Jiří Kolbaba (www.theworld.cz)
Minule jsem psal z paluby letadla. Podvečerni pristani ve Fort-de-France, hlavnim meste karibskeho ostrova Martinik, probehlo bez problemu. Vyzvedli me dva clenove posadky piratske brigy a nejistym krokem, jak se na ostrilene morske vlky na pevnine slusi, jsme spolecne dosli az ke clunu. Nastoupil jsem a pocitil prvni houpani, které me ted bude po tri tydny neustale provazet. Mirili jsme k zakladne, kterou jsem si vybral pro dobrodruznou plavbu po piratskych ostrovech v Karibiku.
Ted v noci, pouze mesicnim svetlem jemne osvetlena, jevila se La Grace prizracne a soucasne nezustavala nic dluzna svemu jmenu – Puvabna. Se zatajenym dechem jsem vysplhal pres jeji svudne vyklenuty bok a seskocil na palubu. Uz ted, na samem zacatku naseho nesmele propukajiciho vztahu, jsem se do ni bezmezne zamiloval. Nebudu skoupy a v pristich dnech vam poodhalim, jak jsme se poznavali a co jsme spolu prozili.
La Grace je uzasny projekt, ale hlavne splneny klukovsky sen Josefa Dvorskeho z Hradce Kralove, jeho oddane rodiny a mnoha pracovitych a nezistnych pratel. Téměř tri stovky lidi se podle starych planu podilely na stavbe historicke lodi, na které v 17. stoleti plachtil pres Atlantsky ocean a v Karibskem mori cesky dobrodruh, obchodnik, politik, kartograf a pozdeji korzar Augustin Herman, puvodem ze Mšena. Téměř 35 metru dlouha a pres šest metru siroka briga je dokonalou replikou a je z vnejsku od dobovych lodi k nerozeznani.V Suezu ji staveli tradicnimi metodami egyptsti remeslnici a cesti obetavi pomocnici. Uvnitr jsou nenapadne umisteny veskere moderni technologie, bez kterych si soucasne jachtareni ani nedovedeme predstavit. Kamkoliv La Grace pripluje, vsude budi jeji puvabne krivky, mimoradne vybaveni i pratelska posadka zaslouzeny obdiv. La Grace je skvelym reprezentantem Ceska v daleke cizine. Ja jsem na teto plavbe v kazde chvili doslova dojaty, vzdyt na takovych lodich se v druhe puli 18. stoleti plavil i muj oblibeny James Cook!
Z Fort-de-France jsme vypluli znacne rozbourenym morem – dokonaly krest pro namorniho zelenace – na jih, k ostrovu Svata Lucie. Jen jsme u nej nekolikrat zpomalili, abych si vyfotil hlavni geologicke dominanty. Jsou jimi urcite ostre skalni stity Petit a Gros Piton na jihozapade ostrova.. Kdyz jsem se po Navetrnych ostrovech Malych Antil pohyboval pred lety, nejak jsem je opomnel nasnimat. Ke Svate Lucii se planujeme vratit pri navratu z jihu. Hned pokracujeme k dalsimu koralku na nadhernem karibskem nahrdelniku, k ostrovu Svaty Vincent. Prave temito “svatymi ostrovy” zacina severojizni pas malebnych ostruvku, ktere v romanticich i tech nejbojovnejsich desperadech vzdy vyvolavaly dokonale predstavy raje.
St. Vincent and the Grenadines poslouzily pred nekolika lety filmarum jako dokonala kulisa slavneho velkofilmu “Pirati z Karibiku”. Prave v zalivu Wallilabou se vetsina slavnych scen s Jackem Sparrowem odbyvala. Filmari zde zanechali mnohe kulisy romanoveho mesta Port Royal. Milovnici tohoto kultovniho filmu by si jiste uzili. Vse potrebne jsem nasnimal.
Ze zatoky Chateaubelair jsem vyrazil do vnitrozemi k vodopadum. V pribreznich vesnickach jsem nafotil prvni rozesmate portrety – omamnym kourem uvolnenych vyznavacu rastafarianskeho zpusobu zivota. Na dalsich pitoresknich ostruvcich rozsahleho archipelagu jsem jich pozdeji potkaval tisice. Stedry vecer jsme nakonec nestravili u hlavniho mesta Kingstown, ale popojeli jsme do kotviste Villa Village.
Na Vanoce 2011 nikdy nezapomenu. Pod ozdobenou kokosovou palmou jsem si na palube lodi – v kruhu dalsich piratu – dokonale vychutnal tunaka a skvely bramborovy salat.
Jirka, z houpajici se paluby brigy La Grace
www.theworld.cz