Nemáte vlastní kajutovou plachetnici a sníte o ní? Buďte opatrní… znáte přece to čínské přísloví: „Dávej pozor na to co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.“
Minule jsme vyprávěli, jak u nás vše začalo a koupili jsme 46 let starou, 8 metrů dlouhou kýlovou kabinovou plachetnici typu Bavaria 808. První týden v lednu před dvěma lety jsme s prvním důstojníkem (manželkou) dopluli s lodí z Ploče do nového domovského přístavu – maríny Ramova v Krvavici.
Byrokracie
Několik dní jsme věnovali přeregistraci lodě. Dostat chorvatské OIB (něco jako rodné číslo či DIČ) trvalo i s vyplněním formuláře 30 minut. Pak bylo potřeba získat v maríně potvrzení, že máte vyhrazené místo, souhlas s tím, že za vás někdo místní bude přebírat poštu, a už se mohlo dojít na kapitanát přepsat loď na sebe. Zde je navíc potřeba ještě kupní smlouva s notářsky ověřeným podpisem prodávajícího, váš osobní doklad totožnosti a potvrzení o OIB.
Ráno jsme na kapitanátu v Makarské žádost podali a za dvě hodiny nám volali, že už je to hotovo. Také jsme zaplatili pár desítek EUR starších dluhů za poplatky a přístavní kapitán nám ochotně vysvětlil, co jsme potřebovali. Na kategorii IIIb (6 mil od břehu) není povinné ani pojištění, ani VHF vysílačka. (Proto je také zbytečné v Chorvatsku volat vysílačkou z plachetnice malý motorový člun, že je na kolizním kurzu) Později jsme litovali, že jsme rovnou nenechali zapsat nové jméno lodi (loď byla bez jména).
A jaké jméno jsme vybrali? O Vánocích jsme udělali v rodině soutěž o nejlepší jméno lodi. Názvy jako Ponožka nebo Ponorka jsme proignorovali a dali jsme lodi opět jméno nebeského objektu. Gumák s plachtou jsme předtím nazvali Galaxy. Naši novou kajutovou plachetnici jsme nyní pojmenovali krásným jménem Kometa.
Nejkrásnější měsíce
Nastaly nejkrásnější měsíce s lodí. Vrátili jsme se do Prahy. Nejprve jsem za cca 200 EUR ročně objednal pojištění SeaHelp (to se vyplatilo), koupil nový laciný tablet a předplatné Navionics (obojí bylo naopak úplně zbytečný výdaj). Udělali jsme si grafický návrh a nechali u reklamní agentury vyrobit název a nové registrační číslo lodi.
Koncem února jsem připlul sám nápisy přilepit. Nejhorší bylo odstranit staré číslo lodi, ale to jsem nakonec zvládl zakoupením fénu na vlasy (díky za tu radu). Nyní bych asi s lodí připlul jedním a pak druhým bokem k nízkému molu, abych nemusel viset z paluby hlavou dolů (anebo ještě lépe, přetáhl loď na lanech), ale před těmi 2 lety se zdálo jen vyplout a přistát jako strašně obtížná a riskantní operace.
Dále jsem se celými dny seznamoval s vybavením lodě, náhradními díly, dělal pořádek atd. Na lodi byla jen jediná bildge pumpa – ruční, z doby výroby lodi a jak jsem zjistil, nepoužitelná. Tak začalo pravidelné kolečko, které se pak opakovalo zhruba jednou za dva měsíce: V Chorvatsku sepsat seznam nezbytných nákupů. Odměřit všechny rozměry, nejlépe ještě vše nafotit. U bildge pumpy jsem si zapsal potřebný průměr a velikost hlav připevňovacích šroubů. Také vrták na nerez, kterým budu příště šrouby odvrtávat přes hlavu (naštěstí s křížovou drážkou).
Plavba na Brač
Podmínky a předpověď se zdály dobré, takže jsem provedl únorové singlové plachtění na Brač do zátoky Luke (u městečka Povlja) a zpět. Tam to šlo krásně po větru (a po proudu). Přenocoval jsem zadarmo na bójce v zátoce.
Další den jsem vyplul v 7:00. Prakticky od bójky jsem vykřižovával ze zátoky. Bylo to jako na Orlíku. Zjistil jsem přitom, že bez přední plachty naše loď proti větru nepluje, ale nadřel jsem se přitom pěkně. Také jsem tehdy neměl dobře natrimovanou hlavní plachtu. Až okolo 12:00 jsem vykřižoval na otevřené moře.
Jugo versus dva motory
Jugo síly 6 Bf mělo začít foukat až okolo 16:00. Za zatím slabého jižního větru a za postupně se zvedajících vln jsem zkoušel plout proti větru. Silný protiproud mě ale unášel stále více a více, až jsem měl úplně špatný kurz na sedlo Vrulja (na pevnině mezi Omišskou Dinarou a masivem Biokovo). Líp to šlo až když jsem připlul zpět k Brači, takže jsem křižoval blízko břehu. Ale vlny z jihu byly stále větší a větší. Kolem 13:00 (o 3 hodiny dříve než předpovídáno) jugo podstatně zesílilo. Začala z toho jít hrůza. Nejprve jsem nastartoval stařičký vestavěný jednoválec 5.5kW a stáhnul plachty. Moc to neplulo, takže jsem přidal i přívěsný benzínový 6hp.
Podmínky se rychle zhoršovaly a po chvíli jsem slyšel i viděl na zádi vyskakovat z vody lodní šroub přívěsného motoru. Posléze jsem slyšel, jako by vyskakoval z vody i lodní šroub motoru vestavěného. Úprava kurzu více bokem k vlnám sice pomohla, ale i tak bylo potřeba přívěsný motor vypnout.
Nějak jsem se staženými půlkami doplul před marínu, tam spustil fendry a připravil vyvazovací lana. Za bočního větru cca 20 kt jsem přistával přídí kolmo k plovoucímu molu. Protože kolem nebyly vyvázány další lodě, zdálo se mi, že je potřeba být akční. Připlout raději větší rychlostí. Seskočit na molo v ruce s návětrným příďovým lanem. Dobrzdit loď. Rychle přivázat příďové lano k vazáku na molu, vzít šňůru mooringu, vylézt zpět na loď přes špičku přídě (rukou se člověk vytahuje za přední stěh), a rychle přitáhnout mooring. Povedlo se to překvapivě dobře. Často člověk za horších podmínek udělá méně chyb než za podmínek ideálních, kdy podcení situaci a nesoustředí se tolik.
Nakonec jsem si na seznam potřebných dílů dopsal šroub ruční M5 od plíšku, kterým se zakrývá drážka ve stěžni v místě, kde je vyfrézovaná pro účely výměny plachty – spadl mi do vody. Od té doby mám kalhoty se spoustou kapes zavírajících se na zip. Dobré řešení jsem našel až na x-tý pokus – normální nerez šroubek se šestihrannou hlavou obalenou dílem z 3D tisku.
Ještě celý další rok mi trvalo, než jsem se naučil hladce vytahovat a spouštět hlavní plachtu aniž by se při tom někde něco nezasekávalo, nemusel pořád běhat ke stěžni, do kokpitu a zas ke stěžni… a to jsem inženýr strojař… No nejsem to „jachtař“ bez talentu?!
Pokračování příště
Máte rádi Chorvatsko? Doporučujeme knihu Jachtařský průvodce Chorvatsko Slovinsko.
Pro členy Námořního klubu platí sleva 50 %. Nejste členem? Více informací najdete zde. Nebo se rovnou přidejte.
Podobné články