Sailing La Manche- z deníku Jiřího
30.4.-7.5.2012
Trasa: Saint Malo- Guernsey- Folmouth- Plymouth- Yalm River- Salcombe- Sark- Le Chamney- Saint Malo
Celkem upluto : cca 420 Nm
Loď: FIRST 39 – Viking III. (2. ploutve)
Posádka: Martin Osvald, Ondřej Tomas, Luboš Novák, Jan Kubík, Tomáš Micka, Jiří Brožek, Jiří Pacák – kapitán
Konečně se mi vyplnilo velké přání dostat se na Kanál, navíc s partičkou ostřílených jachtařů a se zkušeným kapitánem Jirkou Pacákem, u kterého jsem kdysi začínal. Celou akci jsme naplánovali koncem roku 2011. Věděl jsem, že chci zavítat do oblasti, kde je největší rozdíl mezi přílivem a odlivem. Naplánovali jsme období, kdy byl Měsíc v úplňku, tedy příliv ve springu největší. Byl to úžasný zážitek. Tu noc na ostrovech Le Chamney byl rozdíl v hladinách 12m. Takový rozdíl nikde ve Středozemí, ani na Baltském moři nezažijete…
Vyjeli jsme z Prahy v neděli 29. dubna. Před sebou jsme měli dlouhou cestu, téměř 1500km. Lubošův Mercedes je naštěstí velmi pohodlný i pro 7 chlapů, proviant jsme složili do 2 „rakví“ a tradá na Bretaň. Cesta byla téměř stále po dálnicích, není třeba dodávat, že ty německé jsou zkrátka ty nejlepší. S Lubošem jsme se střídali v řízení a nejhorší situace z hlediska dopravy byla v okolí Paříže. Do Saint Malo jsme přijeli v 5.15 ráno. Venku byla zima, proto jsme na sebe navlékli rovnou jachtařské bundy a vyrazili na prohlídku katedrály Mont Saint Michel. Byl zrovna odliv, tak jsme měli možnost vidět moře někde v dáli na obzoru. Celkový dojem návštěvy tohoto překrásného místa umocnila skutečnost, že jsme byli prvními návštěvníky tohoto dne. Nikdo jiný se tak brzy v neděli na výlet nevydal. Prolezli jsme ostrov s kostelem dokonale a pořídili jsme první krásné fotografie.
Le Mont-Saint-Michel je žulový, 80 metrů vysoký přílivový ostrov(resp. poloostrov – s pevninou je od r. 1879 spojen náspem) v severozápadní Francii. Leží ve stejnojmenném zálivu u pobřeží Normandie. Rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu je cca 13m (nejvíce v Evropě), takže buď je „hora“ obklopena tekutými písky nebo „plave v moři“. Odlivem se obnažuje mořské dno do vzdálenosti 10–15 km od pobřeží.Nachází se zde četné historické památky (klášterní kostel z 11.–16. stol., gotické klášterní budovy, opevnění z 13.–15. stol.). Ostrov, záliv i klášter jsou od roku 1979 zapsány na seznamu UNESCO.
Po prohlídce Mont Saint Michel se osvěžujeme skvělou ranní kávou a croissanem. Sedáme do auta a jedeme dál do Cancale. Honza Kubík nám dal doporučení a my se těšíme na ochutnávku čerstvých ústřic. Musím říci na rovinu, že skutečnost mnohonásobně překročila mé očekávání. Objednáváme si jich rovnou tucet a nezřízeně je pořádáme. Otevřít, pokapat citronem a rychle vysrknout. Mňam – jsou skvělé, objednáváme další talíře. Paní u stánku se na nás usmívá a vybírá nám ty nejlepší. Ústřicové hody končí a my netrpělivě vyrážíme do maríny v St. Malo. Těšíme se moc a jsme napjatí. Jak že se to vlastně jezdí v těch přílivových vodách?
Přebíráme loď od společnosti Naviloc. Týpek se s předáváním moc nezdržuje, podepisujeme kauci, nakládáme proviant a 2 hodiny po HW vyplouváme z maríny. Výjezd z přístavu je přehledný, velmi dobře značen bojemi i majáky, takže zatím v pohodě. Asi po 7Nm vyplouváme na širé moře. Vítr fouká kolem 8kn SW, což jsou ideální podmínky pro vytažení genakeru. Jdeme na to. Páca nám vysvětluje, jak práce s touto plachtou probíhá. Nejprve hlavaska, potom napnutí geny a za genou vybalujeme genaker. Jeden cíp na peň, do druhého cípu přivázat otěže a na horní oko lanko výtahu. Zkoušíme jej vytahovat a opět sbalit. Vytáhnout – sbalit, vytáhnou – sbalit.
První zkušenosti s genakerem a docela nám to jde. Jsem v tandemu s Martinem a střídáme se na výtahu. Střídáme se po dvojicích a když kapitán uzná, že už máme tuchu jak na to, necháme loď volně plout. Parádní zážitek, plachta tvoří krásně barevný půlbalon, vítr je slabý a moře nevlní. Jen ticho a šplouchání vody o boky a záď. Den se pomalu noří do noci a my se začínáme střídat na hlídkách. Nevyspalí po cestě, ale na lodi nám to tolik nevadí. Střídáme se v kajutách, v kokpitu, za kapitánským stolem a už svítá…
Odpoledne se vyvazujeme v maríně St. Peter’s Port na britském ostrově Guernsey. Máme napluto prvních 67 Nm.
Guernsey je druhý největší z Normanských ostrovů (Channel Islands). Leží v Lamanšském průlivu mezi pobřežím Francie a Británie. Má rozlohu 78 km2 a cca 70 tis.obyvatel a administrativně se člení na 10 farností. Hlavním městem je Saint Peter Port se 16 300 obyvateli.
Guernsey, spolu s několika dalšími menšími ostrovy, představuje britskou korunní dependenci, oficiálně zvanou Bailiwick of Guernsey, čili Rychtářství Guernsey. Má vlastní měnu- guernseyskou libru, zákony a parlament s rozsáhlou autonomií. Nejvyšší úředník, předsedající parlamentu i soudu, nese tradiční titul bailif (Bailiff). Kromě toho existuje také úřad guvernéra, který má dnes už jen symbolický význam, protože britská vláda prakticky odpovídá pouze za obranu a diplomatickou reprezentaci ostrovů. Ostrovy Alderney a Sark mají navíc v rámci državy Guernsey vlastní svébytné zřízení.
Na ostrově zastavujeme a navštěvujeme supermarket. Kapitán zůstává na lodi, my nakupujeme gril, protože již první den se ukázalo, že máme na palubě dva zkušené kuchaře s velkou fantazií a chutí se ukázat. Ondra s Honzou opravdu předváděli zdařilé kousky. Zbylé ústřice budou v brzké době vonět na dřevěném uhlí. Poté procházíme centrum městečka a ochutnáváme lamanšského lobstera se salátem a zdařilým jihoafrickým sauvignonem. Dle kapitána jsme návštěvu městečka hodně protáhli, ale znáte to… sytý hladovému nevěří. Kolem šesté hodiny večerní odrážíme od mola a vyplouváme dále – směrem na Falmouth.
Druhá noční plavba před námi. Střídáme se v kokpitu a u kormidla v pravidelných intervalech, každá posádka pečlivě zapisuje pozici na mapě. Jedu s Lubošem, Ondra s Martinem a Honza s Tomem. Vítr vane stále ze SW tak 15-20kn, takže parádní jízda na bočák, rychlost místy 8kn proti vodě. Plachtíme opět do odpoledních hodin a před čtvrtou zajíždíme do třetího největšího přístavu na světě – anglického města Falmouth. Z Guernsey napluto 126 Nm.
Falmouth je město, které se rozkládá na jihozápadě Anglie a žije v něm asi 22 tisíc obyvatel. Město bylo vystavěno v místě, kde se sedm řek vlévá do dlouhé vodní plochy nazývané Carrick Roads.
Původně byl Falmouth založen jako rybářská osada, která se však postupem času rozrostla do větších rozměrů. Velký vliv na tom mělo vybudování přístavu v 17. století a také výstavba zdejšího hradu Pendennis Castle. Ten nechal společně s dalším hradem Mawse Castle vybudovat král Jindřich VIII. I když přístav stále plní svou dopravní funkci, není již tak významný jako dříve. Přesto je považován za nejzajímavější část tohoto přímořského letoviska.
Jelikož bývá Falmouth zejména v letních měsících vyhledávanou turistickou destinací, vyplouvá odsud pravidelně řada výletních lodí. Během lodních výletů mohou turisté obdivovat rozmanitou scenérii okolní přírody a pozorovat ptáky. Zdejší zaplavené říční údolí je tak hluboké, že tudy mohou proplouvat dokonce i obří zaoceánské lodě až do města Truro, které je správním střediskem Cornwallu. Falmouth je významný přístav také pro jachtaře. Mnoho významných jachtařů a kapitánů odplouvalo na své osamělé plavby přes oceán či okolo světa právě odsud. Za všechny například Sir Francis Chichester.
Na nábřeží ve Falmouthu jsme si prohlédli námořní muzeum – National Maritime Museum of Cornwall, které je součástí rozsáhlého komplexu, jež pod sebe zahrnuje ještě kavárny, obchody a restaurace na nábřeží. Budova muzea je obložena dřevem a připomíná někdejší dřevěné přístřešky na čluny, které byly v minulosti pro tuto oblast typické. Muzeum návštěvníky seznámí s velkolepou námořní minulostí hrabství Cornwall a zároveň vystavuje nejlepší veřejnou kolekci historických a moderních malých plavidel v Británii.
Hezké zážitky všem!
Jiří