Dříve nebo později si plavbu ve vleku vyzkoušíme všichni, ať už jako vlečená nebo vlečná loď. Odtah jinou lodí vás může zachránit z nebezpečné situace. Jindy to možná budete vy, kdo pomůže jiné lodi v nouzi a nabídne jí odtah. Když ale nezvolíte správný postup, můžete se dostat do pěkných problémů.
Ne nadarmo se říká, že nejvíce se naučíme z vlastních chyb, a pokud jde o vlečení lodí, nemohu než souhlasit. Už jsem vlekl spoustu lodí po přístavech za zádí nebo bokem, ale teprve když jsem poprvé zažil vlečení na otevřeném moři, poznal jsem, co všechno takový odtah obnáší.
Moje loď měla poškozenou takeláž, nefunkční motor a byl jsem 60 mil od Rio de Janeira. Jeden můj starý známý se nabídl, že mě odvleče, a já pochopitelně jeho nabídku přijal. Můj zachránce, řecký námořník, měl velkou 60 stop dlouhou plachetnici – motorsailer – s ohromným výkonem na motoru. Ten den nebyl zrovna ve své kůži kvůli zraněnému prstu u nohy, který si to ráno zlomil během malého nedorozumění se svým popudlivým kuchařem. Kuchař se sebral, opustil loď a nechal mého známého na palubě samotného. Můj známý mě vyvázal ke své lodi pomocí dlouhého lana svázaného ze všeho, co jsme našli, spolknul několik prášků proti bolesti a vyrazili jsme. S autopilotem nastaveným na horu Sugarloaf přidal plyn na rychlost devět uzlů a okamžitě usnul.
Jak jsme se probíjeli velkými vlnami zbylými po přechodu studené fronty, pacholata na přídi mojí klasické dřevěné lodě dostávala pořádně zabrat. Spáry mezi prkny na palubě se rozevíraly do děsivých rozměrů. Zoufal jsem si a udělal zoufalou věc. Přes každé pachole jsem přehodil lano, které jsem natáhl do kokpitu, navinul na vinšnu a pořádně ho napnul. A fungovalo to. Loď se neroztrhla v půli, a to i přesto, že ji ten motorsailer vláčel rychlostí o dva uzle vyšší, než byla její konstrukční rychlost. Můj přítel se probudil právě včas, aby nás zavezl do překrásného přístavu. Na tuto lekci nikdy nezapomenu. Dříve nebo později čekají podobné zážitky každého z nás, ať už se ocitnete na palubě vlečené nebo vlečné lodě. Je důležité uvědomit si, že jde o víc než jenom o podání a uvázání lana. Na otevřeném moři vyžaduje vlečení také znalost dobré námořní praxe a zkušenosti.
I to, co vypadá děsivě, mnohdy může být za dodržení několika zásad provedeno bezpečně. Vzhledem k tomu, že existuje jen málo organizací, které mají s vlečením plachetnic větší zkušenost než záchranné čluny pobřežní stráže (Lifeboats), požádali jsme jednoho z jejich členů, aby nám ukázal, jak postupují profesionálové. Od posádky záchranného člunu, který nás vlekl, jsme se dozvěděli jednu důležitou věc: každý odtah je odlišný, počínaje tím, jak je připevněné vlečné lano, až po to, zda je potřeba použít plovoucí kotvu nebo zda je nutné, aby jeden člen záchranného týmu byl na palubě vlečené lodi.
Podobně jako v případě záchrany muže přes palubu, je i během odtahu žádoucí řídit se obecnými zásadami, ale nakonec budete stejně muset jednat podle dané situace. Možná to bude rybářská loď, kdo vás vytáhne z bahnité mělčiny, možná známý z jachtklubu, který vás jednoho klidného podvečera vezme do vleku poté, co vám dojde nafta. A nebo se proti vám možná všechno spikne a vy se octnete v problémech na ošklivém návětrném pobřeží, a první lodí, která pojede kolem, bude velká motorová jachta. Ve všech těchto případech využijete principů, které si vzápětí uvedeme. Velitel záchranného člunu Howard Lester nás důrazně upozornil na to, že záchranné čluny tady nejsou od toho, aby tahaly jachtaře zpět do přístavu, aby nepropásli večeři. Jejich hlavním posláním je zachraňovat životy, a když se jim přitom zároveň podaří zachránit loď, jde o bonus navíc. A to i přesto, že vlečení lodě je často nejbezpečnějším řešením i pro posádku vlečené lodě.
Jestliže máte pocit nebezpečí a vypadá to, že půjde opravdu do tuhého, rozhodně kontaktujte pobřežní hlídku včas. Ti se podle situace rozhodnou, jestli je třeba vyslat záchranný člun, helikoptéru, obojí nebo ani jedno. Howard otevřeně řekl, že je mnohem jednodušší vzít do vleku loď, která je míli od nebezpečného pobřeží a stále ještě v dostatečné hloubce, než hodinu čekat a snažit se ji pak dostat z kamenitého útesu za bouře, která žene obě lodě k pobřeží.
Plovoucí kotva
Plachetnice často potřebují odtah, protože přišly o kormidlo nebo se jejich kormidelní systém porouchal. Plavidlo bez kormidla může být pro vlečnou loď skutečná noční můra, protože taková loď bude na vlečném laně nekontrolovaně kličkovat z jedné strany na druhou. Tah plovoucí kotvy spuštěné ze zádě dokáže udržet loď bez kormidla víceméně „v lajně“.
Plovoucí kotvy se používají také při vlečení po větru ve velkých vlnách, po kterých může vlečená plachetnice začít nebezpečně surfovat. Plachetnice bez vlečené plovoucí kotvy začne následkem toho za vlečné lano nekontrolovaně trhat, o ztrátě ovladatelnosti ani nemluvě.
Převzetí plovoucí kotvy Plovoucí kotva, kterou jsme dostali ze záchranného člunu, měla tvar trychtýře otevřeného na obou stranách a byla připevněná na dlouhém nylonovém laně. Záchranný člun se přiblížil k zádi naší lodě a posádka nám hodila konec lana. Kotvu samotnou si nechali u sebe na palubě. Lano jsme vyvázali na vazáku, ale nepoužili jsme dračí smyčku, abychom mohli lano v případě potřeby uvolnit. Posádka záchranného člunu nás varovala, že tah v laně bude ohromný. Záchranný člun se potom vzdálil a jeho posádka hodila kotvu do vody, až když bylo lano úplně napnuté.
Vstup na palubu lodě v nouzi
Když jsme začali vléct plovoucí kotvu, přirazil k nám záchranný člun bokem a člen záchranného týmu Graham Benton přeskočil na naši palubu. Měl sebou VHF vysílačku, pomocí které komunikoval s Howardem, velitelem člunu. Graham převzal velení nad děním na palubě naší lodě.
Shledá-li velitel záchranného člunu, že posádka vlečené lodi je dostatečně zdatná, nebude se na rozbouřeném moři o přestup záchranáře na palubu vůbec pokoušet. V takovém případě je vlečená plachetnice s postupem celé akce seznámena pomocí VHF. Někdy postačí i záchranář se silnými hlasivkami.
Převzetí vlečného lana
Záchranný člun se k naší přídi přiblížil z návětrné strany a posádka hodila Grahamovi slabší lano. Pomocí tohoto slabšího lana jsme si ze záchranného člunu přitáhli na palubu těžké vlečné lano. Lano bylo z nylonu a na konci mělo navléknutý kožený chránič proti předření. Většina plachetnic těžké vlečné lano nevozí, ale každý, kdo si chce říkat jachtař, by měl na palubě pořádné vyvazovací lano mít pro případ, že bude třeba někoho odtáhnout. Může to být jakékoli lano, ale mělo by být co nejdelší. Ideální je pružný nylon.
Šest kroků, jak zajistit vlečné lano
ZDROJ: Velká knihy umění jachtingu
Dokončení příště
