Jachta charterová jachta
Skipper neznámý
Vyplula z ostrova Mourtos na severu Jónského moře do přístavu Parga
Datum ztráty léto 1997
Pozice ostrovy Sivota, Jónské moře, Řecko
Dovolená manželů Asquitových na charterové lodi začala adrenalinovou záchranou posádky z hořící jachty.
BYL TO DRUHÝ DEN NAŠÍ PLAVBY ve flotile několika dalších lodí v severní části Jónského moře. Vanul jen lehký větřík, moře bylo bez vln a slunce svítilo, když jsme vyjížděli od ostrůvku Mourtos do Pargy. Naši flotilu tvořila směsice lodí, Jeanneau 32 a Benéteau 36 a s mojí ženou Carol, s níž doma na severu Walesu jezdíme na malé 24stopé lodi typu Snapdragon, jsme se těšili na pohodlí větší lodě. Pomalu jsme plachtili k jihu mezi ostrovy Sivota a pevninou. Po několika hodinách vítr úplně lehl, a tak jsme nahodili motor. Moře bylo klidné a my jsme jeli pohodlnou rychlostí 4 uzly k dalšímu výběžku pevniny před námi. Všimli jsme si, že první loď naší flotily pluje blíž u pobřeží, asi tři nebo čtyři míle před námi. Z ostatních lodí jsme viděli jen pár.
Najednou jsme z vysílačky uslyšeli, že jedna z dalších lodí flotily klidným hlasem informuje vedoucí loď, že má požár na palubě. Zvýšili jsme hlasitost a začali sledovat horizont, ale neviděli jsme nikde žádný kouř. Naše vedoucí loď odpověděla na kanálu naší flotily s dotazem, jestli se posádce hořící lodě podařilo najít zdroj požáru a jestli se jej pokusili uhasit. Posádka odpověděla, že požár je v motorovém prostoru a jeden hasicí přístroj nepomohl.
Skipper vedoucí lodě se jich zeptal na pozici a z jejich odpovědi jsme zjistili, že jsou možná půl míle před námi a jsme k nim tak pravděpodobně ze všech ostatních lodí nejblíž. Skipper vedoucí lodě jim řekl, aby za žádných okolností neotevírali motorový prostor a zkusili vystříkat i druhý hasicí přístroj otvorem ve schůdcích ze salónu. Po chvilce napětí posádka hořící lodě ohlásila, že ani druhý hasicí přístroj si s požárem neporadil.
Následně jsme kontaktovali skippera vedoucí lodě, abychom ho informovali, že jedeme na pomoc hořící lodi. Zvýšili jsme rychlost a přibližovali jsme se nyní dobře viditelné jachtě, z níž se valil kouř. Viděli jsme čtyři muže, kteří zběsile mávali. Když jsme byli od nich asi 25 metrů, slyšeli jsme, jak křičí: „Rychle, brzo to vybouchne!“
Carol se ke mně otočila a tiše se mě zeptala, jestli může loď vážně vybuchnout. Jistým hlasem jsem jí odpověděl: „Nafta nemůže vybuchnout, bude jenom hořet.“
Když jsme k lodi přirazili, našli jsme tři členy posádky ve středu lodě a jednoho na přídi, tak daleko od plamenů a kouře, jak to jen šlo. Carol dala fendry přes palubu, aby se nám ve vlnách nezamotaly dráty relingů. To poslední, co bychom potřebovali, bylo zůstat zaklesnutí do hořící lodě.
Tři muži ve středu lodě rychle přelezli na palubu té naší a volali na kamaráda na přídi, aby si pospíšil taky. Ten ale v panice skočil přes palubu do moře. Odrazili jsme tedy od hořící jachty a poslednímu trosečníkovi ve vodě hodila Carol fendr, protože se mu nedařilo doplavat k nám. Pak vytáhla z bakisty vyvazovací lano a já jsem s lodí pomalu couval, dokud jsme nebyli natolik blízko, že mu ho mohla hodit. S motorem na neutrál jsme ho přitáhli k badeplatu, a když byl v bezpečí na palubě, poodjeli jsme o kus dál, abychom zhodnotili situaci.
Jen dva ze členů posádky hořící lodě měli na sobě záchranné vesty, protože ty ostatní byly uloženy ve skříňkách a oni se k nim nemohli včas dostat.
Vedoucí loď dorazila na místo chvíli po nás, ale to už se požár rozšířil natolik, že se nikdo nemohl vrátit na palubu. Sledovali jsme, jak se utrhly vanty a stěžeň spadl do moře. Brzy poté explodovaly láhve s plynem v kokpitu, a to byl začátek konce. Vedoucí loď se pokusila trup táhnout, ale když bylo jasné, že se loď potápí, navedla ji zpět na hlubší vodu, kde šla brzy ke dnu.
Když jsme se vraceli s trosečníky zpět na Mourtos, řekli nám, že jako všechny ostatní lodě z flotily měli i oni na palubě záchranný člunek i ostrůvek, ale protože nikdo nedostal instrukce, jak se ostrůvek používá, nemohli ho nafouknout. Zkoušeli nafouknout alespoň člunek, ale zdálo se jim, že by to trvalo příliš dlouho, a vzdali to. Není pochyb, že by se snažili víc, kdyby neviděli, že se k nim blížíme, a neměli tak lepší alternativu pro záchranu. Všem se naštěstí podařilo vyváznout bez zranění.
POUČENÍ Z PŘÍBĚHU
Okamžitě jsme přesunuli naše záchranné vesty z kajut do bakist v kokpitu a zjistili jsme si, jak se spouští náš záchranný ostrůvek.
Byla to také naše první záchrana muže přes palubu, a přestože badeplato není považováno za bezpečné místo k vytažení člověka z vody, na téměř naprosto klidné hladině je to zde díky žebříku a malé výšce nad hladinou nejsnadnější.
Pokud by vás někdy postihl požár na palubě, hoďte co nejdříve láhve s plynem a jakékoliv kanystry s palivem přes palubu, aby neexplodovaly.
Užitečný by v této situaci byl i delší kabel mikrofonu VHF radiostanice a ruční vysílačka v kokpitu. Podpalubí hořící jachty se podle posádky velmi rychle naplnilo černým kouřem a brzy nebylo možné se tam pohybovat.
Na svou vlastní loď určitě pořídím větší hasicí přístroje a jeden uložím i v bakistě. Zajistěte, aby všichni na palubě obdrželi bezpečnostní instruktáž a věděli, kde je co uložené a jak se s tím zachází.