Tohle vyprávění sice patří k Řecku, ale není ani tak slastí nebo strastí. Možná bylo strastí, kdysi, a pro pár desítek lidí i tragédii… ale dnes je to všechno pryč. Ale protože o Řecku píšeme hlavně v téhle rubrice, necháme to tak. A určitě si na tenhle příběh vzpomeňte, až zas zamíříte kolem mysu Sounion na ostrov Kea a dál na Kyklády…
Ne každý ví, že slavný Titanik měl i své dvě sestry, obří lodě Olympic a Britannic. Všechna tři prakticky shodná obří plavidla byla postavena v loďařské společnosti Harland & Wolff v Belfastu a všechny byly původně určené pro transatlantickou dopravu. První byl na vodu spuštěn Olympic, 20. října 1910, po půl roce roce následoval Titanic, 31. května 1911 a naposledy Britannic, spuštěný 26. února 1914, tedy dva roky po tragédii Titanicu. Ale ani dvouleté zdržení, které loďaři využili ke konstrukčnímu zlepšení Britannicu na základě tehdejších znalosti z katastrofy Titaniku, nepomohlo. Dvě lodě ze těchto tří gigantů skončily na mořském dně. Titanik na své panenské plavbě, Britannic necelé dva roky od spuštění na vodu. Jediný, kdo přežil do roku 1935 byl Olympic, byť absolvoval jednu vážnou havárii krátce po svém spuštění a za první světové války přežil ponorkový útok.
Titanic, Olympic a Britannik. Tři sestry.
Vraťme se ale k Britannicu. Málokdo také ví, že Britannic se potopil nedaleko Athén a že vlastně většina jachtařů místo jeho spočinutí míjí a netuší, že ta obrovská a slavná loď leží nadosah pod hladinou Egejského moře. Tady je její příběh.
Jak již bylo řečeno výše. Britannic byla sesterská loď slavného Titanicu a Olympicu. Byla postavena v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu a původně měla převážet náklad a cestující přes Atlantik. Bohužel kvůli vypuknutí první světové války loď převzalo britské námořnictvo a udělalo z ní plovoucí nemocnici.
Britannic měřil na délku úctyhodných 269 m, na šířku 28,6 m a jako pohon mu sloužilo uhlí. Nejneuvěřitelnější je ale počet cestujících a členů posádky. Britannic obsluhovalo 675 členů posádky, 489 lidí sloužilo jako zdravotní personál a uvezl až 3300 zraněných.
Britannic zasáhl do první světové války jako nemocniční loď. Britové chtěli, podle plánu W. Churchilla, obsadit dardanelský průliv a ovládnout Marmarské moře. Operace, která vešla do dějin jako Bitva o Gallipoli však skončila fiaskem a málem stála W. Churchilla kariéru. Britové během bojů utrpěli těžké ztráty a vyvstala potřeba transportů raněných z bojiště domů do Anglie. Za tímto účelem přeměnila armáda dvě velké lodě – Aqutánii a zmíněný Britannic na nemocniční a obě lodě pravidelně pluli středomořím tam a zpět a převážely raněné. Po dokončení pěti cest na bojiště na blízkém východu, kdy Britannic převážel nemocné a zraněné vojáky, odplouvala loď ze Southamptonu do řeckého Lemnosu po šesté. Cesta probíhala až k mysu Sounion bez problémů. Tam ale Britannic najel na minu a 21. listopadu roku 1916 se za pouhých 55 minut potopil. Díky teplému egejskému moři a blízkosti dalších lodí a rybářů bylo pouze 28 obětí.
Je záhadou, proč se Britannic potopil tak rychle. Stejně jako Titanic měl vodotěsně uzavírací komory v podpalubí, které měly oddělit zatopené části lodi od ostatních a zabránit tak potopení. Jedno z možných vysvětlení je, že komory se vůbec nestihly uzavřít, ale pravdu už asi nikdo nezjistí.
Kvůli velké hloubce, Britannic leží přibližně v devadesáti metrech, je velmi obtížné se k němu potopit a určit přesné okolnosti katastrofy. Zvlášťě kvůli tomu, že přístup do vnitřku vraku je velmi omezen a to i administrativně. Britannic patří k vrcholům hlubinného potápění – v tom dobrém i v tom tragickém slova smyslu. Nejeden potápěč při potápění k Britannicu zahynul. Ale o tom až příště.
