Hned po vyplutí máme škaredé počasí a silný vítr 30 kn a taky v dešti a ve večerním šeru jsou ledové kry velmi špatně vidět. A navíc prakticky vůbec nefunguje autopilot, který je zmatený blízkým magnetickým severním pólem, takže musíme kormidlovat ručně. Jediné štěstí je, že vítr jde zezadu. Vítr postupně slábne a my stáčíme loď z Parry Chanell skoro přímo na jih do Peel Sound. Teď už jde opravdu do tuhého…
Bloudění v ledových polích
Druhý den po 9.hodině ráno jsme poprvé zcela uvízli na několik hodin v ledovém poli tak, že není možno plout ani o 1m dále. Otáčím loď a probíjíme se zpět ledy, které nás už zcela zavřely, metr za metrem. Před 12.hodinou se z ledového sevření uvolňujeme a pomalu se suneme hustým ledovým polem. Vracíme se o 7 Nm zpět k ostrovům Barth Island a Otrick Island (72°34N, 95°32W). Později se dozvídáme, že zde jsou problémy vždy a měly je zde i všechny ostatní lodě. Chvíli přemýšlím, že bychom tu zakotvili a počkali, až se ledy pohnou a aspoň trochu uvolní cestu. Pak se ale rozhoduji plout ještě úplně těsně k pobřeží a podívat se, jestli není volná cesta tam. A pár metrů od pobřeží opravdu je! Pomaličku se probíjíme mezi ledy. Jde to pomalu, ale jde to. Z husté mlhy se znenadání vynořuje silueta lodě… A je to Breskell! To je opravdu nečekané setkání!!!… a jak se ukáže, šťastné… ptáme se vysílačkou na situaci v ledu a Breskell říká, že u nich je cesta volnější. To jsme právě kousek od místa, kde jsme před několika hodinami původně uvízli. Za chvíli se k nim probojujeme a radostně se zdravíme. Je to pěkné setkání. Víme ještě, že kousek od nás je francouzská plachetnice S/Y Opale. Voláme ji vysílačkou, navigujeme ji a s Breskell se domlouváme, že počkáme i na Opale. Olivier má na Breskell vysoko na stěžni vyrobený perfektní hlídkový koš a tak má dokonalý výhled. Pluje tedy první a s přehledem nám všem ukazuje nejvolnější cestu mezi ledem. V noci ale bohužel přichází tak silná mlha, že se všichni navzájem zcela ztratíme…
Ve 21:00, po 270nm plavby z Graham, míjíme vyústění Bellot Strait do Peel Sound. To je další velmi důležitý milník na naší plavbě…
15.8. v 1 hod ráno jsme opět uvízli v neprostupném ledovém poli. Skoro 3 hodiny bojujeme s ledem. Z vysílačky víme, že Breskell je 1,5 Nm bokem od nás, a přestože známe své vzájemné pozice, v mlze se nemůžeme najít. Nakonec uslyší zvuk našeho motoru a před 4. hodinou ranní jsme uvázaní k sobě, unaveně sedíme na palubě uprostřed ledu a mlhy a dáváme si společné kafe. Je to naprosto jedinečná a zvláštní směs velmi silného napětí, obav i strachu – a naprosté romantiky.
Posádka Breskell si musí odpočinout a tak nyní cestu v ledu hledáme a ukazujeme my jim… Po 13. hod. se náhodou opět setkáváme i s Opale, děláme zastávku, svazujeme uprostřed arktických vod všechny 3 lodě k sobě, startuji generátor a dělám z našeho nového kávovaru kafe pro všechny 3 posádky. Je to neuvěřitelný paradox – uprostřed Arktidy, ledovců a ledů, uprostřed toho všeho napětí a stresu se společně bavíme a smějeme a popíjíme kafe. Za pár hodin ale už musíme plout zase dále… Čeká nás ještě několik velmi obtížných a dlouhých úseků. Ve 22 hod nás ledy opět zcela obklopí a zastaví. Všechny lodě musíme pomalu otočit a vrátit se zpět. Plujeme kolem okraje ledového pole a to nás doslova přitlačí až těsně ke břehu. Několik hodin plujeme na hloubce kolem 5m. Naše loď má ze všech největší ponor (1,7m), takže jsou to opět nervy. Kde proplují oni, nemusíme proplout my. Mapy zde pochopitelně nesedí a rozdíly jsou velké, mnohé oblasti nejsou vůbec zmapované … ze dna může kdykoliv trčet nějaká, na hladině neviditelná, skála či mělčina…
V 6 hod ráno jsme z ledových polí definitivně venku. Všichni se loučíme a každý pluje svým tempem. Breskell na plný plyn do Cambridge Bay, Opale vytahuje plachty a genaker, my se zastavujeme ještě 2x u ledových polí, kde „zaparkuji do ledu“ loď a procházíme se po ledových krách, vychutnáváme si neuvěřitelnou atmosféru a fotíme tu nádheru. Nemůžeme se té krásy nabažit a vůbec se nám nechce odplouvat. Jsou to naše poslední ledy…
V sobotu 17.8. večer slavnostně připlouváme po 360 Nm z Bellot strait a po 630 Nm z Graham Harbour do Cambridge bay (69°07N, 105°04W). Jsme zde 4.loď, která sem letos proplula… Jsou tu už plachetnice: Morgane, Inook, Breskell…a my ☺… setkání je to radostné a následuje pěkný večírek…
Ráno vyplouvá Morgane a Inook, kteří chtějí co nejvíce využít příznivé počasí. My potřebujeme doplnit naftu, vodu, potraviny a dát si sprchu v návštěvnickém centru… Poslední teplou sprchu jsme měli před 3 týdny v Grónsku… Je ale neděle a vše je zavřeno, takže si užíváme odpočinku. Mezitím připlula i Opale a společný večer je opět pěkný a plný povídání a zábavy.
V pondělí 19.8. večer chceme vyplout, vše je tedy náročné a rychlé. Nejdříve doplňujeme vodu – bohužel až pozdě se dozvíme, že za samotnou vodu sice zaplatíme jen 30 dolarů, ale za dovoz vody nám naúčtují 150 dolarů ☹ původně to vypadalo, že cestu budou účtovat jen 1x pro všechny 3 lodě, protože k nám na molo jeli jen jednou, ale nakonec nepochopitelně účtovali 150 dolarů každé lodi. No, bylo to od nich docela hnusné, ale nic jsme s tím nemohli udělat. Dále jsme doplnili 1100 L nafty za rozumnou cenu cca 20 Kč/L (dopravu cisternou si neúčtovali). Nakonec se vše daří a večer po rozloučení se všemi spoluplavci vyplouváme… čeká nás 1700 Nm dlouhá plavba do Nome nad severním pobřežím Kanady a USA. Ještě pořád to nebude jednoduché a plavbu nám můžou při nepříznivém větru zkomplikovat ledy… Za 2 dny má přijít špatné velmi bouřlivé počasí a silný protivítr a tak se mu budeme snažit ujet.
Pokračování příště…