Když jsem před několika dny dal na Twitter fotku s čerstvým průkazem SRC, ptalo se mě hned několik lidí, o co jde. Na základě těchhle dotazů jsem se rozhodl sepsat na tohle téma krátký článek.
O co jde
Asi každý, kdo si dělal český průkaz na námořní plachetnici, bude znát tuhle kartičku:
Průkazka s echtovně úřednickým názvem Omezený průkaz radiotelefonisty námořní pohyblivé služby je vydávaná Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ) a opravňuje k obsluze lodní VHF vysílačky. Platí pět let, po kterých je třeba ji obnovit (ČTÚ stačí čestné prohlášení, že jste během té doby používali vysílačku, takže jde jenom o to na to nezapomenout). Ta moje aktuálně platí ještě dva roky. Takže proč jsem jel do Vysočan řešit nějaký další průkaz?
Už nějakou dobu se lodní vysílačky staví a montují s modulem DSC (Digital Selective Calling). Penetrace je už tak velká, že klasickou „čistou“ VHF vysílačku už třeba v Chorvatsku pravděpodobně nenajdete ani na té nejstarší a nejušmudlanější charterovce. DSC je, abych tak řekl, digitální průnik do jinak analogového VHF světa (technicky vzato pracuje DSC i s jinými pásmy, ale tady zůstáváme u lodní vysílačky na plachetnici). Umožňuje pár příjemných triků jako zavolat jinou loď vytočením jejího čísla bez nahánění se hlasovým voláním, ale hlavně umí částečně zautomatizovat a podstatně zjednodušit nouzová volání; je to velmi důležitá část pátracího a záchranného systému GMDSS.
Problém s omezeným radiotelefonistou námořní pohyblivé služby je, že DSC nepokrývá. Průkaz, který opravňuje zacházet s VHF vysílačkou vybavenou DSC modulem, se na základě příslušného mezinárodního standardu jmenuje Short Range Certificate – SRC. A i ČTÚ už ho zařadil do portfolia licencí, které vydává.
Jste-li momentálně držitelem omezeného radiotelefonisty, řešíte v zásadě dvě věci. Jednak se můžete dostat do problémů při kontrole dokumentů ze strany policie nebo kapitanátu, protože podle přísného výkladu pravidel nemáte na obsluhu vysílačky s DSC oprávnění (a v jachtařských skupinách na FB přibývá zpráv o nepříjemných kontrolách v Chorvatsku, i když jsem zatím neslyšel o tom, že by byl někdo pokutován), jednak vysílačka stejně jako loď na papíry sice nefunguje, ale tyto zvyšují vaší šanci, že ji budete umět správně ovládat. Kdo nikdy zmateně nekoukal na vysílačku, neschopný správně přijmout DSC zprávu, aby ji nakonec s výrazem „Já nic, já muzikant“ vypnul, ať hodí kamenem.
Jak na to
Co tedy dělat, pokud jste se rozhodli povýšit, nebo pokud se teprve chystáte na svůj první radioprůkaz a (logicky) se rozhodli s omezeným radiotelefonistou nezdržovat? Nejdříve musíte absolvovat kurz. U nás ho nabízí na více místech, já si vybral kurz Katky Staňkové a můžu ho maximálně doporučit. Je to zkušená jachtařka a výborná lektorka, počet účastníků nebyl nijak naddimenzovaný a měli jsme dost času si pohrát s reálnými vysílačkami (napojenými na koax lajnu, samo, abychom nouzovými signály neplašili skutečné lodě v Podolí) a vyzkoušet si různé druhy komunikace. Taky jsme dostali spoustu cenných rad, jak projít zkouškou (což nemusí být vždycky totéž, jako umět pracovat s vysílačkou).
S potvrzením o absolvování kurzu v kapse je pak třeba podat přihlášku na ČTÚ. Papír, fotka, kolky, takové ty obvyklé věci. Pak počkáte, až vás pozvou na zkoušku odborné způsobilosti. Ta se skládá ze dvou částí, písemky a ústní zkoušky. Kdo rupne z písemky, začíná opět u ní, koho vyrazí od ústní, už písemku při dalším pokusu psát nemusí. Písemná zkouška se skládá ze tří částí: námořní byrokracie, vlastní rádiový provoz a trocha té fyziky. Každá část má vlastní maximální počet chyb a uspět je třeba ve všech třech. Ústní zkouška je pak hlavně angličtina, simulace volání (s komisařem si povídáte u stolu, žádné vysílačky tam nejsou, takže nemusíte být nervózní, pokud vám to s tím DSC na kurzu moc nešlo) a pár doplňujících dotazů na pojmy a zkratky.
Já se před zkouškou učil hlavně tu byrokracii, takové důležité věci jako maximální výše pokuty pro fyzickou osobu za obsluhu vysílacího rádiového zařízení bez platného průkazu odborné způsobilosti člověk prostě v té hlavě kolikrát neudrží. Zbytek jsem si celkem dobře pamatoval z předchozích kurzů a vlastní praxe s vysílačkou. Motivován tím, že kdo dřív odevzdá písemku, půjde dřív na ústní a pak i domů, jsem těma papírama proletěl a odevzdával po hujersku první. Na ústní jsem dostal příjemného chlápka, taky jachtaře, jméno jsem bohužel neudržel. Měl smysl pro humor a zkouška s ním byla spíš přátelská konverzace. Pak ještě pár minut čekání na tiskárnu a s ještě schnoucím průkazem v ruce jsem mohl jít domů.
„A proč ses s tím vlastně zdržoval, když máš ryácký SRC?“
Ano, když jsem si před dvěma lety ve Skotsku dělal kurz RYA Coastal Skipper, absolvoval jsem současně zkoušku na vysílačku a vlastním SRC průkaz vydaný RYA. Na rozdíl od papírů na loď, průkazy k obsluze vysílačky jsou pod patronátem ITU a jsou si rovny, tedy nehrozí, že by nějaký někde neuznali. Mohl jsem tedy nechat doběhnout svého omezeného radiotelefonistu a pak už nechat oprávnění od ČTÚ plavat. Ale nechtělo se mi. Chci si držet obě linie průkazů, českou i britskou – Danny Drahoš, se kterým jsem tuhle dualitu konzultoval, ji nazval „neprůstřelné kombo pro celý svět“ 🙂 A bral jsem to i jako dobrou příležitost si věci procvičit a připomenout. Ještě nikdy jsem MAY DAY nevolal, ale co když to jednou přijde.
Že už vlastním SRC od RYA jsem nezmínil ani na kurzu, ani u zkoušky. Nechtěl jsem vypadat jako vejtaha a taky jsem se bál okamžité karmické pomsty, kdy bych v příští minutě udělal nějakou opravdu pitomou botu 🙂
Shrnutí a rada na závěr: i když teď třeba máte ještě platného omezeného radiotelefonistu, je dobrý nápad si SRC průkaz udělat. Jednak se vyhnete možným problémům při kontrole dokumentů (a nezjistíte třeba na začátku sezóny, že starý průkaz přestali uznávat úplně), jednak pak nejspíš nerozšíříte řady těch, kteří do poklidného, slunného dne v jižní Dalmácii vyšlou omylem DSC Distress, načež to všem lodím v okolí začne každé čtyři minuty zvonit v salónku na poplach a do toho se na kanále 16 bude neustále už mírně rozmrzelá dáma ze Split Radio dotazovat, kdo to volal o pomoc a proč.
Publikováno s laskavým svolením autora. Více jeho zajímavých článků na: zavlnouvlna.cz
