Psát článek o plavbě Saronským zálivem je na první pohled nošením dříví do lesa – na Kráse Jachtingu máme informace nanejvýš erudované a z první ruky. Před svou první kapitánskou plavbou v této oblasti jsem velkou část poznatků čerpal právě odsud. Nechci proto opakovat topografii přístavů či zátok. Potvrzuji, že moře je krásné, lidé většinou milí a zmrzlina vynikající, ale přidám pár konkrétních tipů, které možná pomohou váhajícím či nerozhodnutým – všem, kteří znají třeba Jadran, chtěli by vyzkoušet Řecko, ale odrazuje je neznámá destinace a s tím spojené výzvy.
Cesta
V případě, že vás dostupné lety nutí cestovat o den dříve, tedy už v pátek, zkuste apartmán Elizabeth’s. Velmi prostorné ubytování bez problémů pojme celou posádku a myslím, že je právě pro tento účel často využívané. Jde o moderně vybavený a komfortní apartmán za rozumnou cenu, navíc v pěší vzdálenosti od mariny Alimos, která bude pravděpodobně vaším výchozím bodem. Rezervaci vyřídíte napřímo nebo přes Booking a podobné platformy.
Z letiště, obtěžkaní báglem, raději vezměte taxi. Přeskočte podezřele levné nabídky – nám se na základě dostupných recenzí velmi osvědčil fromtoairport.gr. Perfektní komunikace, cena počítaná podle počtu pasažérů i velikosti zavazadel, a hlavně předem jasně stanovená fixní částka za celý transfer s možností zaplatit vše dopředu nebo jen 10% zálohu a doplatek po příjezdu na místo. Cestování MHD má v Athénách svá specifika, ale o tom raději až později…
Charter
Nad tímhle jsem před plavbou docela poseděl. Podle ohlasů totiž není úplně jednoduché najít v Athénách seriózní charterovku. Projel jsem jachtařská i turistická fóra a nakonec vsadil na octopusyachting.com. Malá, téměř rodinná firma s několika loděmi, ale velmi dobrými referencemi. Požádal jsem svého agenta, ať je trochu prověří, všechno vypadalo v pořádku, a tak jsem objednal prakticky nový Oceanis 40.1.
Mám za sebou příliš málo kapitánských plaveb na nějaké komplexní hodnocení, ale moje zkušenost s touto firmou byla zatím jednoznačně nejlepší. Promptní a jasná komunikace, kontrakt velmi precizně popsaný a všechny potřebné informace se daly bez problémů najít ještě před podpisem smlouvy – nebyla to jen hromada stran, ve kterých se stejně nevyznáte. Cena velmi dobrá, možnost pojištění kauce samozřejmostí.
Na bázi jsme byli výrazně dřív než v avizovaných 17:00, vyplnili papíry a loď byla volná už dvě hodiny před deklarovaným termínem. Převzetí začíná tzv. self-checkinem, se kterým jsem se setkal už na Mallorce. Skipper si sám projde vybavení lodě podle checklistu a následně s technikem řeší už jen nejasnosti a doplňující informace. Tady byl navíc self-checkin formulář doplněn o několik listů podrobných nákresů s umístěním vybavení – docela příjemný a užitečný detail.
Loď byla v pořádku, drobné vizuální nedostatky nafocené, během plavby ani po ní se nevyskytl žádný problém a depozit byl vrácen na kreditku ještě dřív, než jsem opustil charter office. Neměl bych problém využít jejich služby znovu – působí velmi precizním dojmem, snad i na neřecké poměry 😊
Trasa
Při plánování trasy se samozřejmě s ohledem na počasí snažím vyhnout kriticky přeplněným kotvištím, přístavům a mainstreamovým trasám. První noc proto padá volba na severozápadní pobřeží Nisis Moni. Kotviště je i tak poměrně plné, není však třeba zoufat. Většina lodí se přirozeně tlačí do severního cípu, ale s dostatkem řetězu (u nás 80 m) je možné pohodlně kotvit i jižněji.
Návštěvu ostrova určitě nevynechejte. Volně žijící fauna i kruhový výhled z nejvyššího bodu stojí za to, jen pozor na krátký, ale strmý výstup.
Methana
Druhé přenocování nacházíme na velkém molu v Methaně. Trochu smutné a prázdné město, kde už jen chátrající budovy kdysi nepochybně honosných lázní a hotelů zůstávají svědky byrokracie a lidské vychytralosti, která nakonec doběhla sama sebe. Potopená jachta v místním yacht clubu do koloritu dokonale zapadá.
Pokud vás nezláká sirná koupel, zkuste se promenádou projít na sever k pěkné pláži Limniona. Jestli hledáte večeři, obejděte první řadu „turistických“ podniků přímo na nábřeží a najděte trochu schovanou domácí kuchyni v taverně „To Kapileio“.
Navzdory všemu napsanému je Methana velmi vhodnou zastávkou. Na molu je voda i elektřina. Obojí zprostředkuje chlapík, který se u vás podvečer téměř jistě zastaví. Za 10 eur vám vydá kartu se stejným kreditem. Po přiložení ke stojanu a spuštění odběru je čerpání vázáno na váš kredit. Při odjezdu proto nezapomeňte kartu opět přiložit a přes tlačítko „Refund“ odhlásit, jinak se z vašeho kreditu „nacucá“ každý další návštěvník využívající stejnou přípojku – a často se na to zapomíná.
Každopádně za jeden den stání utratíte maximálně pár eur. Zbytek zůstane na kartě, která je podle všeho nevratná. Na moji otázku, co s ní, mi správce poradil, že se s ní dá platit i v přístavu Vathí na opačné straně poloostrova. Tak se dělá byznys.
Druhým plusem Methany je opravdu prostorné molo. V jeho střední části je písek a hloubka 5 až 7 metrů, ideální podmínky pro nácvik řeckého přistávání stylem kotva–molo. Pravidelně sem jezdí výukové plachetnice za účelem tréninku a pokud jste v Řecku poprvé, je opravdu vhodné vyzkoušet si to právě tady.
Epidavros
Třetí den míříme do přístavu Epidavros. Se skepsí, protože podle průvodce jde o nejnavštěvovanější přístav oblasti s chronickým nedostatkem místa. Molo s červeným majákem, doporučované jako vhodné stání, je beznadějně obsypané rybářskými čluny ze všech stran. Na městském nábřeží však bez problémů nacházíme asi tři volná místa.
Podle Navionics má být hloubka v těchto místech jen něco málo přes dva metry, my však nacházíme pohodlných 3, respektive 2,9 metru úplně u břehu. Zkuste si do vyhlédnuté mezery opatrně nacouvat ještě před spuštěním kotvy. Pro jistotu.
Vyvazujeme se kolem poledne. Je úterý, první polovina května. Volná místa se jen pomalu do odpoledne zaplní, dokonce večer rybáři uvolní prostor pro přibližně tři monohully na majákovém molu. Určitě se vyplatí přijet začátkem týdne a s předstihem. Minimálně nám se obavy z beznadějně plného přístavu v tomto termínu nepotvrdily.
Když už tedy chytnete flek, zajděte si na ten slavný amfiteátr s přilehlým komplexem budov. Taxi z přístavu (cca 16 km) stojí dohromady 50 eur, odveze vás tam, po domluveném čase vyzvedne a doveze zpět. Vstupné je 20 eur na osobu. Hodina a půl je na prohlídku minimum, pokud rádi nasáváte atmosféru místa. Jestli jsem někde narazil na ono tajemné „genius loci“, tak právě tady. Akropole se nechytá.
Čtvrtou noc trávíme v zátoce Korfos. Dobře krytá zátoka, kde kotva odolala i 25 uzlovému větru, který se podle předpovědi v noci skutečně dostavil.
Ve čtvrtek večer se vracíme do Athén. Kontrakt vás zavazuje vrátit loď nejpozději v pátek večer a v sobotu do 9:00 ji opustit, my ale chceme využít poslední den na prohlídku města a zároveň se tím vyhnout stresovému návratu a kotvení v páteční špičce.
Marina Alimos je sama o sobě spíš zklamáním. Nepotřebujete a ani od ní nečekáte mnoho, ale na kapacitu přes tisíc lodí má zoufale nedostačující sociální zařízení. Teplá voda teče jen občas a celé toalety se od večera do rána zamykají rezavým řetězem a těžkým zámkem. Zato trávník před hlavním „office“ je pěkný, navíc s automatickým zavlažováním. Kam proudí splašky z těch stovek lodí během poslední noci v marině, si raději nedomýšlejme. Ale zase máme opět vodu i elektřinu a za noc navíc v marině nám nikdo nic neúčtoval. Takže tak.
Athény
Pokud se rozhodnete navštívit Athény, není třeba plánovat si toho zbytečně moc. Dopoledne jsme zašli do námořního muzea v nedalekém Flisvosu. Za cenu jednoho piva si tu, pokud holdujete vojenské a lodní historii, můžete prohlédnout unikátně zachovaný křižník Georgios Averof.
Velmi dobře připravená expozice slavné historie rozhodně stojí za návštěvu. Další dva exponáty – ponorka Proteus z období studené války a replika antické triéry – se nacházejí rovněž přímo v areálu, ale v době naší návštěvy byly bohužel zevnitř nepřístupné.
Akropole
No a jaká by to byla návštěva Athén bez Akropole? Popravdě, nebyla by to až taková ztráta – a to se o historii laicky docela zajímám. Ale když už jsme tady, tak pojďme…
Doporučuji koupit lístky předem, ideálně na oficiálních stránkách řeckého ministerstva kultury hhticket.gr. Vstup si rezervujete na konkrétní čas až do naplnění kapacity, takže spoléhat se na nákup přímo na místě se nemusí vyplatit.
Návrší, které zná z obrázků každý školák, je z archeologického i kulturního hlediska nedocenitelné. Jako návštěvník se však budete tísnit v davech, přes zábrany hledat vhodné místo na fotografii a o nějaké klidné procházce mezi ruinami nemůže být řeč. Ostatně to, co dnes vidíte, je výsledkem více či méně povedených rekonstrukcí mnohokrát zničených chrámů, přičemž neodborné opravy občas napáchaly podobné škody jako samotné války 😊 Za mě osobně vede Epidavros na celé čáře.
Pokud využijete v Athénách veřejnou dopravu, vězte, že právě toto město patří velmi vysoko v žebříčcích kapsářských krádeží a já sám jsem jen obrovským štěstím nepřišel poslední den před odletem o doklady a peníze. Kdo nezažil, nechce zažít. Kapsáři fungují ve velmi dobře organizovaných skupinách a pohybují se v tramvajích i metru, právě na trasách mezi marinou, centrem a letištěm. Příště bych si raději připlatil za taxi.
Po úspěšné plavbě se sluší zakončit týden dobrou večeří. Pokud nestojíte o bar přímo v marině, vyhledejte nedalekou tavernu Vasilis – dobré čepované pivo, poctivá kuchyně za rozumné ceny. Netvrdím, že jde o extra třídu, ale neurazí a, jak sami uvidíte, stoly tu často obsazují právě jachtařské posádky.
Tolik tedy možná méně stručný report, než byl původně plánovaný. Snad taková malá „nalejvárna“ zkušeností někomu pomůže nebo ho inspiruje k příští plavbě.
Chcete vědět více o Saronském zálivu? Kniha: Jachtařský průvodce Řeckem I.
Pro členy Námořního klubu sleva 50%. Nejste členem? Další informace zde.
Nebo se rovnou přidejte.
Mohlo by vás zajímat: