Po koupi nové hlavní plachty, která má poměrně velký roach a významně přesahuje jak topping lift, tak zadní stěh, jsme přehodnotili naši strategii jak plachtu ovládat a rozhodli jsme se, že si přeci jenom pořídíme boomgallows, neboli šibenici na ráhno.
Původně jsme se chtěli pustit do výroby dodgeru, stanu nad vchodem do kajuty, ale nakonec jsme se sebepřesvědčili, že jsme drsňáci, že to bez další zdi mezi námi a přírodou chvíli přežijeme, a když to bude fakt nesnesitelný, zavěsíme dodger přímo na gallows. Že to bude nechutný, víme, ale malé lodě to je prostě kompromis za kompromis, člověk nemůže mít všechno. Navíc spousta velice spokojených mořských tuláků žádné stany neměli. No uvidíme.
Jestě v přístavu Sing-ta jsme si z několika tyčí postavili takovou hrubou konstrukci, abysme mohli zhodnotit, jak jsme na tom s místem a jak to vlastně bude celé vypadat. Pak jsme šibenici nakreslili, okótovali a zanesli našemu známému zámečníkovi, který nám už několik ocelových věciček vyrobil. Nechali jsme si vysvětlit výrobní postupy a doladili několik detailů. Ve slavné tchajwanské loděnici Tayana jsme si nechali udělat teakový trámek, který měl být přišroubován mezi ocelové podpěry a který pak opracujeme do konečné podoby.
Když jsme si asi po dvou týdnech vše přivezli zpět na loď, čekalo nás to nejhorší: nějak to do sebe napasovat.
Ony jsou ty lodě děsně krásné a elegantní, ale chytit pravý úhel, udělat kolmici nebo vodorovnou čáru bývá dost velký problém. Alespoň naše loď tedy není naprosto symetrická. Na žádný rozměr se nedá spolehnout. Navíc my jsme to celé dělali v přístavu s velkým provozem a vlny, byť malé, opravdu přesné měření neumožňují.
Nakonec mě napadlo pod ráhno zavěsit hrazdičku, kterou jsem pomocí dvou lan uvázaných na obou koncích, nastavil do polohy blízké vodorovnosti vůči stranám kokpitu. Podle této hrazdy jsme pak s Janičkou určili polohu pro díry a začali vrtat. A že to byly díry! Téměř by se tu hodilo přirovnání „jako vrata od chlíva“…
Nakonec to dopadlo docela dobře. Krátce před obědem jsme se chystali přišroubovat první ze dvou ocelových podpěr šibenice. Jde to docela hladce, říkali jsme si. Tedy do té doby co se záhy vyskytla komplikace a montáž byla přerušena dalším výletem do železářství. Musel jsem zajet pro speciální nástroj, abychom šrouby, kterými je šibenice připevněna k lodi, vůbec dokázaly pořádně utáhnout, aniž bychom je celé poničili malým šroubovákem.
Když byly obě podpěry utažené, trochu jsme se obávali, jestli bude prkno mezi podpěry dostatečně dobře pasovat. Stačilo ale trochu zatlačit a teakový trámek zapadl mezi vidlice a mohlo se začít tesařit.
Zabralo to celý den, ale byl to krásný den. Začátek byl trochu nejistý, já jsem poskakoval jako trotl a vymýšlel scénáře, ale naštěstí moje fantazie byla bujnější reality a výsledek teď vypadá docela obstojně.
Nová šibenice nám navíc umožní lépe vypínat „čtverec“, neboli kormidelnickou stříšku (helmsman’s awning), která nás za plavby chrání před sluncem a kterou si uvazujeme podle toho, odkud svítí. Dále jsme získali skvělé madlo při přesunu z kokpitu na palubu – chytíme se madla, vykročíme ven a na druhý krok už se můžeme zachytit madla na střeše kajuty. Další bezpečnostní prvek, kterých není nikdy dost.
