Poradit si s lidmi je stejně tak jemné umění jako poradit si s lodí.
Joseph Conrad, romanopisec
Když spatříte na ulici někoho známého, s nímž se ale nechcete setkat, stačí přejít na druhý chodník. Když si k vám v hospodě přisedne opilec s povídavou opičkou, stačí přesednout k jinému stolu. Na moři se ale nedá ani přejít na druhý chodník, ani si přesednout k jinému stolu. To znamená, že lidí, které si vyberete a přijmete do posádky, se po celý pobyt na lodi nezbavíte, pokud se situace nevyhrotí natolik, že je v nějakém přístavu prostě nevyhodíte, nebo oni naopak sami loď předčasně neopustí. K takovým případům dochází častěji, než se domníváte. Proto výběr posádky patří k privilegiím kapitána a ať vás ani nenapadne se ho vzdát. Jenže do lidí nevidíte, a kdo vám v hospodě připadá jako zábavný společník, se může na lodi proměnit v otravného mluvku, koho znáte jako frajera, se může na moři sesypat při prvním zafouknutí větru. Moře totiž funguje jako neomylný lakmusový papírek, který nemilosrdně odhalí, nakolik jsou lidé kyselí nebo naopak zásadoví. O to je výběr posádky důležitější a v žádném případě byste jej neměli řešit tři dny před odjezdem.
To, co je uvedeno výše, se týká případu, kdy chcete vyrazit na moře s přáteli nebo známými. Zvláštní odrůdou je pak situace, kdy chcete plout s partnerkou a ona (nebo také on) si přivede své přátele a vy také svoje a taková situace může být také velice zábavná.
Nicméně asi nejběžnější bude plavba s rodinou a té se budeme věnovat nejdříve, než se vrátíme k problémům posádek sestavených z různých skupin přátel.
Rodinné plavby
Při rodinné plavbě zdánlivě nemáte na výběr. Manželka (manžel), děti – to je jasné. Avšak někdy se stává, že má zájem i širší příbuzenstvo, např. dědečkové soupeřící o přízeň vnoučat, nebo tchyně zmíněná v názvu této kapitoly. V tomto případě musíte postupovat jako protřelý diplomat. Jestliže na lodi nechcete žádnou otravnou švagrovou nebo zapšklou tchyni, ale naopak dobrého kamaráda vás a vaší ženy, vyberte prostě menší loď a chtivým příbuzným se vymluvte, že na lodi je málo lůžek a toho kamaráda potřebujete k ruce, protože je zkušený jachtař (což ani není výmluva, poněvadž takového pomocníka byste si s sebou opravdu měli vzít). Nic proti tchýním. Pokud je vaše tchyně báječná ženská, není žádný důvod, abyste ji nevzali, což ostatně platí i pro ostatní příbuzné.
K výběru posádky, ať už z řad rodinných příslušníků nebo přátel, je nejdůležitější znalost lidí, sociální inteligence, která vám umožní odhadnout, jak se ten který člověk zachová v konkrétní situaci. Tím základním měřítkem jsou vzájemné sympatie či antipatie, u rodiny pak soulad a soudržnost. Mějte však na paměti, že loď funguje jako zvětšovací sklo, ale jen jako jednostranné! – kdo vám je nesympatický na souši, bude vám stonásobně nesympatický na moři! Ovšem neplatí, že kdo je vám sympatický doma, bude vám na lodi ještě sympatičtější. Naopak, může se vám znechutit natolik, že mu příštích deset let nepošlete ani novoročenku.
Kardinální otázkou je, zda vůbec rodinné plavby podnikat, zda se vůbec snesete s manželkou na jedné lodi. Tento problém se vynořuje u starších manželství s odrostlými dětmi, které už na dovolenou s rodiči nedostanete ani heverem, anebo když někde za obzorem krouží manželská krize. Pak se na lodi, snáze než kdekoli jinde, můžete s manželkou dostat do konfrontace, navíc v přítomnosti rodinných přátel, kterým zkazíte celou dovolenou.
Tady je každá rada drahá, neboť osobně jsem zažil plavbu, která naopak pomohla dát manželskou dvojici dohromady, pochopitelně znám také případy, kdy se manželka zařekla, že se svým mužem již nikdy nepopluje, i když to byla zanícená jachtařka. To byl trošku i případ mé matky, která v době, kdy se při závodech plachetnic smíšené posádky hodnotily jako zvláštní kategorie, odmítala závodit s otcem a radši dělala kosatnici jeho klubovým kolegům, protože věděla, že s nimi se nepohádá. Máte-li takové problémy a přesto chcete, aby s vámi žena vyrazila na moře, mohu vám poradit následující postup: Slibte manželce, že jí po návratu z plavby zaplatíte sólo dovolenou v lázních nebo někde v horách.
Je třeba přiznat, že jachta opravdu funguje jako afrodisiakum, což někteří pánové využívají k tomu, že na plavby zvou své milenky a nikoli manželky. Mnohé „pánské jízdy“ na Jadran jsou pak jen krycím označením milostných eskapád, kterých jsem se v několika případech stal jako profesionální skipper svědkem. Soudím, že k profesionalitě pak patří mlčet, takže více se k tomuto tématu vyjadřovat nebudu.
Děti na palubě
Dosti často se mě lidé ptají, co soudím o přítomnosti dětí na palubě námořní plachetnice. Jednoznačně odpovídám, že u krátkodobých dovolených na Jadranu to není žádný problém, pokud dodržíte několik jednoduchých zásad.
Mám v tomto směru zcela konkrétní zkušenosti. V rodině Kawasumiových byly čtyři děti. V době, kdy jsem na FREELORDA nastoupil, to byla pětiletá holčička a tři chlapci ve věku od osmi do šestnácti let. Z „provozního“ hlediska s nimi nebyly žádné problémy, nikde nepřekážely a nepředstavovaly ani žádné bezpečnostní riziko, protože na lodi trávily každé prázdniny a dobře ji znaly. To, že jsem neustále sbíral z podlážek drobky, zbytky jídla, hračky, počmárané papíry a zakutálené pastelky, byla jiná věc.
Někdy v roce 1996, při přeplavbě z Antalye do Istanbulu na start E.M.Y.R. jsem měl na palubě ještě menší, asi tříleté dítě a musím říci, že mi nakonec bylo mnohem sympatičtější než jeho rodiče.
A konečně v poslední době jsem na Jadranu absolvoval několik plaveb s rodinou jednoho svého kamaráda, který má dvě děti – při první plavbě bylo chlapci asi pět a dívce deset let. Z toho důvodu jsem vybral k charteru loď, která měla zábradlí vypletené síťovinou. Především u menších dětí mladších než šest let představuje zábradlí opatřené sítí důležitý bezpečnostní faktor. Pochopitelně je zapotřebí s rodiči domluvit „pravidla hry“. K těm základním patří, že děti nesmějí na palubu bez záchranných vest. Nezapomeňte ovšem vzít ty dětské vesty s sebou, protože na pronajaté lodi najdete jenom vesty pro dospělé.
K dalším pravidlům patří, že děti nesmějí bez dovolení, respektive bez doprovodu dospělého, opustit kokpit. Z tohoto pravidla se dá postupně slevovat v závislosti na počasí a na plaveckých schopnostech dětí. Zatím jsem měl na mysli děti, které nejsou jachtaři. Jestliže s sebou vezmete dítě, které je přeborníkem ve třídě Optimist nebo Cadet, dokonale plave a dokonce má za sebou závody na moři, můžete mu pochopitelně dopřát větší volnost, nicméně nekompromisně trvejte na záchranných vestách. Ty mohou děti, pokud jsou zdatnými plavci, odložit, až zakotvíte.
Starší děti a děti s jachtařskými kořeny můžete přitáhnout k vlastní plavbě. Můžete je učit kormidlovat pomocí kormidelního kola a předvádět jim, jak se loď po navigační stránce vede. Počítejte však s tím, že udržíte jejich pozornost jen na krátkou dobu a pak je musíte ponechat jejich hrám a zábavám. U menších dětí nezapomeňte vzít s sebou jejich oblíbené hračky, protože vlastní plavba je pro ně nuda a ožijí až na kotvišti, kde se mohou koupat a rozptylovat se novým okolím. Nezapomeňte doma různé deskové hry a karty a možná se dožijete překvapení, že se stanete ještě náruživějšími hráči než vaše děti. K rozptýlení dětí také přispěje udička, stačí kousek vlasce s háčkem, neboť lovecký pud máme v genech všichni, a i ta nejmenší ulovená rybička vaše děti nadchne. Nebránil bych se ani tomu vzít s sebou notebook s počítačovými hrami, pokud na tom vaše odrostlejší dítě trvá. Můžete pak sledovat, co zvítězí – zda romantika reálného prostředí nebo imaginární kyberprostor.
Po zakotvení v zátoce vám doporučuji spustit na vodu nafukovací člun, děti do něj posadit a uspořádat „badatelskou výpravu“ podél pobřeží či se vylodit na nějakém drobném ostrůvku a „prozkoumat“ vnitrozemí. Proto neváhejte a přiobjednejte přívěsný motor, děti to ocení. Malé děti, které ještě neumí plavat, pak potěší a rozptýlí, když je člunem zavezete na pláž a tam je pod dohledem necháte nějakou tu hodinku se brouzdat ve vodě, sbírat lastury a vůbec si hrát tak, jak by si hrály doma u rybníka.
V roce 2008, když jsem se s rodinou kamaráda vracel z Dubrovníku, jsem za bezvětří zajel ihned dopoledne do Trsteniku na poloostrově Pelješac, kde je jižně od přístavu malá zátoka s miniaturní pláží v čele. Děti si na ní od rána do večera hrály a po návratu prohlásily, že to byl nejkrásnější den plavby. Uvádím to zde také proto, abyste si uvědomili, že s dětmi na palubě nemůžete trhat žádné plavební rekordy a že je žádoucí, abyste do itineráře plavby zařadili odpočinkové dny bez plavby a s kotvením na jednom místě po dvě noci, jak jsem to pak udělal na kotvišti u ostrova Kakan.
Častou obavou je, jak a zda se děti vyrovnají s mořskou nemocí. Podle mých zkušeností jsou na tom lépe než dospělí (viz kapitolu O mořské nemoci, plavebních iluzích a jiných mystériích) a čím jsou menší, tím menší problémy mají. Zhruba do sedmi, osmi let se u nich mořská nemoc projevuje hlavně spavostí, aniž by trpěly žaludeční nevolností. Starší děti sice při záchvatu nemoci zvracejí jako dospělí, ale chorvatské vody jsou dobře kryté a plavby od jednoho kotviště k druhému trvají pár hodin, takže nehrozí nebezpečí, že by se dítě dehydrovalo a utrpělo nějakou zdravotní újmu. Samozřejmě je zapotřebí dohlížet na jejich pitný režim s dvojnásobnou důkladností. Mám-li to tedy shrnout, účast dětí na rodinných plavbách v Chorvatsku jednoznačně doporučuji. I když se bude zdát, že jsou otrávené, prázdniny na plachetnici se pro ně stanou pozitivním zážitkem, na který budou rády vzpomínat i v dospělosti.
Pokračování příště
Tento text pochází z úžasné knihy Františka Novotného Za kormidlem nejen na Jadranu. Je to moje nejmilejší jachtařská kniha, kterou jsme vydali. V současné době je vyprodaná… Pokud máte zájem abychom ji znovu vydali, napište mi na jaroslav@ifp-publishing.cz