Záchrana na moři

Kvůli událostem, které postihly naši redakční loď S/Y Gaia na podzim 2021, se staly věci kolem nehod a záchrany na Kráse jachtingu frekventovaným tématem. Aby taky ne, ukazuje se, že v Řecku je to téma výrazně dobrodružnější, než by člověk čekal. Nejen samotná nehoda Gaiy, ale následný boj s řeckou byrokracií byl vyčerpávající a drahý. A navíc Gaia není jediná, kterou to postihlo, jak se můžete dočíst zde.

Když už tedy jsme u té pomoci a záchraně lodě, která se ocitne v problémech, podívejme na vžitá pravidla, kterými se mořský svět, řídí. Tedy měl by se řídit. S těmi obecnými pravidly je totiž problém, že každý stát si může ve vlastních vodách nastavit pravidla jaká chce. Vždyť třeba i COLREG nemá povahu zákona, jsou to jen pravidla, která se zavázaly civilizované státy dodržovat… (správně, ďábel je ukrytý v tom slově „civilizované“ ).

Tak jak to tedy je, tedy má být:

Záchrana na moři spadá pod námořní právo mezinárodní a pak pod právo každého ze států, který má výsostné vody. Celé je to zakotveno v Ženevské úmluvě o volném moři (uzavřené tuším někdy roku 1919) a také v mezinárodní úmluvě SOLAS z roku 1974, která definuje nejen záchranu na moři jako takovou, ale definuje i druhy záchranných prostředků a komunikaci tak, aby byly použitelné a kompatibilní na celém světe. Další podmínky chování na moři definuje soubor pravidel COLREG, tedy mezinárodní soubor pravidel k zabránění srážkám na moři.

Podle této úmluvy, která mimochodem v ústní a zvykové podobě existuje mezi námořníky už velmi dlouho, je kapitán lodi povinen poskytnout pomoc plavidlům nebo osobám v nouzi, pokud tím neohrozí svoje plavidlo nebo životy své posádky a cestujících. Kapitán, který tak neučiní a pomoc neposkytne, a prokazatelně v nebezpečí nebyl, se vystavuje stíhání podle zákonů země, v jejíž vodách se incident stal, případně stíhání mezinárodního, pokud jde o vody mezinárodní.

Ale žádný kapitán, pokud může, pomoc neodmítne. Na moři platí, že “dnes pomůžu já tobě, zítra budu pomoct potřebovat já” a každý, kdo se plaví delší dobu, to ví.

Tenhle mořský zákon je obecně respektovaný a platí celá staletí – jen byl v Ženevě kodifikován do univerzálního právního rámce. Proto například dnes je pro kapitány lodí nemyslitelné a nemožné neposkytnout pomoc lodi v nouzi, byť se jedná třeba o uprchlíky.. Osoba, jejíž život je na moři v ohrožení, má prostě dle zákona “nárok” na snahu být zachráněna. (Mírně odbočím – těsně po válce se přistěhovalci do Izraele nemohli dostat z lodě na břeh, protože tomu bránila anglická vláda, potažmo anglická posádka v přístavu, (myslím, že šlo o Haifu). Přistěhovalci nechali na palubě vybuchnout slabou nálož, aby se loď začala potápět a Angličané by je museli a břeh pustit, protože šlo o záchranu. Nálož ale byla moc silná, a i když se někteří na břeh dostali, loď šla ke dnu příliš rychle a spousta lidí se utopila).

Vraťme se na moře. Dále platí, že záchrana života je zdarma, záchrana majetku ale být zdarma nemusí. Cena za záchranu majetku se může vyšplhat až do výše jeho hodnoty. Nicméně je respektována zásada – no cure, no pay. Pokud se záchrana nezdaří a plavidlo jde ke dnu, odměnu nelze vymáhat.

Vypadá to jednoduše, zakopaný pes ale je v posouzení nebezpečnosti situace samotným kapitánem. (v případě, že tedy nejde o život ohrožující situace). Může se stát, že vám na lodi odejde motor a vy zamáváte na okolo plující loď, aby vás vzala do vleku. Oni tu udělají, odvlečou váš do přístavu a tam si klidně řeknou o odměnu v ceně lodě. A právo bude na jejich straně. Svého času se údajně na takové věci specializovali i celé gangy “záchranářů”, a v západním Karibiku se s tím člověk prý může setkat klidně i dneska.

Ono ale nemusí jít o zlý úmysl, když kvůli vám zastaví tanker, aby se zeptal, zda se nepotápíte, protože z vašeho chování usoudil, že ano, musí kvůli tomu měnit kurs, brzdit, nestíhá časový plán a v takovém případě může požadovat náhradu vzniklých nákladů – a bude mít pravdu.

Doporučuje se mít vždy na lodi vlastní tažné lano, protože se vyskytly i případy, že záchranné plavidlo chtělo peníze za pronájem lana, nebo i za rady, co dělat – proto je důležité, aby kapitán lodi dával najevo, že má situaci pevně pod kontrolou.

Ale aby to nevypadalo, že moře je rejdištěm odtahových pirátů. Spousta lidí a lodí (kolegů jachtařů, rybářů, pracovních lodí) vám pomohou zadarmo, ale nemusí to být vždy a komerčním plavidlům opravdu vznikají při případné asistenci vícenáklady.

Kapitánům malých lodí, resp. plachetnic, se doporučuje žádat o pomoc až už opravdu není zbytí a se zachráncem se co nejpřesněji domluvit, nejlépe sepsat, co všechno pomoc obsahuje a jaká bude odměna. Je to jediná ochrana. Komunikace rádiem nebo vizuální komunikace na dálku musí být jasná a zřetelná, aby druhé plavidlo nebylo uvedeno v omyl ohledně nebezpečnosti situace. Také je dobré kontaktovat pojišťovnu a mít v pořádku lodní dokumenty, včetně aktuálního lodního deníku, který je v případě problémů jediný právně platný a relevantní dokument.