Silvestr 2011 v Karibiku

Minuli jsme ostrovy Bequia, zastavili v Britannia Bay u luxusniho Mustique, utajovane dovolenkove zakladny mnoha svetove znamych celebrit, a z dalky zaznamenali Canouan. Netrpelive jsem ocekaval neco dobrodruznejsiho. Moji touhu z casti naplnil vysadek na neobydleny Savan Island. Nic na tom, ze jej obcas obsadi ilegalni lovci morských zelv. Stopy jejich nehezke cinnosti jsem hbite zdokumentoval. Uzil jsem si i zaberu na neskutecne množství ohromnych musli a robinzonovske syrovosti nevelkeho kousku horniny v rozbourenem mori. To rozbourene more, to je pro me, namornickeho laika, docela nova zkusenost. Zazil jsem jiz v minulosti daleko vetsi vlny, vždy to ale bylo na nesrovnatelne vetsich lodich. Byt svedkem uzasnych naklonu La Grace, to bylo skutecne neco. Morskou nemoci nastesti netrpim. Po chvili jsem pochopil, ze kapitan s posadkou ma mnohalete zkusenosti. Lod se pysni dumyslnou konstrukci a vse, co se mne – laikovi – jevi jako nebezpecne, je vlastne naprosto v pohode. Uklidnil jsem se. Dokonce jsem si ty adrenalinove naklony zacal hodne uzivat. Mozna, ze i tak se projevuji prvotni stadia zavislosti na mori. Po nekolika malo namornich milich jsem se zacal citit nejen bezpecne, ale pocitoval jsem radost vzdy, kdyz se plavba ve zpenenem mori alespon trosku zdramatizovala.

Za zaznamenani stoji vysadek na ostrove Mayreau, ale hlavne dva dny stravene na pohadkovych utesech Tobago Cays. Velke mnozstvi malych ostruvku je pristupnych pouze z lodi a co je pozoruhodne – nikdo na nich nebydli! Snimky odsud budou asi pro stredoevropske suchozemce nejzajimavejsi. Na Petit Tabac jsem chodil pod palmami, kde Jack Sparrow, hrdina filmu „Pirati z Karibiku“, ukryval svůj poklad, tentokrat v podobe lahvi karibskeho rumu. Na tomtez ostrove jsem vzapeti objevil kus trupu letadla nebo jineho letajiciho telesa. Zrejme jej prineslo more. Nalez vyvolal docela fantaskni predstavy, které vytesnily ty pirátske.

Na Grenadu neplujeme, takze posledni foceni před zmenou kurzu zpet na sever bylo na ostrovech Palm, Green a Union. Na Unionu me velmi zaujal zivotni styl zabavnych rastafarianu. Bob Marley by z nich mel urcite radost.
Pri navratu na sever jsme znovu kotvili u Mayreau. Tentokrat na lepsim, mimoradne fotogenickem miste. Pozdeji, za silneho oceanskeho vetru z Atlantiku, stoupame neklidnym morem okolo Canouanu k verlybarskemu ostrovu Bequia. Za hluboke noci a v desti kotvime v Admirality Bay u Port Elizabeth. Druhy den jsem se ve strmych kopcich nad mestem ukryl pred silnym destem ve starem otevrenem Land Roveru. Z prijemneho mista jsme vyrazili ponekud pozdeji. More bylo divocejsi a nocni plavba pod zaricimi hvezdami nezapomenutelna. Prave pri takovych plavbach jsme konecne prolomili smulu a zaznamenali dva solidni rybarske ulovky. Vice jak metrova King fish i tunak nam udelali k veceri radost.

Prehnali jsme se okolo Svateho Vincenta a k oslave Silvestra spechali pres nekolik fotogenickych zastavek na zapadnim pobrezi az na sever Svate Lucie. Zde, v chranenm pristavu hlavniho mesta Castries, jsme stravili vecer i posledni noc roku 2011. Docela poklidně. Mesto se zdalo nezajimave, dokonce bych ho mohl pasovat na jedno z nejsmutnejsich, ktere v Karibiku znam. Koupil jsem si neco malo k piti, na palube nasel koutek k tichemu premitani a dokonce jsem i cast noci prospal. Probudil me predpulnocni ohnostroj mesta Castries a radostne gratulace piratske posadky. Prali jsme si zejmena vice uspesnych loupezivych cest…

Za par dni moje nezapomenutelna piratska plavba skonci a budu se zase muset zivit poctive. Snad mne to pujde.

Vam, drazi pratele, preji pohodovy rok 2012, pevne zdravi, lasku a stesti.
Jirka Kolbaba, Male Antily, Karibik

Další díl seriálu Jiří Kolbaba ZDE