Pokud čtete Krásu jachtingu pravidelně, asi jste zaznamenali příběh britského jachtaře Gideona, který u ostrova Makronisos nasedl na kameny a Řekové ho postavili před soud. Jestli jste to nečetli, tak určitě nevynechejte, je to moc poučné čtení ve všech směrech. Zmiňuji to tady proto, že jeho po přečtení se už navždy budete útesům na jihu Makronisu vyhýbat.
Ovšem při letošní plavbě na Kyklády jsem zjistitil, že tohle není jediný zrádný útes v oblasti. Další velmi nebezpečná mělčina leží o kus dál, přimo u zátoky Koundouros na ostrově Kea. Ta zátoka je dost oblíbená a o to je ten útes zrádnější. Nemusít být totiž na mapě vidět.
Pokud používáte mapy Navionics a používáte je v režimu SonarChart™, útes je na mapě vidět velmi, ale opravdu velmi nezřetelně. Dovedu si představit, že člověk ráno poslední den na moři zvedne kotvu a hned za ústím zátoky nastaví na autopilotu kurs do maríny Lavrio a začne se kochat s kafem v ruce. Útes varuje bleděmodrou barvou, ale pokud člověk nedává pozor a nemá polarizační brýle, může být pozdě. Také jsou u něj dvě malé žluté bóje (potápěčské?), nicméně jsou trochu mimo a jsou docela malé, takže z dálky nejsou vidět.
My jsme k němu ze zátoky Pisa připluli docela blízko – naštěstí si ho Skipřenka včas všimla. Ale na těch mapách je vidět opravdu blbě. Takže dávejte pozor, ať k vraku Britanicu, který leží nedaleko, nepřidáte vrak další.
