Nedílnou součástí života na lodi a přístavních manévrů je práce s lany. Ne každý ale zvládá všechny potřebné uzly, navíc ve stresových situacích mají občas problémy i zkušení jachtaři. Zde vám přinášíme popis základních uzlů, které jsou potřeba pro správné a bezpečné vyvázání lodě.
Naprostý základ na lodi je umět svázat lano do tzv. panenky. Jeden konec lana vezmete do jedné ruky a druhou vytváříte na laně smyčky, které si chytáte první rukou. Až dojdete ke konci, necháte si volný konec trochu delší a třikrát nebo čtyřikrát omotáte smyčky dokola (jako když lanové panence vytváříte pas). Po omotání ze zbylého konce vytvoříte oko, které protáhnete nahoře mezi smyčkami. Nyní máte panenku a držíte ji za oko koukající ze smyček. Volný konec jednoduše protáhnete okem a panenka bude sama držet.
Jedná-li se o vyvazovací lano, můžete je nechat připevněné jedním koncem na vazáku, od tohoto pevného konce začít svinovat a hotovou panenku zavěsit na zábradlí přímo nad vazák. Ještě než přistoupíte k přistávacímu manévru, musíte si nachystat příslušná vyvazovací lana. To znamená rozmotat panenky a znovu lana přeskládat do svitku, přičemž se vždy začíná u konce, kterým je upevněno k vazáku. Ještě před přeskládáním je musíte prostrčit pod trubkou koše směrem ven a nad košem vrátit na palubu.
Je to velmi důležité, protože kdybyste to neudělali a podali lano přímo od vazáku, kde je upevněno, personálu mariny na mole, vedlo by od vazáku kolmo vzhůru k trubce koše a teprve přes ni na molo. Po dotažení by pak lano koš demolovalo nebo urvalo.
Při připevňování vyvazovacích lan, springů a vlečných lan se neobejdete bez uzlů, přesněji řečeno smyček, protože slovo uzel přesně znamená spojení dvou lan a nikoli vytvoření smyčky na konci jednoho. Do námořnických uzlů je uložena mořeplavecká zkušenost celých tisíciletí, protože tyto uzly musely nejen pevně udržet tahy v řádu tun, ale musely se také dát rozvázat rukou.
Nejuniverzálnější smyčkou je dračí smyčka. Každé vyvazovací lano by jí mělo být na upevňovacím konci opatřeno. Dračí smyčkou byste také měli opatřit dlouhé lano, kterým se chcete v těsné zátoce uvázat ke břehu. Stačí tak veliká, aby se jí lano dalo prostrčit, takže vznikne libovolně velké oko, které se dá nasunout na balvan a zatáhnout. Chcete-li se uvázat na kmen stromu, smyčku prostě rozvážete a uděláte ji znovu po ovinutí kmene. Dračí smyčka je také nejlepší uzel pro upevnění springů na pacholata. Měli byste se také naučit uvázat si dračí smyčku kolem pasu, protože vás nezmrzačí, když spadnete přes palubu a někdo za vámi hodí lano.
Dračí smyčka není složitá smyčka, ale je obtížné si vybrat správný směr protažení lan. Vezmete konec lana, v určité vzdálenosti od konce na něm uděláte oko a pak necháte volný kus lana (což bude smyčka pro vazák). Konec protáhnete dříve vytvořeným okem, jednou omotáte okolo delšího konce lana a prostrčíte zpět do oka. Chce to trochu cviku.
U pacholat můžete také použít lodní smyčku, hlavně v situacích, kdy jde o čas. Bleskurychle nahodíte na pachole jednu smyčku s odchozím lanem nahoře, pak uděláte v rukou druhou, ale s odchozím lanem dole, a zase ji nahodíte na pachole. Dá se to provést za kratší dobu, než potřebujete k přečtení tohoto popisu.
Složitější je ale udělat lodní smyčku o zábradlí, kde nemáte volný konec pacholete. Přehodíte si volný konec lana přes zábradlí, překřížíte ho s koncem lana na kterém visí např. fender, pak ho přes zábradlí přehodíte znovu a protáhnete spodním okem, které vzniklo.
Velmi užitečným uzlem je pak otěžový neboli škotový uzel. Je to nejlepší uzel pro spojovaní lan o rozdíleném průměru. Na konci silnějšího lana vytvoříte ohyb, jímž protáhnete slabší lano, omotáte jim krk ohybu (minimálně jednou, ale můžete vícekrát, když potřebujete opravdu spolehlivé spojení) a pak konec slabšího lana podvléknete pod jeho částí, která vychází z ohybu. Tím uzel zamknete a když lano protáhnete dvojitě, vznikne otěžový uzel s pojistkou.
Ke spojování zhruba stejně silných lan se hodí ambulantní uzel. Na jednom laně vytvoříte ohyb, protáhnete jím druhé lano, obkroužíte jím krk ohybu a vrátíte se jeho koncem do ohybu z té pachole. strany, ze které druhé lano vstupuje. Dostanete dva ohyby, které si navzájem symetricky obkružují krky.
Při klasickém refování se neobejdete bez refovacího uzlu. Je to vlastně ambulantní uzel s pojistkou, tj. konec jednoho z lan se vrací zpět do ohybu druhého lana, takže vytváří mašličku. Zatažením za konec této mašličky se uzel okamžitě rozpadne. Používá se také při převazování spuštěné hlavní plachty kravatami.
Ještě je vhodné uvést uzel, který není mezi jachtaři příliš rozšířen, přestože v některých případech se nedá žádným jiným uzlem nahradit. Je znám pod názvem stoper (nezaměňovat s názvem pákových záseků) a je to uzel, kterým můžete ze slabšího lana nebo šňůry vytvořit závěs na silnějším laně nebo i na ocelovém lanku, např. upínačce. Začnete tím, že volným koncem šňůry omotáte pod její odchozí částí (vzhledem k předpokládanému tahu) nosné lano nebo ocelové lanko. Pak vmačkáváte pod odchozí část šňůry další a další závity. Čím bude jejich počet větší, tím lépe bude stoper držet. Když usoudíte, že počet závitů je dostatečný, přejdete nad odchozí část šňůry a smyčkou kolem nosného lana uzel uzamknete. Je samosvorný a dá se jím posunovat jenom proti směru tahu. Může se tedy použít i k vypínání ať už nosného lana nebo slabšího lana, nebo k zavěšení různých věcí na svislá lana.
Je zajímavé, že pro nejpoužívanější uzel či smyčku, která je denním jachtařským chlebem, neexistuje v českých jachtařských příručkách konkrétní název a příručky o uzlech ji vůbec neuvádějí, natož aby ji pojmenovaly. Uvádí se jenom jako postup pod názvem „připevnění lana na vazák“ nebo „uvázání lana na vazák“. Říkejme mu tedy vazákový uzel (ačkoli je to zase smyčka), protože má jenom jeden kodifikovaný tvar a co jiného jest, od čerta jest. Každý jachtař by měl zahájit svou kariéru dokonalým osvojením tohoto uzlu, protože na něm může záviset jeho život. Jak již napovídá název, tento uzel je určen k bezpečnému připevnění lana k vazáku, aby se dalo za jakéhokoli tahu bez námahy bezpečně a rychle odvázat. Prosím, abyste si zapamatovali „bez námahy“ a „bezpečně a rychle“.
Vazák má krk a rohy, proto se mu podle české státní normy říká rohatinka, ale nikdo tento název nepoužívá. Že má také patky, kterými je připevněn k palubě nebo ke stěžni, nás pří vázání vazákového uzlu nemusí zajímat.
Uzel se zahajuje ovinutím krku ze strany opačné, než působí tah, a když držíte vestoje konec lana napnutý, je tření omotaného a zalomeného lana již v této fázi natolik velké, že vám lano neujede. Poté, co jste ovinuli krk, vedete lano křížem přes vršek vazáku k protilehlému rohu, omotáte jej v opačném směru, než je ovinut krk, a celý uzel uzavřete nahozením přetočené smyčky na opačný roh tak, aby odchozí lano procházelo nad příchozí částí smyčky, tedy pod lanem, které vede úhlopříčně nad tělem vazáku. To je zámek uzlu a obrazec, který vznikne při pohledu na vazák, musí být symetrická osmička.
Nikdy neomotávejte krk vazáku vícekrát, nikde nedávejte na jeho rohy více smyček než jenom jednu! Jestliže krk omotáte vícekrát, lano se zde tahem směstná a zaklíní, takže budete muset pořádně zabrat, abyste je při uvolňování vůbec vytrhli. Také více smyček kolem rohů je na závadu, neboť jejich odmotáváním ztrácíte čas a v noci by to mohlo mít fatální následky.
Někteří lidé si při upevňování lana na vazák počínají tak, že jeho rohy neustále osmičkově ovíjejí, dokud nedojdou na konec lana, nebo dokud nejsou rohy tak plné, že další smyčky z nich padají. To je zásadně špatně a pokud jste si tuto metodu osvojili z českého překladu jedné jachtařské příručky, rychle na ni zapomeňte. Chybí zde totiž zámek uzlu a nemáte žádnou jistotu, že se ta hromada smyček časem nepovolí, nemluvě už o době, kterou zabere jejich odstraňování. U většího plavidla navíc hrozí nebezpečí, že vám lano v tahu utrhne prsty, protože hlouběji uložené smyčky se začnou bez kontroly uvolňovat a jak mezi ně saháte, mohou vám prst zachytit, v lepším případě pak zlomit nebo pochroumat. Při jedné smyčce, poté co jste uvolnili zámek, můžete dát ruce do bezpečné vzdálenosti a popuštěním lana je zbavit nebezpečného pnutí.
Tato chybná metoda má základ v počínání říčních lodníků. Lodě na řece se totiž vyvazují pomocí dvojpacholat, která se osmičkově ovíjejí ocelovým vyvazovacím lanem. Po osmi až deseti osmičkových ovinech je tento „uzel“ opravdu samosvorný a neohebnost ocelového lana zabraňuje, aby se smyčky uvolnily. Tatáž neohebnost neumožňuje ovin zamknout obráceně nahozenou smyčkou, ale na jachtách se pracuje s měkkými lany, takže se vždy a za všech okolností řiďte uvedeným návodem.
Toliko k základním uzlům používaným na lodích. Znáte je všechny?
Zpracováno podle knihy Františka Novotného „Za kormidlem nejen na Jadranu“ (vyd. IFP Publishing s.r.o.)
