ale pouhá teorie.
DESET DNÍ V SILNÉM VĚTRU, VELKÝCH VLNÁCH A PROVOZU VELKÝCH LODÍ
Pluji sám, snažím se udržovat spíše bezpečnou a stabilní rychlost okolo 6 uzlů. Bylo ale po úplňku a vítr rychlosti okolo 20ti až 30ti uzlů mě hnal přímo do cíle někdy rychlostí 9ti uzlů. Měl jsem stále co dělat abych udržel loď v klidu a v kurzu. Střídání prvního a druhého refu bylo na denním pořádku. Nejtěžší je si zvyknout z klidného přístavu opět na to, že vše si hledá své místo. Okolo vás se pohybují gigantické vlny, které někdy dokáží tak silně prásknout do celé lodi, že když se v tu chvíli nedržíte nebo nejste přivázaní, vymrští vás to lehce z lodi pryč… a vy jí můžete možná tak zamávat. Vaření, spánek, vše je v teď úplně jinak…. Má strategie na tento druh divočejších plaveb je spát opravdu jak jen to trošku jde, a vařit větší porce jídla, které se později už jen ohřívají.
Na této trase je ale jiné mnohem větší nebezpečí než větrné počasí, velké vlny a silné proudy. Pohybuje se tu plno velkých lodí, které putují jak mezi kontinenty a karibskými ostrovy, tak i směrem do Panamského průplavu. Jako osamělý mořeplavec s malou lodí musím těmto lodím jak dát přednost, tak je hlavně nepřehlednout. Plují rychlostí okolo 40ti až 50ti uzlů, tzn. že během půl hodiny se mohou objevit přímo proti mně, aniž bych je zpozoroval nebo oni mě.
O těchto všech situacích, co se mohou stát, už dávno vím, a tak člověk není tak překvapený. Než jsem odplouval, navštívil jsem poslední nedělní bleší trh, kde jsem zahlédl monitor RADAR AIS. Je to zařízení, o kterém jsem už dlouho snil. Monitor zobrazuje všechny velké lodě, které mají AIS aktivní. Dnes nejen kontejneroví obříci, kteří to mají povinné, ale čím dál víc i menší lodě nebo plachetnice jsou jím vybavené. Neváhal jsem a po usmlouvání ceny si toto zařízení pořídil. I když nikdo mou loď tímto zařízením nevidí, v kajutě se mi ozývají alarmy a já si připadám jako někde v ponorce. Dozvídám se už dávno před tím, než bych něco vůbec mohl vidět, že se na mě něco řítí, nebo někomu křižuji cestu. Loď s tou a tou rychlostí, jménem, kurzem. Je to úžasná pomůcka, která mě sice nemůže uchránit před vším, co se kolem mě plaví, jako jsou různé jiné lodě, velryby či nepotopené kontejnery, s kterými můžu přijít do kolize, ale hodně mi pomáhá a ulehčuje osamělou plavbu. A díky tomu, že vidím jména těchto aktivních lodí, není vůbec těžké je přímo kontaktovat vysílačkou VHF při nutném zjištění počasí, nebo při problémech. Moc doporučuji.
Plavba mi trvala deset dní. Alya byla několikrát celým čumákem nebo okny pod vodou,… ale vedla si skvěle. Žádné velké závady, pouze zlomené prodloužení autopilota v temných nočních hodinách ve velkých vlnách. V tu chvíli mi pomohl příbor, spíše vidlička jako dlaha, izolepa a dvě sponky. Ale že to byl opravdu rachot a mega náklon, když povolí kormidlo, to teda jo.
Nebudu tu už svými zážitky více strašit rodinu, děkuji za pochopení.
2. 5. 2014 Pá, PANAMA, KOTVIŠTĚ PORTOBELO
Toto kotviště jsem měl už dlouho vytipované, hlavně z důvodu toho, že je prostorné a já určitě, jak už se znám, dopluji opět v noci za minimální viditelnosti,… a taky že jo. Doplul jsem včera přesně po západu. Vytahuji člun a nafukuji ho mým fukárem na postele, úžasné…. Za deset minut mohu veslovat na břeh. Vyvěsil jsem žlutou vlajku Q, ale hned od prvních sousedů se dozvídám, že Port Kapitan tu dva až tři dny není. Jdu tedy alespoň vyhledat imigrační kancelář. Zastavil jsem na molu a hned mě bylo požádáno místními o jeden dolar za stání, popošel jsem dále s mým odpadkovým košem a byl jsem požádán o další dolar pro zneškodnění odpadků. ´Tak to začíná dobře.´ jsem si říkal.
Padl na mě ale divný pocit úzkosti. Jdu ulicemi a vidím tu špínu a chudobu, všude hladoví psi a kočky, a snad vedle každého příbytku popel, kde se pálily odpadky. Nevím v tu chvíli jakou ulicí mám jít, abych tam vůbec došel. Panama je známá velkou kriminalitou, hlavně v nočních hodinách a já zas tak daleko od Colonu nejsem. Měl jsem svou tašku plnou dokladů s počítačem a opravdu jsem se necítil.
Zeptal jsem se, kde mohu najít imigrační kancelář. Nejhezčí velká zelená budova ve městečku. Rychle jsem tam zahučel, celý štastný, že mě po cestě nepřepadli. Tam však zjištuji, že mluví pouze španělsky, a tak jim musím těžce vysvětlovat, kde se vůbec nachází Česká Republika, a že dnes už v EU razítka do pasu nedávají, a jak jsem se tam dostal. Vše naštěstí dobře dopadlo. Dokonce i kapitanát s kapitánem, co tu není, je na tomto místě. Nechávám jim okopírované dokumenty. Konečně jsem tu alespoň i já legálně, jen se ještě adaptovat do místních chudých poměrů, a v úterý na kapitanát znovu.
Městečko to bylo ale opravdu zajímavé, muzeum, staré hradby s děly, trávník, kde hráli místní fotbal, uličky, kde se opravují auta, u toho další pere prádlo, okolo běhají slepice a děti,… no, a plno indiánů, kteří si tu dlabají kanoe. Z důvodu hodnotných věcí v mé tašce a orig. dokladů se raději vracím na loď a jdu zjistit více podrobností o tom, kam jsem to vlastně vplul a nechávám průzkum na příště. Po cestě potkávám malé Fiat Punto s otevřenými zadními dveřmi. Bylo plné reproduktorů s obrovským zesilovačem a na plné pecky puštěnou muzikou, užasné. Horší to, že bylo obšlapováno opravdu divnými chlapíky omotanými zlatými řetězy vypadajícími jako praví gangsteři. Nevěděl jsem, kam mám skočit, či se otočit, když mě zpozorovali. Jeden z nich však vytáhl mikrofón a začal zpívat. Tak jsem si trošku oddychl, že to jsou asi jen místní pošuci, pozdravil jsem je, pochvalil jim aparaturu, jeho falešný hlas a mazal jsem dál. Člun jsem našel,… a dokonce můj placený hlídač tam byl také.
ORGANIZACE PROPLUTÍ PRŮPLAVEM
Dal jsem se do řeči s mými opravdu sympatickými sousedy, Adam a Hana z Australie. Mají tu také menší loď, 9,5 metrovou, kterou koupili v Kanadě a teď poplují kanálem do Austrálie. Oni na kapitána čekali prý měsíc, že se mu pouze nechce pracovat, ale určitě ať nemám strach. Vyptávám se co a jak kolem tohoto městečka. Zjišťuji, že se tu moc nevraždí, také v noci se tu dá chodit, je tu spíš více drog a místní lidé nechtějí problémy, jen zrovna nedávno tu zastřelili dva policisty. Nevím, jestli mě to mělo uklidnit, ale každopádně jsem se tam později začal pohybovat jen opravdu na lehko.
S mými sousedy jsem ale začal řešit další hodně vážnou etapu mé výpravy, průjezd průplavem. Jsou tu už déle, a tak měli plno času si zjistit jak si vše zařídit sami, aniž by platili drahého agenta. Právě teď, když jsem tu, dostali termín k proplutí a potřebovali by posledního člena posádky k držení lan.
Každý kapitán lodi, velikosti třeba i té mé, musí mít další čtyři lidi jako pomocníky. Když tolik lidí nemá, musí si někoho zaplatit. Udělal jsem tedy s nimi dohodu, že když mi řeknou a poradí jak si zařídit také papíry k proplutí, aniž bych potřeboval agenta, popluji s nimi jako pomocník ZADARMO a budu více vědět do čeho že se to s Alyi vrhám. Skvělý nápad, hned jsme si na to plácli a spokojenost byla na obouch stranách.
Problém byl pouze v tom, že musejí odplout už v úterý brzo ráno a já jsem v tu dobu měl domluvený sraz na místním kapitanátu, aby mi přihlásili loď.
Pokračování příště
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…