Pluje-li loď na čistě zadní kurs, nelze mít obě plachty na stejné straně (bavíme se o bermudské šalupě, tedy běžné charterové lodi s přední (genou) a hlavní plachtou), protože hlavní plachta by brala vítr té přední. Pak přijde čas na plachtění „na motýla“. Plachty „na motýla“ je uspořádání, kdy hlavní plachtu máte na jedné a přední plachtu na druhé straně. Celé oplachtění je krásně a esteticky rozevřené na obě strany a obě plachty správně táhnou. Angličané tomu kupodivu neříkají „butterfly“, tedy motýl jako my, ale „goosewing“ tedy husí křídla.
Na motýla
Nejjednodušší, jak nastavit loď na motýla, je začít z bočního větru, například z pravoboku (obě plachty na levoboku), kormidlem opatrně stočit loď po větru a až začne přední plachta kolabovat, přetáhnout ji na druhou stranu, v tomto případě tedy na pravobok a provést „malou“ halzu pouze přední plachtou. Výsledkem je tedy hlavní plachta na levoboku a přední (gena) na pravoboku. Šlo by to i opačně – přehodit hlavní plachtu z levoboku na pravobok při změně kurzu, ale to už vlastně halzujete hlavní plachtou – a to je trochu náročnější, než pouhé přetažení geny jako v předešlém případě. Co je při plavbě na motýla ale důležité – vždy si zajistěte hlavní plachtu kontraotěží, respektive preventerem. Bez výjimky vždy!
Kormidlování
Kormidlování na motýla je poněkud náročnější než obvykle. Kormidelník musí držet loď v relativně úzké výseči větru, který musí přicházet na loď zezadu. Pokud začne kormidelník z ideálního kurzu někam uhýbat, riskuje, že mu vítr podfoukne buď hlavní plachtu – hrozí nechtěná halza, což je velmi nebezpečné – nebo vítr podfoukne přední plachtu, a ta zkolabuje. Kličkující kormidelník je zkázou plachtění na motýla. Ale nejen kličkující kormidelník – i měnící se vítr, nebo vlny, které budou stáčet loď mimo ideální kurz, si s nervy kormidelníka a potažmo skippera pěkně pohrají. Důležité je si uvědomit a zapamatovat, co udělat, když začne kolabovat jedna z plachet. Poznáte to snadno – gena se začně houpat a bude mít tendenci se tulit ke středu lodi, naopak hlavní se začne třást a její zadní lík se začne prolamovat. Pak musí kormidelník reagovat okamžitě a nesmí přemýšlet, na kterou stranu má tím kormidlem vlastně točit.
Já osobně na to mám jednoduché pravidlo. Když se začne hroutit plachta na pravoboku, a je jedno, jestli mám na pravoboku hlavní nebo genu, točím doleva. A když se hroutí plachta na levoboku, točím vpravo.
Plavba na motýla ve slabém větru
Plavba na motýla má ale i další úskalí. Gena ve slabém větru neudrží tvar a netáhne. Neustále se hroutí a vůbec všelijak zlobí. Je to dané tím, že charterové lodě mají většinou plachty univerzální, tedy do středně silného větru. A na slabý vítr, který vane zezadu, bývá gena prostě moc těžká. V takové chvíli přichází ke slovu spinakrový peň nebo cokoliv, co genu udrží vystrčenou na větru. Ale doporučuji ten peň, jednou jsme zkoušeli, nemaje pně, lodní lávku a značně nám to nafackovalo a nedrželo to.
Správné nastrojení pně překračuje rozsah a účel tohoto článku, podívejte se alespoň na obrázky.
Plavba na motýla v silném větru a vlnách.
Plavba na motýla na hladké hladině a na silném pravidelném větru je vynikající zážitek. Loď se nenaklání, zdánlivý vítr na palubě je nižší než okolní a loď uhání jedna radost. Čím větší jsou ale vlny, tím větší tendenci k vybočování bude loď mít a tím náročnější bude kormidlování na pozornost kormidelníka. Zejména jde-li vítr zezadu a vlny ze zadoboku, musí skipper dobře zvážit, zda nebude lepší přejít na nějaký jiný, pohodlnější a bezpečnější režim plavby.
Plavba na motýla je totiž v silném větru zrádná. Protože loď pluje relativně klidně, nenaklání se, a ani vítr na palubě není nijak hrozný, je snadné si potřebu refování uvědomit o hodně později, než když loď pluje na předoboční nebo boční vítr. V silném větru na plné plachty na motýla není pro běžnou charterovou loď 40-45 stop problémem dosáhnout rychlosti kolem devíti uzlů, aniž to na palubě připadá někomu nějak zvlášť náročně. Jenže vítr zesiluje dál a skipper si může s hrůzou uvědomit, že fouká třeba přes 30 uzlů a jeho loď má plné plachty. Navíc v rostoucích vlnách loď bude vybočovat stále víc a riziko nechtěné halzy, a také položení na bok, prudce vzroste.
Skutečný příběh: Za silného juga se charterová plachetnice vracela do Biogradu z jižní Dalmácie. Spěchala. Velké vlny, silný vítr. Skipper měl hlavní plachtu zajištěnou preventerem, přesto, když jedna vlna loď stočila na bok příliš, loď udělala nechtěnou halzu. Šekl držící preventer nevydržel a hlavní plachta přeletěla nekontrolovaně na druhý bok. Nikomu se nic nestalo, i ráhno a stěžeň naštěstí vydržely, ale otěže hlavní plachty cestou zachytily mapový ploter upevněný u kormidla, vyrvaly jej z uložení a jako veliký prak jej mrštily do moře. Už ten ploter nikdy nikdo neviděl a skipper jej pak musel samozřejmě zaplatit.
Prostě na refování při plavbě na motýla za silného větru je třeba myslet opravdu včas!
Ukončení plavby na motýla
Chcete-li plavbu na motýla ukončit a přejí na kurz boční, vždy vytáčejte raději loď tak, abyste ráhno nemuseli přetahovat na druhý bok – defacto byste halzovali hlavní plachtu. Čili, máte-li ráhno na levoboku, točte raději doprava a na druhý bok si přetáhněte genu, což je bezpečnější činnost, než přehazovat hlavasku. Samozřejmě – je-li to možné a máte-li vpravo dost místa. Pokud to možné není, halze hlavní plachty se nevyhnete. Takže, zejména v silném větru a vlnách, opatrně! Vždycky je lepší na hrubém moři včas vyhodnotit situaci a místo halzy provést raději „kravský obrat“ – réčko o 270°. Zejména, máte-li nezkušenou posádku.
Přednosti na motýla
Ještě poslední poznámku k přednostem v plavbě. Přednost při plavbě na motýla se odvozuje od polohy ráhna hlavní plachty. Máte-li jej na pravoboku, bere se to jako vítr zleva, a naopak, máte li ráhno na levoboku, bere se to jako vítr zprava. To platí na moři.
Na našich vnitrozemských vodách, tuším, platí, že loď plující na motýla má vždy přednost.
Ono obecně – když potkáte loď na motýla, tak ji dejte přednost, můžete-li. Ono se s tím motýlem opravdu blbě manévruje.