Po historii Řecka pokračujeme zajímavostmi ze Saronského zálivu, který je obsahem chystaného jachtařského průvodce Řeckem v českém jazyce. Zajistěte si jej včas!
Sarónský záliv patří do Egejského moře. Je značně rozlehlý, napříč měří kolem čtyřiceti pěti námořních mil a ze severního okraje k jeho jižní, otevřené části doplujete po nějakých padesáti námořních mílích. Ze západu ho uzavírá peloponésský poloostrov (vlastně ostrov) společně s Korintským průplavem, ze severu a východu jej obkružuje Attika. Z jihu a jihovýchodu je záliv otevřený a poplujete-li z něj na jihovýchod, dorazíte na Kykládské ostrovy. Jižním kursem, ve vzdálenosti asi 150 nm, pak leží Kréta.
Ve vrcholu zálivu najdete dvě perly celé oblasti. Athény se svou nedostižnou Akropolis a Pireus, athénský starověký přístav. Opravdu od starověku – po dnešním trajektovém mole kráčel kdysi sám Sólon a proslulá athénská flotila, která naháněla strach všem protivníkům, kotvívala v dnešní Zea marině, jejíž okrouhlý půdorys je přírodního původu a najdete ho i na starověkých mapách. Jen ty reálie byly tenkrát jiné. Pireus je dnes rušný komerční přístav a Athény jsou hlasité rušné město, ve dne v noci hřmící auty a motocykly.
V Saronském zálivu leží řada ostrovů a ostrůvků. Nejbližším Athénám je proslulá Salamina, pro jachtaře však, díky blízkosti průmyslového přístavu a zákazům vplutí na její severní pobřeží, málo zajímavá. O kousek dál jižně leží Aegina, malebný ostrov se spoustou pistáciových oříšku, oblíbené letovisko athéňanů. Naproti Aegině, schovaný za písečným ostrovem Metopi (přezdívaný Želví ostrov), leží ostrov Agistri, menší klidný ostrov s atmosférou pravého Řecka. Posledním velkým ostrovem v zálivu je Poros, na jihozápadě těsně přiléhající k pevnině. Dominantou celé oblasti je pak sopka Methana, poloostrov v těsné blízkosti Porosu, spojený s pevninou jen úzkou šíjí. Vlastně už za hranicí Saronského zálivu, pak leží ostrov Hydra, s velmi oblíbeným stejnojmenným přístavem. Letovisko slavné, kapitány však, díky množství plachetnic a rozměrům přístavu, nemilované.
Než se pustíme do informací pro jachtaře a kapitány, udělejme si takovou malou myšlenkovou plavbu kolem celého zálivu a povězme si, co všechno se zde dá zajímavého vidět nebo navštívit. Vyplujeme z Athén směrem na jihovýchod podél pobřeží Attiky a křížem pak procestujeme celý záliv.
Athény
Moderní Athény nejsou moc hezké město, co z nich ale dělá perlu Středomoří, je Akropole se svým Parthenónem. Určitě si na návštěvu nejslavnějšího místa udělejte čas – jak na chrám, tak na muzea a přilehlé vykopávky pod Akropolí. Nezabere to moc času, stačí den, v nouzi i půlden, ale kdo byl v Athénách a neviděl Akropoli, neviděl nic. Mimochodem – akropolis znamená v překladu “horní město”, v češtině bychom přibližně řekli “vyšehrad”.
Ostrov Fléves
První ostrůvek, který nám zastoupí cestu z Athén podél pobřeží je Fléves. Bývalý vojenský prostor, a i dnes se na něm občas konají jakási cvičení. Na jeho jižním pobřeží leží v hloubce 4 – 15 metrů vrak lodi Panagis. Voda je tam průzračná a pokud posádka holduje šnorchlování, stojí to za to. Vrak je velmi dobře viditelný i z hladiny, takže na své si přijdou i slabší plavci. Kotvení je tam ale trošku náročnější, za vln a větru obtížné až nemožné, takže chce to vychytat klidné podmínky. Viz další informace v Průvodci.
Mys Sounion
Od Fléves dál na jihovýchod, na samém okraji Sarónského zálivu, leží mys Sounion. Není v téhle oblasti slavnějšího místa. Podle pověstí právě tady vyhlížel král Aegeos svého syna Thésea, který se vydal na Krétu zabít Mínotaura. Dohodli se, že když Theseus uspěje, ponese jeho vracející se loď bílé plachty. Když Theseus zemře, bude mít loď plachty černé. Theseus Mínotaura díky krásné Ariadné zabil, ale na dohodu zapomněl a nechal na lodi plachty černé (měl plnou hlavu té Ariadny, trouba). Když jeho otec, král Aegeos, viděl loď s černými plachtami, vrhl se ze zoufalství z mysu Sounion do moře. A od těch dob se moře jmenuje podle něj – moře Egejské.
Na samotném mysu stojí jeden z nejzachovalejších řeckých chrámů – tento je navíc zasvěcený Poseidonovi. Rozhodně stojí za návštěvu, kotvit se dá přímo pod ním. Vstup je za poplatek a vyplatí se počkat na fantastický západ slunce. Jako vzácnou relikvii opatrují na jednom z kvádrů vyrytý podpis Lorda Byrona, který kolem roku 1810 v Athénách pobýval. Přímo k podpisu se dnes už nedostanete, ale dobrým zoomem nebo dalekohledem je stále viditelný.
A mimochodem – pod mysem Sounion také leží pamětní památeční tabulka, kterou zde zanechali námořníci z La Grace dne 2. května 2011. Bylo to u příležitosti křtu La Grace, který se konal v Pireu a byl dokončen slavnostním rituálem u mysu Sounion, během kterého kapitán lodi Pepa Dvorsky hodil do Egejského moře zmiňovanou památeční měděnou tabulku. Učinil tak ze stejného místa, odkud kdysi skočil nešťastný král Aegeos.
Aegina
Teď se vydáme od Sounionu téměř na čistý západ a po dvaceti pěti mílích doplujeme k ostrovu Aegina. Aegina je oblíbeným výletním místem Athéňanů a velký pěstitel pistáciových oříšků. Přístav Aegina, ležící na severozápadních okraji ostrova, je klasický řecký přístav s tavernami podél městského mola a sítí křivolakých uliček s obchůdky. Aegina bývala vůdčí silou celé oblasti dlouho před Athénami, a z té doby přímo v Port Aegina najdete velkou archeologickou oblast a muzeum. Nemůžete ji přehlédnou ani z moře. Vévodí jí vysoký osamělý sloup, který zbyl z kdysi velkého Apolonova chrámu.
Na opačném konci ostrova, na jeho severovýchodním okraji, leží velká písečná zátoka Agia Marina a v kopcích nad ní jeden z nejstarších, a také nejzachovalejších chrámů vůbec. Aphaia chrám (čti Afaja chrám) neboli chrám bohyně Afaiy. Výstup od pobřeží je sice dost do kopce, ale budete odměněni nejen atmosférou opravdu starobylého chrámu, ale i fantastickým výhledem na Egejské moře. Stáří chrámu je 2500 let, je tedy starší než Akropole a jeho založení spadá na samý úsvit řecké civilizace po období temna. A mají tam moc fajn pistáciovou zmrzlinu.
K chrámu se dostanete buď tak, že zakotvíte v Agia marině a dojdete do kopce pěšky, nebo autobusem z přístavu Aegina. A nebo si v Aegině můžete půjčit skútr či čtyřkolku, což takovému výletu po pevnině dodá další rozměr.
Jižní pobřeží Aeginy od Agia Mariny až po městečko Perdika je lemováno množstvím zátok, dle počasí vhodných a méně vhodných ke kotvení. Samotné městečko Perdika je malebný přístav s tavernami, typické řecké výletní místo s velmi malým přístavem, který je pohříchu neustále plný.
Ukázky mapky a fotografie aeginského přístavu z Jachtařského průvodce Řeckem:
Agistri
Kdykoliv jsem na Agistri, slibuji se, že jednou tu strávím aspoň týden bez lodě. Budu se jen tak courat, udělám si nějaké výlety, u přístavu si budu číst a plnými doušky polykat ospalou atmosféru tohoto malého ostrova.
Agistri leží na západ od Aeginy. Mezi ním a Aeginou se táhne pás nebezpečných mělčin, v jejichž prostředku leží písečný ostrůvek Metopy (občas nazývaný Želví ostrov). Agistri je velmi klidný, velmi řecký ostrov, který disponuje jedním vhodným malým přístavem pro jachtaře – Megalochori, ležícím na severním okraji ostrova. Od Megalochori se táhnou písečné pláže téměř až k druhému přístavu Skala, kam ale jachtaři nezajíždějí, protože je tam mělko.
V Megalochori můžete zajít do řeckých taveren nebo si poležet u bazénu u některého ze studií, jak místní říkají malému penzionu s bazénem. Lze si také půjčit skútr a udělat si výlet. Jen sem nepřiplouvejte ve čtvrtek večer – to je tady velká flotila Mediterrain Sailing a má tady závěrečnou “greek party” Je to 10-12 (zažil jsem i víc) lodí kolem 50 stop, takže spolehlivě obsadí celý přístav, a na každé lodi je 10-12 lidí 18-30 let. Takže si to asi dovedete představit.
Korintský průplav
Z Agistri směrem dál na západ, již na peloponéské pevnině, uzavírá Sarónský záliv proslulý Korintský průplav. Je spojnici mezi mořem Egejským a mořem Jónským. U jeho západního vstupu leží starověké slavné město Korint. Pohříchu ale na týdenním charteru nemá cenu kanálem proplouvat, protože jedno proplutí stojí kolem 180 EUR a na druhé straně v dosahu jednoho dne plavby, toho zas tak moc zajímavého jachtařský není. Dál na západ, v Patraském zálivu sice leží přeslavné Delfy, ale na týdenní plavbu z Athén je to prostě daleko a dík dvojímu proplutí kanálem se to i prodraží.
Korfos
Starověké město Korint lze navštívit i z Korfosu, jen k tomu budete potřebovat auto. Korfos, ležící jižně od Korintského průplavu, je zátoka s malým městečkem. Je to druhá nejkrytější zátoka v celém sarónském zálivu – my jsme zde přečkali hurikán Zorbas v roce 2018. Najdete tu nejen několik taveren a malé molo, ale i docela velký prostor na kotvení na písečném dně, kde kotvy dobře drží.
Ephidauros
Když vyplujete z Korfosu jižním kurzem, po devíti mílích dorazíte do slavného přístavu Ephidauros. Samotný přístav je moc hezké místo s malým molem a prostorem pro kotvení hned pod kostelem. Najdete v něm obchody a taverny, prostě řecká klasika. Ale slavný je Epidauros z jiného důvodu. Nedaleko něj dále ve vnitrozemí leží proslulý ephidaruský amfiteátr. Ephidaurský amfiteátr je památkou UNESCO a býval po tisíc let centrem kultury antického Řecka. V bezprostřední blízkosti amfiteátru se nachází Aesklepiův komplex, rozsáhlé středisko zdravotně náboženské – takový starořecký park kultury a oddechu. Samotný amfiteátr je proslulý svou velikosti – pojme až 14.000 diváků – a akustikou. Dodnes se v něm hraje divadlo a pořádají koncerty. Z přístavu Epidauros se do k amfiteátru dostat buď taxíkem nebo autobusem. Půjčovna aut nebo skútrů v přístavu bohužel není.
Methana
Z Epidhauru, který leží na západní straně zálivu, teď poplujeme zpátky na východ a do cesty se nám postaví sopka Methana, tvořící stejnojmenný poloostrov. Sopka je doteď činná, vypouští teplé prameny, živí sirnaté mořské tůně a poslední podmořský výbuch byl zaznamenám v roce 1700. Na povrchu sopka soptila naposledy roku 230 př. Kr., což vlastně tak moc dávno, geologicky, není. V městečku Methana se zastavil čas. Kdysi lázeňské oblíbené místo chátrá a chátrá. Nicméně i díky tomu tam pocítíte řecký genius loci, jak málo kde jinde. Pokud se bude chtít posádka i s kapitánem protáhnout nohy, můžete se pustit na výšlap ke kráteru sopky. Je to moc zajímavý trek a krásnými výhledy na celý Sarónský záliv.
Poros
Posledním ostrovem, který na naší myšlenkové plavbě navštívíme, je Poros, naše láska. Na Porosu jsme za ta léta již byli mnohokrát, naše loď tam stávala přes zimu v boatyardu a u Vangelise Vikose jsme mívali celoroční základnu. Bylo to jedno z prvních míst, které jsme navštívili za naší první plavby v Egeji a místo, kde jsme zažili mnohá dobrodružství. Poros je pro nás prostě srdeční záležitost.
Ostrov samotný je osídlený od dob neolitu a protože leží u vstupu do Sarónského zálivu, hlídal vždy i přístup k Athénám. Vzhledem k tomu, že Poros těsně přiléhá k pevnině, tvoří s ní skvěle krytou lagunu s úzkými vstupy na obou stranách, která je ideální základnou pro jakékoliv námořnictvo. Však řecká námořní flotila tu sídlila ještě v devatenáctém století a dodnes je na Porosu vojenská námořní akademie.
Za turecké nadvlády byla porosská laguna propůjčena ruskému námořnictvu, které tam mělo vojenskou i obchodní základnu včetně kadetky, dlouhé roky. Po řeckém získání nezávislosti nabídl tehdejší prezident Kapodistrias Rusku přesun námořních aktivit do jedné ze zátok laguny, což se také stalo. Po tehdejší ruské přítomnosti tam dnes najdete zbytky staveb, zařízení a hlavně jméno zátoky, Russian Bay. Pohříchu musím dodat, že dnes najdete v Russian Bay Rusy zase – na jejích luxusních motorových lodích a velkých katamaránech.
Poros byl velmi důležitým ostrovem už ve starověku. Na pevninské části porosského průlivu, v Galatee, se šikovali Sparťané na svém pochodu do jedné z nejslavnějších bitev světa, do bitvy u Thermopyl. Měli to do Porosu z Lakonie pěšky přes pár kopců. Na Porosu také spáchal sebevraždu řecký řečník Demosthénes, který proslul svými filipikami proti Filippovi II Makedonskému. Filipiky to byly tak ostré, že významem slova přetrvali do dnešních dnů. Ne tak Demosthenes. Sice se říká, že pero je ostřejší meče, ale neplatí to vždy. Když následník Filippa Makedonského dobyl Athény, athéňané se Demosthéna zřekli a ten uprchl na Poros, kde následně svůj život ukončil.
Na Porosu nezapomeňte navštívit kostelík na kopci s krásným výhledem a u městského mola pak Michaelovu tavernu Oasis, který je pro jachtaře pravou porosskou celebritou. A hlavně nezapomeňte navštívit zmrzlinárnu s téměř padesáti druhy zmrzliny!
Pokud budete mít na lodi jakýkoliv technický problém, pomůže vám náš kamarád Vangelis Vikos, který má malý jachtařský obchod Vikos Marine asi v půlce průlivu směrem na východ.
Tohle všechno a mnohem více najdete v prvním českém jachtařském průvodci Řeckem. Zajistěte si jej včas!