Amatérský stavitel ocelových lodí, který pro svou potřebu postavil dvě velké plachetnice, na kterých uplatnil svoje představy o optimálním uspořádání a vybavení, nebojácný jachtař, který si zamiloval severní šířky, miloval cílené plavby, pro které si cíle sám vybíral. Dokázal překonávat překážku vnitrozemského domovského přístavu českých lodí překonáváním obtíží nejisté hladiny Vltavy a Labe na cestě do Hamburku, když jeho lodě nebylo možné přepravovat po souši. I s druhou lodí – ŠTÍR II –plul do konce svého života déle jak čtvrt století. Důležité pro něho bylo naplňovat heslo starých námořníků, objevitelů „Navigare necesse est, vivere non necesse“. Svými plavbami dokázal víc jak většina jeho kamarádů, odhadem jeho plavby odpovídají dvojnásobnému obeplutí zeměkoule.Rozára byl spoluzakladatelem ČANY a po celou až do jeho posledních chvil se velice aktivně podílel na životě ČANY. Přeložil mnoho článků ze zahraničních časopisů pro Zpravodaj ČANY i na web, byl spoluautorem mnoha projektů, které ČANY během své existence zorganizovala. Nadšený propagátor námořního jachtingu a plavby v chladných mořích. O svých platbach, o stavbě svých Štírech napsal 2 knihy, Ostrov Štírů a Ve znamení Štíra.
Jeho názory měly vždy jasnou a podloženou myšlenku, stylisticky precizně je uměl formulovat ve svých textech, ke kterým stojí za to se vracet.
Rozára měl i řadu dalších aktivit a zájmů, které se jen částečně prolínaly se světem jachtingu – jako přímý pamětník začátků československého elektrotechnického průmyslu byl autorem několika patentů a bezprostředně se podílel na vývoji řady legendárních přístrojů, které ve velkém počtu řadu desetiletí sloužily na nejrůznějších pracovištích. Jen občas byla příležitost všimnout si i jeho rozhledu a zaujetí pro hudbu, literaturu a historii, byl i kmotrem knihy Petra Ondráčka, Sám čtyřmi oceány.
Ale neee…. 🙁