Aby se do bazénu mariny dalo umístit co nejvíce lodí, zásadně se v nich lodě vyvazují kolmo k molům. Jeden konec plavidla je vyvázán přímo k molu, druhý konec však musí něco držet v kolmé pozici a vyvozovat protitah k lanům, která drží plavidlo u mola. Podle toho, jaké zařízení je k tomu použito, se mariny dělí na různé typy a každý typ pak vyžaduje specifické manévry jak při zaplouvání, tak při vyplouvání.
Veřejná nábřeží a mariny s bočním vyvázáním
Původně se v přístavech jachtklubů jachty vyvazovaly bokem k molu nebo nábřeží a tento obyčej ještě někde přežívá. Stále se uplatňuje na veřejných či městských nábřežích, jako je tomu třeba v Chorvatsku na městském nábřeží v Trogiru naproti ACI marině, avšak tato stání jsou vyhrazena pro velké jachty. Dále se s touto praxí můžete setkat ve Velké Británii, pokud najdete místo, respektive vám dovolí vyvázat se v některém klubovním bazénu.
To se mi stalo v Lowestoftu v roce 2007. Běžná marina pro hosty je umístěna až v horní části přístavu, kam se dá proplout jen po otevření otočného mostu. V den, kdy jsme připluli, však měl most poruchu a správce Royal Norfolk and Suffolk Yacht Clubu nám vytrhl trn z paty, když nám dovolil vyvázat se v bazénu tohoto jachtklubu – napřed bokem k rezervovanému molu, a když porucha trvala další den, bokem k velkému motoráku, který byl odstaven u jiného mola. Bokem jsme byli vyvázání také v Královském belgickém jachtklubu v Zeebrugge, k molu pro hosty v roce 2011, a také v jachetní části britského přístavu Grimsby v roce 1989. S vyvázáním bokem je spojena jedna praxe, které se říká „vyvázání v balíku“ a používá se v místech, kde kapacita mol nestačí množství připlouvajících jachet.
Marina s prstovými moly (s ježky)
Na přílivových vodách, kde jsou pontony mol ukotveny k pilotám, aby po nich klouzaly nahoru a dolů podle kolísání hladiny, se mola vybavují malými příčnými můstky, které jsou rozšířeným koncem zavěšeny na mole a druhý konec, v podobě užší lávky, spočívá na plastovém sudu či plováku. Podél mola tak vzniká řada přístavních míst v podobě písmene „U“, jimž se říká ježek. Obvykle je jeden společný pro dvě lodě, které stojí vedle sebe, přičemž jedna z nich je vyvázána k můstku na levoboku a druhá k můstku na pravoboku. Nicméně podle anglického názvu finger pier se používá český název „prstové molo“ a odtud označení takto vybavených marin. Prstová mola jsou nejpohodlnější a do ježků, které tvoří, se snadno zaplouvá. Je to vlastně obdoba vyvázání se bokem k nábřeží a z lodě se dá vystupovat jak přes záď na hlavní molo (když do stání zacouváte), tak přes bok na můstek. Ty však bývají někdy málo stabilní a pod vahou více osob se jejich konce mohou dokonce ponořit pod hladinu.
Mariny s prstovými moly naleznete jak ve Velké Británii a Nizozemsku, tak třebas na estonských Moonsundských ostrovech a jinde na Baltu. Jsou stále oblíbenější a časem pravděpodobně vytlačí jiné typy marin, neboť nepotřebují žádné kotevní zařízení na dně. Veškeré technické vybavení tvoří prstové molo, které se dá snadno spustit na vodu a opravovat, aniž byste potřebovali nákladnou práci potápěče na údržbu kotevních a muringových lan. Mariny s prstovými moly však mají i nevýhody. Při silném bočním větru ze „špatného“ směru může být vaše loď tlačena na můstek takovou silou, že z mezery začnou vystřelovat fendry a můstek se může dokonce tlakem lodě potopit volným koncem pod trup.
Kůlová marina
Jestliže ve vzdálenosti 10 až 15 metrů od mola zatlučete do dna rovnoběžně s ním řadu kůlů, vzniknou jakési obdélníkové kóje, v nichž se dají lodě vyvázat ve čtyřech bodech – jeden konec plavidla dvojicí lan ke kruhům nebo vazákům na mole a druhý ke kůlům pomocí další dvojice lan se smyčkami nebo dvojitě po obhození kůlu lanem. Kůly jsou pro sousední stání společné, takže vaše lana se zde budou překrývat s lany vedle stojících lodí. Někde vedou od kůlů k molu pomocná slabší lana, která vymezují obdélníkový půdorys stání, a můžete se za ně dotáhnout nebo po nich ručkovat, abyste si vyvázání lodě usnadnili. Mariny tohoto typu se vyskytují ve Spojených státech a třebas na Baltu, hlavně v Dánsku a Německu.
Kůlové mariny vycházejí z tradic rybářských přístavů na Baltu, kde se k vyvazování lodí již v raném středověku používaly kůly, neboť nebyl problém je zatlouct do mělkého písečného dna. Výhodou kůlových marin je relativně snadná údržba vyvazovacího zařízení. Vše se dá provádět z hladiny, a pokud je některý kůl nahnilý, prostě se těsně vedle něho zatluče náhradní. Tento typ marin také funguje bez potíží na vodách s přílivem a odlivem, pokud dmutí nedosahuje dramaticky velkých hodnot. Kůly jsou dostatečně vysoké, aby správně držely vyvazovací lana i za přílivu, a pro tyto účely se někdy opatřují hladkými vyvazovacími tyčemi, aby po nich lana lépe klouzala.
Muringová marina
S tímto typem marin se při svých jachtařských aktivitách setkáte nejdříve a nejčastěji, neboť jiné se v Chorvatsku nepoužívají. Je to trošku smůla, protože muringové mariny jsou na manévrování nejnáročnější a posádkám, které neznají jejich princip, působí vyvázání lodě potíže. Muringové mariny používají k držení plavidel kolmo k molu zátěže na dně, kde jsou rozmístěny asi 15 až 20 m od mola a rovnoběžně s ním. Kotevní lana zátěží jsou vedena po dně až k hraně mola, kde jsou přivázána k poutacím kroužkům. Aby se ušetřilo na nákladech za silné vyvazovací lano, je v poslední čtvrtině nadstaveno tenkou poutací šňůrou. Vlastní vyvazovací lano leží na dně a teprve po zacouvání jachty do stání je asistent tahem za šňůru odtrhne ode dna a jeho konec vyzvedne nad hladinu, aby posádka mohla lano nabrat na lodní hák a ručkovat po něm na příď, kde lano upevní na některý příďový vazák. Tomuto vyvazovacímu lanu se říká muringové, podle anglického výrazu mooring, stejně jako takto vybaveným marinám. Jsou rozšířené hlavně ve Středomoří, a proto se jim také říká středomořský typ.
Běžně pro vyvázání stačí jedno muringové lano, ale mnoho marin má pro každé stání dvě muringová lana, která přijdou vhod, když udeří silná bóra nebo jugo. Muringové mariny, podobně jako ostatní typy marin, vycházejí z místních podmínek, v tomto případě z podmínek Jaderského moře. Do skalnatého dna, které od břehu rychle padá do relativně velkých hloubek, se nedaly zatloukat kůly, takže již ve starověku se zde lodě vyvazovaly na pevná kotevní lana připevněná k zátěžím na dně.
Bójková marina
K držení přídě či zádě plavidla kolmo k molu můžete použít také vyvazovací bójku. Rovnoběžně s molem jsou opět ve vzdálenosti 10 až 15 m uloženy na dno zátěže, k nimž jsou kotevními lany připevněny bójky. Obvykle máte ve stání k dispozici pouze jednu bójku, takže loď je fixována ve třech bodech, ale po domluvě se sousedem se můžete vyvázat i na další bójku, kterou s ním pak sdílíte. Bójkové mariny nepůsobí takovým zataraseným dojmem jako mariny kůlové a snadněji se v nich manévruje. Běžně se vyskytují na Baltu ve Švédsku a tradičně byla bójkami osazena i kruhová marina Langelinie Lystbådehavn v Kodani, v blízkosti pověstné sochy „Malé mořské víly“.
Bójkové mariny se nehodí do přílivových vod, kde by při kolísání hladiny mohla konstantní délka kotevního lana dělat potíže. To je důvodem, proč se nejčastěji vyskytují na Baltu. I když vlastně nejde o mariny v pravém slova smyslu, jsou určitým typem bójkových marin stání mezi dvěma bójemi. Vyskytují se na různých místech světa, tímto způsobem se vyvazují jachty třebas v jižním bazénu egyptského přístavu Port Suez na jižním konci Suezského průplavu, ale i na italském ostrově Capraia mezi Korsikou a Elbou a například také v přístavu Vela Luka na chorvatské Korčule.
Městská marina (přístav)
V Chorvatsku, ale hlavně v Řecku, se můžete setkat s marinami, které jsou adaptovány ze starých rybářských či městských přístavů. Tvoří je běžné městské nábřeží, které je osazeno stojany s rozvodem vody a elektrického proudu. Často jsou také před nábřežím umístěny zátěže s muringovými lany. Na rozdíl od komerčních investorů jsou provozovateli městských marin místní magistráty a obvykle chybí sociální zázemí, i když i v tomto ohledu se situace rychle zlepšuje. Příkladem může být městská marina v Primoštenu, kde jsou jak přístavní hráz, tak kousek nábřeží s hloubkou 2 m vybaveny muringovými lany. Když najdete místo k zakotvení zde, stojíte prakticky u restaurace. Ještě před 10 lety nebylo v Primoštenu žádné sociální zařízení, dnes zde mají jachtaři k dispozici přestavěný starý domek se sprchami a toaletami.
Jako další příklad může posloužit městečko Milna na ostrově Brač, prakticky ve Splitských vratech. Zde má jachtař na výběr mezi ACI marinou a postojem u městského nábřeží, které je opět vybaveno muringovými lany. Postoj v městské marině je samozřejmě levnější než v komerční marině s veškerým vybavením. V Řecku zpravidla muringová lana chybějí a musíte použít vlastní kotvu. Během couvání k nábřeží ji ve vhodný okamžik spustíte a po připoutání zádě k nábřeží kotevní řetěz dotáhnete. Na nábřeží naleznete kohoutek s pitnou vodou, málokdy zásuvku elektrického proudu a téměř nikdy sociální zařízení. Půvab městských marin spočívá v nenapodobitelném koloritu, v bezprostředním kontaktu s životem přístavních městeček, která existovala v době, kdy Čechy ještě pokrývaly neprostupné pralesy. Je to zážitek, který vám neosobní prostředí komerční mariny nemůže poskytnout.
Suchá a „restaurační“ marina
V Chorvatsku se vyskytuje ještě zvláštní typ marin, kterým se říká suché. Přicházejí však v úvahu jen pro rezidenty a tranzitní služby neposkytují. Pořídíte-li si vlastní plavidlo a budete hledat místo, kde byste měli základnu a mohli loď skladovat přes zimu, je pak suchá marina nejlevnější možností. Suchá se jí říká proto, že má jen velmi omezené vyvazovací možnosti a lodě se po připlutí okamžitě vytahují jeřábem z vody a ukládají na podstavce na odkládací plochu. Tam pak loď naleznete, když přijedete, a musíte počkat, než vám obsluha loď opět spustí na vodu, abyste mohli vyplout. Výhodou je, že dno lodě nezarůstá (a laminátové lodi vůbec pobyt na suchu svědčí), nevýhodou je pak riziko poškození při častém jeřábování. Suché mariny nejčastěji provozují soukromníci, kteří vlastní pozemek u moře a takto jej zhodnotili.
Miniaturní obdobou muringových marin jsou pak přístaviště, která zřizují majitelé pobřežních restaurací pro svoje hosty. Přímo u restaurace bývá kousek nábřeží opatřen stojany s rozvodem vody a elektřiny a před ním jsou na dně rozmístěny zátěže s muringovými lany. Naleznete zde i asistenta, který vám pomůže s vyvázáním. Za postoj se nic neplatí, ale předpokládá se, že si vaše posádka poručí v restauraci bohatou večeři.
Ukázka z knihy Františka Novotného Za kormidlem v marině
