O tom, že počasí se může na moři z ničeho nic změnit, asi není třeba pochybovat. A kdo zažil v noci na kotvišti vítr padesát uzlů, nebude už níkdy usínat na kotvě bezstarostně. Ale konec konců, proto ten jachting děláme, ne? 🙂 Přece ho neděláme proto, abychom byli bezstarostní! 🙂
Ale k věci. Silná bouře překvapila letos v létě jachtaře na kotvišti u ostrova Formentera, nedaleko Ibizy. Na videu vidíte, že to tedy žádná legrace nebyla.
Co v takovém případě dělat si necháme napříště, dnes bych se chtěl pozastavit nad účinkem větru na nesprávně sbalenou genu. V videu si povšimněte – jednu chvíli je to dobře vidět – jak loď v sousedství má částečně rozvinutou a potrhanou genu (čas 0:37), i když jí evidentně před bouří měla sbalenou na rolfoku. Ono totiž pro silný vítr není problém nedostatečně sbalenou genu podfouknout, kus rozbalit a roztrhat.
Na kotvištích vidím dnes a denně nepořadně sbalené geny. Z hlediska nebezpečí rozmotání v silném větru je nejhorší „frajerská“ variant, kdy cíp geny na rolfoku vůbec sbalený není. Viz následující dvě fota.
Ale ani varianta, že sice genu sbalíte celou, ale otěže již přední stěh neomotají, není úplně nejlepší. Pro vítr je hračkou genu porozbalit a zničit.
Správná varianta je při balení genu 1) řádně dotahovat a 2) omotat její otěže alespoň jednou otáčkou kolem, raději však 1,5 až otáčky dvě. A za 3) otěže geny dát na vinšny a dotáhnout, aby nebyly úplně volné. Jen tak máte jakousi záruku, že gena se nerozmotá. Já osobně, opouštím-li loď na delší dobu, pojišťuji genu ještě omotáním a dotažením obyčejným gumicukem. A loni v zimě se mi to velmi vyplatilo. Lodě na stání vedle skončily se zničenými genami, ta naše byla v pořádku. Nestačí-li lano rolfoku k tomu, aby otěže udělaly otáčku navíc na geně, vyplatí se lano převázat tak, aby to vyšlo.
Takže pozor – čert a počasí na moři nikdy nespí!
