MARTINIK – PANAMSKÝ PRŮPLAV
5. 5. 2014 Po, Portobelo
Dnes je velký den, díky pevnému slovu Adama jdeme do městečka odesílat první protokol a žádost k proplavení Panamským průplavem s mou Alyí. Jsem od něj seznámen se všemi procedůrami, co k tomu patří. Po pravdě, už jsem dlouho neviděl tolik papírů pohromadě, ale když tvrdí, že to zvládnu, tak proč ne, šetřit opravdu musím a bude to dobrá zkušenost. Adam mi zároveň ukazuje, kde sehnat od místních domorodců led, kde je levné pivo, kde dobře nakupovat a obchůdek Davida, zamřížovanou garáž plnou starších věcí na loď, úžasné doupě. Zůstávám ještě ve městečku déle a navštěvuji velký kostel známý tím, že je zde Jezus Christus černé pleti. Už se tu cítím více bezpečně a mám pocit, že si mě už i místní očuchali, hlavně i proto, že mě viděli s Adamem, který už je tu déle bez problémů.
Stále jsem měl černé svědomí v tom, že zítra mám sraz na přihlášení mé lodi a já tu vlastně nebudu. Šel jsem tedy na imigrační se omluvit. Bylo kolem druhé odpoledne, přede dveřmi vojenské auto. Jdu dovnitř a tam tři ozbrojenci na sedadlech, v pozadí tři úřednice s hlavami na stole, co tvrdě spaly. Začal jsem šeptat a rozhodl se je kvůli takové blbosti nerušit a zkusit přijít před zavíračkou. Jeden ozbrojenec mi to odtakal. O tři hodiny později jsem se tam opět objevil, slečny dorůžova vyspinkané…. Horší bylo to, že asi ani nepochopily, co jsem po nich chtěl, ale odtakaly mi to. Vracím se na loď a překotvuji blíže na oko jedné lodi, na které je jakýsi Filip z Francie, co tu je už dlouho, a co mi na loď za flašku vína po dobu mé nepřítomnosti dohlédne. Mohu už tedy alespoň trošku s klidným svědomím pomoci Adamovi.
6. 5. 2014 Út, Pomoc při proplutí, DEN 1.
Ráno pro mě přijíždí Adam se slovy: „Hej, Martine, ty jsi známý! My máme dva další pomocníky a oni tě znají.“ To je tak úžasné. Bylo to pro mě milé překvapení. Dovezl mě na loď a tam byli moji dva přátelé Axel a JB, které znám z Martiniku. Byla skvělá parta, mohli jsme vyrazit. Bylo to stále pět hodin jižně na vyhrazené kotviště před kanálem za velkou kamennou hrází. Cestou povídáme, je skvělá nálada a hodujeme. Axel a JB se mě ptají na novinky z Le Marin a já se ptám na jejich už půl roční pobyt zde v Panamě. Vyprávěli mi jak narazili s lodí na korálový útes a celá indiánská vesnice, někde na ostovech Sant Blas, jim pomáhala loď zachránit. Měsíc žili přímo mezi domorodci než svou loď provizorně opravili.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme na vyhrazeném místě. Zjistili jsme, že piloti, kteří nám budou říkat, co máme dělat, přijedou později. Taky že ano…. Vážeme zatím pneumatiky a rovnáme si naše čtyři čtyřicetimetrová lana. Další dvě plachetnice, zakotvené kolem nás, dělají to samé.
Asi ve čtyři hodiny odpoledne přijeli piloti velkými loděmi. Skočili na palubu každé z lodí a začali nás hnát a hrotit. Taháme rychle kotvu a směřujeme k prvním třem plavebním komorám, které jsou těsně za sebou. Před námi je velká kontejnerová loď.
Svazujeme se těsně před vplutím do komory dohromady s ostatními dvěma plachetnicemi s tím, že ta největší zůstala uprostřed a přes nás dvě menší se v komoře držela. Vše proběhlo celkem bez potíží, i když i jednou se stalo, že personál házející malá lana s tzv. opicí, která se přiváže na uzel velkého lana k následnému podání k velkému vazáku, ho několikrát upustil…. V komorách jsou obrovské proudy a je to opravdu velký zážitek. A že nás tam bylo hodně,… týmová práce tam je opravdu potřeba. Každý má co dělat.
Dnes jsme zdolali první tři komory a přejeli na velkou boj na Gatunské jezero, kde jsme se všichni uvázali. Náš pilot je odvezen domů a my pokračujeme dále v pěkném rozhovoru, slavíme vítězství, jíme výborné lazaně,… v dáli řvou opice a voda je údajně plná krokodýlů. V noci vážně přemýšlím, jak jen to zvládnu já s malinkou Alyí, kde budou všichni spát a co jim vůbec budu vařit.
7. 5. 2014 St, Pomoc při proplutí, DEN 2.
Je asi osm ráno, přijíždí další noví piloti, opět hrotiví, a tak se rychle odvazujeme. Čeká nás asi šest hodin plavby celým jezerem. Vše probíhá v pohodě, jsme sice nejpomalejší, ale naši kolegové s velkou lodí měli problém už v půlce s motorem a museli hodit kotvu. Adam jako kapitán si povídá s naším novým pobožným pilotem nejen o Bibli a jejích částech, ale také o legalizaci sňatku gayů.
Blížíme se k místu dalších komor a Hana a Axel nám připravili výborné kuře na kari, všichni si moc pochutnáváme.
Po cestě bylo několik velkých remorkérů, které přitlačovaly velké kontejnerové lodě ke břehu. Několikrát to s námi opravdu tancovalo a silný proud s námi mlel na všechny strany. Spustili jsme se třemi posledními komorami… a velký Pacifik byl před námi. Je to krásný pocit. Jiný vzduch, všude Pelikáni, pro nás všechny to bylo určité vítězství. Legalizace sňatku se sice nevyřešila, ale vypluli jsme odtamtud jako ucelená parta přátel, co něco dokázala. V tu chvíli, kdy jsme se rozhodli zatleskat si, se z motorového prostoru ozval divný zvuk. Adam rychle otevřel poklop a všude tryskala voda. V závěsu jsme měli obrovskou kontejnerovou loď, která se nás chystala míjet….
Rychle vytahujeme plachtu, abychom měli v proudu stále rychlost a mohli manévrovat – kdyby se motor zastavil, hodí nás to pod kontejnerovku. Adam rozhazovaním rukou v gejzíru tryskající vody, aby vůbec něco viděl, nedokázal rozpoznat odkud voda teče. Zavřeli jsme proto poklop a rychle pumpovali vodu. I náš pilot se v jednu chvíli ujmul nutného pumpování…. Velká kontejnerovka projela a najednou nebylo co pumpovat…. Otevíráme poklop, motor stále běží, vše je zasolené… není poznat odkud voda přišla, ale už neteče. Loučíme se s pilotem a přejíždíme na nedaleké kotviště před Panama City. Já se loučím také a rychle směřuji na taxi a autobus. Po opravdu děsivé noční jízdě s šíleným řidičem autobusu s muzikou na plný kule, kdy při každé zastávce musím vyskočit a udělat místo vystupujícím a zase za jízdy naskočit, jsem byl rád, že jsem živ a zdráv. Žádná pouťová atrakce, kterou jsem kdy navštívil, se s tím nedá srovnat.
8. 5. 2014 Čt, úřední den, město Colon
Běžel jsem na kapitanát se přihlásit a omluvit. Tam už na mě čekali a na štěstí pan kapitán zrovna pracoval, byl teda s holkama venku na zápraží, ale alespoň ne daleko. Mohl jsem dovyplnit a podepsat potřebné papíry. Tím to ale všechno teprve začalo, poslali mě do města Colon, kde musím zaplatit potřebnou Cruising permici a další poplatky. Loď mám stále hlídanou, a tak jsem šel rovnou na autobus do pověstného města plného kriminality a špíny.
Autobusy jezdí přes den mnohem klidněji, tak jsem si užíval i místní krajinu plnou odpadků. Místo úřadu se nacházelo nedaleko od autobusového nádraží. Všude opravdu špína a divoké ulice, zamřížované obchody s ozbrojenou ochrankou jako někde za války…. Budovu nacházím hned na podruhé.
V třetím patře budovy vyplňuji opět plno papírů. Nastal však velký problém – milá úřednice staršího věku neměla co vyplnit do kolonky volací znak mého rádia. Zkoušela, jestli ho ze mě nevytáhne, nebo jestli si ho třeba nechci vymyslet…. Na štěstí se do mě prý zamilovala, tak i to volací číslo se svými kolegy, opsané z jiného papíru, pro mě našli. V myšlence, že už to bude stačit, jsem se opět mýlil, protože pro to, abych měl papíry v ruce, musím prý přijít až druhý den, že se jim dnes už nechce pracovat…. Co jsem jim mohl říci? Když už mi našli i to volací číslo. Poděkoval jsem mnohokrát, a že zkusím přijet znovu.
Kupuju si ještě místní telefon se simkou pro nutnou komunikaci a vracím se raději rychle, dokud je ještě světlo, zpět do mého dnes už pro mě krásného městečka Portobelo. Na nádraží mě ještě obtěžoval jeden opravdu socák, kterej byl dotčenej, když zjistil, že jsem si koupil holé hranolky bez masíčka. Při návratu jdu ještě na internet do místního baru a jen s hrůzou zjišťuju, že už zítra mám na půl osmou domluvenou kontrolu a měření mé lodi k proplavení kanálem. Toto měření se však provádí na stejném vyhrazeném místě, jako je i start, tzn. 25 Nm, pět hodin plavby za velkou hráz. Znamenalo to pro mě vyrazit nejpozději ve dvě hodiny ráno. Předávám flašku vína za hlídání lodi a jdu alespoň na pár hodin spát.
9. 5. 2014 Pá, TECH. KONTROLA LODI PRO PROPLUTÍ KANÁLEM
Doplul jsem akorát za svítání a přesně v půl osmé jsem byl s lodí ve vyhrazeném kotvišti. Byla tu ještě jiná loď, a tak jsem nijak nehrotil, protože už vím, že tu chodí všichni všude pozdě. Za hodinu jsem zjistil, že oni vůbec na nikoho nečekají, jen jim nechladí motor. V devět hodin se ale ukázala velká pilotní loď vedle mě, na palubě připravený kontrolor ve vestičce. Problém byl, že se báli k mé lodi přiblížit, aby mi ji nesešrotovali a on se zjevně bál přeskočit…. Přidal jsem fendry, oddělal panel, aby měl více místa. Ani napodruhé se to nepodařilo…. Měl ale asi více práce, protože se vzdálili, stále někam volal, a pak jen se slovy, že se vrátí, zase zmizeli.
Padla na mě únava, tak jsem si narychlo otevřel tuňákovou konzervu, k tomu krekry a usnul. V půl jedné odpoledne na mě začal někdo volat a pískat. Byli zpět a kontrolor rychle naskočil ke mně na loď. Bylo zrovna opravdu teplo a v mé malé lodi to není nic příjemného. Myslím, že byl rád, že jsem ho někde nenaháněl. Vyřídil vše během pěti minut, změřili jsme spolu celkovou délku lodi, všechny papíry byly promáchané potem. Myslím, že si ani nevšiml, že mám závěsný motor…. Hlavní bylo tvrdit max. rychlost 5 uzlů. Na otázku, jestli mám záchod a mohu mu ho ukázat, jsem otevřel dvířka, kde mám nyní skladiště svého nářadí až ke stropu, hluboko tam někde jsem mu prstem ukázal, že tam opravdu je, jen tam musím trošku uklidit a na to mám přeci čas. Kontrolor se mi spotil ještě víc a já byl rád, že ho na mé lodi nekleplo, a že na štěstí na záchod nepotřeboval. Ještě dalekohled, osvětlení a trubka do mlhy,… nechal mi tu horu papírů, poděkoval a byl pryč. Vypadá to, že jsem prošel, a tak zvedám kotvu a směřuju s lodí přímo do Colonu.
Rozhodl jsem se proces nezdržovat a s kupou papírů jít vyřídit další následující úřady přímo v Colonu. Nejdříve jsem vzal taxi a jel zaplatit průjezd kanálem. Za mou loď to bylo 1 890 US s tím, že 890 US je vratný deposit. Musíte jít přímo do udané banky a zaplatit hotově. Vše se podařilo, následoval opět úřad, kde jsem byl už včera. Zde se ale opět vše protáhlo. Má milá úřednice měla další problém v systému…. V databázi měli stále pouze Československo a v kolonce vlajka pouze Croatia, čekal jsem tedy více jak hodinu, než změní systém na centrále. Vše se ale nakonec podařilo, se zaplacením dalších 100 US jsem měl daších mnoho krásných papírů plných razítek a tentokrát Cruising permici. Vracím se na loď a už po šesté hodině volám na domluvení termínu průjezdu. Nakonec jsem si ještě mohl vybrat, a tak jsem si řekl úterý. Odsouhlasili a já teď musím rychle přemýšlet koho si vezmu za pomocníky, a kde do té doby přečkám.
Pokračování příště
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…