MARTINIK – PANAMSKÝ PRŮPLAV10. 5. 2014 So, SHELTER BAY MARINA
Po neklidné noci před městem Colon i kvůli už brzkému průjezdu kanálem, jsem se rozhodl zavítat přímo do nedaleké luxusní maríny SHELTER BAY. Byl to opět dobrý tah. Po zaplacení 100 US na tři noci jsem dostal krásné klidné místo vzadu mezi jinými jachtaři. Konečně jsem se začal cítit trošku bezpečně, v klidu a navíc tu šel internet. Neodolal jsem místnímu bazénu a vířivce a zároveň úžasnému grilování. Na večerní hodiny si domlouvám schůzku s místním Agentem TITO kvůli půjčení lan a pneumatik. Obvolávám své přátele Axel, JB a ADAMA, jestli by mi pomohli proplavit se kanálem, vše jde podle plánu. Večer potkávám nové tváře a přátele, kteří už tu jsou déle, nebo se někam plaví.
11. 5. 2014 Ne, SHELTER BAY MARINA
Celý den jsem věnoval mytí a úklidu lodě, třídění nádobí, praní, vyklízení záchodu. Užívám si teď sprchy a na svůj Ipad stahuju mapy jižního Pacifiku vždy když jsem na pivu. Dostávám konečně zprávy od mých přátel, že dorazí mi pomoci a mají dalšího kamaráda. Mám tedy už všechny čtyři lidi. Radši totiž něco zaplatím mým přátelům, když jim to nemám už jak vrátit, než cizím lidem. Navíc mou loď už viděli, trošku ji znají a Axel mi pomůže uvařit něco určitě chutnějšího, než bych dělal já.
12. 5. 2014 Po, KAPITANÁT, VÍZA, COLON
Dnes byl opět den úřední. Šel jsem se zeptat na další pokračování mé papírové sbírky před průjezdem kanálu. Jelikož zde jsem déle jak tři dny, musím platit víza. Proto musím udělat opět odhlášku a přihlášku mé lodi za 80 US na místním kapitanátu, a potom taxikem opět do COLONU. Podobné papíry řešil i David z Havajských ostrovů, a tak bereme taxi dohromady, a tím vzájemně šetříme. Dojeli jsme na imigrační úřad, kde jsme zjistili, že nefunguje elektřina. Pro víza zde v Panamě musíte mít dvě barevné fotografie a bez nich, jak jsme zjistili, to opravdu neudělají. Čekali jsme tedy asi hodinu na zprovoznění, následovalo vyplnění opět desítky papírů, sejmutí otisku palce a samozřejmě, že dalších 105 US. Už toho placení mám opravdu dost a papírů mám taky dost. Ale s tím, že průjezd Panamou bude drahá záležitost jsem počítal, a tak musím být rád, že se sunu vpřed, a to celkem rychleji, než bych čekal.
David mi pomáhá s nákupem jídla a pití pro můj zítřejší přejezd a stal se mým kamarádem. Přijeli jsme zpět do maríny a já si mohl nechat v jeho ledničkách jídlo. Po šesté hodině opět volám na centrálu kanálu kvůli upřesnění hodiny, kdy mám být na místě startu- v 15:00- informuju okamžitě mou zítřejší posádku a jdu s Davidem a mými sousedy na pivo.
13. 5. 2014, PRŮJEZD PANAMSKÝM PRŮPLAVEM, DEN 1.
V příručce maríny píší: ´Pozor na krokodýly a neodhazujte jídlo do vody, ať je nepřilákáte´. I to byl důvod, proč jsem nechal čistění spodku lodi až na dnes ráno. Přeci se nenechám sežrat, když už mám předplaceno…. Poprosil jsem mé milé sousedy, aby mi koukli okolo až budu ve vodě, a tak vše proběhlo v klidu. Už kolem jedenácté hodiny dorazili moji tři pomocníci Axel, JB a Manuel. Hned po nich kolečko se čtyřmi dlouhými lany a šest pneumatik obalených fóliemi. Vše se zdálo naprosto vypočítané a podle plánu. Nakupujeme ovoce a led, odhlašuji se z maríny…. Adam je však stále ještě někde na cestě. Volal jsem mu, prý vše stíhá a má pod kontrolou. Navázali jsme zatím odrazníky, ubytoval jsem mé pomocníky, zašel jsem se rozloučit s Davidem a převzal jsem si chlazené potraviny.
Kolem půl druhé jsem už začal být opravdu nervózní, kde ten Adam je. Jedna z lodí, co se má dnes proplavovat s námi už vyplula, protože jí řekli ve dvě hodiny, a my jsme stále bez jednoho člověka. Volám mu a s hrůzou zjišťuju, že hledá autobus někde v Colonu, který sem jezdí dvakrát za den. Je to navíc hodina od cesty. Říkám mu ať vezme okamžitě co nejrychlejší taxi…. Minuty utíkaly tak rychle. Přestávalo být reálné být včas na startovním místě. Po rychlé dohodě s mou posádkou jsem musel rychle najít varianty. Najít okamžitě někoho jiného, nebo vyplout a nechat Adama přivést nějakým rychlým člunem. Byla to blesková akce…. Po celé maríně se rozhodili sítě. V sázce bylo 900 US za deposit a čas jiných lidí a plno komplikací by vzniklo.
V maríně jsem si všiml lodě Kafeoli. Asi před pěti lety mi můj kamarád Zhan Marko psal z Itálie, když jsem stál na Kanárských ostrovech, že jestli je někde potkám, ať je určitě pozdravuju a kdybych něco potřeboval, ať se na ně obrátím a řeknu jim, že ho znám. Dnes přišel ten čas…. Běžím přímo k této lodi, mezitím mi už volá Adam, že má na cestě sklopený most a nemohou pokračovat, říkám ať to otočí. Klepu na loď, vykoukl na mě mladej kudrnáč. Rychle jsem mu vysvětlil situaci takovým způsobem, že vlastně ani nedostal šanci říct NE, řekl dobrovolně ANO a za pět minut už byl na palubě. Málem jsme ho i nesli, byl to jako můj anděl dne. Vyrazili jsme plnou parou vpřed a celá zalarmovaná marína nám fandila.
Pro rychlejší jízdu jsme vytáhli přední plachtu a museli loď vyvažovat. Už jsem slyšel jméno své lodi ve vysílačce a to, jak se marína zastává a ohlašuje, že tam budem co by dup. A dokonce jsem měl v závěsu nakonec i ten rychlý člun s Davidem z Honululu.
Pluli jsme přímo a ja už viděl, jak nám pilotní člun jede naproti. Bylo to úžasné, že dokázali tak dlouho počkat, když zrovna dneska na potvoru přijeli přesně. Rychle k nám přeskočil pilot, já se mnohokrát omlouval a představil mu mou nejúžasnější posádku. Mířili jsme přímo ke komorám a začali domlouvat způsob proplavení s druhou plachetnicí plavební komorou.
Ovšem problém nastal ve chvíli, kdy si můj pilot všiml malých vazáků mé Alye a řekl: „NE“. Zeptal jsem se znovu, jestli dobře rozumím a prostě řekl opět: „NE, otáčíme.“ V tu chvíli se ve mně opět probudil duch nekompromisního bojovníka, kdy slovo NE v tuto chvíli pro mě neexistuje. Změnil jsem tvář, protože tentokrát se dotknul Alye. Nemohl jsem mu říct, že o ní ví hovno co vydrží, stejně by mi nerozuměl. Ale natlačil jsem mu opravdu natvrdo do hlavy, jak tuto loď znám, a že přede všemi garantuji, že to Alya vydrží, řekl tedy také „ANO“. NIKDY nezapomenu na ty pohledy posádky, která tomu neveřila, že se mi ho podaří přesvědčit. To byli tedy už dva trošku ze mě vyšokovaní lidé, Felix a teď už i pilot. Plujeme ale dál a to je hlavní.
Přivázali jsme se dohromady s druhou lodí a jdem na první komoru. Držíme pozici středu komory a Felix, můj anděl, váže lano kolem vazáku. Po chvíli ale přišla obrovská škuba. Přiznám se, že i já jsem si myslel, že nám uletěl vazák. Felix to ale pouze špatně zajistil a na štěstí se nic nestalo. Další dvě komory, a zanedlouho jsme byli na bojce na Gatunském jezeře a náš pilot byl nakonec usměvavý a kamarádský chlap.
Dnes večer bylo opravdu co oslavovat. Felixovi jsem mohl v klidu vysvětlit přes koho že je to vlastně znám. On mi zase mohl v klidu vysvětlit, že to bude kamarád asi jeho tatínka. Vařili jsme špagety, pili pivo, víno, rum a panovala skvělá kamarádská nálada. I s našimi sousedy, co proplouvali s námi. Večer byl trošku nepříjemný, protože Manuel původem z Panamy se rozhodl, že bude spát venku jako já, a tak jsme spolu pěkně promokli.
14. 5. 2014, PRŮJEZD PANAMSKÝM PRŮPLAVEM, DEN 2.
Dnes ráno jsme si opravdu všichni mysleli, že budeme moci déle spát. Ptal jsem se ještě včera pilota a on řekl, že mozná v šest ráno, možná v deset ráno…. Já jsem pořádně nespal a v šest ráno byla nejen na mé lodi, ale i u sousedů, půlnoc. Alya byla zašněrovaná a zakrytá plachtami ze všech stran. Všude plechovky od piva a jiný nepořádek. Vykukuju ven a teď jsem opravdu myslel, že je to jen zlej sen. Šest hodin a pět minut a k nám se řítila pilotní loď s novými piloty. Tak to byl opravdu budíček. Už z dálky troubili…. Dostat během chvíle lodě do provozu to byl nelehký úkol. Co bylo ale překvapivé, že naším pilotem se stal chlap, který se se mnou už plavil úplně poprvé, když jsem pomáhal Adamovi a Haně. Ptal jsem se ho tam, jestli plul někdy na menší lodi než je má, se závěsným motorem a on mi tam řekl, že ne, ale třeba, že to bude poprvé. Všiml si mě prý v papírech, tak to vzal.
Má posádka se postupně probírala, naházeli jsme vše dovnitř a kdo chtěl, mohl ještě dospat. Celou dobu jsem měl starost, jestli mi vydrží motor. Přeci jen ho nemám dlouho a už jsem s ním měl velké problémy, nejdříve řídící jednotka, potom mi přestal chladit. Nikdy jsem ho ani tak dlouho jako tady v průplavu nastartovaný neměl. A tak bylo úžasné, že za celou tuto plavbu mi nezhasl ani jednou a i když jsem nahlásil rychlost 5 uzlů, nebyl problém tomu přidat. Na palubě zavládla opět skvělá a kamarádská nálada. Náš pilot se po cestě bavil a smál a my ho krmili a rozmazlovali. Dokonce se odvážil zkusit i můj micro záchod, ale pak hned bylo znát, že začal pít méně coly, jen aby tam už nemusel. Dali jsme si výborný oběd před posledními komorami a už jsme se těšili, jak to bude brzy vše za námi.
Poslední komora nám ale ukázala, že to opravdu není žádná sranda. Vplouváme jako první před obrovskou kontejnerovou lodí, jsme svázaní opět s druhou plachetnicí. Proud tam byl tak obrovsky silnej, že mi to doslova vytrhlo kormidelní páku z ruky. Lodě jsme stihli uvázat, a vazáky to vydržely…. Ale silný proud jako v řece tlačil obrovskou silou do mého kormidla, nedalo se narovnat a já se opravdu bál, aby mi v tu chvíli neupadlo. Proud se postupně uklidňoval. Za nás byla natáhnutá velká loď pomocí el. vláčku a my se zanedlouho po otevření obrovských vrat a společné fotografii, ocitli s Alyí na Tichém oceáně.
S naším pilotem jsme se rozloučili, dostal mé DVD a Axel a JB ho svezou na jejich lodi, všechno dopadlo úžasně. Velký déšť a silná bouřka nás přivítala a my jsme vpluli hned do zátoky vedle Adama a Hany před Panama City a oslavovali jsme velké vítězství.
PACIFIK – PLAVBA POKRAČUJE DÁL
Nyní už jsem několikátý den na druhé straně, zvykám si na pětimetrové odlivy, dokonce jsem už našel Alyi úplně jinde. Počítám teď zbylé úspory, zásoby jídla a připravuji sebe i Alyi. V Panamě jsem nechal opravdu hodně peněz, ale s tím jsem počítal a i díky tomu jsem tu. Čeká mě nejdelší osamělá etapa mé cesty, 4 700 Nm otevřeným oceánem směr Markézy. Předpokládám dva měsíce plavby, vše podle větru a počasí.
Moc Vás všechny zdravím a děkuji moc všem, kdo se mnou jakkoliv drží.
19. 5. 2014 KPT. Martin Doleček, Panama City, PANAMA
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…